KDYŽ si apoštol Petr uvědomil, že zapřel Ježíše, hořce se rozplakal. Sice pro něj vůbec nebylo jednoduché znovu získat duchovní vyrovnanost, ale Ježíš ho chtěl dál používat a jeho prostřednictvím pomáhat ostatním křesťanům. Proto mu také řekl: „Jakmile se vrátíš, posiluj své bratry.“ (Luk. 22:32, 54–62) Petr se později stal jedním ze sloupů, na kterých stál křesťanský sbor v prvním století. (Gal. 2:9) Stejně tak i křesťan, který dřív sloužil jako starší, může tento odpovědný úkol znovu přijmout a mít radost z toho, že pomáhá svým spoluvěřícím.

Bratr, který byl z úřadu staršího odvolán, může mít pocit vlastního selhání. Julio * z Jižní Ameriky sloužil jako starší přes 20 let. Říká: „Připravoval jsem si přednášky, navštěvoval spoluvěřící a pomáhal jim. Tvořilo to podstatnou část mého života. Najednou to bylo všechno pryč a zůstala jen prázdnota. Zkrátka a dobře, bylo to hrozně těžké období.“ Dnes Julio znovu slouží jako starší.

Učedník Jakub napsal: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami.“ (Jak. 1:2) Měl na mysli nejen pronásledování, ale i zkoušky, které jsou zapříčiněné naší nedokonalostí. Jako konkrétní příčiny uvedl například sobecké touhy a nadržování. (Jak. 1:14; 2:1; 4:1, 2, 11) Když jednáme nesprávně, Jehova nás musí ukáznit. To není příjemné a v určitém smyslu to pro nás může být zkouškou. (Hebr. 12:11) Nemusí nás to však připravit o radost.

V případě, že jsi byl z úřadu sborového staršího odvolán, můžeš dál posilovat svou víru a dávat  najevo, že miluješ Jehovu. Také můžeš přemýšlet, proč jsi vlastně sloužil jako starší. Bylo to proto, že jsi z toho ty sám něco měl? Nebo to bylo z lásky k Jehovovi a na základě pevného přesvědčení, že sbor patří jemu a je potřeba se o něj svědomitě starat? (Sk. 20:28–30) Bývalí starší, kteří dál s radostí slouží Jehovovi, dokazují všem, včetně Satana, že jejich láska k Jehovovi je upřímná.

Král David se dopustil několika vážných hříchů. Když byl ale pokárán, uznal svou chybu, a Jehova mu odpustil. David zpíval: „Šťastný je ten, jehož vzbouření je prominuto, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, jemuž Jehova nepřičítá provinění, a v jehož duchu není klam.“ (Žalm 32:1, 2) Ukáznění od Jehovy posunulo Davida dál a nepochybně se z něj stal ještě lepší pastýř Božího lidu, než byl předtím.

Totéž často platí o bratrech, kteří znovu začnou sloužit jako starší. Jeden z nich říká: „Mnohem líp teď chápu, jak pomáhat těm, kdo udělali nějakou chybu.“ A jiný starší se vyjádřil: „O hodně víc si teď vážím výsady, že mohu sloužit ostatním bratrům.“

Jeden žalmista napsal o Jehovovi: „Nebude po všechen čas vyčítat.“ (Žalm 103:9) Neměli bychom si tedy myslet, že když člověk udělá vážnou chybu, Jehova mu už nikdy nebude důvěřovat. Ricardo, který sloužil jako starší mnoho let a potom o tuto výsadu přišel, vypráví: „Byl jsem hrozně zklamaný sám sebou. Připadalo mi, že jsem selhal. Pocity nedostatečnosti mi dlouhou dobu bránily, abych znovu začal sloužit jako starší. Myslel jsem si, že ostatní křesťané mi už nikdy nebudou důvěřovat. Ale rád pomáhám druhým, a tak jsem dál vedl biblická studia, povzbuzoval bratry ve sboru a spolupracoval s nimi v kazatelské službě. Díky tomu jsem znovu získal sebedůvěru a teď zase sloužím jako starší.“

V tom, aby se bratr znovu stal starším, mu mohou bránit negativní pocity vůči druhým. Je ale  daleko lepší dívat se na věc stejně jako Jehovův služebník David, který musel uprchnout před žárlivým králem Saulem. V žádném případě se mu nechtěl mstít, i když se k tomu několikrát naskytla příležitost. (1. Sam. 24:4–7; 26:8–12) Když Saul zemřel v bitvě, David truchlil. O Saulovi a jeho synu Jonatanovi zpíval, že pro něj byli „milí a příjemní“. (2. Sam. 1:21–23) David v sobě žádné negativní pocity nechoval.

Pokud se ti zdá, že jsi obětí nějakého nedorozumění nebo nespravedlnosti, nedovol, aby tě negativní pocity ovládly. William z Británie sloužil jako starší asi 30 let. Když byl odvolán, nemohl některým starším ze sboru ani přijít na jméno. Co mu pomohlo získat vyrovnanost? Vypráví: „Povzbudilo mě, když jsem si četl knihu Job. Říkal jsem si, že když Jehova pomohl Jobovi usmířit se s jeho třemi falešnými přáteli, oč víc pomůže mně, abych se usmířil s křesťanskými staršími.“ (Job 42:7–9)

Pokud jsi přestal pást Boží stádo z vlastního rozhodnutí, můžeš se zamyslet, proč jsi to udělal. Přemohly tě nějaké osobní problémy? Začal jsi považovat za důležitější něco jiného? Odradila tě nedokonalost spoluvěřících? Ať už to bylo jakkoli, měj na mysli, že jako starší jsi měl víc příležitostí pomáhat spolukřesťanům. Posiloval jsi je svými proslovy, povzbuzoval svým příkladem a při pastýřských návštěvách jsi jim pomáhal, aby vytrvávali ve zkouškách. Z práce, kterou jsi jako věrný starší vykonával, měl Jehova velkou radost. A stejnou radost jsi jistě měl i ty sám. (Přísl. 27:11)

Jehova už mnoha bratrům pomohl, aby znovu získali radost a touhu sloužit sboru. Nehledě na to, zda ses úřadu staršího vzdal nebo jsi byl odvolán, můžeš o něj znovu usilovat. (1. Tim. 3:1) Pavel se modlil za křesťany v Kolosech, aby měli přesné poznání Boží vůle, a díky tomu „chodili hodni Jehovy“ a plně se mu líbili. (Kol. 1:9, 10) Pokud znovu dostaneš výsadu sloužit jako starší, pros Jehovu o sílu, trpělivost a radost. V těchto posledních dnech Boží lid potřebuje duchovní podporu láskyplných pastýřů. Můžeš posilovat své bratry? A chceš?