Otázky čtenářů
Otázky čtenářů
Může být někdo vyloučen z křesťanského sboru za to, že se dopouštěl nečistoty, tak jako může být vyloučen za smilstvo nebo nevázané chování?
Ano, člověk může být ze sboru vyloučen, jestliže se nekajícně dopouští smilstva, nevázaného chování nebo určitých forem nečistoty. Všechny tyto tři hříchy uvádí apoštol Pavel mezi jinými přestupky, za které je možné být vyloučen. Píše: „Skutky těla jsou zjevné, totiž smilstvo, nečistota, nevázané chování . . . Předem vás varuji, . . . že ti, kdo provádějí takové věci, nezdědí Boží království.“ (Galaťanům 5:19–21)
Smilstvo (řecky por·neiʹa) označuje nedovolené pohlavní styky mimo manželství, jež bylo uzavřeno na biblickém základě. Vztahuje se na cizoložství, na prostituci, na pohlavní styky mezi lidmi, kteří nejsou v manželství, na orální a anální sex a na sexuální manipulaci s pohlavními orgány někoho, s nímž dotyčná osoba není v manželství. Člověk, který se nekajícně dopouští smilstva, nepatří do křesťanského sboru.
Nevázané chování (řecky a·selʹgei·a) označuje „prostopášnost; bezuzdnost; nestoudné chování; oplzlé chování“. V díle The New Thayer’s Greek-English Lexicon je tento řecký výraz definován jako „nezkrocený chtíč, . . . zpupnost, nestydatost, drzost“. Podle jiného slovníku jde o takový způsob chování, kterým „se porušují veškeré hranice toho, co je společensky přijatelné“.
Z uvedených definicí vyplývá, že „nevázané chování“ má dva rysy: (1) Chování samotné je závažným porušením Božích zákonů a (2) provinilec má neuctivý, drzý postoj.
Výraz „nevázané chování“ se tedy nevztahuje na poměrně nevýznamné špatné chování. Týká se činů, které jsou závažným porušením Božích zákonů a ze kterých je patrná drzost nebo nepokryté pohrdání — postoj, jenž svědčí o neúctě, nebo dokonce o pohrdání autoritou, zákony a měřítky. Pavel nevázané chování spojuje s nedovolenými pohlavními styky. (Římanům 13:13, 14) Nevázané chování je v Galaťanům 5:19–21 uvedeno mezi jinými hříšnými zvyklostmi, kvůli nimž by člověk nezdědil Boží Království, a je tudíž důvodem k pokárání a případně k vyloučení z křesťanského sboru.
Nečistota (řecky a·ka·thar·siʹa) je výraz, který má ze slov přeložených jako „smilstvo“, „nečistota“ a „nevázané chování“ nejširší význam. Vztahuje se na nečistotu všeho druhu — mimo jiné v sexuální oblasti, v mluvě, v jednání i v náboženském životě. Za slovem „nečistota“ se skrývá celá řada závažných hříchů.
V 2. Korinťanům 12:21 jsou zaznamenána Pavlova slova o těch, kdo „dříve hřešili, ale nečinili pokání ze své nečistoty ani smilstva a nevázaného chování, které prováděli“. Jelikož ‚nečistota‘ je uvedena společně se ‚smilstvem a nevázaným chováním‘, jsou některé formy nečistoty opodstatněným důvodem k právnímu jednání. Nečistota je však výraz se širokým významem, a tak zahrnuje i věci, které právní jednání nevyžadují. Podobně jako dům může být buď trochu špinavý, nebo úplně zaneřáděný, i nečistota má různé stupně.
V Efezanům 4:19 Pavel říká, že někteří jednotlivci „nechali za sebou všechen mravní smysl“ a „oddali se nevázanému chování, aby chamtivě páchali kdejakou nečistotu“. Pavel tedy řadí ‚chamtivé páchání nečistoty‘ do stejné kategorie jako nevázané chování. Pokud nějaký pokřtěný člověk ‚páchá nečistotu chamtivě‘ a nelituje toho, může být ze sboru vyloučen. Provinil se totiž hrubou nečistotou.
Dejme tomu, že nějaká zasnoubená dvojice se při mnoha příležitostech vášnivě mazlila. Sboroví starší mohou dojít k závěru, že tyto osoby sice neprojevily drzý postoj, který je charakteristický pro nevázané chování, ale v jejich jednání se zračila určitá míra chamtivosti. Starší se tedy mohou rozhodnout, že podniknou právní kroky, protože se jednalo o hrubou nečistotu. Hrubá nečistota může být důvodem k sestavení právního výboru také tehdy, když někdo opakovaně po telefonu vede s někým jiným erotické rozhovory, zejména pokud byl v tomto směru již dříve varován.
Při posuzování takových případů musí starší projevovat rozlišovací schopnost. Aby mohli určit, zda je na místě podniknout právní kroky, musí pečlivě prozkoumat, co se stalo a jaké míry takové jednání dostoupilo. Neznamená to, že někdo by měl být obviněn z nevázaného chování jen proto, že nepřijímá rady založené na Bibli. Ani nelze přesně stanovit, kolikrát se někdo může dopustit určitého hříšného skutku, než je nezbytné podniknout právní kroky. Starší by měli každý případ pečlivě a s modlitbami zvážit a přitom zjistit, k čemu došlo a jak často se to dělo, a také by měli prozkoumat povahu a míru špatného chování i úmysly a pohnutky provinilce.
Hrubá nečistota se nevztahuje pouze na hříchy v sexuální oblasti. Představme si, že by nějaký pokřtěný chlapec během krátké doby několikrát kouřil, přičemž by celkem vykouřil jen 2. Korinťanům 7:1) Pokud by chlapec neprojevil pokání, byl by vyloučen.
několik cigaret. Pak by se přiznal rodičům a byl by rozhodnutý už nikdy nekouřit. Byla by to nečistota, ale nedosáhla by takové míry, že by ji bylo možné označit jako hrubou nečistotu nebo jako ‚nečistotu páchanou chamtivě‘. Mělo by stačit, aby chlapec dostal biblickou radu, kterou mu udělí jeden nebo dva starší a kterou podpoří jeho rodiče. Kdyby však tentýž chlapec užíval tabák běžně, pak by šlo o úmyslné poskvrňování těla, a tudíž o hrubou nečistotu. V takovém případě by měl být svolán právní výbor. (Někteří křesťané začali sledovat pornografii. To je z Božího stanoviska odporné, a kdyby se sboroví starší dozvěděli, že nějaký jejich spoluvěřící pornografii sledoval, pravděpodobně by je to velmi pohoršilo. Ne vždy je však nutné, aby se s takovým člověkem sešel právní výbor. Dejme tomu, že nějaký bratr se při několika příležitostech díval na takzvanou lehkou pornografii. Teď se za to stydí, vyzná se jednomu staršímu a je rozhodnutý tento hřích už nikdy neopakovat. Starší může oprávněně dojít k závěru, že bratrovo chování nedosáhlo takové míry, že ‚chamtivě páchal nečistotu‘. Ani neprojevil drzý postoj, což by svědčilo o nevázaném chování. I když kvůli takovému druhu nečistoty není důvod podniknout právní kroky, starší by měli bratrovi dát důraznou radu založenou na Bibli a snad se mu dále věnovat.
Ale představme si, že by nějaký křesťan několik let tajně sledoval otřesnou, sexuálně zvrácenou pornografii a všemožně se snažil tento hřích utajit. Díval by se třeba na hromadné znásilňování, spoutávání, sadistické mučení, týrání žen, nebo dokonce na dětskou pornografii. Až by jeho chování vyšlo najevo, hluboce by se styděl. Přestože by nejednal drze, starší by možná dospěli k závěru, že se tomuto hnusnému zvyku ‚oddal‘ a že ‚nečistotu páchal chamtivě‘, tudíž že jde o hrubou nečistotu. Tato hrubá nečistota by byla důvodem pro sestavení právního výboru. Kdyby provinilec nedal najevo bohulibé pokání a odhodlání již nikdy se na pornografii nedívat, byl by vyloučen. Pokud by tento bratr zval k sobě domů jiné osoby, aby se dívaly s ním, a vlastně by tak pornografii propagoval, svědčilo by to o drzém postoji, který je charakteristický pro nevázané chování.
Výraz „nevázané chování‘ se v biblickém kontextu vždy vztahuje na závažný hřích, často v sexuální oblasti. Charakteristickými rysy, podle kterých mohou sboroví starší nevázané chování rozpoznat, jsou drzost, bezuzdnost, špinavost, nestoudnost a to, že takové chování je pohoršlivé z hlediska obecných pravidel slušnosti. Na druhé straně se může stát, že nějaký člověk závažným způsobem přestoupí Jehovův zákon a neprojevuje přitom drzý postoj. Pokud se však v jeho chování zračí ‚chamtivost‘, pak jde o hrubou nečistotu, která je důvodem k právnímu jednání.
Určit, zda někdo zašel tak daleko, že jeho provinění je možné označit jako hrubou nečistotu nebo nevázané chování, je závažná odpovědnost. Jde totiž o život. Ti, kdo takové případy posuzují, by se měli modlit k Bohu a žádat ho o svatého ducha, rozlišovací schopnost a porozumění. Starší musí zajistit, že sbor zůstane čistý, a musí svá rozhodnutí zakládat na Božím slově a na pokynech od ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 18:18; 24:45) A v dnešní zlé době je více než kdy dříve zapotřebí, aby brali vážně tato slova: „Vizte, co děláte, protože nesoudíte pro člověka, ale pro Jehovu.“ (2. Paralipomenon 19:6)