1., 2. Co Bůh chce od svých služebníků, bez ohledu na to, jestli jsou mladí nebo staří?

JSI mladý? Pokud ano, pak je skvělé, že patříš k Jehovově celosvětové organizaci. V mnoha zemích se dává pokřtít hodně mladých lidí. Když vidíme, že se jich tolik rozhodlo sloužit Jehovovi, máme z toho velkou radost.

² Jsi rád se svými vrstevníky? Nejspíš ano. Je příjemné trávit čas s lidmi stejného věku. Jehova ale chce, abychom ho uctívali společně se všemi bratry a sestrami. Chce, abychom byli jednotní, bez ohledu na to, kolik nám je let nebo z jakého pocházíme prostředí. Apoštol Pavel napsal, že Boží „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:3, 4) A Zjevení 7:9 popisuje Boží služebníky jako skupinu lidí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“.

3., 4. (a) Jaký postoj má dnes mnoho mladých lidí? (b) Jak Pavel popsal sbor v Efezanům 4:25?

³ Mezi mladými lidmi ve sboru a těmi ve světě je obrovský rozdíl. Mnozí mladí, kteří neslouží Jehovovi, se zajímají jenom o sebe a o to, co se jim líbí. Někteří odborníci pro  ně mají výraz „generace sobců“. Mluví a oblékají se tak, aby bylo jasné, že pohrdají staršími lidmi. Myslí si o nich, že jsou mimo.

⁴ S takovým postojem se setkáváme na každém kroku. Pro mladé křesťany je proto těžké mu vzdorovat a mít stejný názor jako Jehova. Apoštol Pavel varoval před podobným postojem už v prvním století. Vybízel křesťany, aby nepřijímali „ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti“ a ve kterém „kdysi chodili“. (Přečti Efezanům 2:1–3.) Jsme moc rádi, že ve sboru máme mladé, kteří se takovým duchem nechtějí nakazit. Chtějí naopak sloužit Jehovovi společně se všemi bratry a sestrami. Mají stejný názor jako Pavel, že „jsme údy, které patří k sobě“. (Ef. 4:25) Uvědomují si, že sbor je jako tělo složené z mnoha částí, které vzájemně spolupracují. Přibližuje se konec Satanova světa, a tak bude důležitější než kdy dřív, abychom byli jednotní. Zamysleme se nad několika biblickými příklady, které nám pomohou víc rozumět tomu, proč musíme držet při sobě.

5., 6. Co se učíme od Lota a jeho dvou dcer?

⁵ Jehovovi služebníci se v minulosti dostávali do svízelných situací. Když byli jednotní a pomáhali si, Jehova je ochránil. Ať už jsme mladí, nebo staří, můžeme se z těchto biblických příkladů poučit. Podívejme se, co se přihodilo Lotovi.

⁶ Lot a jeho rodina se ocitli v nebezpečí. Sodoma, ve které žili, měla být zničena. Andělé na Lota naléhali, aby z města utekl a schoval se v horách. Řekli mu: „Unikni pro svou duši!“ (1. Mojž. 19:12–22) Lot a jeho dvě dcery poslechli. Je smutné, že ostatní, které měli rádi, se k nim nepřidali. Když Lot řekl svým dvěma budoucím zeťům, ať ze Sodomy utečou, dívali se na něj jako na staříka, který si dělá legraci. Zaplatili za to životem. (1. Mojž. 19:14) Zachránil se jenom Lot a jeho dcery, protože byli poslušní a drželi při sobě.

7. Jak Jehova pomohl těm, kdo jednotně odešli z Egypta?

⁷ Zamysleme se nad dalším příkladem. Když Izraelité odcházeli z Egypta, nerozdělili se do různých skupin, které by si šly svou vlastní cestou. A když Mojžíš „vztáhl ruku nad moře“ a to se rozdělilo, nepřešel po mořském dně sám nebo jen s hrstkou Izraelitů. Rudým mořem přešli všichni Izraelité a Jehova je při tom chránil. (2. Mojž. 14:21, 22, 29, 30) Byli jednotní a doprovázela je „ohromná smíšená společnost“ lidí, kteří se postavili na jejich stranu. (2. Mojž. 12:38) Je nepředstavitelné, že by se pár jednotlivců, možná skupina mladých, vydalo na vlastní pěst cestou, kterou by považovali za nejlepší. Bylo by absurdní něco takového udělat a připravit se o Jehovovu ochranu. (1. Kor. 10:1)

8. Jak se za vlády Jehošafata ukázalo, že je Boží lid jednotný?

⁸ Za vlády krále Jehošafata vyrazil proti Božímu lidu „velký zástup“ bojovníků z okolních oblastí. (2. Par. 20:1, 2) Izraelité se však nesnažili porazit hrozivého nepřítele svou vlastní silou. Obrátili se o pomoc k Jehovovi. (Přečti 2. Paralipomenon 20:3, 4.) A neudělali  to nezávisle na sobě, jak by se každému zachtělo. Bible říká: „Všichni ti z Judy . . . stáli před Jehovou, dokonce i jejich maličcí, jejich manželky a jejich synové.“ (2. Par. 20:13) Mladí i věkem starší důvěřovali Jehovovi a udělali, co jim bylo řečeno. Zůstali pohromadě a Jehova je před nepřáteli ochránil. (2. Par. 20:20–27) Je to skvělý příklad toho, jak můžeme jako Boží lid zvládat náročné situace.

9. Co se můžeme naučit od křesťanů z prvního století?

⁹ Jednotně uctívali Jehovu i křesťané v prvním století. Například potom, co se hodně Židů a proselytů stalo křesťany, všichni přijímali stejné nauky, trávili spolu čas, společně jedli a modlili se. (Sk. 2:42) To, že drželi při sobě, bylo vidět hlavně během pronásledování – v období, kdy jeden druhého obzvlášť potřebovali. (Sk. 4:23, 24) V těžké době musíme být i my jednotní a vzájemně se podporovat.

10. Kdy bude jednota zvlášť důležitá?

¹⁰ Přibližuje se nejtěžší období lidských dějin. Prorok Joel ho popsal jako „den tmy a temnosti“. (Joel 2:1, 2; Sef. 1:14) V té době bude jednota důležitější než kdy dřív. Vzpomeň si na Ježíšova slova: „Každé království rozdělené samo proti sobě bývá zpustošeno.“ (Mat. 12:25)

11. Jaké přirovnání ze Žalmu 122:3, 4 se dá vztáhnout na dnešní Boží lid? (Viz úvodní obrázek.)

¹¹ Až ta těžká doba přijde, budeme muset být opravdu jednotní. Taková jednota se dá přirovnat k tomu, jak byly postaveny domy ve starověkém Jeruzalémě. Stály tak blízko sebe, že žalmista popsal Jeruzalém jako „město, které bylo spojeno v jednotu“ neboli bylo semknuté. Lidé se cítili bezpečně, protože bydleli kousek od sebe a mohli si snadno pomáhat a jeden druhého chránit. Domy stojící těsně vedle sebe možná žalmistovi také připomínaly izraelské kmeny, které se jako jeden národ scházely k uctívání Jehovy. (Přečti Žalm 122:3, 4.) Podobně semknutí musíme být dnes a nezbytné to bude i v těžké době, která je před námi.

12. Co nám pomůže přežít útok na Boží lid?

¹² Proč bude v budoucnu naše jednota tak důležitá? V 38. kapitole Ezekiela se prorocky mluví o „Gogovi ze země Magog“, který zaútočí na Boží lid. V té době nás nesmí nic rozdělovat. Bylo by obrovskou chybou si myslet, že nás ochrání tento svět. Budeme muset držet při sobě. K přežití nebude samozřejmě stačit jen to, že budeme součástí nějaké skupiny. Budeme muset důvěřovat Jehovovi a poslouchat ho. Jehova a Ježíš nás během tohoto útoku ochrání a převedou nás do nového světa. (Joel 2:32; Mat. 28:20) Není rozumné si myslet, že ti, kdo si půjdou svou vlastní cestou, budou zachráněni. (Mich. 2:12)

13. Co se mohou mladí naučit z příkladů, o kterých jsme mluvili?

¹³ Pokud jsi mladý, uvědomuješ si, jak moudré je zůstat nablízku svým bratrům? Bojuj se sklonem trávit čas jen se svými vrstevníky nebo se izolovat od ostatních. Blíží se doba, kdy budeme opravdu potřebovat jeden druhého. A tak už teď posiluj přátelství  se spolukřesťany a služ Jehovovi spolu s nimi. V budoucnu ti to zachrání život!

14., 15. (a) Proč nás Jehova školí? (b) Jaké rady nám Jehova dává, abychom byli jednotní?

¹⁴ Jehova nám pomáhá, abychom „mu sloužili rameno vedle ramena“. (Sef. 3:8, 9) Připravuje nás na dobu, kdy „[shromáždí] všechny věci v Kristu“. (Přečti Efezanům 1:9, 10.) Chce sjednotit všechny tvory v nebi i na zemi, aby ho uctívali jako jedna rodina. A nic mu v tom nezabrání. Mladí, je vám teď jasnější, proč je tak důležité jednotně sloužit s Jehovovou organizací?

¹⁵ Jehova nás školí, abychom byli jednotní už teď a díky tomu mohli pokojně žít s druhými v novém světě. Bible zdůrazňuje, abychom o sebe vzájemně pečovali. Také nás vybízí: „Mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost“, „utěšujte se . . . navzájem“ a „jeden druhého budujte.“ (Řím. 12:10; 1. Tes. 4:18; 5:11; 1. Kor. 12:25) Jehova ví, že jsme nedokonalí a že to naši jednotu může narušovat. Měli bychom se proto řídit touto radou: „Velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ (Ef. 4:32)

16., 17. (a) Co je jedním z důvodů, proč chodíme na shromáždění? (b) Co se mohou mladí naučit od Ježíše?

¹⁶ Další způsob, jak nám Jehova pomáhá být jednotní, jsou shromáždění. Už mnohokrát jsme četli povzbuzení zapsané v Hebrejcům 10:24, 25. Účelem shromáždění je mimo jiné to, abychom „se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům“. Jsou důležitá, protože na nich můžeme povzbuzovat „jeden druhého, a to tím více, když [vidíme], že se ten den blíží“.

¹⁷ Dobrý příklad nám dal Ježíš. Byl rád mezi Božím lidem. Ve dvanácti letech byl se svými rodiči na velkém shromáždění v Jeruzalémě. Najednou si všimli, že je pryč. Toulal se někde se svými vrstevníky? Ne. Josef s Marií ho našli v chrámu, jak s učiteli debatuje o Písmu. (Luk. 2:45–47)

18. Jak naše modlitby přispívají k jednotě?

¹⁸ Naši jednotu upevňujeme také tím, že se za spolukřesťany modlíme  a prosíme Jehovu, aby jim v něčem konkrétním pomohl. O to víc nám pak na nich záleží. To nejsou věci, které mohou a měli by dělat pouze dospělí křesťané. Pokud jsi mladý, využíváš tyto příležitosti k tomu, abys měl k druhým ve sboru blíž? Pomůže ti to, abys neměl blízké vazby ke světu, který brzy utrpí porážku.

19.–21. (a) Jakým mimořádným způsobem dáváme najevo, že patříme k sobě? Uveď příklady. (b) Co se učíš z toho, jak někteří bratři reagovali při přírodních katastrofách?

¹⁹ Na Boží služebníky se už dnes vztahují slova z Římanům 12:5, že „patří k sobě navzájem“. Důkazem toho jsou situace, kdy dojde k nějaké přírodní katastrofě. V prosinci 2011 způsobila tropická bouře silné záplavy na filipínském ostrově Mindanao. Během noci voda zaplavila více než 40 000 domů, včetně mnoha domů našich bratrů. Zpráva vydaná místní odbočkou však uvedla, že „ještě než začaly fungovat výbory pro humanitární pomoc, dorazila pomoc od bratrů z jiných oblastí“.

²⁰ Podobné to bylo na východním pobřeží Japonska, když silné zemětřesení a následná vlna tsunami způsobily svědkům velké škody. Někteří přišli v podstatě o všechno. Jošiko, která žila asi 40 kilometrů od sálu Království a kterou katastrofa připravila o střechu nad hlavou, říká: „Byli jsme překvapení, když jsme se později dozvěděli, že nás den po zemětřesení přijel hledat krajský dozorce ještě s jedním bratrem.“ S úsměvem na tváři dodává: „Byli jsme moc vděční, že prostřednictvím sboru se Jehova bohatě postaral o naše duchovní potřeby. Navíc jsme dostali kabáty, boty, tašky a pyžama.“ Jeden člen výboru pro humanitární pomoc vypráví: „Bratři z celého Japonska pracovali jako tým a vzájemně si pomáhali. Někteří bratři přiletěli dokonce až ze Spojených států. Když jsme se jich zeptali, co je vedlo k tomu, že přijeli z takové dálky, odpověděli: ‚Jsme jedna velká rodina a naši bratři v Japonsku teď potřebují pomoc.‘“ Nejsi hrdý na to, že patříš k organizaci, která se tolik stará o své členy? Jen si představ, jak šťastný musí být Jehova, když vidí takovou jednotu.

²¹ Pokud se už teď učíme spoléhat jeden na druhého, budeme připravení společně čelit těžkým situacím v budoucnu. Dokonce i když ztratíme spojení s bratry v jiných částech světa, zůstaneme sjednocení s místními bratry. Sestra Fumiko, která přežila tajfun v Japonsku, říká: „Konec je hodně blízko. Těšíme se na dobu, kdy už žádné katastrofy nebudou, ale do té doby musíme dál pomáhat našim spoluvěřícím.“

22. Jak nám naše jednota pomůže v budoucnosti?

²² Mladí i staří křesťané, kteří se teď učí být jednotní, se tím v podstatě připravují na konec tohoto zlého, rozděleného světa. Bůh svůj lid zachrání, podobně jako to dělal v minulosti. (Iz. 52:9, 10) Pokud se budeš snažit být součástí Božího jednotného lidu, můžeš být zachráněný i ty. Také ti pomůže, když si budeš víc vážit toho, co jsi od Jehovy dostal. Dozvíš se o tom v dalším článku.