Jehovův Sluha byl „probodáván za náš přestupek“
Jehovův Sluha byl „probodáván za náš přestupek“
„Byl . . . probodáván za náš přestupek; byl drcen za naše provinění. . . . Kvůli jeho zranění nám nastalo uzdravení.“ (IZ. 53:5)
1. O čem bychom měli při Památné slavnosti přemýšlet a které proroctví nám v tom pomůže?
PAMÁTNÉ slavnosti se účastníme proto, abychom si připomněli Kristovu smrt a to, co jeho smrt a vzkříšení umožnily. Při této příležitosti přemýšlíme o ospravedlnění svrchovanosti Jehovy Boha, o posvěcení jeho jména a o splnění jeho záměru, včetně záchrany lidstva. Snad žádné jiné biblické proroctví nepopisuje Kristovu oběť a požehnání, která z ní vyplývají, lépe než proroctví z Izajáše 53:3–12. Izajáš předpověděl Sluhovo utrpení a podrobně popsal Kristovu smrt i užitek, který z ní budou mít jeho pomazaní bratři a „jiné ovce“. (Jan 10:16)
2. O čem Izajášovo proroctví jednoznačně svědčí a v čem nám pomůže jeho rozbor?
2 Sedm století před Ježíšovým narozením Jehova inspiroval Izajáše, aby zapsal proroctví o tom, že Boží vyvolený Sluha zůstane věrný i v té nejtěžší zkoušce. To je jasný důkaz, že Jehova svému Synovi naprosto důvěřoval. Rozbor tohoto proroctví prohloubí naši vděčnost a posílí naši víru.
Byl „opovrhován“ a pokládán „za bezvýznamného“
3. Proč Židé měli Ježíše přivítat, ale jak na něj ve skutečnosti reagovali?
3 Přečti Izajáše 53:3. Jedinému zplozenému Synovi jistě přinášelo velkou radost, že mohl sloužit se svým Otcem v nebi. Zkuste si představit, jaké to pro něj muselo být, když se této radosti vzdal a přišel na zem, aby obětoval svůj život a tak zachránil lidstvo z hříchu a smrti. (Fil. 2:5–8) Jeho oběť měla umožnit skutečné odpuštění hříchů, které bylo předkládáním zvířecích obětí pod mojžíšským Zákonem pouze předobrazeno. (Hebr. 10:1–4) Lidé tedy měli Božího Sluhu přivítat a mít k němu úctu. Měli tak reagovat přinejmenším Židé, kteří slíbeného Mesiáše očekávali. (Jan 6:14) Ti místo toho Kristem ‚opovrhovali‘ a „pokládali . . . ho za bezvýznamného“, přesně jak Izajáš prorokoval. Apoštol Jan napsal: „Přišel do svého vlastního domova, ale jeho vlastní lid ho nepřijal.“ (Jan 1:11) Apoštol Petr Židům řekl: „Bůh našich praotců oslavil svého Sluhu, Ježíše, kterého jste právě vy vydali a zapřeli před Pilátovým obličejem, když se rozhodl ho propustit. Ano, zapřeli jste toho svatého a spravedlivého.“ (Sk. 3:13, 14)
4. Jak se Ježíš seznámil s nemocí?
4 Izajáš také prorokoval, že Mesiáš se ‚seznámí s nemocí‘. Během své služby se Ježíš čas od času jistě unavil, ale nic nenasvědčuje tomu, že by někdy onemocněl. (Jan 4:6) Seznámil se však s nemocemi těch, kterým kázal. Měl s nimi soucit a mnohé uzdravil. (Mar. 1:32–34) Splnil tak proroctví, které říká: „Sám opravdu nesl naše nemoci; a pokud jde o naše bolesti, ty snášel.“ (Iz. 53:4a; Mat. 8:16, 17)
Byl jakoby ‚zkrušený Bohem‘
5. Jak mnozí Židé pohlíželi na Ježíšovu smrt a proč se tím jeho utrpení zvětšilo?
5 Přečti Izajáše 53:4b. Mnozí Židé, kteří viděli Ježíše trpět a umírat, měli mylný názor na to, proč se mu to stalo. Domnívali se, že ho Bůh potrestal. (Mat. 27:38–44) Židé obvinili Ježíše z rouhání, i když samozřejmě nebyl ani hříšník, ani rouhač. (Mar. 14:61–64; Jan 10:33) Jelikož svého Otce velmi miloval, už jen myšlenka na to, že má zemřít jako rouhač, musela jeho utrpení zvětšit. Přesto byl tento Jehovův Sluha ochoten se vůli svého Otce podřídit. (Mat. 26:39)
6, 7. V jakém smyslu Jehova svého věrného Sluhu „drtil“ a proč v tom měl „potěšení“?
6 Když v Izajášově proroctví čteme, že lidé považovali Krista za „zkrušeného Bohem“, možná nás to nezarazí. Překvapující ale je, že podle Izajášových slov „sám Jehova nalezl potěšení v tom, že ho drtil“. (Iz. 53:10) Víme, že Jehova prohlásil: „Pohleďte, můj sluha, . . . můj vyvolený, jehož má duše schválila!“ (Iz. 42:1) Jestliže Ježíše schválil, jak mohl mít „potěšení v tom, že ho drtil“? V jakém smyslu to mělo Jehovovi dělat radost?
7 Máme-li porozumět této části Izajášova proroctví, musíme si připomenout, že zpochybněním Jehovovy svrchovanosti, Satan zpochybnil i věrnost všech Božích služebníků v nebi a na zemi. (Job 1:9–11; 2:3–5) Ježíš zůstal věrný až do smrti, a tím Satanovo tvrzení jednou provždy vyvrátil. Jehova sice dovolil, aby Kristus byl svými nepřáteli zabit, ale není pochyb o tom, že trpěl, když svého vyvoleného Sluhu viděl umírat. Potěšení však měl z toho, že jeho Syn zůstal naprosto věrný. (Přísl. 27:11) K jeho radosti přispělo také to, že ze smrti jeho Syna bude mít velký užitek kajícné lidstvo. (Luk. 15:7)
Byl „probodáván za náš přestupek“
8, 9. (a) Co to znamená, že Ježíš byl „probodáván za náš přestupek“? (b) Jak to Petr potvrdil?
8 Přečti Izajáše 53:6. Hříšní lidé bloudili jako ztracené ovce a hledali vysvobození z nemocí a smrti, které zdědili po Adamovi. (1. Petra 2:25) Kvůli nedokonalosti nikdo z nich nemohl koupit zpět to, co Adam ztratil. (Žalm 49:7) Ve své velké lásce však „Jehova způsobil, aby provinění nás všech potkala“ jeho drahého Syna a vyvoleného Sluhu. Tím, že se Kristus nechal ‚probodnout za náš přestupek‘ a ‚rozdrtit za naše provinění‘, vynesl naše hříchy na mučednický kůl a zemřel místo nás.
9 Apoštol Petr napsal: „Byli jste . . . k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje. Sám vynesl naše hříchy ve svém vlastním těle na kůl, abychom skoncovali s hříchy a žili pro spravedlnost.“ Potom Petr připojil citát z Izajášova proroctví: „A ‚jeho podlitinami jste byli uzdraveni‘.“ (1. Petra 2:21, 24; Iz. 53:5) Tím se hříšným lidem otevřela cesta ke smíření s Bohem, jak o tom Petr píše dále: „Kristus zemřel jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás vedl k Bohu.“ (1. Petra 3:18)
„Byl veden právě jako beránek na porážku“
10. (a) Co o Ježíšovi řekl Jan Křtitel? (b) Proč byla Janova slova vhodná?
10 Přečti Izajáše 53:7, 8. Když Jan Křtitel viděl, jak k němu přichází Ježíš, zvolal: „Podívejte se, Boží Beránek, který snímá hřích světa!“ (Jan 1:29) Tím, že Ježíše označil za Beránka, se možná odvolával na Izajášova slova „byl veden právě jako beránek na porážku“. (Iz. 53:7, ppč.) Izajáš také prorokoval: „Vylil svou duši právě na smrt.“ (Iz. 53:12) Je zajímavé, že v tu noc, kdy Ježíš zavedl Památnou slavnost na připomínku své smrti, dal jedenácti věrným apoštolům pohár vína a řekl: „To znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být vylita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Mat. 26:28)
11, 12. (a) Co předobrazovala Izákova ochota nechat se obětovat? (b) Na co bychom neměli zapomenout, když se účastníme Památné slavnosti?
11 Ježíš, podobně jako Izák, byl ochoten nechat se obětovat. (1. Mojž. 22:1, 2, 9–13; Hebr. 10:5–10) Izák sice souhlasil s tím, že bude obětován, ale byl to Abraham, kdo ho chtěl jako oběť předložit. (Hebr. 11:17) Také Ježíš souhlasil s tím, že zemře, ale byl to Jehova, kdo rozhodl, jak bude výkupné zaplaceno. Ježíšova oběť tedy byla projevem Boží velké lásky k lidstvu.
12 Sám Ježíš prohlásil: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) A apoštol Pavel napsal: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Řím. 5:8) Když tedy Kristu projevujeme úctu tím, že si připomínáme jeho smrt, nikdy bychom neměli zapomenout, že ten, kdo rozhodl, jak bude výkupné zaplaceno, je Větší Abraham, Jehova. Památné slavnosti se účastníme k jeho chvále.
Sluha přináší „spravedlivé postavení mnoha lidem“
13, 14. Jak Jehovův Sluha přinesl „spravedlivé postavení mnoha lidem“?
13 Přečti Izajáše 53:11, 12. O svém vyvoleném Sluhovi Jehova řekl: „Ten spravedlivý, můj sluha, přinese spravedlivé postavení mnoha lidem.“ Jak to Sluha udělal? To do určité míry vysvětluje závěr 12. verše, kde čteme: „Přistoupil k tomu, aby zasáhl kvůli přestupníkům.“ Všichni Adamovi potomci se rodí jako hříšníci neboli ‚přestupníci‘, a proto dostávají ‚mzdu, kterou platí hřích‘, a tou je smrt. (Řím. 5:12; 6:23) Je nutné, aby mezi Jehovou a hříšným lidstvem došlo ke smíření. V 53. kapitole Izajášova proroctví je krásně popsáno, jak Ježíš „zasáhl“ ve prospěch hříšných lidí. Je tam uvedeno: „Potrestání zamýšlené pro náš pokoj přišlo na něho a kvůli jeho zranění nám nastalo uzdravení.“ (Iz. 53:5)
14 Tím, že Kristus vzal naše hříchy na sebe a zemřel za nás, přinesl „spravedlivé postavení mnoha lidem“. Pavel napsal: „Bůh uznal za dobré, aby v [Kristu] přebývala všechna plnost a aby skrze něho opět smířil se sebou všechny ostatní věci, ať již jsou to věci na zemi, nebo věci na nebesích, tím, že způsobil pokoj prostřednictvím krve, kterou prolil na mučednickém kůlu.“ (Kol. 1:19, 20)
15. (a) Co jsou „věci na nebesích“, o kterých mluvil Pavel? (b) Jedině kdo může při Památné slavnosti přijímat symboly a proč?
15 „Věci na nebesích“, jež jsou s Jehovou smířeny Kristovou prolitou krví, jsou pomazaní křesťané, kteří budou v nebesích vládnout s Kristem. Tito „podílníci na nebeském povolání“ „jsou prohlašováni za spravedlivé k životu“. (Hebr. 3:1; Řím. 5:1, 18) Jehova je pak přijímá za své duchovní syny. Svatý duch jim dosvědčuje, že jsou „spoludědicové s Kristem“, povolaní k tomu, aby se stali králi a kněžími v nebeském Království. (Řím. 8:15–17; Zjev. 5:9, 10) Stávají se členy duchovního Izraele neboli ‚Božího Izraele‘ a jsou přijati do ‚nové smlouvy‘. (Jer. 31:31–34; Gal. 6:16) Jako účastníci nové smlouvy mohou při Památné slavnosti přijímat symboly, včetně poháru červeného vína, o kterém Ježíš řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Luk. 22:20)
16. Co jsou „věci na zemi“ a jak získávají spravedlivé postavení před Jehovou?
16 „Věci na zemi“ jsou Kristovy jiné ovce, které mají naději žít věčně v pozemském ráji. I jim vyvolený Sluha přináší spravedlivé postavení před Jehovou. „Vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“, což znamená, že mají víru v Kristovu výkupní oběť. Na základě toho je Jehova prohlašuje za spravedlivé. Nepřijímá je však za své duchovní syny, ale za své přátele a dává jim nádhernou vyhlídku na to, že přežijí ‚velké soužení‘. (Zjev. 7:9, 10, 14; Jak. 2:23) Jelikož jiné ovce nejsou účastníky nové smlouvy, a tudíž nemají naději na život v nebi, nepřijímají při Památné slavnosti symboly, ale účastní se jí jako uctiví pozorovatelé.
Vzdávejme díky Jehovovi a jeho schválenému Sluhovi
17. Jak nám rozbor Izajášových proroctví, která se zaměřují na Jehovova Sluhu, pomohl připravit se na Památnou slavnost?
17 Rozbor Izajášových proroctví, která se zaměřují na Jehovova Sluhu, nás vynikajícím způsobem připravil na Památnou slavnost. Pomohl nám, abychom ‚se upřeně dívali na Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry‘. (Hebr. 12:2) Ukázali jsme si, že Boží Syn není vzpurný. Na rozdíl od Satana má radost z toho, že je vyučován Jehovou, a uznává ho za Svrchovaného Pána. Připomněli jsme si, že během své pozemské služby Ježíš jednal soucitně s lidmi, kterým kázal, a mnohé z nich uzdravil tělesně i duchovně. Byla to předzvěst toho, co jako mesiášský Král udělá v novém systému věcí, až ‚na zemi zavede právo‘. (Iz. 42:4) Horlivost, se kterou jako „světlo národům“ kázal o Království, podněcuje jeho následovníky, aby i oni po celé zemi horlivě kázali dobrou zprávu. (Iz. 42:6)
18. Proč Izajášovo proroctví prohlubuje naši vděčnost Jehovovi a jeho věrnému Sluhovi?
18 Díky Izajášovu proroctví také lépe rozumíme tomu, jak velká oběť to pro Jehovu byla, když poslal svého drahého Syna na zem, aby trpěl a zemřel za nás. Jehova neměl potěšení z toho, že jeho Syn zažíval utrpení, ale radoval se z toho, že zůstal naprosto věrný až do smrti. I my bychom se měli radovat a uvědomovat si, co všechno Ježíš udělal pro to, aby ukázal, že Satan je lhář, a aby posvětil Jehovovo jméno a tím ospravedlnil Jehovovu svrchovanost. Kristus kromě toho vzal na sebe naše hříchy a zemřel za nás. Tak umožnil, aby malé stádo jeho pomazaných bratrů i jiné ovce měly před Jehovou spravedlivé postavení. Až se tedy sejdeme na Památné slavnosti, měli bychom být Jehovovi i jeho věrnému Sluhovi hluboce vděční.
Pro zopakování
• V jakém smyslu Jehova „nalezl potěšení“ v tom, že svého Syna „drtil“?
• Co to znamená, že Ježíš byl „probodáván za náš přestupek“?
• Jak Sluha přinesl „spravedlivé postavení mnoha lidem“?
• Jak nám rozbor proroctví o Sluhovi pomohl připravit se na Památnou slavnost?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 26]
„Byl opovrhován a pokládali jsme ho za bezvýznamného“
[Obrázek na straně 28]
„Vylil svou duši právě na smrt“
[Obrázek na straně 29]
„Jiné ovce“ se účastní Památné slavnosti jako uctiví pozorovatelé