1., 2. (a) Kdo byl prvním Božím stvořitelským dílem a jakými úkoly ho Jehova pověřil? (b) Z čeho je vidět, že andělé jsou zorganizovaní?

JEHOVA, stvořitel vesmíru, dělá všechno organizovaně. Jeho prvním stvořitelským dílem byl jeho duchovní Syn, který je označovaný jako Slovo, protože se stal Božím hlavním mluvčím. Slouží Jehovovi už po celé věky. Bible o něm říká: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha.“ Dále se o něm dozvídáme: „Všechno začalo existovat skrze něho a bez něho nezačala existovat ani jediná věc.“ Asi před dvěma tisíci lety Bůh poslal svého Syna na zem, aby jako dokonalý člověk Ježíš Kristus věrně vykonal jeho vůli. (Jan 1:1–3, 14)

² Během své předlidské existence tento Syn věrně sloužil Jehovovi jako jeho „mistr v díle“. (Přísl. 8:30) Jeho prostřednictvím Jehova stvořil v nebi miliony dalších duchovních bytostí. (Kol. 1:16) Prorok Daniel tyto anděly spatřil ve vidění. Napsal, že viděl „tisíc tisíců, kteří [Jehovovi] sloužili, a desettisíckrát deset tisíc, kteří stáli přímo před ním“. (Dan. 7:10) Andělé jsou v Bibli označováni jako dobře zorganizovaná „vojska“. (Žalm 103:21)

3. Kolik je hvězd a planet a jak jsou uspořádané?

 ³ Zamysleme se také nad hmotnými věcmi, které Bůh vytvořil, jako jsou hvězdy a planety. Jedny noviny, které vycházejí v Houstonu v Texasu, uvedly, že podle nedávné studie může být ve vesmíru „300 triliard hvězd, což je třikrát víc, než kolik vědci původně spočítali“. (Chronicle) To je číslo 3 s 23 nulami neboli 3 biliony krát 100 miliard. Hvězdy jsou uspořádané do galaxií. V každé jsou miliardy, nebo dokonce biliony hvězd a také mnoho planet. Většina galaxií je sestavená do skupin označovaných jako kupy a ty jsou zase uspořádané do nadkup.

4. Proč je logické, že Boží služebníci na zemi musí být nějakým způsobem zorganizovaní?

⁴ Spravedliví duchovní tvorové jsou určitým způsobem zorganizovaní a řád se projevuje i ve vesmíru. (Iz. 40:26) Je tedy logické, že určitým způsobem Jehova organizuje i své služebníky na zemi. Od nepaměti jim svěřoval velmi důležité úkoly a jejich plnění se bez organizovanosti neobejde. Boží služebníci tyto úkoly věrně vykonávali v minulosti a stejné je to i dnes. Je to přesvědčivý důkaz, že Bůh je s nimi a že není „Bohem nepořádku, ale pokoje“. (Přečti 1. Korinťanům 14:33, 40.)

5. Jak se stalo, že uskutečňování Božího záměru s lidskou rodinou bylo přerušeno?

⁵ Když Jehova stvořil první lidi, řekl jim: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojž. 1:28) Lidská rodina se měla postupně zvětšovat, organizovaným způsobem osídlit celou zemi a přeměnit ji v ráj. Kvůli neposlušnosti Adama a Evy však bylo uskutečňování tohoto záměru přerušeno. (1. Mojž. 3:1–6) Po určité době „Jehova . . . viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce je po celou dobu jenom špatný“. K čemu to vedlo? „Země se stala zkaženou v očích pravého Boha a země byla naplněna násilím.“ Jehova se proto rozhodl, že způsobí celosvětovou potopu, při které bezbožní lidé zahynou. (1. Mojž. 6:5, 11–13, 17)

6., 7. (a) Proč „Noe našel přízeň v Jehovových očích“? (Viz úvodní obrázek.) (b) Co se při potopě stalo se všemi bezbožnými lidmi?

⁶ Na rozdíl od ostatních lidí „Noe našel přízeň v Jehovových očích“, protože to „byl spravedlivý muž“ a „prokázal se mezi svými současníky jako bezúhonný“. „Noe chodil s pravým Bohem“, a proto od něj dostal pokyn, aby postavil obrovskou archu. (1. Mojž. 6:8, 9, 14–16) Měla být zkonstruovaná tak, aby v ní potopu mohli přežít lidé i zvířata. Noe poslušně „učinil podle všeho, co mu Jehova přikázal“. Stavba archy vyžadovala dobrou organizaci a Noemovi pomáhala celá rodina. Jakmile byla všechna zvířata i Noe s rodinou v arše, Jehova za nimi „zavřel dveře“. (1. Mojž. 7:5, 16)

⁷ Potopa přišla roku 2370 př. n. l. Tehdy Jehova „setřel všechno existující, co bylo na povrchu zemské půdy“, ale Noe s rodinou přežili v arše. (1. Mojž. 7:23) Všichni dnes žijící lidé jsou potomky Noema, jeho synů a jejich manželek. Bezbožní lidé zahynuli, protože Noema, „kazatele spravedlnosti“, odmítli  poslechnout a do archy nevešli. (2. Petra 2:5)

8. Jak se před vstupem do Zaslíbené země projevovala v izraelském národě dobrá organizace?

⁸ Víc než osm století po potopě Bůh zorganizoval Izraelity a udělal z nich národ. Dobrá organizace se projevovala ve všech oblastech jejich života, především v uctívání. U svatostánku sloužilo početné kněžstvo a Levité. Ale bylo tam i mnoho „žen, které konaly organizovanou službu u vchodu do stanu setkání“. (2. Mojž. 38:8) Když Jehova Izraelitům nařídil, aby vstoupili do země Kanaán, tehdejší generace odmítla uposlechnout. Jehova jim proto řekl: „Pokud jde o vás, vy nevstoupíte do země, v níž jsem pozvedl ruku v přísaze, abych přebýval s vámi, vyjma Kaleba, syna Jefunneho, a Jozua, syna Nunova.“ Ti dva muži totiž přinesli dobrou zprávu, když jako zvědové prošli Zaslíbenou zemí. (4. Mojž. 14:30, 37, 38) Na Jehovův pokyn Mojžíš později jmenoval Jozua svým nástupcem. (4. Mojž. 27:18–23) Když měl Jozue vést Izraelity do Kanaánu, Jehova ho povzbudil: „Buď odvážný a silný. Nebuď otřesen ani se neděs, neboť Jehova, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“ (Jozue 1:9)

9. Jaký postoj měla Raab k Jehovovi a jeho lidu?

⁹ Jehova skutečně byl s Jozuem, ať šel kamkoli. Důkazem je například to, co se stalo, když se Izraelité roku 1473 př. n. l. utábořili u kananejského města Jericha. Jozue tam poslal dva zvědy, kteří vešli do domu prostitutky Raab. Když je hledali vojáci jerišského krále, Raab oba Izraelity ukryla na střeše. Řekla jim: „Opravdu vím, že vám Jehova jistě dá zemi . . . Slyšeli jsme totiž, jak Jehova před vámi vysušil vody Rudého moře . . . a co jste udělali dvěma králům Amorejců.“ A dodala: „Jehova, váš Bůh, je Bohem nahoře v nebesích  a dole na zemi.“ (Jozue 2:9–11) Raab se přidala k Jehovově organizaci a on se postaral, aby společně se svou rodinou zůstala naživu, když Izraelité Jericho dobyli. (Jozue 6:25) Raab důvěřovala Jehovovi a měla úctu jak k němu, tak k jeho lidu.

10. Co Ježíš řekl židovským náboženským vůdcům a proč?

¹⁰ Pod Jozuovým vedením Izraelité dobývali jedno město za druhým a nakonec obsadili celou zemi Kanaán. Co se ale dělo potom? V průběhu staletí Izraelité opakovaně porušovali Boží zákony. V době, kdy Bůh poslal na zem svého Syna, už neochota Izraelitů poslouchat Boha a jeho mluvčí dosáhla takové míry, že Ježíš označil Jeruzalém za město, které „zabíjí proroky“. (Přečti Matouše 23:37, 38.) Židovské náboženské vůdce Bůh za jejich nevěrnost zavrhl, a Ježíš jim proto řekl: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Mat. 21:43)

11., 12. (a) Co je důkazem, že v prvním století Jehova svou přízeň zaměřil na jinou organizaci, než byl židovský národ? (b) Kdo do nové organizace patřil?

¹¹ Nevěrný izraelský národ Jehova v prvním století zavrhl. To však neznamenalo, že jeho věrní služebníci na zemi už nebudou nijak zorganizovaní. Začal totiž žehnat nové dynamické organizaci založené na Ježíši Kristu a jeho učení. Vznikla o Letnicích roku 33 n. l. Ten den se asi 120 Ježíšových učedníků sešlo v jednom domě v Jeruzalémě. Biblická zpráva uvádí: „Náhle nastal z nebe hluk, právě jako když se přežene ostrý závan, a naplnil celý dům . . . A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, rozdělily se, na každém z nich se usadil jeden a všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky, právě jak jim umožňoval duch, aby se vyjadřovali.“ (Sk. 2:1–4) Tato úžasná událost byla nepopiratelným důkazem, že Jehova podporuje novou organizaci tvořenou Kristovými učedníky.

¹² V ten významný den se k Ježíšovým následovníkům přidaly asi tři tisíce lidí a Jehova k nim „dále denně připojoval ty, kdo byli zachraňováni“. (Sk. 2:41, 47) Kazatelská činnost Ježíšových učedníků měla takový úspěch, že „Boží slovo . . . dále rostlo, a v Jeruzalémě se velmi množil počet učedníků“. Dokonce i „velký zástup kněží začal být poslušný víry“. (Sk. 6:7) Mnozí upřímní lidé přijímali pravdy, které členové této nové organizace oznamovali. Později Jehova začal přivádět do křesťanského sboru i „lidi z národů“, což bylo dalším důkazem, že právě tato organizace má jeho podporu. (Přečti Skutky 10:44, 45.)

13. Co bylo úkolem křesťanského sboru?

¹³ Nebylo pochyb o tom, jakou práci Bůh Ježíšovým následovníkům svěřil. Sám Ježíš jim v tom šel příkladem, protože krátce po svém křtu začal kázat o „nebeském království“. (Mat. 4:17) Právě to byl úkol, který dal svým následovníkům. Řekl jim: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) První křesťané velmi dobře chápali, co se od nich očekává. Například v pisidské Antiochii Pavel a Barnabáš odvážně řekli Židům, kteří jim odporovali: „Bylo nutné, aby Boží  slovo bylo nejprve proneseno k vám. Poněvadž je od sebe odstrkujete a nepovažujete se za hodné věčného života, pohleďte, obracíme se k národům. Jehova nám vskutku uložil přikázání těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě za světlo národů, abys byl záchranou až na nejzazší konec země.‘“ (Sk. 13:14, 45–47) Pozemská část Boží organizace už od prvního století dává všem lidem na vědomí, co je Božím prostředkem k záchraně.

14. Co se v prvním století stalo s Jeruzalémem a jak to dopadlo s křesťany?

¹⁴ Židé jako celek dobrou zprávu nepřijali a čekalo je neštěstí, před kterým Ježíš své učedníky varoval slovy: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať se vzdálí, a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevstupují.“ (Luk. 21:20, 21) To, co předpověděl, se také stalo. Židé se vzbouřili, a tak roku 66 n. l. římská vojska vedená Cestiem Gallem obklíčila Jeruzalém. Římané však nečekaně odtáhli a křesťanům se naskytla příležitost z Jeruzaléma a Judeje uprchnout. Historik Eusebius napsal, že mnozí z nich odešli do Pelly v Pereji na druhé straně Jordánu. Roku 70 n. l. přitáhl k Jeruzalému římský vojevůdce Titus se svým vojskem a město zničil. Věrní křesťané však přežili, protože na Ježíšovo varování reagovali.

15. Navzdory jakým překážkám se křesťanství šířilo?

¹⁵ Navzdory problémům, pronásledování a jiným zkouškám víry, které Ježíšovi následovníci zažívali, se křesťanství v prvním století dále šířilo. (Sk. 11:19–21; 19:1, 19, 20) Důvodem bylo to, že křesťané měli Boží požehnání. (Přísl. 10:22)

16. Co musel každý křesťan dělat, aby se mu duchovně dobře dařilo?

¹⁶ Každý člen sboru musel vyvíjet osobní úsilí, aby se mu duchovně dobře dařilo. Nezbytné bylo, aby do hloubky studoval Písmo, pravidelně se účastnil shromáždění a horlivě kázal dobrou zprávu. Tyto činnosti přispívaly k duchovnímu zdraví a jednotě Jehovova lidu v prvním století a stejné je to dnes. Členové dobře zorganizovaných sborů v prvním století měli také velký užitek z pomoci, kterou jim ochotně poskytovali dozorci a služební pomocníci. (Fil. 1:1; 1. Petra 5:1–4) Velkým povzbuzením jistě byly i návštěvy cestujících dozorců, jako byl například apoštol Pavel. (Sk. 15:36, 40, 41) Křesťanský sbor v dnešní době se věnuje pravému uctívání prakticky stejným způsobem jako sbor v prvním století. Jsme velmi vděční Jehovovi, že až dodnes dbá na to, aby jeho služebníci byli dobře zorganizovaní. *

17. O čem pojednává následující článek?

¹⁷ Zatímco se Satanův svět blíží ke svému konci, pozemská část Jehovovy organizace stále zintenzivňuje svou činnost. Daří se ti držet s ní krok? V následujícím článku najdeš podněty, které ti v tom pomohou.