Otázky čtenářů

Bible se zmiňuje o „knize Jašar“ a o „knize Jehovových válek“. (Jozue 10:13; 4. Mojž. 21:14) Tyto dvě knihy nejsou součástí biblického kánonu. Jednalo se o inspirované spisy, které se ztratily?

Není důvod se domnívat, že tyto dvě knihy vznikly pod inspirací a později byly ztraceny. Inspirovaní pisatelé Bible se zmiňují o celé řadě dalších spisů. Některé z nich jsou zřejmě součástí Bible, ale byla pro ně použita označení, pod kterými je dnešní čtenáři neznají. Například 1. Paralipomenon 29:29 mluví o ‚slovech jasnozřivce Samuela‘, ‚slovech proroka Natana‘ a ‚slovech vizionáře Gada‘. Zmínka o těchto třech spisech by se mohla týkat knih, které dnes známe jako 1. a 2. Samuelovu a možná i jako knihu Soudců.

Určité zmínky se naproti tomu mohou týkat knih, jež mají podobné názvy jako některé biblické knihy, ale ve skutečnosti částí Bible nejsou. Mohli bychom si to ukázat na čtyřech starověkých knihách — na „knize záležitostí časů judských králů“, „Knize judských a izraelských králů“, ‚Knize izraelských králů‘ a na „Knize izraelských a judských králů“. Jejich názvy sice připomínají názvy biblických knih, které známe jako 1. a 2. Královská, ale tyto čtyři knihy nebyly inspirovány ani nejsou zařazeny do biblického kánonu. (1. Král. 14:29; 2. Par. 16:11; 20:34; 27:7) Pravděpodobně se jednalo pouze o historické spisy, jež byly dostupné v době, kdy prorok Jeremjáš a Ezra psali svou zprávu, která je dnes součástí Bible.

Na tehdy existující, ale neinspirované historické zprávy a dokumenty se někteří bibličtí pisatelé skutečně odvolávali nebo z nich čerpali. Například Ester 10:2 se zmiňuje o „Knize záležitostí časů králů Médie a Persie“. Podobně i Lukáš, když připravoval své evangelium, „přesně vysledoval všechny věci od začátku“. Pravděpodobně tím chtěl vyjádřit, že při sestavování Ježíšova rodokmenu, který můžeme číst v jeho evangeliu, zkoumal dostupné písemné zdroje. (Luk. 1:3; 3:23–38) Záznamy, z nichž Lukáš čerpal, inspirované nebyly, jeho evangelium však inspirované je. A je užitečné i pro nás dnes.

Pokud jde o ‚knihu Jašar‘ a ‚knihu Jehovových válek‘, kterých se týká úvodní otázka, zdá se, že tyto dva dokumenty sice existovaly, ale nebyly inspirované. Jehova tudíž nezajistil, aby se zachovaly. Biblické zmínky o těchto dvou knihách vedly znalce k závěru, že se jednalo o sbírky básní nebo písní pojednávajících o vojenských střetech mezi Izraelem a jeho nepřáteli. (2. Sam. 1:17–27) Jedna biblická encyklopedie říká, že obsah těchto knih možná byl „běžným repertoárem profesionálních zpěváků ve starověkém Izraeli, kteří zachovávali tradiční izraelskou epiku a lyriku“. Dokonce i muži, jež Bůh někdy použil jako proroky a vizionáře, zapsali zprávy, které Jehova neinspiroval nebo nenechal zařadit do Písma, jež je pro nás dnes „prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí“. (2. Tim. 3:16; 2. Par. 9:29; 12:15; 13:22)

Skutečnost, že o některých knihách je zmínka v Bibli a že sloužily jako užitečný zdroj informací, by nás neměla vést k závěru, že byly inspirovány. Jehova Bůh však zajistil, aby ty spisy, které obsahují „slovo našeho Boha“, byly zachovány, a to „na neurčitý čas“. (Iz. 40:8) To, co se Jehova rozhodl zařadit do 66 knih Bible, představuje vše, co každý z nás potřebuje, aby „byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Tim. 3:16, 17)