Dovolíš Jehovovi, aby se tě ptal?

BIBLE obsahuje stovky otázek, které pronikají hluboko k srdci. Sám Jehova Bůh používá otázky k tomu, aby lidi učil důležitým pravdám. Několik jich položil například Kainovi, když ho varoval před zhoubným jednáním. (1. Mojž. 4:6, 7) Jindy pomocí jediné otázky někoho podnítil ke správnému činu. Když se zeptal: „Koho pošlu a kdo pro nás půjde?“, prorok Izajáš na to zareagoval slovy: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Iz. 6:8)

Účinné otázky kladl i Velký Učitel Ježíš. V evangeliích bychom jich našli více než 280. Ježíš se někdy dotazoval proto, aby umlčel své kritiky. Ve většině případů však chtěl dosáhnout srdce posluchačů a podnítit je, aby uvažovali o svém duchovním stavu. (Mat. 22:41–46; Jan 14:9, 10) Také apoštol Pavel, který napsal 14 knih Křesťanských řeckých písem, pokládal podnětné otázky. (Řím. 10:13–15) Bezpočet jich najdeme například v dopise Římanům. Pavlovy otázky čtenáře podněcují, aby oceňovali ‚hloubku Božího bohatství a moudrosti a poznání‘. (Řím. 11:33)

Některé otázky vyžadují slovní odpověď, zatímco jiné mají vést k hlubokému zamyšlení. Z evangelií je patrné, že právě otázky k zamyšlení Ježíš hojně používal. Jednou své učedníky varoval: „Dávejte pozor na kvas farizeů a kvas Herodův“, čímž měl na mysli jejich pokrytectví a falešné učení. (Mar. 8:15; Mat. 16:12) Ježíšovi učedníci to nepochopili a začali se dohadovat kvůli tomu, že zapomněli vzít chleby. Všimněte si, jak Ježíš použil otázky v krátkém rozhovoru, který následoval. „Řekl jim: ‚Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě si to neuvědomujete a nechápete význam? Otupělo porozumění vašeho srdce? „Ačkoli máte oči, nevidíte; a ačkoli máte uši, neslyšíte?“ . . . Ještě nechápete význam?‘“ Ježíšovy otázky měly učedníky vést k přemýšlení — měly je podnítit, aby uvažovali o skutečném významu jeho slov. (Mar. 8:16–21)

„Dovol, abych se tě tázal“

Jehova Bůh použil řadu otázek, aby napravil smýšlení svého služebníka Joba. Jejich pomocí ho poučil o tom, jak bezvýznamný je v porovnání se svým Tvůrcem. (Job, kapitoly 38–41) Očekával Jehova, že mu Job na každou z jeho otázek odpoví? To je málo pravděpodobné. Otázky jako „Kdes byl, když jsem zakládal zemi?“ měly zjevně zapůsobit na Jobovo myšlení a city. Jehova kladl jednu otázku za druhou a Job záhy zjistil, že neví, co na to říct. Zmohl se pouze na slova: „Co ti mám odvětit? Položil jsem si ruku na ústa.“ (Job 38:4; 40:4) Job pochopil, co mu chtěl Jehova sdělit, a pokořil se. Jehova si však přál nejen naučit ho pokoře, ale také mu pomoci, aby napravil své smýšlení. V jakém ohledu?

Přestože byl Job „bezúhonný a přímý“, občas bylo z jeho slov patrné, že má v jedné věci nesprávný názor. V jaké? Poukázal na ni Elihu, když Joba pokáral za to, že „prohlašoval za spravedlivou svou vlastní duši spíše než Boha“. (Job 1:8; 32:2; 33:8–12) Otázky, které Jehova položil, tedy Jobovi pomohly i k tomu, aby upravil své porozumění. Bůh k němu promluvil z větrné bouře a řekl: „Kdože to zatemňuje radu slovy bez poznání? Přepásej si bedra, prosím, jako zdatný muž a dovol, abych se tě tázal, a ty mě informuj.“  (Job 38:1–3) Pomocí dalších otázek pak Jehova obrátil pozornost ke své neomezené moudrosti a moci, které se zračí v jeho úžasných dílech. Toto poučení Jobovi pomohlo, aby ještě více důvěřoval v Jehovův úsudek a v to, že Jehova vždy jedná tím nejlepším způsobem. Dostávat otázky od Všemohoucího Boha musel být opravdu bázeň vzbuzující zážitek!

Jak Jehovovi umožníme, aby se nás ptal

A co my? Můžeme mít nějaký užitek z otázek zaznamenaných v Bibli? Určitě ano. Pokud se u takových otázek zastavíme a zamyslíme se, může nám to v duchovním ohledu velmi prospět. Otázky, které pronikají k srdci, přispívají k účinnosti Božího Slova. Také díky nim „slovo Boha . . . vykonává moc . . . a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce“. (Hebr. 4:12) Abychom však z otázek v Božím Slově měli co největší užitek, musíme je vztáhnout sami na sebe. (Řím. 15:4) Zamysleme se nad několika příklady.

„Neučiní Soudce celé země, co je správné?“ (1. Mojž. 18:25) Abraham položil tuto řečnickou otázku v době, kdy Jehova vynesl rozsudek nad Sodomou a Gomorou. Pro Abrahama bylo nemyslitelné, že by Jehova jednal nespravedlivě — že by zahubil spravedlivé spolu s ničemnými. Z jeho otázky bylo vidět, že má pevnou důvěru v Jehovovu spravedlnost.

V dnešní době může mít někdo sklon spekulovat o otázkách, které se týkají Jehovových budoucích soudů. Možná stále přemítá o tom, kdo všechno přežije Armagedon nebo kdo bude vzkříšen. Než abychom se nechali takovými úvahami zneklidňovat, mějme raději na mysli Abrahamovu otázku. Podobně jako on jsme poznali, že Jehova je laskavý nebeský Otec, a plně důvěřujeme v jeho spravedlnost a milosrdenství. Proto nemrháme časem a energií na bezpředmětné debaty, netrápíme se zbytečnými obavami ani se neutápíme v pochybnostech, které by nás mohly oslabovat.

„Kdo z vás může přidat jeden loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý?“ (Mat. 6:27) Touto otázkou, kterou Ježíš položil zástupům lidí včetně svých učedníků, chtěl zdůraznit, že je nutné, aby se spoléhali na Jehovovu láskyplnou péči. Poslední dny tohoto ničemného systému věcí se vyznačují mnoha úzkostnými starostmi. Pokud bychom  se jim však poddávali, svůj život bychom tím neprodloužili ani nezkvalitnili.

Cítíme-li někdy úzkost kvůli těžkostem, jež doléhají na nás nebo na naše blízké, připomeňme si Ježíšovu otázku. Své problémy pak uvidíme ve správném světle. To nám pomůže, abychom si přestali dělat obavy a nezabývali se negativními myšlenkami, které by nás duševně, citově a tělesně vyčerpávaly. Ježíš nás ujistil, že náš nebeský Otec, který živí nebeské ptáky a obléká polní rostlinstvo, dobře ví, co potřebujeme. (Mat. 6:26–34)

„Může si muž shrabat do náruče oheň, aniž se propálí samotné jeho oděvy?“ (Přísl. 6:27) Prvních devět kapitol knihy Přísloví obsahuje moudré rady, které dává otec svému synovi. Výše uvedená otázka poukazuje na bolestné následky cizoložství. (Přísl. 6:29) Pokud se přistihneme, že s někým flirtujeme nebo si zahráváme s nemravnými myšlenkami, zmíněná otázka by nám měla v mysli spustit alarm. Obecně vzato, tuto otázku si můžeme položit vždy, když máme chuť udělat něco pošetilého. Zdůrazňuje totiž podobnou myšlenku jako praktická biblická zásada: ‚Cokoli zaséváš, to sklidíš.‘ (Gal. 6:7)

„Kdo jsi ty, abys soudil domácího sluhu někoho jiného?“ (Řím. 14:4) V dopise určeném křesťanům v Římě psal Pavel o problémech, které vyvstaly v místním sboru. Vzhledem k tomu, že tamější křesťané pocházeli z různého kulturního prostředí, měli někteří z nich sklon soudit rozhodnutí a jednání svých spoluvěřících. Pavlova otázka jim připomínala, že k sobě navzájem mají být velkorysí a ponechat souzení na Jehovovi.

Podobně i dnešní Boží služebníci jsou lidé všeho druhu. Přesto se díky Jehovovi těší z drahocenné jednoty. Přispíváme k ní i my? Pokud máme sklon rychle odsoudit svého spolukřesťana za jednání, k němuž ho vedlo jeho svědomí, bude moudré, když si položíme výše uvedenou Pavlovu otázku.

Otázky nás přibližují k Jehovovi

Z těchto několika příkladů je vidět, jakou moc mají otázky obsažené v Božím Slově. Uvažujeme-li o kontextu každé z nich, může nám to pomoci, abychom získané poučení vztáhli na svou situaci a uplatnili je. Při čtení Bible určitě najdeme i další užitečné otázky. (Viz rámeček na straně 14.)

Pokud necháme otázky z Božího Slova proniknout hluboko do našeho nitra, pomůže nám to, abychom svou mysl a srdce uvedli do souladu s Jehovovými spravedlivými měřítky. Po mnoha otázkách, které Job od Jehovy dostal, prohlásil: „Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece vidí mé vlastní oko.“ (Job 42:5) Ano, bylo to, jako by Jehovu přímo viděl — Bůh se pro něj stal ještě skutečnějším. Učedník Jakub se později vyjádřil podobně, když řekl: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:8) Jestliže tedy dovolíme, aby na nás celé Boží Slovo včetně otázek skutečně působilo, duchovně porosteme a ‚uvidíme‘ Jehovu ještě zřetelněji.

[Rámeček na straně 14]

Jak ti následující otázky mohou pomoci, aby ses na určité věci díval stejně jako Jehova?

▪ „Má Jehova tolik potěšení v zápalných obětních darech a obětech jako v poslušnosti Jehovova hlasu?“ (1. Sam. 15:22)

▪ „[Což] Ten, který utváří oko, se nemůže dívat?“ (Žalm 94:9)

▪ „Je to sláva, když lidé prozkoumávají svou vlastní slávu?“ (Přísl. 25:27)

▪ „Rozpálil ses hněvem oprávněně?“ (Jon. 4:4)

▪ „Co totiž prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale pozbude své duše?“ (Mat. 16:26)

▪ „Kdo nás oddělí od Kristovy lásky?“ (Řím. 8:35)

▪ „Máš vskutku něco, co jsi nepřijal?“ (1. Kor. 4:7)

▪ „Jaké podílnictví má světlo s tmou?“ (2. Kor. 6:14)

[Obrázek na straně 15]

Čemu se Job naučil z otázek, které od Jehovy dostal?