Důstojné svatby, které se líbí Bohu i lidem
Důstojné svatby, které se líbí Bohu i lidem
„A třetí den se konala svatební hostina v galilejské Káně . . . Ježíš a jeho učedníci byli také pozváni k svatební hostině.“ (JAN 2:1, 2)
1. Co vyplývá ze zprávy o svatbě v Káně?
JEŽÍŠ, jeho matka a někteří z jeho učedníků věděli, jakou radost může přinést důstojná svatba mezi Božími služebníky. Kristus dokonce na jedné svatbě vykonal svůj první zázrak, čímž ji proslavil a přispěl k její radostné atmosféře. (Jan 2:1–11) Snad jste už sami navštívili nějakou svatbu, při níž vstupovali do manželství dva křesťané, kteří chtěli sloužit Jehovovi jako šťastný manželský pár. Možná se těšíte na svou vlastní svatbu nebo budete pomáhat někomu blízkému, aby jeho svatba měla pěkný průběh. Co k tomu může přispět?
2. Co o svatbách uvádí Bible?
2 Křesťané vědí, že když muž a žena uvažují o uzavření sňatku, jsou pro ně velkou pomocí rady obsažené v Božím inspirovaném slově. (2. Timoteovi 3:16, 17) Je pravda, že Bible neuvádí konkrétní pokyny, jak při křesťanské svatbě postupovat. Je to pochopitelné, protože zvyky a zákonné požadavky se v průběhu doby měnily a tak jako v minulosti se i dnes místo od místa liší. Například ve starověkém Izraeli se nekonal žádný formální svatební obřad. V den svatby ženich zkrátka přivedl nevěstu do svého domu nebo do domu svého otce. (1. Mojžíšova 24:67; Izajáš 61:10; Matouš 1:24) Manželství bylo tímto veřejným činem stvrzeno a nebylo zapotřebí žádného obřadu, který je dnes běžný v mnoha zemích.
3. K průběhu jaké události Ježíš v Káně přispěl?
3 Z hlediska Izraelitů bylo tímto krokem manželství uzavřeno. Potom se často konala svatební hostina, jako byla ta, o které je zmínka v Janovi 2:1. Mnohé překlady Bible zde uvádějí, že se „konala svatba v Káně“. V původním jazyce je však použito slovo, které přesněji znamená „svatební hostina“. * (Matouš 22:2–10; 25:10; Lukáš 14:8) Ze zprávy jasně vyplývá, že Ježíš byl přítomen na hostině, která k židovské svatbě patřila, a že k jejímu průběhu také přispěl. Klíčovou myšlenkou však je, že způsob, jak byly sňatky uzavírány tehdy, se liší od toho, co je běžné dnes.
4. Jaký způsob sňatku si někteří křesťané vybírají?
4 V mnoha zemích je to dnes tak, že když křesťané chtějí vstoupit do manželství, musí splňovat určité zákonné požadavky. Potom mohou uzavřít sňatek jakýmkoli právně přijatelným způsobem. Může to být jednoduchý obřad, který za přítomnosti několika málo lidí provede soudce, starosta nebo náboženský služebník zmocněný k takovému úkonu státem. Někteří křesťané si volí právě tento způsob sňatku. K obřadu pozvou několik příbuzných nebo spoluvěřících, kteří zde mohou zastat úlohu svědků nebo zkrátka sdílet radost při této významné události. (Jeremjáš 33:11; Jan 3:29) Podobně mnozí křesťané neplánují ani velkou svatební hostinu, která by vyžadovala náročnou přípravu a velké náklady. Místo toho se v klidném prostředí sejdou k jídlu s nejbližšími přáteli. Bez ohledu na to, čemu byste v této souvislosti dali přednost vy, měli byste respektovat, že jiní zralí křesťané mohou mít odlišný názor. (Římanům 14:3, 4)
5. Proč mnozí křesťané chtějí, aby při jejich sňatku zazněl svatební proslov, a co je jeho obsahem?
5 Většina křesťanů, kteří uzavírají sňatek, si přeje, aby při této příležitosti zazněl biblický proslov. * Uvědomují si totiž, že Původcem manželství je Jehova a že ve svém Slově dává moudré rady, aby manželství bylo úspěšné a šťastné. (1. Mojžíšova 2:22–24; Marek 10:6–9; Efezanům 5:22–33) A většina snoubenců chce, aby při této radostné události byli přítomni spoluvěřící a příbuzní. Jak bychom se ale měli dívat na všechny ty zákonné požadavky, postupy a také místní zvyky, jež se svatbou souvisejí? Tento článek se bude zabývat tím, jak mohou svatby v různých částech světa probíhat. Některé zvyky a postupy se mohou velmi lišit od toho, co je známé nebo běžné tam, kde žijete vy. Všimněte si však určitých společných zásad a hledisek, která jsou důležitá pro všechny Boží služebníky.
Počestné manželství musí být v souladu se zákonem
6, 7. Proč bychom se měli zajímat o zákonné požadavky týkající se manželství a co to může zahrnovat?
6 Původcem manželství je Jehova. Lidské vlády nicméně mají určitou míru autority nad tím, co se požaduje od snoubenců, kteří do manželství vstupují. K tomu jsou vlády oprávněné. Ježíš řekl: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) Podobně i apoštol Pavel nabádal: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám, neboť není žádná autorita kromě od Boha; existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.“ (Římanům 13:1; Titovi 3:1)
7 César neboli světské autority ve většině zemí rozhodují o tom, kdo je oprávněný do manželství vstoupit. Dva křesťané, kteří jsou z biblického hlediska volní k tomu, aby se vzali, a chtějí spolu uzavřít sňatek, proto svědomitě dbají na to, aby jednali v souladu s místními zákony. To může znamenat opatřit si povolení k sňatku, nechat se oddat zmocněným úředníkem a uzavřený sňatek možná i dát úředně zapsat či zaregistrovat. Když Caesar Augustus nařídil provést „soupis“, Marie a Josef se tomu podřídili a cestovali do Betléma, ‚aby se dali zapsat‘. (Lukáš 2:1–5)
8. Za jakých okolností je manželství závazné, a co tedy svědkové Jehovovi nedělají?
8 Když dva křesťané uzavřou sňatek způsobem, který je zákonný a uznávaný, je manželství v Božích očích závazné. Svědkové Jehovovi proto nedělají to, že by sňatek uzavřeli několika zákonnými způsoby po sobě, a tak vlastně svatební obřad opakovali. Ani neobnovují svatební sliby, jak to někteří lidé dělají u příležitosti 25. nebo 50. výročí svatby. (Matouš 5:37) (Některé církve neuznávají zákonem schválený občanský sňatek a tvrdí, že manželství je platné pouze tehdy, když svatební obřad provede kněz nebo duchovní představitel církve.) V mnoha zemích zákon umožňuje, aby oddávajícím úředníkem byl představitel svědků Jehovových. V takovém případě bude tento bratr pravděpodobně chtít, aby se obřad konal v sále Království a aby při tom zazněl svatební proslov. Sál Království je totiž místem pravého uctívání, a je proto vhodné, aby se právě tam mluvilo o svazku, jehož Původcem je Jehova Bůh.
9. (a) Pro co se mohou rozhodnout křesťanští snoubenci, kteří budou mít občanský sňatek? (b) Jakou roli mohou hrát ve svatebních přípravách sboroví starší?
9 V jiných zemích zákon vyžaduje, aby sňatek byl uzavřen na úředním místě, například na radnici nebo před příslušným státním úředníkem. Křesťané to často dělají tak, že po tomto zákonném kroku si v sále Království vyslechnou svatební proslov, a to obvykle v tentýž den nebo v den následující. (Nechtějí, aby mezi občanským obřadem a biblickým proslovem uplynulo několik dní, protože před Bohem i před lidmi, včetně členů křesťanského sboru, jsou již spojeni manželským svazkem.) Pokud si snoubenci přejí, aby si po občanském sňatku mohli vyslechnout proslov v sále Království, měli by si předem vyžádat svolení služebního výboru příslušného sboru. Dozorci, z nichž se služební výbor skládá, se nejen ujistí o tom, že oba snoubenci mají dobrou pověst, ale dohlédnou i na to, aby svatba nezasahovala do pravidelných shromáždění nebo jiných naplánovaných programů, které se v sále mají konat. (1. Korinťanům 14:33, 40) Pokud si snoubenci přejí nějakým způsobem sál připravit, dozorci to zváží a také rozhodnou, zda o svatbě zazní oznámení ve sboru.
10. Pokud se musí konat občanský sňatek, jaký vliv to bude mít na svatební proslov?
10 Starší, který bude mít proslov, by se měl snažit, aby mluvil vřele a aby proslov byl důstojný a duchovně povzbuzující. Pokud již proběhl občanský sňatek, starší jasně uvede, že novomanželé byli oddáni v souladu se světskými zákony. Pokud při občanském sňatku nezazněly manželské sliby, novomanželé si možná budou přát, aby se to udělalo v rámci proslovu. * Pokud k takovému sňatku sliby patřily, ale novomanželé si je přejí před Jehovou a před sborem zopakovat, mohou to udělat. Sliby však mají zaznít v minulém čase, aby bylo vidět, že oba již byli ‚spojeni jhem‘. (Matouš 19:6; 22:21)
11. Jakým způsobem se v některých zemích uzavírá sňatek a jaký vliv to má na svatební proslov?
11 Na některých místech zákon nevyžaduje, aby snoubenci byli oddáni při nějakém obřadu, a dokonce ani není zapotřebí, aby byl přítomen oddávající úředník. Manželství je uzavřeno tak, že snoubenci předloží vládnímu úředníkovi podepsaný formulář s žádostí o registraci manželství. Úředník provede registraci a od toho okamžiku se na snoubence pohlíží jako na manžela a manželku. Den svatby se shoduje se dnem registrace. Jak bylo uvedeno výše, novomanželé si možná budou přát, aby ihned po registraci duchovně zralý bratr přednesl v sále Království biblický proslov. Bratr všem přítomným oznámí, že snoubenci uzavřeli sňatek formou registrace, která právě proběhla. Případné manželské sliby by se měly složit v souladu s pokyny v 10. odstavci a v poznámce pod čarou. Všichni, kdo budou v sále Království přítomni, se budou s novomanželi radovat a budou mít užitek z rad vycházejících z Božího slova. (Šalomounova píseň 3:11)
Manželství podle zvykového práva a občanský sňatek
12. Co je manželství podle zvykového práva a co se po uzavření takového manželství doporučuje udělat?
12 V některých zemích snoubenci vstupují do manželství založeného na takzvaném zvykovém neboli obyčejovém právu. Tím se nemyslí situace, kdy spolu dva lidé žijí ve společné domácnosti pouze jako druh a družka. To sice na některých místech může mít určitou míru zákonného uznání, ale nejedná se o právoplatný manželský svazek. * Manželství podle zvykového práva je svazek uzavřený v souladu se zvyky, které jsou uznávané v dané komunitě nebo na daném území. Může k tomu patřit zaplacení a převzetí ceny za nevěstu, čímž oba snoubenci vstoupí do svazku, který je zákonně i biblicky platný. Úřady považují manželství podle zvykového práva za platné, zákonné a závazné. Obvykle je pak možné takto uzavřené manželství nechat zaregistrovat a manželé obdrží úřední dokument, který platnost svazku potvrzuje. Registrace může manželům poskytovat ochranu v případě ovdovění a může také chránit děti, které snad ze svazku vzejdou. Sbor by měl naléhavě vybízet ty, kdo uzavřeli manželství podle zvykového práva, aby svůj svazek nechali zaregistrovat co nejdříve. Je zajímavé, že pod mojžíšským Zákonem byly sňatky a narození zřejmě úředně registrovány. (Matouš 1:1–16)
13. Na co by se mělo pamatovat v případě svatebního proslovu, který se koná po uzavření manželství podle zvykového práva?
13 Snoubenci, kteří uzavřou sňatek v souladu s místními zvyky, se tím okamžikem stávají manželem a manželkou. Jak bylo uvedeno dříve, křesťané, kteří uzavřou zákonný sňatek tímto způsobem, budou možná chtít, aby se v sále Království konal proslov a aby si řekli manželské sliby. V takovém případě řečník upozorní, že novomanželé již byli oddáni v souladu se světskými zákony. Proslov se bude konat jen jednou, protože manželství se uzavírá jen jednou, v tomto případě na základě zákonem uznávaného zvykového práva. Mezi těmito dvěma událostmi by měla uběhnout co nejkratší doba. Nejlepší je, když se konají tentýž den. Přispívá to k tomu, aby křesťanský sňatek byl v místní komunitě chován v úctě.
14. Jak se mohou křesťané rozhodnout v případě, že zákon umožňuje jak manželství podle zvykového práva, tak i občanský sňatek?
14 V některých zemích zákon uznává jak manželství podle zvykového práva, tak i občanský sňatek. Ten je obvykle uzavírán za přítomnosti oddávajícího úředníka. Součástí občanského sňatku mohou být manželské sliby i podepsání dokumentů o uzavření manželství. Někteří křesťané dávají občanskému sňatku přednost. Neexistují však žádné zákonné důvody, proč by bylo zapotřebí absolvovat oba druhy sňatku. Oba jsou totiž z právního hlediska platné. To, co je v odstavcích 9 a 10 napsáno o svatebním proslovu a slibech, platí i v tomto případě. Hlavní je, aby snoubenci uzavřeli sňatek způsobem, který přináší čest Bohu a je důstojný v očích lidí. (Lukáš 20:25; 1. Petra 2:13, 14)
Ať je ve vašem manželství patrná úcta
15, 16. Jak by se v manželství i při svatbě měla projevovat úcta?
15 Mezi perským králem a jeho manželkou nastal problém. Memukan, jeden z králových předních rádců, doporučil účinné řešení — ‚všechny manželky mají vzdávat čest svým manželům‘. (Ester 1:20) V případě křesťanských párů není zapotřebí, aby něco takového bylo nařízeno královským výnosem. Manželka si totiž přeje ctít svého manžela. A křesťanský manžel zase ‚prokazuje své manželce čest‘ a chválí ji. (Přísloví 31:11, 30; 1. Petra 3:7) Vzájemná úcta by se v manželství neměla projevit až po mnoha letech. Měla by být patrná už od samotného začátku, ano, už od svatebního dne.
16 Muž a žena, tedy manžel a manželka, by však neměli být jediní, kdo ve svatební den dávají najevo úctu. Pokud při obřadu zazní proslov, i z něj by měla být patrná úcta a měl by být adresován snoubencům. Řečník jim prokáže úctu tím, že v jeho proslovu nebude příliš humoru ani lidových pořekadel. Ani by neměly zaznít příliš soukromé postřehy, které by mohly snoubence nebo posluchače uvést do rozpaků. Řečník by naopak měl mluvit vřele a povzbudivě a měl by obracet pozornost na Původce manželství a na jeho vynikající rady. Ano, důstojný a uctivý proslov přispěje k tomu, že svatba bude přinášet čest Jehovovi Bohu.
17. Proč je v souvislosti s křesťanskými svatbami potřeba brát v úvahu, co říkají světské zákony?
17 Určitě jste si všimli, že tento článek uvádí mnoho myšlenek, které souvisejí s právními hledisky manželství. Ačkoli se některé body možná netýkají země, v níž žijete, všichni bychom si měli být vědomi toho, jak důležité je, aby při svatbách svědků Jehovových byla patrná úcta k místním zákonům, tedy k požadavkům césara. (Lukáš 20:25) Pavel nás vybízí: „Dávejte všem, co jim patří: daň tomu, kdo vyžaduje daň; tribut tomu, kdo vyžaduje tribut; . . . čest tomu, kdo vyžaduje takovou čest.“ (Římanům 13:7) Ano, je správné, aby křesťané už od svatebního dne projevovali úctu k uspořádání, které je v současné době z Boží vůle v platnosti.
18. Která událost může ke svatbě patřit a kde k ní můžeme najít dobré rady?
18 Ke křesťanské svatbě často patří i společenské setkání — svatební hostina. Vzpomeňte si, že i Ježíš se takové hostiny zúčastnil. Když se křesťané rozhodnou takové setkání uspořádat, které biblické rady jim pomohou, aby i tato událost přinášela čest Bohu a vrhala příznivé světlo na novomanžele i křesťanský sbor? Tímto námětem se bude zabývat následující článek. *
[Poznámky pod čarou]
^ 3. odst. Totéž slovo se může vztahovat také na hostinu, která se svatbou nesouvisí. (Ester 9:22, Septuaginta)
^ 5. odst. Třicetiminutový proslov při svatbách svědků Jehovových má námět „Manželství, které je počestné v Božích očích“. Je založen na vynikajících biblických radách uvedených v knize Tajemství rodinného štěstí a v dalších publikacích svědků Jehovových. Proslov je přínosem jak pro snoubence, tak pro všechny přítomné.
^ 10. odst. Pokud místní zákony nevyžadují něco jiného, používají se následující sliby, které ctí Boha. Ženichův slib: „Já, [jméno ženicha], si beru tebe, [jméno nevěsty], za svou manželku, a budu tě milovat a pečovat o tebe v souladu s božským zákonem pro křesťanské manžely, jak je vyjádřen ve Svatém Písmu, a to po celý čas, kdy budeme spolu žít na zemi podle Božího manželského uspořádání.“ Nevěstin slib: „Já, [jméno nevěsty], si beru tebe, [jméno ženicha], za svého manžela, a budu tě milovat a pečovat o tebe a budu si tě hluboce vážit v souladu s božským zákonem pro křesťanské manželky, jak je vyjádřen ve Svatém Písmu, a to po celý čas, kdy budeme spolu žít na zemi podle Božího manželského uspořádání.“
^ 12. odst. K tomuto námětu se také vyjadřuje Strážná věž číslo 22 z roku 1962 na stranách 18 a 19.
^ 18. odst. Viz také článek „Bude vaše svatba radostnou a důstojnou událostí?“ na straně 28.
Vzpomínáš si?
• Proč by nás mělo zajímat právní i duchovní hledisko sňatku?
• Když dva křesťané uzavřou občanský sňatek, co se na základě jejich přání může konat krátce potom?
• Proč se svatební proslov koná v sále Království?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 18]
Ve starověkém Izraeli ženich přivedl nevěstu do svého domu nebo do domu svého otce
[Obrázek na straně 21]
Po uzavření manželství podle zvykového práva si křesťané mohou vyslechnout proslov v sále Království