Přečti si o několika bratrech a sestrách z Británie. Z jejich vyprávění se dozvíš, proč bys jako křesťan nikdy neměl ztrácet naději. Také uvidíš, jak můžeš v obrazném smyslu „[posílat] svůj chléb po povrchu vod“, abys pomohl těm, kdo se ještě nepostavili na stranu pravdy. (Kaz. 11:1)

Je zapotřebí se vytrvale držet pravdy a lnout k Jehovovi. (5. Mojž. 10:20) Přesně tak jednala Georgina. Když v roce 1970 začala studovat Bibli se svědky Jehovovými, její manžel Kyriacos byl vzteky bez sebe. Bránil jí ve studiu, nepouštěl svědky do domu a bral jí všechny jejich publikace, které našel.

Když Georgina začala chodit na shromáždění, zuřil ještě víc. Jednou přišel do sálu Království a chtěl vyvolat hádku. Jedna sestra si všimla, že Kyriacos mluví líp řecky než anglicky, a zavolala na pomoc řecky mluvícího bratra z jiného sboru. Bratrovo laskavé jednání na Kyriacose zapůsobilo, a dokonce od něj přijal nabídku, aby studoval Bibli. Po několika měsících však studium ukončil.

Následující tři roky Kyriacos Georgině nepřestával odporovat. Řekl, že pokud se dá jednou pokřtít, odejde od ní. V den křtu se Georgina úpěnlivě modlila k Jehovovi, aby ji manžel neopustil. Když ji svědkové cestou na sjezd přijeli vyzvednout, Kyriacos jim řekl: „Jeďte napřed, pojedeme za vámi naším autem.“ Zúčastnil se dopoledního programu a sledoval i křest své manželky.

Kyriacos odporoval Georgině stále míň a postupně udělal v životě velké změny. Téměř 40 let poté, co se Georgina setkala se svědky, se její manžel dal pokřtít. Co mu pomohlo? Říká: „Líbilo se mi, jak byla Georgina odhodlaná.“ Ona poznamenává: „I když se manžel stavěl proti mé víře, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych svého Boha přestala uctívat. Po celou tu dobu jsem se k němu modlila a neztrácela naději.“

Nevěřícím manželským partnerům může pomoci i to, když věřící partner rozvíjí křesťanskou osobnost. Apoštol Petr manželky vybídl: „Podřizujte [se] svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek.“ (1. Petra 3:1) Christine se touto radou řídila a její manžel John se nakonec po mnoha letech přidal na stranu pravdy. Když se před víc než 20 lety stala svědkem Jehovovým, John se o Boha vůbec nezajímal. S náboženstvím nechtěl mít nic společného, ale uvědomoval si, že pro Christine její nová víra hodně znamená. „Viděl jsem, že je díky ní šťastná,“ říká. „Stal se z ní vyrovnaný a spolehlivý člověk a v mnoha náročných situacích pro mě byla velkou oporou.“

Christine manželovi svou víru nikdy nevnucovala. John vypráví: „Hned od začátku pochopila, že bude lepší, když na mě nebude tlačit. Byla trpělivá a respektovala, že mám své tempo a svůj přístup.“ Christine věděla, že se její manžel zajímá o vědu a přírodu. Když si proto ve Strážné věži nebo v Probuďte se! všimla článku, o kterém si myslela, že by se mu mohl líbit, ukázala mu ho a řekla: „Tohle by tě mohlo zajímat.“

Když John odešel do důchodu, začal se věnovat své zahrádce. Měl víc času a klidu na přemýšlení o hlubokých otázkách, a tak začal uvažovat, zda jsme se na zemi ocitli náhodou, nebo jsme byli stvořeni a náš život má nějaký smysl. Jednou mu bratr, se kterým si rád povídal, nabídl studium. „Tehdy jsem už věřil v Boha,“ vzpomíná John, „a tak jsem jeho nabídku přijal.“

Jak důležité bylo, že Christine nikdy neztratila naději! Dvacet let se modlila, aby John přijal pravdu, a on se nakonec dal pokřtít. Teď Jehovovi horlivě slouží společně. John vysvětluje: „Zapůsobily na mě zvlášť dvě věci — to, jak jsou svědkové laskaví a přátelští. A navíc když je vaším partnerem svědek, máte po boku věrného, spolehlivého a nesobeckého člověka.“ Christine  se opravdu vyplatilo, že se řídila radou z 1. Petra 3:1.

A jak je to v případě zájemců, kteří z různých důvodů se studiem přestali? Král Šalomoun napsal: „Ráno zasévej své semeno a nenech svou ruku odpočinout až do večera; neboť nevíš, kde to bude mít úspěch, zda tady nebo tam, či zda obojí bude stejně dobré.“ (Kaz. 11:6) Semeno pravdy někdy vyklíčí až po mnoha letech, kdy si zájemce uvědomí, že je důležité mít blízký vztah k Bohu. (Jak. 4:8) Jednou se proto můžeš dočkat příjemného překvapení.

Dokládá to příběh Alice, která se do Anglie přestěhovala z Indie. V roce 1974 začala studovat Bibli. Mluvila hindsky, ale chtěla se zlepšit v angličtině. Studovala několik let a během té doby párkrát přišla na shromáždění anglického sboru. Věděla, že to, co se dozvídá, je pravda, ale studium Bible považovala za pouhý koníček. Také byla hodně zaměřená na peníze a ráda chodila na večírky. Nakonec se studiem skončila.

Stella, která s Alice studovala, od ní dostala o 30 let později dopis. Stálo v něm: „Určitě budeš nadšená z toho, že žena, se kterou jsi studovala v roce 1974, se dala na posledním oblastním sjezdu pokřtít. V mém životě jsi sehrála důležitou roli. Zasadila jsi semínko pravdy, a i když jsem tenkrát ještě nebyla připravená zasvětit se Bohu, to semínko v mé mysli i srdci zůstalo.“

Co se přihodilo? V roce 1997 Alice zemřel manžel a ona byla velmi sklíčená. Modlila se proto k Bohu. Neuplynulo ani deset minut a u jejích dveří se objevily dvě paňdžábsky mluvící sestry a daly jí traktát Jaká je naděje pro drahé zemřelé? Alice byla přesvědčená, že to je odpověď na její modlitbu, a rozhodla se znovu se svědky navázat kontakt. Kde je ale najde? Prošla si starý diář a narazila v něm na adresu paňdžábského sboru, kterou jí kdysi předala Stella. Alice šla do sálu Království, kde ji bratři a sestry srdečně přijali. „I po odchodu jsem se cítila příjemně a díky tomu jsem dokázala sklíčenost překonat,“ říká Alice.

Začala chodit pravidelně na shromáždění a znovu studovat Bibli. Kvůli tomu se naučila plynně mluvit a číst paňdžábsky. V roce 2003 byla pokřtěna. Její dopis končil slovy: „Moc ti děkuju za to, že jsi před 29 lety zasela semínko pravdy a dala mi dobrý příklad.“

„Moc ti děkuju za to, že jsi před 29 lety zasela semínko pravdy a dala mi dobrý příklad.“ (Alice)

Co se z těchto zkušeností můžeš naučit? Pokud je člověk duchovně hladový, upřímný a pokorný, Jehova nechá pravdu v jeho srdci vyklíčit, i když to může trvat déle, než bys čekal. Vzpomeň si, co řekl Ježíš v jednom ze svých podobenství: „Semeno raší a roste do výše, [rozsévač] ani neví jak. Zemská půda přináší sama od sebe poznenáhlu plody, nejprve stéblo, potom klas, nakonec plné zrní v klasu.“ (Mar. 4:27, 28) Takový růst je postupný a dochází k němu bez našeho přičinění. Ten, kdo semeno zaseje, ani neví, zda a jak růst probíhá. Hojně proto rozsévej a snad i hojně sklidíš.

Nikdy také nepodceňuj důležitost modlitby. Georgina a Christine se k Jehovovi nepřestávaly modlit. Pokud v modlitbě vytrváš i ty a nebudeš ztrácet naději, „po mnoha dnech“ možná najdeš „chléb“, který posíláš po vodě. (Řím. 12:12; Kaz. 11:1)