Otázky čtenářů

Proč bylo ve verši zapsaném u Nehemjáše 8:10 Židům řečeno „jezte tučné věci“, když Zákon ve 3. Mojžíšově 3:17 uváděl „nebudete jíst vůbec žádný tuk“?

Výraz, který je u Nehemjáše 8:10 přeložen jako „tučné věci“, je v původním jazyce jiný než výraz, který je ve 3. Mojžíšově 3:17 přeložen jako „tuk“. Hebrejské slovo cheʹlev, které je ve 3. Mojžíšově 3:17 přeloženo jako „tuk“, se vztahuje na tuk zvířat nebo lidí. (3. Mojž. 3:3; Soud. 3:22) Kontext tohoto verše ukazuje, že Izraelité neměli jíst vrstvy tuku kolem střev, ledvin a beder obětních zvířat, protože „všechen tuk patří Jehovovi“. (3. Mojž. 3:14–16) Takže to, co se nemělo jíst, byl tuk v těle zvířat obětovaných Jehovovi.

Naproti tomu slovo, které je u Nehemjáše 8:10 přeloženo jako „tučné věci“, je maš·man·nimʹ  a je to jediný výskyt tohoto slova v Hebrejských písmech. Je odvozeno od slovesa ša·menʹ , což znamená „být tučný, ztučnět“. Základní význam skupiny slov, která se vztahují k tomuto slovesu, je zřejmě blahobyt. (Srovnej Izajáše 25:6.) Jedno ze slov, které se od slovesa ša·menʹ  odvozuje nejčastěji, je podstatné jméno šeʹmen, jež se obvykle překládá jako „olej“ nebo také jako „olivový olej“. (5. Mojž. 8:8; 3. Mojž. 24:2) U Nehemjáše 8:10 se slovo maš·man·nimʹ  zřejmě vztahuje na pokrmy připravované s velkým množstvím oleje. Součástí takových jídel dokonce mohlo být maso s malým množstvím tuku, ale ne vrstvy samotného zvířecího tuku.

Ačkoli vrstvy zvířecího tuku Izraelité jíst nesměli, mohli jíst vydatná a chutná jídla. Některé pokrmy, jako například koláče z obilí, připravovali na rostlinném, často olivovém oleji, nikoli na zvířecím tuku. (3. Mojž. 2:7) V publikaci Hlubší pochopení Písma je tedy vysvětleno, že výraz „tučné věci“ se zde „vztahuje na vydatné porce — ne ubohé a vyschlé pokrmy, ale pokrmy šťavnaté —, na chutná jídla připravená s rostlinnými oleji“.

Křesťané samozřejmě vědí, že zákaz jíst tuk byl součástí Zákona. Tento Zákon, včetně požadavků souvisejících se zvířecími oběťmi, pro ně není závazný. (Řím. 3:20; 7:4, 6; 10:4; Kol. 2:16, 17)