Všechno má svůj čas

„Pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy,“ říká Bible. Pisatel těchto slov, starověký moudrý král Šalomoun, dále prohlásil, že je čas narodit se a čas zemřít, čas stavět a čas bořit, čas milovat a čas nenávidět. Na závěr předkládá postřeh: „Jakou výhodu má ten, který dělá, z toho, na čem tvrdě pracuje?“ (Kazatel 3:1–9)

PO PŘEČTENÍ těchto slov někteří lidé dojdou k závěru, že podle Bible skutečně pro všechno existuje předem určený čas, neboli si myslí, že Bible podporuje víru v osud. Je to tak opravdu? Podporuje Bible myšlenku, že vše v životě je řízeno osudem? Vzhledem k tomu, že „celé Písmo je inspirováno Bohem“, musí být to, co se v Bibli vyskytuje na jednom místě, v souladu s informacemi uvedenými na jiných místech této knihy. Podívejme se tedy, co o rozebíraném námětu říkají ostatní části Božího Slova. (2. Timoteovi 3:16)

Čas a nepředvídaná událost

V knize Kazatel Šalomoun dále napsal: „Vrátil jsem se, abych viděl pod sluncem, že závod nepatří rychlým ani bitva mocným ani pokrm moudrým ani bohatství těm, kdo mají porozumění, dokonce ani přízeň těm, kdo mají poznání.“ Proč? Vysvětlil to: „Všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.“ (Kazatel 9:11)

Šalomoun tím nenaznačoval, že všechno v životě je dáno osudem, ale poukázal na to, že lidé nemohou s jistotou říct předem, jaký bude výsledek jejich snažení — „všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost“. Mnohdy k něčemu dojde proto, že člověk je zkrátka ve správný čas na správném místě, nebo by se také dalo říct v nesprávný čas na nesprávném místě.

Vezměme si například výrok: „Závod nepatří rychlým.“ Možná si vybavíte slavný závod žen v běhu na 3 000 metrů, který se konal v roce 1984 na olympiádě v Los Angeles  v Kalifornii a měl překvapivý výsledek. Favoritkami byly dvě běžkyně, jedna reprezentovala Británii a druhá Spojené státy. V polovině závodu však do sebe narazily. Jedna spadla a závod nedokončila. Druhá byla tak otřesena, že doběhla jako sedmá.

Byl to osud, že se věci vyvinuly tímto způsobem? Někteří možná řeknou, že ano. Zjevně to však byla kolize — nehoda, kterou nikdo nemohl předpokládat —, proč závod pro ně dopadl tak špatně. Bylo tedy osudem určeno, že ke kolizi dojde? Někteří to tak možná vidí. Komentátoři však tuto nehodu přičítali intenzivnímu soupeření mezi dvěma výbornými a rovnocennými atletkami, z nichž každá chtěla vyhrát. Jak říká Bible, ‚všechny je postihuje čas a nepředvídaná událost‘. Ať je člověk sebelépe připravený, vždy se může objevit něco nečekaného, co ovlivní výsledek jeho snažení, ale s osudem to nemá nic společného.

Co tedy biblický výrok „pro všechno je ustanovený čas“ znamená? Můžeme vůbec nějak ovlivnit to, jak to s námi dopadne?

Rozpoznat ten nejlepší čas

Slova inspirovaného pisatele Bible se rozhodně nevztahují na předurčení toho, co člověka potká nebo jak to s ním dopadne. Týkají se Božího záměru a toho, jak tento záměr ovlivní lidstvo. Jak to víme? V podstatě nám to ukazuje kontext. Šalomoun se zmínil o mnoha věcech, které mají „ustanovený čas“, a dále napsal: „Viděl jsem zaměstnání, které Bůh dal lidským synům, aby se jím zaměstnávali. Každou věc učinil krásnou v její čas.“ (Kazatel 3:10, 11)

Bůh dal lidem mnoho zaměstnání neboli věcí, jimiž se mohou zabývat, a Šalomoun jmenoval řadu z nich. Bůh dal lidem také svobodnou vůli, aby si mohli zvolit, co chtějí dělat. Pro každou činnost však existuje vhodný neboli příznivý čas, mají-li být dosažené výsledky co nejlepší. Vezměme si například Šalomounův výrok, že je „čas sázet a čas vykořeňovat to, co bylo zasazeno“, který je uveden u Kazatele 3:2.  Zemědělci vědí, že každá plodina má svůj čas, kdy je třeba ji zasít nebo zasadit. Co se stane, jestliže na tuto základní skutečnost zemědělec nebere ohled a začne plodinu pěstovat v nesprávnou dobu? Měl by z toho, že málo sklidil, ačkoli tvrdě pracoval, obviňovat osud? Samozřejmě, že ne. Zkrátka nezačal plodinu pěstovat ve správnou dobu. Dopadl by lépe, kdyby se řídil přirozeným řádem věcí, který stanovil Stvořitel.

Bůh tedy nestanovil ani osud jednotlivců, ani výsledek každé události, ale určité principy, jimiž se řídí vývoj lidských záležitostí, aby byly v souladu s Božím záměrem. Mají-li se lidé těšit z výsledků svého snažení, musí poznat Boží záměr a Boží časový plán a v souladu s tím také jednat. To, co je určeno předem a je nezměnitelné, nejsou osudy jednotlivců, ale to, co se Bůh rozhodl udělat vzhledem k budoucnosti země a lidstva. Prostřednictvím proroka Izajáše Jehova prohlásil: „Slovo, jež vychází z mých úst . . . Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:11)

Co je ale Boží „slovo“, neboli Bohem vyjádřený záměr vzhledem k zemi a k budoucnosti lidstva, které „jistě bude mít úspěch“?

Potřebujeme porozumět Božímu časovému plánu

Klíč ke správnému porozumění naznačil Šalomoun. Poté, co řekl: „Každou věc učinil [Bůh] krásnou v její čas,“ pokračoval: „Dokonce neurčitý čas vložil do jejich srdce, aby lidstvo nikdy nezjistilo dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce.“ Ekumenický překlad uvádí tento verš následovně: „[Bůh] lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.“ (Kazatel 3:11)

O tomto biblickém textu bylo napsáno už mnoho. Skutečností je, že kdesi hluboko v nitru si každý z nás někdy položil otázku, co je smyslem života a co ho čeká. Po staletí je pro lidi obtížné smířit se s představou, že život spočívá pouze v tvrdé práci, kterou pak ukončí smrt. My lidé máme jedinečné postavení mezi živými tvory, protože přemýšlíme nejen o tom, co je tady a co je dnes, ale také o konci života a o tom, co bude pak. Dokonce toužíme, abychom mohli žít stále, věčně. Proč? Bible vysvětluje, že Bůh „lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“.

Ve snaze uspokojit tuto touhu, se lidé upínají k naději na posmrtný život. Někteří například dospěli k závěru, že něco z nás přežívá po smrti. Jiní jsou přesvědčeni, že se opakovaně rodíme v nekonečném procesu převtělování. A ještě další si myslí, že  všechno v životě je určeno osudem nebo prozřetelností a že my v tom nemůžeme udělat vůbec nic. Žel, žádné z těchto vysvětlení není zcela uspokojující. Podle Bible totiž vlastním úsilím ‚lidstvo nikdy nezjistí dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce‘.

Hluboký konflikt mezi touhou poznat smysl života a budoucnost a mezi neschopností to zjistit trýzní myslitele a filozofy celá staletí. Vzhledem k tomu, že tuto touhu vložil do našeho srdce Bůh, nebylo by logické očekávat, že ji také uspokojí? O Jehovovi totiž Bible říká: „Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ (Žalm 145:16) V Božím Slově můžeme najít uspokojující vysvětlení týkající se života a smrti a Božího věčného záměru se zemí a s lidskou rodinou. (Efezanům 3:11)

[Praporek na straně 5]

„Závod nepatří rychlým.“ (Kazatel 9:11)

[Praporek na straně 6]

Jestliže zemědělec zasel v nesprávnou dobu, měl by z toho, že málo sklidil, obviňovat osud?

[Praporek na straně 7]

O životě a smrti uvažujeme proto, že Bůh ‚vložil do srdce lidí neurčitý čas‘