Ujímáš se iniciativy v projevování úcty?

„Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (ŘÍM. 12:10)

1. Co se na mnoha místech vytrácí?

V NĚKTERÝCH částech světa se považuje za projev úcty, když děti ve společnosti dospělých klečí. Díky tomu nepřevyšují ty, kdo jsou starší. V těchto místech by také bylo neuctivé, kdyby se dítě k dospělému otočilo zády. Úcta se sice v různých kulturách prokazuje různě, ale všechny její projevy nám připomínají přikázání, které bylo obsaženo v mojžíšském Zákoně: „Před šedinami bys měl [s úctou] povstat a osobě starce projevíš ohled.“ (3. Mojž. 19:32) Žel, na mnoha místech se úcta k druhým vytrácí a neuctivé chování je na denním pořádku.

2. Koho máme podle Božího Slova ctít?

² Boží Slovo ukazuje, že projevovat úctu je důležité. Vybízí nás, abychom ctili Jehovu a Ježíše. (Jan 5:23) Také nám říká, že máme projevovat úctu členům své rodiny, spoluvěřícím a konkrétně zmiňuje i některé lidi mimo křesťanský sbor. (Řím. 12:10; Ef. 6:1, 2; 1. Petra 2:17) Například jakými způsoby můžeme prokazovat úctu Jehovovi? A jak můžeme ukázat, že máme úctu ke spolukřesťanům neboli že si jich hluboce vážíme? Nad těmito a dalšími otázkami se teď zamyslíme.

Projevuj úctu k Jehovovi a jeho jménu

3. Co je jedním ze způsobů, jak ctíme Jehovu?

³ Jedním ze způsobů, jak ctíme Jehovu, je to, že máme v patřičné vážnosti jeho jméno. Vždyť nás vybral jako „lid pro své jméno“! (Sk. 15:14) To, že můžeme nosit jméno všemohoucího Boha Jehovy, je pro nás opravdu ctí. Prorok Micheáš řekl: „Všechny národy, ty budou . . . chodit každý ve jménu svého boha; ale my, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (Mich. 4:5) ‚Ve jménu Jehovy chodíme‘ tak, že se den co den snažíme žít způsobem, který jeho jménu přináší čest. Jak napsal apoštol Pavel křesťanům v Římě, pokud bychom nežili podle toho, co kážeme, lidé by se Božímu jménu ‚rouhali‘ neboli by jím pohrdali. (Řím. 2:21–24)

4. Jak pohlížíš na výsadu vydávat svědectví o Jehovovi?

⁴ Jehovu ctíme také tím, že o něm vydáváme svědectví. V minulosti Jehova vyzval Izraelity, aby byli jeho svědky, ale oni tuto úlohu neplnili. (Iz. 43:1–12) Často se k němu obraceli zády „a působili bolest dokonce Svatému Izraele“. (Žalm 78:40, 41) Tento národ nakonec úplně ztratil Boží přízeň. My si ale vážíme toho, že můžeme o Jehovovi svědčit a že můžeme oznamovat jeho jméno. Děláme to proto, že Jehovu milujeme a přejeme si, aby jeho jméno bylo posvěceno. Cožpak bychom mohli mlčet, když o našem nebeském Otci a o jeho záměrech známe pravdu? Máme podobný postoj jako apoštol Pavel, který napsal: „Je na mne vložena nutnost. Skutečně, běda mi, kdybych neoznamoval dobrou zprávu!“ (1. Kor. 9:16)

5. Jak spolu souvisí úcta k Jehovovi a důvěra v něj?

⁵ Žalmista David napsal: „Ti, kdo znají tvé jméno, budou v tebe důvěřovat, neboť,  Jehovo, jistě neopustíš ty, kdo tě hledají.“ (Žalm 9:10) Pokud Jehovu opravdu známe a máme úctu k jeho jménu, budeme v něj důvěřovat stejně jako jeho dávní služebníci. Taková důvěra v Jehovu je dalším způsobem, jak mu projevujeme úctu. Všimni si, jak důvěru v Jehovu a úctu k němu uvádí do souvislosti Boží Slovo. Když starověký izraelský národ důvěru v Jehovu neprojevoval, ten se Mojžíše zeptal: „Jak dlouho se mnou bude tento lid zacházet bez úcty a jak dlouho ve mne neuvěří přes všechna znamení, která jsem mezi nimi vykonal?“ (4. Mojž. 14:11) Platí to i opačně. Když Jehovovi důvěřujeme, že nás bude chránit a podporovat i za obtížných okolností, prokazujeme tím svoji úctu k němu.

6. Z čeho vychází hluboká úcta k Bohu?

⁶ Ježíš ukázal, že úcta k Jehovovi musí vycházet ze srdce. Na ty, jejichž uctívání nebylo upřímné, vztáhl Jehovova slova: „Tento lid mě ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno.“ (Mat. 15:8) Opravdová úcta k Jehovovi tedy vychází z upřímné lásky k němu. (1. Jana 5:3) A máme také na mysli Jehovův slib: „Budu ctít ty, kdo ctí mne.“ (1. Sam. 2:30)

Ti, kdo poskytují vedení, si váží druhých

7. (a) Proč by bratři, kteří mají ve sboru odpovědné postavení, měli projevovat úctu těm, kdo jsou pod jejich dohledem? (b) Jak úctu ke spoluvěřícím projevoval Pavel?

⁷ Apoštol Pavel svým spoluvěřícím napsal: „Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Řím. 12:10) Bratři, kteří mají ve sboru odpovědné postavení, by měli jít příkladem neboli ‚poskytovat vedení‘ v projevování úcty těm, kdo jsou pod jejich dohledem. Může jim v tom pomoci, když budou napodobovat příklad apoštola Pavla. (Přečti 1. Tesaloničanům 2:7, 8.) Bratři ve sborech, které Pavel navštívil, věděli, že by po nich nikdy nepožadoval nic, co by sám nebyl ochoten dělat. Pavel tak projevoval úctu svým spoluvěřícím a oni si díky tomu zase vážili jeho. Můžeme si tedy být jisti, že díky jeho dobrému příkladu mnoho lidí kladně reagovalo na jeho vybídku: „Snažně vás tedy prosím, staňte se mými napodobiteli.“ (1. Kor. 4:16)

8. (a) Například jakým způsobem Ježíš projevoval úctu svým učedníkům? (b) Jak dnes mohou dozorci Ježíšův příklad napodobovat?

⁸ Bratři v odpovědném postavení mohou těm, kdo jsou pod jejich dohledem, projevit úctu ještě jiným způsobem — tím, že jim uvedou důvody pro své požadavky nebo pokyny. Takovým jednáním napodobují Ježíše. Když například říkal učedníkům, že se mají modlit o to, aby na žeň bylo vysláno více dělníků, vysvětlil jim proč. Řekl: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Mat. 9:37, 38) Podobně když učedníkům dal pokyn, aby ‚zůstali bdělí‘, uvedl pro to důvod. Vysvětlil: „Protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (Mat. 24:42) Ježíš svým učedníkům často říkal, nejen co mají dělat, ale také proč to mají dělat. Tím jim projevoval úctu a respektoval jejich důstojnost. Křesťanští dozorci by jeho příklad měli napodobovat.

Važ si Jehovova sboru a těch, kdo v něm poskytují vedení

9. Co ukazujeme tím, že projevujeme úctu k celosvětovému sboru křesťanů a jeho zástupcům? Vysvětli to.

⁹ Úctu Jehovovi prokazujeme také tak, že si vážíme celosvětového sboru křesťanů a jeho zástupců. Když přijímáme biblické vedení, které nám poskytuje třída věrného otroka, ukazujeme tím úctu k Jehovovu  uspořádání. V prvním století musel apoštol Jan pokárat ty, kdo v křesťanském sboru projevovali nedostatek úcty ke jmenovaným bratrům. (Přečti 3. Jana 9–11.) Z Janových slov vidíme, že ve sboru chyběla úcta nejen ke konkrétním dozorcům, ale také k tomu, co učili a jaké dávali pokyny. Většina křesťanů se tak naštěstí nechovala. Těm, kdo poskytovali vedení, sbor jako celek za života apoštolů evidentně projevoval hlubokou úctu. (Fil. 2:12)

10, 11. Na základě Bible vysvětli, proč je v pořádku, že někdo má v křesťanském sboru určitou autoritu.

¹⁰ Někteří lidé tvrdí, že Ježíšova slova „vy všichni jste bratři“, určená jeho učedníkům, ukazují, že v křesťanském sboru by nikdo neměl mít větší autoritu než někdo jiný. (Mat. 23:8) Ale jak v Hebrejských, tak v Řeckých písmech čteme o mnoha mužích, kterým Bůh nějakou autoritu svěřil. Události z dob patriarchů, soudců a králů ve starověkém Izraeli jsou silným důkazem toho, že Jehova předává pokyny prostřednictvím svých pozemských zástupců. Ty, kdo těmto jmenovaným mužům neprojevovali patřičnou úctu, Jehova potrestal. (2. Král. 1:2–17; 2:19, 23, 24)

¹¹ Podobně i v prvním století křesťané uznávali autoritu apoštolů. (Sk. 2:42) Například Pavel dával pokyny svým bratrům. (1. Kor. 16:1; 1. Tes. 4:2) Nicméně i on sám se ochotně podřizoval těm, kdo měli autoritu nad ním. (Sk. 15:22; Gal. 2:9, 10) Ano, Pavel měl na autoritu v křesťanském sboru správný názor.

12. Jaké dvě věci se o autoritě dozvídáme z biblických zpráv?

¹² Co se z toho učíme? Za prvé je biblické, že „věrný a rozvážný otrok“ prostřednictvím vedoucího sboru dosazuje muže do odpovědných postavení, a někteří jmenovaní muži mají autoritu nad jinými jmenovanými muži. (Mat. 24:45–47; 1. Petra 5:1–3) Za druhé bychom všichni, včetně jmenovaných bratrů, měli projevovat úctu těm, kdo nad námi mají autoritu. Jakými konkrétními způsoby tedy můžeme projevovat úctu k dozorcům v celosvětovém sboru křesťanů?

Jak projevovat úctu k cestujícím dozorcům

13. Jak můžeme projevit úctu k novodobým zástupcům křesťanského sboru?

¹³ Pavel napsal: „Prosíme vás, bratři, abyste brali zřetel na ty, kteří mezi vámi tvrdě pracují a předsedají vám v Pánu a napomínají vás, a abyste na ně kvůli jejich práci brali více než mimořádný ohled v lásce. Buďte jeden k druhému pokojní.“ (1. Tes. 5:12, 13) Mezi ty, kdo „tvrdě pracují“, určitě patří i cestující dozorci. Měli bychom na ně tedy brát „více než mimořádný ohled“. Můžeme to dělat například tak, že se ochotně řídíme jejich radami a vybídkami. Když nám tito dozorci předávají pokyny od třídy věrného otroka, „moudrost shora“ nám pomůže být ‚připraveni uposlechnout‘. (Jak. 3:17)

14. Jak může sbor projevit opravdovou úctu k cestujícím dozorcům a k čemu to povede?

 ¹⁴ Ale co když dostaneme pokyn dělat věci jinak, než jsme zvyklí? Projevit úctu může někdy znamenat, že potlačíme sklon namítat něco jako „my to děláme jinak“ nebo „to možná funguje jinde, ale ne v našem sboru“. Naopak bychom se měli snažit uposlechnout. V tom nám pomůže, když budeme stále mít na paměti to, že sbor patří Jehovovi a že Ježíš je jeho Hlavou. Když sbor pokyny od cestujícího dozorce ochotně přijímá a uplatňuje, je to projevem opravdové úcty. Apoštol Pavel bratry v Korintu pochválil za to, že s úctou poslechli pokyny od Tita, staršího, který navštívil jejich sbor. (2. Kor. 7:13–16) I dnes si můžeme být jisti, že když budeme ochotně uplatňovat v praxi to, co nás učí cestující dozorci, přinese nám to větší radost z kazatelské služby. (Přečti 2. Korinťanům 13:11.)

Cti „lidi všeho druhu“

15. Například jak můžeme projevovat úctu svým spoluvěřícím?

¹⁵ Pavel napsal: „Nekritizuj přísně staršího muže. Naopak ho snažně pros jako otce, mladší muže jako bratry, starší ženy jako matky, mladší ženy jako sestry se vší cudností. Cti vdovy, které jsou skutečně vdovami.“ (1. Tim. 5:1–3) Ano, Boží Slovo nás vybízí, abychom projevovali úctu všem členům křesťanského sboru. Co když máš ale s nějakým bratrem nebo sestrou neshody? Dovolíš, aby ti to zabránilo poslouchat příkaz, že máme projevovat úctu spolukřesťanům? Anebo změníš svůj postoj a zaměříš se na to, jaké dobré vlastnosti tvůj spoluvěřící má? Zejména ti, kdo mají ve sboru autoritu, by si měli ke svým bratrům zachovat uctivý postoj a nikdy by neměli ‚panovat nad stádem‘. (1. Petra 5:3) V křesťanském sboru, jehož znakem je opravdová láska mezi jeho členy, máme skutečně mnoho příležitostí projevovat si navzájem úctu. (Přečti Jana 13:34, 35.)

16, 17. (a) Proč je důležité mít úctu k lidem, kterým kážeme, a také k odpůrcům? (b) Jak ctíme „lidi všeho druhu“?

¹⁶ Samozřejmě, že úctu neprojevujeme jenom těm, kdo jsou členy křesťanského sboru. Pavel svým spolukřesťanům napsal:  „Pokud k tomu tedy máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem.“ (Gal. 6:10) Je pravda, že uplatňovat tuto zásadu není snadné, když se k nám někdo z kolegů nebo spolužáků nechová hezky. V takových chvílích musíme pamatovat na pokyn: „Nerozpaluj se kvůli zločincům.“ (Žalm 37:1) Když podle této rady budeme jednat, pomůže nám to projevovat úctu i odpůrcům. A podobně nám v kazatelské službě pokora pomůže reagovat vždy „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15) Lidem, kterým kážeme, můžeme projevit úctu dokonce i svým vzhledem a oblečením.

¹⁷ Ať tedy jednáme se svými spoluvěřícími nebo s lidmi mimo sbor, snažme se řídit vybídkou: „Ctěte lidi všeho druhu, mějte lásku k celému společenství bratrů, mějte bázeň před Bohem, mějte úctu ke králi.“ (1. Petra 2:17)

Jak bys odpověděl?

Jak můžeme projevovat patřičnou úctu

• Jehovovi?

• sborovým starším a cestujícím dozorcům?

• všem členům sboru?

• těm, kterým kážeme?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 23]

Křesťané v prvním století uznávali autoritu vedoucího sboru

[Obrázek na straně 24]

Na celém světě starší projevují úctu cestujícím dozorcům, kteří jsou jmenováni vedoucím sborem