Zhřešili jste proti svatému duchu?

„Je hřích, který opravdu působí smrt.“ (1. JANA 5:16)

1, 2. Jak víme, že je možné zhřešit proti Božímu svatému duchu?

„JSEM posedlá myšlenkou, že jsem zhřešila proti svatému duchu,“ napsala jedna žena z Německa, která s takovým pocitem bojuje přesto, že slouží Bohu. Může vůbec křesťan zhřešit proti svatému duchu neboli Boží činné síle?

² Proti svatému duchu je možné zhřešit. Ježíš Kristus řekl: „Hřích a rouhání všeho druhu bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti duchu nebude odpuštěno.“ (Matouš 12:31) Bible varuje: „Jestliže . . . svévolně pácháme hřích po přijetí přesného poznání pravdy, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale je tu jakési jisté, strašné očekávání soudu.“ (Hebrejcům 10:26, 27) A apoštol Jan napsal: „Je hřích, který opravdu působí smrt.“ (1. Jana 5:16) Avšak když někdo vážně zhřeší, je to on, kdo určuje, zda se dopustil ‚hříchu, který opravdu působí smrt‘?

Pokání vede k odpuštění

3. Pokud svého hříchu hluboce litujeme, o čem to pravděpodobně svědčí?

³ Konečným Soudcem hříšníků je Jehova. Každý z nás se tedy musí zodpovídat jemu. Jehova vždy dělá to, co je správné. (1. Mojžíšova 18:25; Římanům 14:12) Jedině on určuje, zda jsme spáchali neodpustitelný hřích, a může nám svého ducha odejmout. (Žalm 51:11) Pokud však svého hříchu hluboce litujeme, velmi pravděpodobně to svědčí o skutečném pokání. Co to ale je skutečné pokání?

4. (a) Co je skutečné pokání? (b) Proč jsou útěchou slova ze Žalmu 103:10–14?

⁴ Jestliže činíme pokání, znamená to, že změníme svůj postoj ke spáchaným nebo zamýšleným hříchům. Cítíme zármutek nad tím, co jsme udělali, a s nesprávným jednáním přestaneme. Pokud jsme vážně zhřešili, ale podnikli jsme nezbytné kroky, které ukazují, že činíme opravdové pokání, můžeme čerpat útěchu z následujících slov žalmisty: „Neučinil nám dokonce podle našich hříchů; ani na nás neuvedl to, co si zasloužíme podle svých provinění. Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, jeho milující laskavost je nadřazená těm, kdo se ho bojí. Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky. Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kdo se ho bojí. Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:10–14)

5, 6. Vysvětlete, co myslel apoštol Jan slovy v 1. Jana 3:19–22.

⁵ Útěchou jsou také slova apoštola Jana, který řekl: „Podle toho budeme vědět, že pocházíme z pravdy, a ujistíme před ním své srdce pokud jde o cokoli, za co nás snad naše srdce odsuzuje, protože Bůh je větší než naše srdce a zná všechno. Milovaní, jestliže nás naše srdce neodsuzuje, máme volnost řeči k Bohu; a o cokoli prosíme, to od něho přijímáme, protože zachováváme jeho přikázání a činíme to, co se líbí jeho očím.“ (1. Jana 3:19–22)

 ⁶ To, že „pocházíme z pravdy“, víme proto, že projevujeme bratrskou lásku a nehřešíme ze zvyku. (Žalm 119:11) Pokud se z nějakého důvodu cítíme odsouzeni, měli bychom pamatovat na to, že „Bůh je větší než naše srdce a zná všechno“. Jehova nám prokazuje milosrdenství, protože si je vědom naší ‚nepokrytecké bratrské náklonnosti‘, toho, že bojujeme proti hříchu a že se snažíme konat jeho vůli. (1. Petra 1:22) Jestliže důvěřujeme Jehovovi, projevujeme bratrskou lásku a nemáme ve zvyku svévolně hřešit, pak nás naše srdce nebude ‚odsuzovat‘. V modlitbě budeme mít „volnost řeči k Bohu“ a on nás vyslyší, protože zachováváme jeho přikázání.

Lidé, kteří proti duchu zhřešili

7. Co rozhoduje o tom, zda hřích je nebo není odpustitelný?

⁷ Jaké hříchy jsou neodpustitelné? Odpověď na tuto otázku získáme, když budeme uvažovat o některých biblických příkladech. To by mělo přinést útěchu těm z nás, kteří sice činí pokání, ale jsou kvůli svým vážným hříchům stále velmi stísněni. Poznáme, že v otázce, zda hřích je či není odpustitelný, nezáleží ani tak na hříchu samotném, jako spíše na pohnutkách, stavu srdce a míře svévolného jednání.

8. Jak židovští náboženští vůdci v prvním století hřešili proti svatému duchu?

⁸ Proti svatému duchu hřešili židovští  náboženští vůdci v prvním století, kteří zlomyslně odporovali Ježíši Kristu. Viděli působení Božího ducha, když Ježíš prováděl zázraky, které oslavovaly Jehovu. Tito Kristovi nepřátelé přesto přisuzovali tuto moc Satanu Ďáblovi. Ježíš řekl, že ti, kdo se rouhali proti Božímu svatému duchu, páchali hřích, který nebude odpuštěn ani v současném „systému věcí, ani v budoucím“. (Matouš 12:22–32)

9. Co je rouhání a co o něm řekl Ježíš?

⁹ Rouhání je hanlivá, škodlivá nebo utrhačná řeč. Jelikož zdrojem svatého ducha je Bůh, mluvit proti duchu je stejné jako mluvit proti Bohu. Ti, kteří se nekajícně uchylují k takovým řečem, se dopouštějí neodpustitelného hříchu. Z Ježíšových slov o takovém hříchu je patrné, že mluvil o těch, kteří působení Božího svatého ducha svévolně odporují. Jehovův duch působil prostřednictvím Ježíše, ale jeho odpůrci připisovali tuto moc Ďáblovi, a tak se proti tomuto duchu hříšně rouhali. Ježíš proto řekl: „Kdokoli se . . . rouhá proti svatému duchu, nikdy nemá odpuštění, ale je vinen věčným hříchem.“ (Marek 3:20–29)

10. Proč Ježíš nazval Jidáše ‚synem zničení‘?

¹⁰ Uvažujme také o případu Jidáše Iškariotského. Jednal nepoctivě, protože kradl peníze z pokladny, která mu byla svěřena. (Jan 12:5, 6) Později šel za židovskými vládci a domluvil se s nimi, že Ježíše zradí za 30 kousků stříbra. Po svém zrádném činu sice pocítil výčitky svědomí, ale z tohoto svévolného hříchu nikdy nečinil pokání. Kvůli tomu není hoden vzkříšení, a proto ho Ježíš nazval ‚synem zničení‘. (Jan 17:12; Matouš 26:14–16)

Lidé, kteří proti duchu nezhřešili

11–13. Čeho se král David dopustil v souvislosti s Bat-šebou a jakou útěchu můžeme čerpat z toho, jak s nimi Jehova jednal?

¹¹ Křesťané, kteří se přiznali k vážnému  hříchu a dostali duchovní pomoc od sborových starších, mohou přesto někdy pociťovat úzkost kvůli tomu, že porušili Boží zákon. (Jakub 5:14) Pokud nás osobně něco takového trápí, velmi pravděpodobně nám pomůže, když se zamyslíme nad tím, co Bible říká o lidech, jejichž hříchy byly odpuštěny.

¹² Král David těžce zhřešil v souvislosti s Bat-šebou, manželkou Urijáše. Když ze střechy svého domu viděl tuto krásnou vdanou ženu, jak se koupe, nechal ji přivést do svého paláce a měl s ní pohlavní styk. Později se dozvěděl, že je těhotná, a tak chtěl cizoložství zakrýt. Pokusil se proto zařídit, aby s ní měl poměr její manžel. Když však tento plán nevyšel, David se postaral o to, aby byl Urijáš zabit v bitvě. Bat-šeba se potom stala Davidovou manželkou a porodila mu dítě, které zemřelo. (2. Samuelova 11:1–27)

¹³ Záležitost Davida a Bat-šeby vzal do svých rukou Jehova. Davidovi odpustil na základě toho, že činil pokání, a také kvůli smlouvě o Království, kterou s ním uzavřel. (2. Samuelova 7:11–16; 12:7–14) I Bat-šeba nepochybně projevila kajícný postoj. Je to patrné z toho, že získala výsadu stát se matkou krále Šalomouna a dostala se do rodové linie, která vedla k Ježíši Kristu. (Matouš 1:1, 6, 16) Pokud jsme tedy zhřešili, mějme na mysli, že Jehova si našeho kajícného postoje všímá.

14. Do jaké míry Jehova odpouští, jak je to patrné z případu krále Manasseho?

¹⁴ Do jaké míry Jehova odpouští, je také vidět z případu judského krále Manasseho. Dělal to, co bylo špatné v Jehovových očích. Vystavěl oltáře Baalovi, uctíval ‚celé nebeské vojsko‘, a dokonce postavil oltáře falešným bohům na dvou nádvořích chrámu. Nechal své syny projít ohněm, prosazoval spiritistické praktiky a způsobil, že obyvatelé Judy a Jeruzaléma „činili hůře než národy, které Jehova vyhladil z místa před izraelskými syny“. Nedbal na varování Božích proroků. Nakonec ho zajal asyrský král. V zajetí Manasse činil pokání a pokorně se modlil k Bohu. Ten mu odpustil a znovu ho dosadil za krále v Jeruzalémě, kde pak Manasse podporoval pravé uctívání. (2. Paralipomenon 33:2–17)

15. Která událost v životě apoštola Petra ukazuje, že Jehova „ve velkém měřítku“ odpouští?

¹⁵ O staletí později těžce zhřešil apoštol Petr tím, že zapřel Ježíše. (Marek 14:30, 66–72) Jehova mu však „ve velkém měřítku“ odpustil. (Izajáš 55:7) Proč? Protože Petr činil opravdové pokání. (Lukáš 22:62) To, že mu Bůh odpustil, bylo jasně vidět o 50 dní později, když v den Letnic dostal Petr výsadu odvážně svědčit o Ježíšovi. (Skutky 2:14–36) Je nějaký důvod si myslet, že Bůh by byl dnes méně milosrdný ke křesťanům, kteří projevují opravdové pokání? Žalmista zpíval: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát? Vždyť u tebe je pravé odpouštění.“ (Žalm 130:3, 4)

Přestaňme se obávat, že jsme zhřešili proti duchu

16. Za jakých podmínek Jehova odpouští?

¹⁶ Výše uvedené příklady by nám měly pomoci, abychom se přestali obávat, že jsme zhřešili proti svatému duchu. Je z nich vidět, že Jehova kajícným hříšníkům odpouští. Nejdůležitější je upřímně se modlit. Pokud jsme zhřešili, můžeme Boha úpěnlivě prosit o odpuštění. Jehova nám odpouští na základě Ježíšovy výkupní oběti a na základě svého milosrdenství. Bere v úvahu naši zděděnou nedokonalost a také věrnou službu. To vše můžeme zahrnout do svých modliteb. Jelikož víme, že Jehova projevuje nezaslouženou laskavost, můžeme se spolehnout na to, že nám odpustí. (Efezanům 1:7)

17. Co bychom měli udělat, když jsme zhřešili a potřebujeme duchovní pomoc?

 ¹⁷ Co však můžeme dělat, když jsme zhřešili a nemáme sílu se modlit, protože jsme kvůli hříchu duchovně nemocní? Učedník Jakub k tomu napsal: „Ať [takový člověk] k sobě zavolá starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem v Jehovově jménu. A modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne. Také když hřešil, bude mu odpuštěno.“ (Jakub 5:14, 15)

18. I když je někdo ze sboru vyloučen, proč jeho hřích nutně nemusí být neodpustitelný?

¹⁸ Dokonce i v případě, kdy hříšník nečiní pokání a je ze sboru vyloučen, jeho hřích nutně nemusí být neodpustitelný. O hříšníkovi v Korintu, který patřil k pomazaným a byl ze sboru vyloučen, Pavel napsal: „Toto přísné napomenutí, které dala většina, je pro takového člověka dostatečné, takže byste mu nyní měli naopak laskavě odpustit a utěšit ho, aby takový člověk nebyl nějak pohlcen svým přílišným smutkem.“ (2. Korinťanům 2:6–8; 1. Korinťanům 5:1–5) K tomu, aby se hříšník mohl duchovně uzdravit, potřebuje od křesťanských starších přijímat duchovní pomoc založenou na Bibli a musí být patrné, že činí opravdové pokání. Musí tedy ‚nést ovoce, které přísluší pokání‘. (Lukáš 3:8)

19. Co nám může pomoci, abychom zůstali „zdraví ve víře“?

¹⁹ Co může přispět k pocitu, že jsme zhřešili proti svatému duchu? Může to být například přílišné sebeobviňování nebo špatné tělesné či duševní zdraví. V takových případech může pomoci modlitba a dostatečný odpočinek. Rozhodně bychom neměli dovolit Satanovi, aby nás od služby Bohu odradil. Jelikož Jehova nemá žádné potěšení ze smrti ničemných, pak se jistě neraduje ani z toho, když ztratí někoho ze svých služebníků. Pokud tedy máme strach, že jsme zhřešili proti svatému duchu, měli bychom se stále sytit Božím slovem, například takovými utěšujícími pasážemi, jako jsou Žalmy. Musíme pravidelně navštěvovat křesťanská shromáždění a podílet se na kazatelské službě. Pokud to budeme dělat, pomůže nám to, abychom byli „zdraví ve víře“ a osvobodili se od úzkosti z toho, že jsme spáchali neodpustitelný hřích. (Titovi 2:2)

20. Co člověku pomůže, aby si uvědomil, že proti svatému duchu nezhřešil?

²⁰ Člověk, který má strach z toho, že zhřešil proti svatému duchu, si může položit tyto otázky: ‚Rouhal jsem se proti svatému duchu? Činil jsem opravdové pokání ze svého hříchu? Věřím v Boží milosrdenství? Jsem nekajícný odpadlík, který odmítá duchovní světlo?‘ Takový člověk velmi pravděpodobně zjistí, že se proti Božímu svatému duchu nerouhal ani se nestal odpadlíkem. Je kajícný a má neochvějnou víru v to, že Jehova odpouští. Proti Jehovovu svatému duchu tedy nezhřešil.

21. Kterými otázkami se bude zabývat následující článek?

²¹ Je velkou úlevou mít jistotu, že jsme proti svatému duchu nezhřešili. V souvislosti se svatým duchem však vznikají otázky, které budou rozebrány v dalším článku. Můžeme se například sami sebe zeptat: ‚Skutečně se nechávám vést Božím svatým duchem? Projevuje se jeho ovoce v mém životě?‘

Jak byste odpověděli?

• Jak víme, že je možné zhřešit proti Božímu svatému duchu?

• Co je skutečné pokání?

• Kdo hřešil proti svatému duchu v době Ježíšovy služby na zemi?

• Jak se můžeme zbavit úzkosti, že jsme spáchali neodpustitelný hřích?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 17]

Ti, kdo říkali, že Ježíšova moc vykonávat zázraky pochází od Satana, hřešili proti Božímu svatému duchu

[Obrázek na straně 18]

Ačkoli Petr Ježíše zapřel, nespáchal neodpustitelný hřích