‚Váš Otec je milosrdný‘
‚Váš Otec je milosrdný‘
„Stávejte se milosrdnými, právě jako je milosrdný váš Otec.“ (LUKÁŠ 6:36)
1, 2. Jak je z Ježíšových slov, která adresoval znalcům Zákona, farizeům a svým následovníkům, vidět, že milosrdenství je žádoucí vlastnost?
ZÁKON, který Bůh předal Mojžíšovi, obsahoval asi 600 požadavků a předpisů. I když dodržovat závazky plynoucí z mojžíšského Zákona bylo nutné, neméně důležité bylo jednat s druhými milosrdně. Zamysleme se nad tím, co Ježíš řekl farizeům, kteří byli nemilosrdní. Při dvou příležitostech je napomenul a opakoval Boží výrok: „Chci milosrdenství, a ne oběť.“ (Matouš 9:10–13; 12:1–7; Ozeáš 6:6) Ke konci své pozemské služby Ježíš prohlásil: „Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože dáváte desetinu z máty, kopru a kmínu, ale znevažujete závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost.“ (Matouš 23:23)
2 Ježíš tedy na milosrdenství očividně kladl velký důraz. Svým následovníkům řekl: „Stávejte se milosrdnými, právě jako je milosrdný váš Otec.“ (Lukáš 6:36) Máme-li se však v tomto směru stát „napodobiteli Boha“, musíme zjistit, co skutečné milosrdenství je. (Efezanům 5:1) Když si kromě toho uvědomíme, jaký užitek z projevování milosrdenství plyne, podnítí nás to, abychom tuto vlastnost projevovali v ještě větší míře.
Milosrdenství vůči trpícím
3. Proč bychom měli odpověď na otázku, co znamená opravdové milosrdenství, hledat u Jehovy?
3 Žalmista zpíval: „Jehova je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a velký v milující laskavosti. Jehova je dobrý ke všem a projevy jeho milosrdenství jsou nade všemi jeho díly.“ (Žalm 145:8, 9) Jehova je „Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“. (2. Korinťanům 1:3) Milosrdenství dává najevo tím, že s lidmi jedná soucitně. To je jeden z hlavních rysů Boží osobnosti. Jehova nás svým příkladem i svými slovy učí, co pravé milosrdenství znamená.
4. Co se o milosrdenství dozvídáme z Izajáše 49:15?
4 V Izajášovi 49:15 Jehova říká: „Může manželka zapomenout na svého kojence, takže by nelitovala syna svého břicha?“ Hebrejská slova příbuzná s tím, které je zde přeloženo jako ‚litovat‘, se v souvislosti s milosrdenstvím používají v již citovaném Žalmu 145:8, 9. Emoce, které Jehovu podněcují k milosrdnému jednání, Bible přirovnává k něžným citům, jež obvykle chová kojící matka ke svému dítěti. To je možná hladové nebo má nějaké jiné potřeby. Hluboký soucit a slitování tedy matku vedou k tomu, že na potřeby svého kojence reaguje. A podobné něžné city Jehova chová k lidem, kterým projevuje milosrdenství.
5. Jak Jehova svým jednáním s Izraelem ukázal, že je „bohatý v milosrdenství“?
5 Jedna věc je soucit pociťovat, ale něco zcela jiného je na základě něj jednat a pomáhat těm, kdo to potřebují. Uvažujme teď o tom, jak Jehova reagoval, když zhruba před 3 500 lety byli jeho ctitelé v otroctví v Egyptě. Mojžíšovi řekl: „Bezesporu jsem viděl trápení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich křik kvůli těm, kdo je pohánějí do práce, protože dobře znám bolesti, jimiž trpí. A přistupuji k tomu, abych sestoupil, abych je osvobodil z ruky Egypťanů a abych je vyvedl z té země do země dobré a prostorné, do země, která oplývá mlékem a medem.“ (2. Mojžíšova 3:7, 8) Asi 500 let poté, co byli Izraelité z Egypta vysvobozeni, jim Jehova připomněl: „To já jsem vyvedl Izrael z Egypta a osvobodil vás z ruky Egypta a z ruky všech království, která vás utlačovala.“ (1. Samuelova 10:18) Izraelité se odchýlili od Božích spravedlivých měřítek, a proto se často dostávali do úzkých. Přesto s nimi Jehova soucítil a opakovaně je zachraňoval. (Soudci 2:11–16; 2. Paralipomenon 36:15) Z tohoto příkladu je vidět, jakým způsobem láskyplný Bůh reaguje na potřeby lidí, kteří mají něčeho nedostatek nebo kteří jsou v nebezpečí či v jiné tísni. Jehova je „bohatý v milosrdenství“. (Efezanům 2:4)
6. Jak Ježíš Kristus napodoboval svého Otce v projevování milosrdenství?
6 Když byl na zemi Ježíš Kristus, dokonale svého Otce v projevování milosrdenství napodoboval. Jak Ježíš reagoval, když ho dva slepci snažně prosili „Pane, smiluj se nad námi, Synu Davidův“? Tito muži na Ježíše naléhali, aby jim zázračně vrátil zrak. Ježíš jim vyhověl, ale tento zázrak nevykonal rutinně. Bible říká, že „byl pohnut lítostí, dotkl se jejich očí a ihned nabyli zraku“. (Matouš 20:30–34) Právě lítost Ježíše podněcovala k tomu, aby vykonal mnoho zázraků, jimiž poskytoval úlevu slepým, lidem posedlým démony, malomocným i rodičům postižených dětí. (Matouš 9:27; 15:22; 17:15; Marek 5:18, 19; Lukáš 17:12, 13)
7. Co se o milosrdenství dozvídáme z příkladu Jehovy Boha a jeho Syna?
7 Z příkladu Jehovy Boha a Ježíše Krista vidíme, že milosrdenství má dva rysy — jednak lítost neboli soucit s těmi, kdo nějak trpí, a jednak skutky, díky nimž mohou takoví lidé získat úlevu. Být milosrdný tedy znamená projevovat obojí. Výraz milosrdenství se v Bibli nejčastěji používá k popisu aktivního jednání, jímž se projevuje laskavý ohled těm, kdo jsou v nouzi. Jak se ale milosrdenství projevuje v právnickém kontextu? Patří k němu i to, co lze označit jako pasivní jednání, kdy se například upustí od trestu?
Milosrdenství projevené hříšníkům
8, 9. Jak Bůh projevil milosrdenství Davidovi po jeho hříchu s Bat-šebou?
8 Uvažujme o tom, co se stalo, když prorok Natan pokáral starověkého izraelského krále Davida za jeho cizoložný vztah s Bat-šebou. Kajícný David se modlil: „Projev mi přízeň, Bože, podle své milující laskavosti. Podle hojnosti projevů svého milosrdenství vymaž mé přestupky. Důkladně mě omyj od mého provinění a očisti mě i od mého hříchu. Sám totiž znám své přestupky, a můj hřích je neustále přede mnou. Proti tobě, tobě samému jsem zhřešil, a učinil jsem, co je špatné v tvých očích.“ (Žalm 51:1–4)
9 David svého činu ze srdce litoval. Jehova 5. Mojžíšova 22:22) I když se bolestným následkům svého hříchu zcela nevyhnuli, jejich životy byly ušetřeny. (2. Samuelova 12:13) Bůh tedy projevuje milosrdenství mimo jiné tím, že hříšníkům promíjí jejich chyby. Nicméně od vykonání přiměřeného trestu neupustí.
mu odpustil a trest, který Davida a Bat-šebu postihl, byl mírnější, než jaký si po právu zasloužili. Podle mojžíšského Zákona měli být totiž oba usmrceni. (10. I když je Jehova při vynášení svých rozsudků milosrdný, proč nesmíme Boží milosrdenství považovat za samozřejmost?
10 „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích“ a „mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt“. Proto si všichni lidé smrt zasluhují. (Římanům 5:12; 6:23) Můžeme tedy být Jehovovi velmi vděční, že při vykonávání svých rozsudků projevuje milosrdenství. Musíme si však dávat pozor, abychom Boží milosrdenství nepovažovali za samozřejmost. „Všechny [Jehovovy] cesty jsou právo,“ říká se v 5. Mojžíšově 32:4. Když Bůh projevuje milosrdenství, svá dokonalá měřítka spravedlnosti přitom nepřehlíží.
11. Jak Jehova projevil náležitý smysl pro právo, když jednal s Davidem po jeho hříchu s Bat-šebou?
11 Nezbytným předpokladem k tomu, aby v případě Davida a Bat-šeby Jehova trest zmírnil a oni nemuseli zemřít, bylo odpuštění jejich hříchu. Izraelští soudci však k něčemu takovému neměli oprávnění. Kdyby Jehova dovolil, aby daný případ řešili oni, neměli by na vybranou a museli by Davida a Bat-šebu odsoudit k trestu smrti. Tak to vyžadoval Zákon. Kvůli své smlouvě s Davidem však chtěl Jehova zjistit, zda neexistuje nějaký důvod, na jehož základě by mohl Davidovi jeho hřích odpustit. (2. Samuelova 7:12–16) Proto se Jehova Bůh, „Soudce celé země“, který ‚zkoumá srdce‘, rozhodl řešit daný případ osobně. (1. Mojžíšova 18:25; 1. Paralipomenon 29:17) Mohl přesně číst v Davidově srdci, správně vyhodnotit upřímnost jeho pokání a odpustit mu.
12. Díky čemu mohou mít hříšní lidé užitek z Božího milosrdenství?
12 Milosrdenství, které nám Jehova projevuje tím, že nás osvobozuje od trestu za zděděný hřích, je v souladu s jeho spravedlností. Aby nám Jehova mohl odpouštět hříchy a přitom svá měřítka spravedlnosti neporušil, opatřil prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, výkupní oběť. To je ten největší projev milosrdenství, jaký kdy někdo druhým prokázal. (Matouš 20:28; Římanům 6:22, 23) Máme-li však mít z Božího milosrdenství užitek a vyhnout se tak trestu za zděděný hřích, musíme v tohoto ‚Syna projevovat víru‘. (Jan 3:16, 36)
Bůh milosrdenství i spravedlnosti
13, 14. Je Boží spravedlnost zmírňována Božím milosrdenstvím? Vysvětlete to.
13 Jehovovo milosrdenství tedy není v rozporu s jeho měřítky spravedlnosti. Má však toto milosrdenství na Boží spravedlnost nějaký vliv? Zjemňuje snad Jehovovo milosrdenství dopad jeho spravedlnosti tím, že by ji jaksi zmírňovalo? Tak tomu není.
14 Prostřednictvím proroka Ozeáše Jehova Izraelitům řekl: „Zasnoubím tě sobě na neurčitý čas a zasnoubím tě sobě ve spravedlnosti a v právu a v milující laskavosti a v projevech milosrdenství.“ (Ozeáš 2:19) Z těchto slov je jasně vidět, že Jehova své milosrdenství vždy projevuje v souladu se svými ostatními vlastnostmi, a k nim patří i spravedlnost. Jehova je „Bůh milosrdný a milostivý, . . . promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu“. (2. Mojžíšova 34:6, 7) Je tedy jak Bohem milosrdenství, tak i spravedlnosti. Bible o něm říká: „Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo.“ (5. Mojžíšova 32:4) Boží spravedlnost je dokonalá, stejně jako jeho milosrdenství. Ani jedna z těchto dvou vlastností není nadřazena té druhé. A není ani třeba, aby jedna z nich byla tou druhou zmírňována. Obě tyto vlastnosti Jehova projevuje v dokonalé rovnováze.
15, 16. (a) Z čeho vidíme, že Boží spravedlnost není drsná? (b) Čím si mohou být Jehovovi ctitelé jistí, pokud jde o vykonání Božího rozsudku nad tímto ničemným systémem věcí?
15 Jehovova spravedlnost není drsná. Spravedlnost má téměř vždy nějaký právní dopad a rozsudek obvykle vede k nutnosti vykonat nad provinilci zasloužený trest. Boží spravedlnost však může znamenat také záchranu pro ty, kdo si ji zaslouží. Například když byli zahubeni ničemní lidé v Sodomě a Gomoře, patriarcha Lot a jeho dvě dcery vyvázli bez újmy. (1. Mojžíšova 19:12–26)
16 Můžeme si být jistí, že až Jehova vykoná rozsudek nad dnešním ničemným systémem věcí, „velký zástup“ pravých Božích ctitelů, kteří „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“, bude zachráněn. Tito lidé tedy ‚z velkého soužení vyjdou‘. (Zjevení 7:9–14)
Proč máme být milosrdní?
17. Z jakého základního důvodu bychom měli být milosrdní?
17 Z příkladu Jehovy a Ježíše Krista se tedy učíme, co pravé milosrdenství znamená. Základní důvod, proč bychom měli být milosrdní, je uveden v Příslovích 19:17. Říká se tam: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ Jehovu těší, když jej i jeho Syna napodobujeme a jednáme s druhými milosrdně. (1. Korinťanům 11:1) A k projevům milosrdenství jsou tím podněcováni i druzí, protože milosrdenství plodí další projevy milosrdenství. (Lukáš 6:38)
18. Proč bychom se měli snažit projevovat milosrdenství?
18 V milosrdenství se snoubí mnoho pěkných vlastností. Projevuje se v něm vlídnost, láska, laskavost a dobrota. Milosrdné skutky vyvěrají z něžného soucitu a pochopení. Jehova svým milosrdenstvím nijak neoslabuje svou spravedlnost, a přesto je pomalý k hněvu a trpělivě dává provinilcům dostatek času na to, aby mohli činit pokání. (2. Petra 3:9, 10) Milosrdenství tedy úzce souvisí s trpělivostí a shovívavostí. Je kombinací mnoha žádoucích rysů osobnosti, včetně různých projevů ovoce Božího ducha, a proto když jednáme milosrdně, pracujeme tím zároveň na rozvíjení všech těchto vlastností. (Galaťanům 5:22, 23) Je tedy velmi důležité, abychom se milosrdenství snažili projevovat.
„Šťastní jsou milosrdní“
19, 20. V jakém smyslu milosrdenství jásá nad soudem?
19 Učedník Jakub nám říká, proč by milosrdenství mělo v našem životě hrát významnou úlohu. Píše: „Milosrdenství vítězoslavně jásá nad soudem.“ (Jakub 2:13b) Jakub zde mluvil o milosrdenství, které Jehovův ctitel projevuje druhým lidem. Milosrdenství vítězoslavně jásá nad soudem v tom smyslu, že když přijde čas, aby ‚se člověk sám za sebe zodpovídal Bohu‘, Jehova vezme v úvahu jeho milosrdné jednání s druhými a na základě výkupní oběti svého Syna mu odpustí. (Římanům 14:12) Jedním z důvodů, proč Jehova projevil Davidovi po jeho hříchu s Bat-šebou milosrdenství, bylo bezpochyby to, že sám David byl milosrdným člověkem. (1. Samuelova 24:4–7) Naproti tomu ten, kdo „nekoná milosrdenství, bude souzen bez milosrdenství“. (Jakub 2:13a) Není tedy divu, že „nemilosrdní“ lidé jsou vyjmenováni mezi těmi, kdo si z Božího hlediska „zasluhují smrt“. (Římanům 1:31, 32)
20 Ježíš ve svém Kázání na hoře řekl: „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství.“ (Matouš 5:7) Tato slova skutečně působivě ukazují, že ti, kdo by se rádi těšili z projevů Božího milosrdenství, musí být sami milosrdní. Následující článek bude pojednávat o tom, jak můžeme milosrdenství projevovat v každodenním životě.
Co jste se naučili?
• Co je milosrdenství?
• Jakými způsoby se milosrdenství projevuje?
• V jakém smyslu je Jehova Bohem milosrdenství i spravedlnosti?
• Proč bychom měli být milosrdní?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 21]
Jehova chová ke ztrápeným lidem stejné city jako matka ke svému dítěti
[Obrázek na straně 23]
Co se o milosrdenství dozvídáme z Ježíšových zázraků?
[Obrázek na straně 24]
Porušil Jehova svá měřítka spravedlnosti tím, že projevil milosrdenství Davidovi?
[Obrázek na straně 25]
Boží milosrdenství vůči hříšným lidem je v souladu s jeho spravedlností