Co řekne vaše dítě?
Co řekne vaše dítě?
POZNÁMKA PRO RODIČE: Ve Strážné věži z 15. ledna 2010 na stranách 16 až 20 byla vybídka, že by rodiče měli se svými dětmi sehrát různé situace, aby se děti naučily, jak v nich mají reagovat. Podněty v následujícím článku vám mohou pomoci připravit děti na to, s čím se setkávají ve škole. Co kdybyste je využili během večera pro rodinné uctívání?
DĚTI svědků Jehovových se ve škole dostávají do mnoha náročných situací. Spolužáci se jich často ptají, proč se nepostaví, když začne hrát hymna, proč neslaví narozeniny nebo proč se nezapojují do činností, které souvisejí s různými svátky. Jak na takové otázky odpoví vaše dítě?
Některé děti jednoduše řeknou: „To já nesmím. Bible to zakazuje.“ Za takový odhodlaný postoj si zaslouží pochvalu. Svou odpovědí možná předejdou dalším otázkám. Nicméně Bible nás vybízí, abychom byli „připraveni k obhajobě před každým, kdo od [nás] vyžaduje důvod“ pro to, čemu věříme. (1. Petra 3:15) Z toho vyplývá, že něco vysvětlit je lepší než jen říct, že se to nesmí. Přestože s naším postojem druzí nesouhlasí, možná si rádi poslechnou, proč něco děláme nebo naopak neděláme.
Některé děti vyprávějí svým spolužákům o biblických událostech a používají k tomu například knihu Co se dozvídáme od Velkého učitele. Díky tomu své postoje dokážou vysvětlit. Některým spolužákům se biblické příběhy líbí, a bylo zahájeno už mnoho studií. Jiní ale nemají trpělivost poslouchat delší vyprávění. Navíc určité biblické události mohou být bez podrobnějšího vysvětlení těžko pochopitelné. Když 11letou Minhee její kamarádka pozvala na oslavu narozenin, Minhee jí odpověděla: „Bible neříká, že máme slavit narozeniny. Jan Křtitel, o kterém se v Bibli píše, byl při oslavě narozenin popraven.“ Minhee si vzpomíná, že její kamarádka to moc nepochopila.
Ukázat spolužákovi obrázek nebo příběh v některé naší knize může být užitečné. Co ale když učitelé nechtějí, aby děti nosily do školy náboženské publikace? Dokáže vaše dítě vydávat svědectví i tak? Jak mu můžete pomoci, aby svůj názor umělo obhájit?
Nacvičujte různé situace
Je praktické doma si různé situace nacvičit. Zahrajte úlohu spolužáků a pomozte dětem, aby se naučily správně reagovat. Za to, jak obhajují svou víru, je chvalte a ukažte jim, jak mohou lépe argumentovat a proč je to důležité. Mimo jiné jim vysvětlete, proč je dobré používat 1. Kor. 14:9)
slova, kterým jejich spolužáci rozumí. Devítiletý Joshua říká, že děti ve škole neznají význam takových slov, jako je například „svědomí“ nebo „oddanost“. (Někdy se spolužáci sice na něco zeptají, ale nebaví je naslouchat dlouhému vysvětlování. Když se však podaří vtáhnout je do rozhovoru, možná jejich zájem hned tak neopadne. Desetiletá Haneul říká: „Děti ve třídě si chtějí povídat, a ne poslouchat přednášku.“ Je tedy důležité ptát se a pak naslouchat.
Níže uvedené rozhovory jsou určitým vodítkem, jak by děti svědků Jehovových mohly své postoje vysvětlit. Účelem není naučit se odpovědi zpaměti, protože každé dítě je jiné a v různých situacích je potřeba různě reagovat. Dítě by si mělo zapamatovat hlavní myšlenku a pak ji vyjádřit vlastními slovy, podle toho, jak to vyžaduje situace
a reakce spolužáka. Pokud tedy máte děti, které chodí do školy, jistě bude užitečné si s nimi takové rozhovory nacvičit.Dobrá výchova vyžaduje mnoho času a úsilí. Vy, rodiče, si jistě přejete vštěpovat svým dětem biblické zásady a pomáhat jim, aby v souladu s nimi žily. (5. Mojž. 6:7; 2. Tim. 3:14)
Zkuste si během příštího večera pro rodinné uctívání nacvičit s dětmi níže uvedené rozhovory. Uvidíte, jak prospěšné to je. Pamatujte, že cílem není, aby se dítě odpovědi učilo slovo od slova. Každou situaci sehrajte několikrát a pokaždé zareagujte trochu jinak. Tak zjistíte, zda dítě dokáže své odpovědi přizpůsobit okolnostem. Pomozte mu, aby umělo reagovat rozumně a taktně. Časem ho naučíte obhajovat svou víru nejen před spolužáky, ale i před sousedy a učiteli.
[Rámeček a obrázky na straně 4 a 5]
NAROZENINY
Nela: Ahoj Honzo, budu mít narozeniny. Přijdeš?
Honza: Díky za pozvání. Ale já narozeniny neslavím.
Nela: To je divné. Ty neslavíš narozeniny?
Honza: Ne.
Nela: A proč? Ty nejsi rád, že ses narodil?
Honza: Jsem, ale kvůli tomu nemusím slavit narozeniny. Věřím tomu, že život jsme dostali od Boha, a tak za to, že žijeme, bychom měli být vděční Bohu, a ne oslavovat sami sebe.
Nela: To jako chceš říct, že nemám slavit narozeniny?
Honza: To záleží na tobě. Já se držím toho, co je v Bibli. Tam se píše, že člověk má větší radost, když druhým něco dává, než když sám něco dostává. Když má někdo narozeniny, většinou ho zajímá jenom to, jaké dárky dostane. Podle mě je lepší nemyslet jenom na sebe, ale i na druhé a něco pro ně dělat.
Nela: A tobě rodiče nedávají žádné dárky?
Honza: Dávají, ale nečekají s tím na den, kdy jsem se narodil. Dostávám dárky kdykoli. Chtěla bys vědět, proč se narozeniny vlastně začaly slavit?
Nela: A ty to víš?
Honza: Zítra ti o tom něco řeknu.
HYMNA
Gábina: Kláro, proč si nestoupneš, když hraje hymna?
Klára: Jsem ráda, že se ptáš. A můžu se zeptat já tebe, proč při hymně stojíš?
Gábina: Protože mám ráda naši zemi.
Klára: Ale svoji maminku máš přece taky ráda a nestojíš v pozoru pokaždé, když s tebou mluví.
Gábina: To je pravda. Ale při hymně stojí všichni, a navíc člověk tím projevuje úctu k vlasti.
Klára: Hodně lidí to bere tak, že když stojí při hymně, dávají tím najevo, že jejich vlast je pro ně tak důležitá, že by byli ochotni za ni položit život. Já to tak necítím, a proto si při hymně nestoupnu. Nemohla bych za naši zemi položit život. Dostala jsem ho od Boha, a tak i když mám k naší zemi úctu, můj život patří Bohu.
Gábina: Aha, takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela.
Klára: Až budeš zase někdy chtít vědět, proč něco dělám nebo nedělám, klidně se mě zeptej. A ještě k té hymně — v Bibli se píše o tom, že babylónský král kdysi nařídil, aby ve chvíli, kdy začne hrát hudba, lidé se poklonili velké soše. Někteří to neudělali, i když jim hrozil trest smrti.
Gábina: Fakt, jo? A jak to dopadlo?
Klára: Řeknu ti to při obědě.
ŽÁKOVSKÁ SAMOSPRÁVA
Michal: Tak co, koho budeš volit do naší žákovské rady?
Tomáš: Možná tě to překvapí, ale nikoho.
Michal: Proč ne?
Tomáš: Protože jsem křesťan a chci jednat jako Ježíš. A tak se nezapojuji do ničeho, co nějak souvisí s politikou, i když je to zatím jenom ve škole. Zajímalo by tě, proč jsem se rozhodl řídit se příkladem Ježíše?
Michal: Ani ne.
Tomáš: Dobrá, ale kdyby sis to rozmyslel, rád ti to řeknu.
[Obrázek]
„Ahoj Honzo, budu mít narozeniny. Přijdeš?“
[Obrázek na straně 3]
„Proč si nestoupneš, když hraje hymna?“