Jehova ví, jak osvobodit svůj lid

„Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti.“ (2. PETRA 2:9)

PROČ SI MŮŽEME BÝT JISTÍ, ŽE JEHOVA . . .

se při splňování svého záměru pevně drží časového plánu?

ve prospěch svého lidu použije svou moc?

ví, jak se budou události během velkého soužení vyvíjet?

1. Co se bude dít, až vypukne „velké soužení“?

BŮH svůj rozsudek nad Satanovým světem začne vykonávat naprosto nečekaně. (1. Tes. 5:2, 3) Až bude probíhat „Jehovův velký den“, v lidské společnosti zavládne chaos. (Sef. 1:14–17) Na denním pořádku budou těžkosti a strádání. Bude to „velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud“. (Přečti Matouše 24:21, 22.)

2., 3. (a) Do jaké situace se během velkého soužení dostane Boží lid? (b) Co nás může posílit, abychom se neděsili toho, co je před námi?

² Až se „velké soužení“ bude blížit ke svému vyvrcholení, Boží služebníci se stanou terčem frontálního útoku Goga ze země Magog. Povstane proti nim početná vojenská síla podobná oblakům, aby pokryla zemi. (Ezek. 38:2, 14–16) Jehovovým ctitelům nepřijde na pomoc žádná lidská organizace. Jejich přežití bude záviset jedině na Bohu. Jak zareagují tváří v tvář hrozbě, že budou vyhlazeni?

³ Jelikož k Jehovovým ctitelům patříš i ty, věříš tomu, že Jehova své služebníky během velkého soužení ochrání? Apoštol Petr napsal: „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé lidi uchovat ke dni soudu, aby byli odříznuti.“ (2. Petra 2:9) Jak můžeme získat sílu, abychom se neděsili toho, co je před námi, a plně důvěřovali v Jehovovu moc ochránit svůj lid? Pomůže nám, když budeme přemýšlet o tom, jak Jehova osvobozoval svůj lid v minulosti. Uvažujme o třech konkrétních událostech.

 ZACHRÁNĚNI PŘI CELOSVĚTOVÉ POTOPĚ

4. Co muselo být dokončeno, než začala potopa?

⁴ Nejprve se zamysleme nad potopou v době Noema. Ve splnění Jehovovy vůle byl důležitým faktorem čas. Před začátkem potopy bylo nezbytné dokončit stavbu obrovské archy a přivést do ní zvířata. Ze zprávy v 1. Mojžíšově je zřejmé, že den, kdy potopa začne, Jehova neurčil až potom, co Noe dokončil svou práci. Začátek potopy nebyl závislý na tom, kdy Noe archu dostaví. Jehova ten den určil dlouho předtím, než Noemovi o stavbě archy řekl. Jak to víme?

5. Čeho se týkal Jehovův výnos zapsaný v 1. Mojžíšově 6:3 a kdy ho Jehova vydal?

⁵ Bible uvádí, že v nebi Jehova vydal výnos. Podle 1. Mojžíšovy 6:3 řekl: „Můj duch jistě nebude jednat vůči člověku na neurčito, neboť on je také tělo. Proto jeho dny jistě dosáhnou sto dvaceti let.“ Tento výrok se netýkal průměrné délky lidského života. Bylo to soudcovské rozhodnutí, kterým Jehova oznámil, kdy očistí zemi od bezbožnosti. * Jelikož potopa začala v roce 2370 př. n. l., je možné spočítat, že výnos, kdy k ní dojde, Jehova vydal v roce 2490. Tehdy Noemovi bylo 480 let. (1. Mojž. 7:6) Asi o 20 let později, v roce 2470 se Noemovi narodil první syn. (1. Mojž. 5:32) Do potopy zbývalo asi sto let a Noe stále ještě netušil, že bude mít výjimečnou úlohu při záchraně lidské rodiny. Kdy mu to Jehova řekl?

6. Kdy Jehova pověřil Noema stavbou archy?

⁶ Je zřejmé, že Jehova čekal desítky let, než Noemovi řekl, co se chystá udělat. Z čeho to můžeme usoudit? Z biblické zprávy je vidět, že v době, kdy Bůh pověřil Noema stavbou archy, jeho synové už byli dospělí a ženatí. Jehova mu totiž řekl: „Já s tebou sjednávám smlouvu; a vejdeš do archy ty a tvoji synové a tvá manželka a manželky tvých synů s tebou.“ (1. Mojž. 6:9–18) Je tedy možné, že když Noe dostal za úkol postavit archu, zbývalo do potopy jen 40 nebo 50 let.

7. (a) Z čeho je vidět, že Noe a jeho rodina měli pevnou víru? (b) Jak dlouho dopředu se Noe dozvěděl, kdy potopa začne?

⁷ Práce na arše postupovaly a Noe i jeho rodina určitě uvažovali o tom, jak Jehova svůj záměr splní a kdy potopa začne. Přestože tyto podrobnosti neznali, na stavbě archy dál pracovali. Biblická zpráva říká: „Noe přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojž. 6:22) Nakonec Jehova Noemovi oznámil, že potopa začne za sedm dní. To byl čas, který Noe potřeboval na to, aby do archy přivedl zvířata. Když se tedy „v šestistém roce Noemova života, ve druhém měsíci, sedmnáctého dne měsíce“ otevřely nebeské propusti, vše, co měl Noe udělat, bylo hotovo. (1. Mojž. 7:1–5, 11)

8. O čem nás ujišťuje zpráva o potopě?

⁸ Ze zprávy o potopě je zřejmé, že Jehova se přesně drží svého časového plánu a že své služebníky zachraňuje. Můžeme se spolehnout na to, že konec tohoto systému věcí přijde přesně  v tom „dni a hodině“, které Jehova určil. (Mat. 24:36; přečti Habakuka 2:3)

ZACHRÁNĚNI U RUDÉHO MOŘE

9., 10. Jak Jehova vlákal faraona a jeho vojsko do pasti?

⁹ Ukázali jsme si, že při splňování svého záměru se Jehova pevně drží časového plánu. Z druhého příkladu, o němž budeme uvažovat, je vidět další důvod, proč můžeme důvěřovat tomu, že Jehova osvobodí svůj lid — k uskutečnění své vůle používá svou neomezenou moc. Jehova si je tak jistý tím, že své služebníky dokáže zachránit z jakékoli situace, že někdy je dokonce použil jako návnadu, aby své nepřátele vlákal do pasti. Právě to udělal, když Izraelity vysvobozoval z Egypta.

¹⁰ Izraelitů tehdy mohlo být kolem tří milionů a na Jehovův pokyn je Mojžíš vedl směrem, z něhož faraon usoudil, že zabloudili. (Přečti 2. Mojžíšovu 14:1–4.) To byla příležitost, kterou si nemohl nechat ujít. V čele své armády vyrazil za bývalými otroky a dostihl je u Rudého moře. Zdálo se, že Izraelité jsou v pasti. (2. Mojž. 14:5–10) Ve skutečnosti jim však žádné nebezpečí nehrozilo. Jak to? Jehova se chystal ve prospěch svého lidu zasáhnout.

11., 12. (a) Jak Jehova zasáhl ve prospěch svého lidu? (b) Co se z této zprávy dozvídáme o Jehovovi?

¹¹ „Oblačný sloup“, který Izraelity vedl, se přesunul za ně, takže se k nim faraonova armáda nemohla přiblížit. Izraelitům sloup zázračně poskytoval světlo, ale faraonovo vojsko se ocitlo v temnotě. (Přečti 2. Mojžíšovu 14:19, 20.) Potom „Jehova silným východním větrem . . . proměnil mořskou nádrž v suchou zemskou půdu“. Z biblické zprávy vyplývá, že to nějakou dobu trvalo, protože moře ustupovalo „po celou noc“. Potom „izraelští synové prošli prostředkem moře  po suché zemi“. Izraelité byli rozhodně pomalejší než faraonovy dvoukolé vozy, ale přesto je Egypťané nebyli schopni dohnat. Za Izrael totiž bojoval Jehova. „Uvrhl tábor Egypťanů do zmatku. A odebíral kola z jejich dvoukolých vozů, takže je obtížně řídili.“ (2. Mojž. 14:21–25)

¹² Jakmile byli Izraelité v bezpečí na druhém břehu, Jehova nařídil Mojžíšovi: „Vztáhni ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, jejich válečné dvoukolé vozy a jejich kavaleristy.“ Vojáci se snažili před valícími se vodami utéct, ale „Jehova setřásl Egypťany doprostřed moře“. Nebylo úniku. „Nezbyl z nich ani jediný.“ (2. Mojž. 14:26–28) Jehova tak ukázal, že svůj lid dokáže zachránit z jakékoli situace.

ZACHRÁNĚNI PŘI ZNIČENÍ JERUZALÉMA

13. Jaké pokyny Ježíš svým následovníkům dal a o čem asi uvažovali?

¹³ Jehova přesně ví, jak se budou události vyvíjet, aby se jeho záměr splnil. To je zřejmé z třetího příkladu, nad nímž se zamyslíme — z obléhání Jeruzaléma a z jeho zničení v roce 70 n. l. Křesťanům v Jeruzalémě a Judeji Jehova prostřednictvím svého Syna předem poskytl pokyny, co mají udělat, aby zničení města přežili. Ježíš řekl: „Až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, jak bylo řečeno prostřednictvím proroka Daniela, jak stojí na svatém místě . . ., potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.“ (Mat. 24:15, 16) Jak ale Ježíšovi následovníci poznají, že se toto proroctví začíná splňovat?

14. Z jakých událostí začalo být zřejmé, co Ježíš svými slovy myslel?

¹⁴ Z událostí, k nimž docházelo, začalo být postupně zřejmé, co Ježíš svými slovy myslel. V roce 66 římské vojsko pod vedením Cestia Galla přitáhlo k Jeruzalému, aby potlačilo židovskou vzpouru. Vzbouřenci známí jako zélóti hledali útočiště v chrámové pevnosti. Římští vojáci proto začali podkopávat chrámovou zeď. Duchovně bdělí křesťané pochopili, co to znamená — „ohavnost“ neboli pohanská armáda s modlářskými standartami stojí „na svatém místě“ tedy před zdí jeruzalémského chrámu. Nastal čas, aby začali „prchat k horám“. Jak se ale dostanou z obleženého města? Události se náhle začaly vyvíjet nečekaným způsobem.

15., 16. (a) Jaký konkrétní pokyn Ježíš dal a proč bylo tak důležité, aby se jím jeho následovníci řídili? (b) Na čem bude záviset naše záchrana?

¹⁵ Cestius Gallus a jeho vojsko  z neznámého důvodu nečekaně odtáhli a zélóti je začali pronásledovat. Boje v okolí Jeruzaléma ustaly a křesťanům se tak naskytla příležitost uprchnout. Ježíšův pokyn byl jasný — měli opustit svůj majetek a neodkladně odejít. (Přečti Matouše 24:17, 18.) Bylo opravdu nutné uprchnout ihned? Brzy se ukázalo, že ano. Po několika dnech se totiž zélóti vrátili a začali obyvatele Jeruzaléma a Judeje nutit, aby se ke vzpouře připojili. Znepřátelené židovské frakce začaly bojovat o kontrolu nad městem a poměry se rychle zhoršovaly. Uprchnout bylo čím dál těžší, a když Římané v roce 70 přitáhli znovu, útěk už byl vyloučen. (Luk. 19:43) Pokud někdo s odchodem otálel, ocitl se v pasti. Ti křesťané, kteří dbali na Ježíšovy pokyny a uprchli k horám, si však zachránili život. Přesvědčili se o tom, že Jehova opravdu ví, jak osvobodit svůj lid. Co se z těch událostí můžeme naučit?

¹⁶ Během velkého soužení bude nezbytné, abychom se řídili Božím Slovem a jednali v souladu s pokyny od Boží organizace. Například Ježíšův pokyn, že křesťané mají začít „prchat k horám“, bude mít své uplatnění i v naší době. Co přesně to bude znamenat, se teprve ukáže. * Můžeme si však být jistí, že až přijde čas, abychom se těmito slovy řídili, Jehova zjeví, jak je máme uplatnit. Jelikož záchrana bude záviset na poslušnosti, každý z nás by se měl sám sebe zeptat: Jak reaguji na pokyny, které Jehova svému lidu dnes poskytuje? Poslechnu ihned, nebo mám sklon otálet? (Jak. 3:17)

BUĎME PŘIPRAVENI NA UDÁLOSTI, KTERÉ JSOU PŘED NÁMI

17. Co vyplývá z Habakukova proroctví o blížícím se útoku na Boží lid?

¹⁷ Vraťme se nyní k celosvětovému útoku Goga, o němž se píše v úvodu tohoto článku. O té době prorokoval i Habakuk. Řekl: „Slyšel jsem a mé břicho se začalo znepokojovat; při tom zvuku se mi třásly rty; do kostí mi začala vnikat hniloba; a byl jsem znepokojen ve své situaci, že bych měl tiše čekat na den tísně, až [Bůh] přijde k lidem [k nepřátelským vojskům], aby je přepadl.“ (Hab. 3:16) Habakuk o budoucím útoku na Boží lid pouze slyšel a už se mu sevřel žaludek, chvěly se mu rty a veškerá síla ho opustila. Z jeho reakce je vidět, že až proti nám přitáhnou Gogova vojska, budeme mít z lidského pohledu jen malé vyhlídky na přežití. Habakuk však byl ochoten tiše čekat na Jehovův velký den a pevně věřil tomu, že Jehova svůj lid zachrání. Stejně pevnou víru můžeme mít i my. (Hab. 3:18, 19)

18. (a) Proč se blížícího se Gogova útoku nemusíme děsit? (b) Co se dozvíme v následujícím článku?

¹⁸ Ze tří událostí, o nichž jsme uvažovali, je jednoznačně vidět, že Jehova ví, jak zachránit svůj lid. Není možné, aby jeho záměr selhal. Své nepřátele zcela jistě porazí. Máme-li však toto slavné vítězství zažít, musíme zůstat věrní až do konce. V následujícím článku se dozvíme, jak nám v tom Jehova pomáhá.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 24]

Hrozilo od faraona a jeho vojska Izraelitům skutečné nebezpečí?