BIBLE říká, že manžel má milovat „svou manželku jako sám sebe“. Podobně manželka má „mít ke svému manželovi hlubokou úctu“. Když oba plní svou úlohu, spolupracují jako „jedno tělo“. (Ef. 5:33; 1. Mojž. 2:23, 24) Blízký vztah dvou lidí, kteří spolu žijí ve šťastném manželství, časem sílí, stejně jako jejich vzájemná láska. Jsou jako dva stromy rostoucí vedle sebe, jejichž kořeny se proplétají.

Ale co když manžel nebo manželka zemře? Dosud nezlomné pouto se najednou přetrhne. V člověku, který ztratí partnera, se často mísí zármutek, osamělost, a možná i hněv nebo pocit viny. Daniela byla vdaná 58 let a znala mnoho vdov a vdovců. * Ale když zemřel její manžel, řekla: „Vlastně jsem nikdy nechápala, co to znamená. Nemůžete tomu rozumět, dokud si tím sami neprojdete.“

Někteří odborníci tvrdí, že největší stres lidé zažívají právě při ztrátě milovaného partnera. A řada vdov a vdovců s tím souhlasí. Mariin manžel, se kterým byla 25 let, zemřel už před mnoha roky. Když chtěla vyjádřit, jak se od té doby cítí, řekla: „Připadám si jako mrzák.“

 Susan měla dojem, že vdovy, které léta oplakávají manžela, svůj zármutek přehánějí. Potom, po 38 letech manželství, zemřel její muž. I když od té doby uplynulo už 20 let, říká: „Myslím na něj každý den.“ Často se jí do očí derou slzy, protože jí velmi chybí.

I z Bible je vidět, že bolest způsobená ztrátou manželského partnera, je krutá a dlouhotrvající. Když zemřela Sára, Abraham truchlil a „plakal nad ní“. (1. Mojž. 23:1, 2) Věřil sice ve vzkříšení, ale když ztratil milovanou osobu, cítil velký smutek. (Hebr. 11:17–19) A když Jákobovi zemřela jeho manželka Ráchel, stále na ni vzpomínal a s láskou o ní vyprávěl svým synům. (1. Mojž. 44:27; 48:7)

Co se z těchto biblických příkladů můžeme naučit my, kdo jsme takovou ztrátu nezažili? Bolest, kterou cítí vdovy a vdovci, často přetrvává celé roky. Na jejich slzy a smutek bychom se neměli dívat jako na slabost, ale jako na pochopitelný důsledek obrovské ztráty, kterou utrpěli. Náš soucit a podporu budou možná potřebovat dlouhou dobu.

Když člověk ovdoví, neznamená to prostě jen, že je zase svobodný. Po letech manželství už manžel většinou ví, jak svoji manželku utěšit a jak jí zvednout náladu, když je smutná. Jeho smrtí ale o takové projevy lásky a útěchy přišla. Podobné to je, když zemře manželka. Věděla, co má dělat, aby se manžel cítil spokojeně a šťastně. Nic se nemůže vyrovnat jejímu něžnému dotyku, uklidňujícím slovům a pozornosti, kterou mu věnovala. Po její smrti může manžel pociťovat velkou prázdnotu. Někteří ovdovělí bratři a sestry mají z budoucnosti obavy, nebo dokonce strach. Které biblické zásady jim mohou pomoci získat duševní klid a překonat nejistotu?

„Nikdy . . . nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. Každý den má dost své vlastní špatnosti.“ (Mat. 6:34) Tato Ježíšova slova se sice vztahují především na hmotné potřeby, ale už mnoha lidem pomohla přestát utrpení v podobě ztráty milovaného partnera. Charles několik měsíců po smrti své manželky napsal: „Monika mi pořád hrozně moc chybí. Někdy se mi zdá, že se to spíš zhoršuje. Ale vím, že je to normální a časem se moje bolest trochu zmenší.“

Díky čemu Charles to těžké období zvládal? Řekl: „S Jehovovou pomocí jsem se zaměřoval vždycky jen na jeden den a nedělal si starosti s tím, co bude zítra.“ Charles nedovolil, aby ho zármutek přemohl. Jeho bolest sice nezmizela přes noc, ale zároveň se jí nenechal pohltit. Pokud takové období prožíváš i ty, snaž se zaměřovat vždy jen na jeden den. Nikdy totiž nevíš,  co dobrého a povzbuzujícího může přinést ten další.

Pamatuj, že smrt nebyla součástí Jehovova původního záměru. Je dílem Satana. (Řím. 6:23; 1. Jana 3:8) Využívá jak smrt, tak strach z ní, aby lidi držel v otroctví a sebral jim veškerou naději. (Hebr. 2:14, 15) Je rád, když si někdo myslí, že už nikdy nebude opravdu šťastný a spokojený, a to ani v novém světě. Bolest, kterou ovdovělý člověk cítí, je důsledkem Satanových úkladů a Adamova hříchu. (Řím. 5:12) Ale Jehova smrt odstraní a napraví všechny škody, které Satan touto krutou zbraní způsobil. Osvobození ze strachu, který Satan v lidech vyvolává, zažijí i ti, kdo ztratili manželského partnera podobně jako ty.

Až nastane vzkříšení k životu na zemi, očividně dojde k mnoha změnám v lidských vztazích. Představ si všechny ty rodiče, prarodiče a další předky, kteří se probudí k životu a spolu se svými dětmi a vnoučaty budou spět k dokonalosti. Následky stáří budou odstraněny. Mladší lidé se možná budou muset naučit dívat na své předky úplně jinýma očima než dnes. Věříš, že takové změny budou k užitku lidské rodiny?

Asi tě napadá spousta otázek ohledně vzkříšených lidí, například jak to bude s těmi, kdo  měli za svůj život víc manželských partnerů. Saduceové se Ježíše ptali na ženu, které zemřelo několik manželů. (Luk. 20:27–33) Jaký vztah mezi nimi bude po vzkříšení? Odpověď zkrátka neznáme a nemá žádný smysl se tím nějak znepokojovat nebo o tom spekulovat. V podobných záležitostech plně důvěřujme Bohu. Můžeme si být jistí, že všechno, co udělá, bude pro naše dobro a my se na to můžeme těšit, a ne se toho bát.

O tom, že naši blízcí vstanou z mrtvých, Bible mluví naprosto jasně. Když čteme o vzkříšeních, ke kterým došlo v minulosti, máme jistotu, že v budoucnosti „všichni v pamětních hrobkách uslyší [Ježíšův] hlas a vyjdou“. (Jan 5:28, 29) S velkou radostí se setkáme s těmi, kdo budou vytrženi ze spárů smrti. A štěstí těch, kdo budou vzkříšeni, si ani nedokážeme představit!

Až budou miliardy lidí vzkříšeny, na zemi zavládne taková radost jako nikdy předtím. (Mar. 5:39–42; Zjev. 20:13) Když ovdovělý člověk o této nádherné budoucnosti přemýšlí, může mu to přinést útěchu.

Bude mít v té době někdo důvod ke smutku? Bible jasně říká, že ne. Podle Izajáše 25:8 Jehova „opravdu navždy pohltí smrt“. Odstraní i všechny důsledky smrti, včetně zármutku pozůstalých. Izajášovo proroctví totiž pokračuje: „Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů.“ Pokud truchlíš nad smrtí svého manželského partnera, při jeho vzkříšení se určitě budeš radovat.

Žádný člověk plně nerozumí tomu, co Jehova v novém světě vykoná. On sám říká: „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ (Iz. 55:9) Pokud Ježíšovu slibu o vzkříšení věříme, projevujeme tím stejnou důvěru v Jehovu,  jakou měl Abraham. Teď je nejdůležitější, abychom dělali to, co od nás Bůh očekává. Pak budeme „uznáni za hodné“, abychom spolu se vzkříšenými mohli žít v novém systému věcí. (Luk. 20:35)

Nenech se tedy pohltit obavami z budoucnosti a posiluj svou naději. Většina lidí nemá v co doufat, ale Jehova slibuje něco nádherného. Sice přesně nevíme, jakým způsobem uspokojí všechny naše potřeby a přání, ale to není důvod k pochybám. Apoštol Pavel napsal: „Naděje, která je vidět, není nadějí. Když totiž člověk nějakou věc vidí, doufá v ni? Doufáme-li však v to, co nevidíme, dál na to s vytrvalostí čekáme.“ (Řím. 8:24, 25) Pevná důvěra v Jehovovy sliby ti pomůže čelit ztrátě manželského partnera a dočkat se krásné budoucnosti. Jehova uspokojí „touhu všeho živého“ a „dá [ti], oč žádá tvé srdce“. (Žalm 37:4; 145:16; Luk. 21:19)

Krátce před Ježíšovou smrtí apoštolové prožívali velkou úzkost. Ježíš je utěšil těmito slovy: „Ať se vaše srdce neznepokojuje. Projevujte víru v Boha, projevujte víru také ve mne.“ (Jan 14:1–4, 27) Ujistil je: „Vrátím se k vám a nenechám vás opuštěné.“ (Jan 14:18, Slovo na cestu) Ježíšova slova dávala po celá staletí jeho pomazaným následovníkům důvod k naději a vytrvalosti. A stejně tak ti, kdo touží znovu vidět své milované, nemusí propadat zoufalství. Jehova a jeho Syn je nenechají opuštěné. Na to se můžeš plně spolehnout!