Zná Jehova i tebe?
Zná Jehova i tebe?
„Jehova zná ty, kdo mu patří.“ (2. TIM. 2:19)
1., 2. (a) Co pro Ježíše bylo tím nejdůležitějším? (b) O kterých otázkách by každý z nás měl uvažovat?
JISTÝ farizeus přišel k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš odpověděl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ (Mat. 22:35–37) Ježíš svého nebeského Otce velmi miloval a v souladu se svými slovy skutečně žil. Mít Jehovovu přízeň bylo pro něj tím nejdůležitějším. Krátce před svou smrtí proto mohl prohlásit, že zůstal v Jehovově lásce. Jehova ho znal jako svého věrného služebníka, jako toho, kdo zachovává jeho přikázání. (Jan 15:10)
2 To, že milují Boha, dnes říkají mnozí lidé. Patříme k nim i my. Každý z nás by však měl uvažovat o následujících otázkách: Jak se Jehova dívá na mě? Zná mě v tom smyslu, že mě považuje za svého věrného služebníka? (2. Tim. 2:19) Možnost mít blízký vztah k Nejvyššímu svrchovanému Panovníkovi je velká výsada.
3. Proč někteří křesťané pochybují o tom, že patří Jehovovi, a co jim může pomoci tento názor změnit?
3 Pro některé z těch, kdo Jehovu velmi milují, je však těžké uvěřit tomu, že Jehova je zná, tedy že i on miluje je. Mají pocit nedostatečnosti, a tak pochybují o tom, že Jehovovi patří. Jehova to ale vidí jinak. (1. Sam. 16:7) Apoštol Pavel spolukřesťanům napsal: „Jestliže . . . někdo miluje Boha, takového on zná.“ (1. Kor. 8:3) Důležitým předpokladem k tomu, aby tě Bůh znal, je tedy tvoje láska k němu. Zamysli se: Proč čteš tento časopis? Proč se snažíš Jehovovi sloužit celým svým srdcem, duší, myslí a silou? Pokud ses Bohu už zasvětil a dal se pokřtít, co tě k tomu vedlo? Z Bible se dozvídáme, že Jehova zkoumá srdce lidí a přitahuje k sobě ty, které považuje za žádoucí. (Přečti Agea 2:7; Jana 6:44.) Na základě toho můžeš dojít k závěru, že Jehovovi sloužíš proto, že tě k sobě přitáhl. Ty, které k sobě přitáhl, nikdy neopustí, jestliže mu zůstanou věrní. Považuje je za drahocenné a velmi je miluje. (Žalm 94:14)
4. Proč to, že nás Jehova zná, bychom nikdy neměli považovat za samozřejmost?
4 Vzhledem k tomu, že Jehova nás k sobě přitáhl, mělo by nám velmi záležet na tom, abychom v jeho lásce zůstali. (Přečti Judu 20, 21.) Z Bible totiž vyplývá, že je možné nechat se od Boha zavléct pryč nebo se od něj odtáhnout. (Hebr. 2:1; 3:12, 13) Těsně před výrokem zapsaným v 2. Timoteovi 2:19 se Pavel zmínil o Hymenaiovi a Filetovi. Tito dva muži nějakou dobu patřili Jehovovi, ale pak od pravdy odpadli. (2. Tim. 2:16–18) Také v galatských sborech byli jednotlivci, které Bůh znal, ale kteří se od duchovního světla začali odvracet. (Gal. 4:9) Boží přízeň bychom tedy nikdy neměli považovat za samozřejmost.
5. (a) Například které vlastnosti musíme projevovat? (b) O čem budeme uvažovat?
5 Pokud chceme, aby nás Jehova znal, musíme projevovat určité vlastnosti. (Žalm 15:1–5; 1. Petra 3:4) Patří k nim víra a pokora. Budeme uvažovat o dvou mužích, kterých si Jehova velmi vážil, protože v jejich jednání byly tyto vlastnosti zvláště patrné. Také se zamyslíme nad jednáním muže, který si myslel, že patří Bohu, ale nechal se ovládnout pýchou a nakonec zjistil, že ho Bůh zavrhl. Z těchto příkladů můžeme získat cenné poučení.
Otec těch, kdo mají víru
6. (a) Z čeho je zřejmé, že Abraham projevoval víru v Jehovovy sliby? (b) Jak se Jehova díval na Abrahama?
6 Abraham „uvěřil Jehovovi“ a je nazýván „otcem všech těch, kdo mají víru“. (1. Mojž. 15:6; Řím. 4:11) Víra ho podnítila, aby opustil domov, přátele i majetek a odešel do vzdálené země. (1. Mojž. 12:1–4; Hebr. 11:8–10) Ani po letech jeho víra nezeslábla. Bylo to zřejmé z toho, že uposlechl Jehovův pokyn a „jakoby obětoval“ svého syna Izáka. (Hebr. 11:17–19, ppč.) Abraham projevoval víru v Jehovovy sliby, a proto ho Jehova znal v tom smyslu, že ho považoval za drahocenného. (Přečti 1. Mojžíšovu 18:19.) Jehova nejen věděl o Abrahamově existenci, ale vážil si ho jako svého přítele. (Jak. 2:22, 23)
7. Jak dával Abraham najevo svou víru v Jehovovy sliby, přestože nezažil jejich splnění?
7 Abraham se nedožil splnění Jehovova slibu, že jeho potomci získají jako dědictví zemi, v níž byl cizím usedlíkem. Ani nebyl svědkem toho, že by měl potomků ‚jako zrnek písku, která jsou na mořském břehu‘. (1. Mojž. 22:17, 18) Ačkoli se tyto sliby během jeho života nesplnily, pevnou víru v Jehovu si Abraham zachoval. Věděl, že když Bůh něco slíbil, tak to také splní. Svou víru Abraham dával najevo tím, že v souladu s ní žil. (Přečti Hebrejcům 11:13.) Vidí Jehova, že máš takovou víru jako Abraham?
Čekání na Jehovu je projevem naší víry
8. Jaká přání mnozí z nás mají?
8 Asi každý z nás má nějaká přání. Může k nim patřit touha vstoupit do manželství, založit rodinu nebo mít dobré zdraví. Jsou to přirozené touhy, na kterých není nic špatného. Často se však stává, že naše přání zůstávají nesplněna. To, jak se s takovou situací vyrovnáváme, může být ukazatelem hloubky naší víry.
9., 10. (a) Jakým způsobem se někteří rozhodli splnit si svá přání? (b) Proč bychom měli být ochotni na splnění Božích slibů čekat?
9 Bylo by nemoudré, kdybychom se snažili své touhy uspokojit způsobem, který neodpovídá Božím měřítkům. Duchovně bychom si tím uškodili. Někteří bratři a sestry se například rozhodli pro způsob léčby, který není v souladu s Jehovovými zásadami. Jiní přijali zaměstnání, kvůli němuž nemají čas na rodinu a nechodí na sborová shromáždění. A ještě další navázali citový vztah s člověkem, který neslouží Jehovovi. Dá se o takových křesťanech říct, že se opravdu snaží o to, aby je Jehova znal? Jak by se Jehova díval na to, kdyby se Abraham začal splnění slibů netrpělivě dožadovat? Co kdyby nečekal na Jehovu, ale vzal záležitosti do svých rukou a znovu se usadil a udělal si proslulé jméno? (Srovnej s 1. Mojžíšovou 11:4.) Myslíš, že i potom by ho Jehova znal jako svého přítele?
10 Po čem toužíš ty? Máš tak silnou víru, že budeš čekat na Jehovu, který slibuje, že naše správné touhy uspokojí? (Žalm 145:16) Podobně jako Abraham, i my možná budeme muset na splnění některých Božích slibů čekat déle, než jsme si mysleli. Jehova si však váží toho, že svým způsobem života dáváme najevo takovou víru, jakou měl Abraham, a v patřičném čase nás odmění. (Hebr. 11:6)
Dva protiklady — pýcha a pokora
11. Jaké výsady měl Korach a co se z toho dá vyvodit o jeho vztahu k Jehovovi?
11 Uvažujme o Korachovi a Mojžíšovi. Pokud jde o úctu k Jehovovým opatřením a rozhodnutím, tito dva muži jsou skutečnými protiklady. Jejich reakce měly rozhodující vliv na to, jak se na ně Jehova díval. Korach byl Kehatovec z kmene Levi a měl mnoho výsad. Můžeme právem usuzovat, že byl mezi těmi, kdo prošli Rudým mořem, podpořil Jehovův rozsudek proti neposlušným Izraelitům u hory Sinaj a patřil k těm, kdo měli na starost přenášení truhly smlouvy. (2. Mojž. 32:26–29; 4. Mojž. 3:30, 31) Je zřejmé, že celá léta Jehovovi věrně sloužil, a proto si ho mnozí Izraelité vážili.
12. Jaký dopad na Korachovo postavení před Bohem měla pýcha? (Viz obrázek na straně 28.)
12 Cestou do Zaslíbené země Korach došel k závěru, že způsob, jakým je veden Jehovův lid, není úplně správný. Na jeho stranu se pak postavilo 250 předních mužů izraelského národa a chtěli, aby se uskutečnily změny, které Korach navrhoval. Bezpochyby si byli jisti tím, že k Jehovovi mají dobrý vztah. Mojžíšovi a Áronovi totiž řekli: „Už je toho od vás dost, protože všichni, celé shromáždění, jsou svatí, a Jehova je v jejich středu.“ (4. Mojž. 16:1–3) Byl to projev přehnané sebedůvěry a pýchy. Mojžíš jim odpověděl: „Jehova [dá] na vědomí, kdo mu patří.“ (Přečti 4. Mojžíšovu 16:5.) Koracha a každého, kdo se postavil na jeho stranu, Jehova druhý den usmrtil. (4. Mojž. 16:31–35)
13., 14. Z čeho je vidět, že Mojžíš byl pokorný?
13 Mojžíš byl naproti tomu „daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojž. 12:3) Mírnost a pokoru dával najevo tím, že se vždy řídil Jehovovými pokyny. (2. Mojž. 7:6; 40:16) V Bibli není žádná zmínka o tom, že by někdy měl výhrady proti tomu, co Jehova nařizoval, nebo že by byl rozmrzelý kvůli tomu, že se musí řídit postupy, které Jehova stanovil. Jehova například dal velmi podrobné pokyny týkající se stavby svatostánku, dokonce určil, jakou barvu má mít příze a kolik poutek mají mít stanové látky. (2. Mojž. 26:1–6) Pokud ti nějaký dozorce v Boží organizaci dává pokyny, jež se ti zdají příliš podrobné, možná tě to někdy dráždí. Jehova je dokonalým dozorcem a rád svým služebníkům svěřuje různé úkoly a důvěřuje jim, že je dobře splní. Když dává podrobné pokyny, má k tomu pádný důvod. Všimni si, že ačkoli Jehova dal Mojžíšovi velmi podrobné pokyny, Mojžíše to nedráždilo. Nemyslel si, že Jehova tím zpochybňuje jeho schopnosti, omezuje ho nebo brání jeho tvořivosti. Mojžíš naopak dohlédl na to, aby všichni, kdo na výrobě svatostánku pracovali, ‚učinili právě tak‘, jak Jehova nařídil. (2. Mojž. 39:32) Mojžíš byl opravdu pokorný. Uvědomoval si, že je to Jehovovo dílo a že on sám je pouze nástrojem, který Jehova používá.
14 Mojžíš zůstal pokorný i v situaci, která pro něj osobně byla velkým zklamáním. Když při jedné příležitosti jednal s reptajícím davem, ztratil sebeovládání a nevzdal chválu Bohu. Jehova mu proto řekl, že nevejde do Zaslíbené země. (4. Mojž. 20:2–12) Mojžíš a jeho bratr Áron snášeli reptání Izraelitů celá léta a pak kvůli jednomu selhání Mojžíš přišel o něco, na co se tak dlouho těšil. Jak na Jehovovo rozhodnutí reagoval? Jistě mu to bylo líto, ale pokorně se Boží vůli podřídil. Uvědomoval si, že u Jehovy není žádná nespravedlnost. (5. Mojž. 3:25–27; 32:4) Když uvažuješ o tom, jak Mojžíš jednal, chápeš, proč se na něj Jehova díval jako na služebníka, kterého zná? (Přečti 2. Mojžíšovu 33:12, 13.)
Máme-li se Jehovovi podřizovat, musíme být pokorní
15. Jaké poučení vyplývá z Korachova jednání?
15 Na to, zda nás Jehova zná, mají vliv i naše reakce na změny, ke kterým v pozemské části Jehovovy organizace dochází, a na rozhodnutí, která dělají ti, jimž byla svěřena autorita. Korach a jeho společníci se kvůli přílišné sebedůvěře, pýše a nedostatku víry Jehovovi odcizili. Korach to vnímal tak, že rozhodnutí dělá letitý Mojžíš, a přestal si uvědomovat, že ve skutečnosti národ vede Jehova. Proto se přestal podřizovat mužům, které Jehova používal. Bylo by mnohem moudřejší, kdyby počkal, až to, čemu nerozuměl, Jehova objasní nebo až udělá změny, pokud skutečně byly zapotřebí. Korach svým pyšným jednáním způsobil, že roky jeho věrné služby už neměly v Božích očích žádnou hodnotu.
16. Jaký vliv na naše postavení před Jehovou má to, zda jednáme pokorně jako Mojžíš?
16 Zpráva o Korachovi je vážným varováním pro sborové starší i ostatní křesťany. K tomu, abychom dokázali čekat na Jehovu a řídit se pokyny odpovědných bratrů, potřebujeme pokoru. Jednáš pokorně a mírně jako Mojžíš? Uznáváš autoritu těch, kteří poskytují vedení, a podřizuješ se jejich rozhodnutím? Dokážeš se povznést nad své pocity, když zažiješ nějaké osobní zklamání? Pokud ano, pak i tebe Jehova zná. Díky tvé pokoře a podřízenosti si tě jistě velmi váží.
„Jehova zná ty, kdo mu patří“
17., 18. Co nám pomůže, abychom i nadále měli Jehovovu přízeň?
17 Je velmi užitečné přemýšlet o lidech, které k sobě Jehova přitáhl a považoval je za své přátele. Abraham i Mojžíš byli nedokonalí a měli své chyby stejně jako my. Jehova je však znal jako ty, kdo mu patří. Naopak Korach je pro nás varovným příkladem toho, že od Jehovy je možné se odtáhnout a ztratit jeho přízeň. Každý z nás by si tedy měl položit otázky: Jak se Jehova dívá na mě? Co se z těchto biblických příkladů mohu naučit?
18 Své věrné služebníky Jehova považuje za ty, kdo mu patří. Pro každého z nás to může být velkým povzbuzením. Dál proto upevňuj svou víru a rozvíjej pokoru i další vlastnosti, díky nimž si tě Jehova bude ještě více vážit. To, že nás Jehova zná, není samozřejmost. Je to drahocenná výsada, která už nyní dává našemu životu smysl a poskytuje nám vyhlídku na nádherná požehnání v budoucnosti. (Žalm 37:18)
Zapamatoval sis?
• Co to znamená, že nás Jehova zná?
• Jak můžeme dávat najevo, že máme stejnou víru jako Abraham?
• Jaké poučení vyplývá z jednání Koracha a z jednání Mojžíše?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 26]
Máš stejně jako Abraham pevnou víru v to, že Jehova splní všechny své sliby?
[Obrázek na straně 28]
Korach nebyl ochoten pokorně se podřizovat
[Obrázek na straně 29]
Zná tě Jehova jako pokorného a poslušného služebníka?
