Poznejte Boží osobnost

„Pevně založím jeho království“

2. Samuelova 7:1–16

V PRŮBĚHU dějin se mnoha vládcům stalo, že přišli o své postavení. Někteří neuspěli ve volbách, jiní byli svrženi násilím. Může se něco takového stát i Ježíši Kristu, Králi Božího nebeského Království? Může mu někdo zabránit v tom, aby panoval jako Bohem ustanovený Král? Odpověď nacházíme ve slovech, která Jehova řekl Davidovi, králi starověkého Izraele, a která jsou zaznamenána v 7. kapitole 2. knihy Samuelovy.

Jak se dozvídáme na začátku kapitoly, Davidovi je trapné, že on, pouhý lidský král, bydlí v krásném paláci, zatímco Boží truhla je uložena ve stanu. * David vyslovuje přání postavit Jehovovi důstojný dům neboli chrám. (verš 2) Jehova mu ale prostřednictvím proroka Natana říká, že to nebude on, kdo chrám postaví, ale jeden z jeho synů. (verše 4, 5, 12, 13)

Přesto Jehovu Davidovo upřímné přání potěšilo. Chce Davidovu oddanost odměnit, a tak s ním v souladu s dřívějším proroctvím uzavírá smlouvu. Podle ní vzbudí z Davidova královského rodu někoho, kdo bude vládnout navždy. Natan předává Davidovi Boží slavnostní slib, který zní: „Tvůj dům a tvé království budou před tebou jistě stálé na neurčitý čas; tvůj trůn, ten se stane pevně založeným na neurčitý čas.“ (verš 16) Kdo je trvalým dědicem této smlouvy, tedy tím, kdo bude vládnout navždy? (Žalm 89:20, 29, 34–36)

Jedním z Davidových potomků byl Ježíš z Nazaretu. Anděl, který oznamoval jeho narození, prohlásil: „Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:32, 33) Jehovova smlouva s Davidem se tedy měla naplnit v osobě Ježíše Krista. Ten tudíž vládne nikoli z rozhodnutí lidí, ale na základě Božího slavnostního slibu, který mu zaručuje právo vládnout navždy. A Boží sliby se vždycky splní. (Izajáš 55:10, 11)

Sedmá kapitola 2. Samuelovy obsahuje dvě cenná poučení. Zaprvé, můžeme si být jisti, že nikdo a nic nemůže Ježíši Kristu zabránit v tom, aby vládl. Můžeme se proto spolehnout, že Kristovo panování dosáhne toho, o čem Ježíš mluvil — zajistí, aby se Boží vůle děla na zemi, tak jako se děje v nebi. (Matouš 6:9, 10)

Zadruhé, z této zprávy se dozvídáme něco povzbuzujícího o tom, jaký je Jehova. Viděli jsme, že si všímal a vážil toho, co pro něj David toužil udělat. Je příjemné vědět, že Jehova si cení oddanosti, s jakou ho lidé uctívají. Někdy nemůžeme ve službě Bohu zvládnout všechno, co bychom si přáli, protože nám v tom brání okolnosti, které nemůžeme ovlivnit, například zhoršující se zdraví nebo pokročilý věk. V takovém případě můžeme čerpat útěchu ze skutečnosti, že Jehova vidí naši oddanost i to, co bychom pro něj rádi udělali, kdybychom mohli.

[Poznámka pod čarou]