Napodobujte jejich víru

Otevřela Bohu své srdce

HANA se plně zabrala do příprav na cestu, aby nějak zaměstnala svou mysl. Měly by to pro ni být příjemné chvíle. Její manžel Elkana se totiž chystal vzít celou svou rodinu do Šila, aby tam jako každý rok uctívali Boha ve svatostánku. Jehova si přál, aby tyto svátky byly radostné. (5. Mojžíšova 16:15) A není pochyb o tom, že se na ně Hana už od dětství pokaždé těšila. Před několika lety se však její situace změnila.

Hana měla to štěstí, že byla provdaná za muže, který ji miloval. Elkana si ale vzal ještě jednu manželku. Jmenovala se Peninna a zdálo se, že jejím hlavním cílem je znepříjemňovat Haně život. Dokonce se jí podařilo dosáhnout toho, aby i každoroční svátky v Šilu byly pro Hanu obdobím velké bolesti. Jak toho docílila? A co je důležitější, jak Hana díky víře v Jehovu dokázala zvládnout svou zdánlivě neřešitelnou situaci? Pokud bojujete s problémy, které vám berou radost ze života, Hanin příběh pro vás může být zvlášť působivý.

„Proč se tvé srdce cítí špatně?“

Bible ukazuje, že Hana se potýkala se dvěma závažnými problémy. První z nich mohla ovlivnit jen málo a ten druhý vůbec. Za prvé, žila v polygamním manželství a o svého muže se musela dělit se ženou, která ji nenáviděla. A za druhé, byla neplodná. * To je těžké pro každou ženu, která touží mít děti, ale v kultuře, v níž Hana žila, byla neplodnost zdrojem obzvlášť hlubokého zármutku. Všichni Izraelité se spoléhali na to, že jejich potomci dál ponesou jméno rodiny. Neplodnost byla považována za hanbu a potupu.

Haně by se její břemeno nejspíš neslo snáze, nebýt Peninny. Polygamie nikdy nebyla ideálním svazkem — až příliš často ji provázelo soupeření, spory a zármutek. Tento zvyk se velmi lišil od normy, kterou Bůh stanovil v zahradě Eden, tedy že muž má mít pouze jednu ženu. * (1. Mojžíšova 2:24) Polygamie je v Bibli postavena do špatného světla a úskalí s ní spojená odhaluje i příběh o Elkanově rodině.

Elkana Hanu miloval více než Peninnu. Podle židovské tradice se oženil nejprve s ní a s Peninnou až o několik let později. Ať už to tak bylo, nebo ne, Peninna, která na Hanu žárlila, našla mnoho způsobů, jak svou sokyni trápit. Její převaha spočívala v tom, že mohla mít děti. Měla pocit, že s každým dalším dítětem se její pozice v rodině upevňuje. Místo aby s Hanou soucítila a utěšovala  ji, stále útočila na její citlivé místo. Bible říká, že ji ponižovala a trápila, „aby ji rozladila“. (1. Samuelova 1:6) Dělala to úmyslně, protože chtěla Haně působit bolest. A to se jí také dařilo.

Zdá se, že k tomu s oblibou využívala období, kdy se celá rodina vydávala na cestu do Šila. Elkana tehdy dával „všem jejím synům a dcerám“ podíly z obětí předkládaných Jehovovi. Bezdětná Hana však vždy dostala jen svůj vlastní podíl. V té době se Peninna chovala tak povýšeně a Haně tak bezcitně připomínala její žalostný stav, že tato ubohá žena plakala, a dokonce neměla chuť k jídlu. Elkana si určitě všiml, že jeho milovaná manželka je ztrápená a nejí, a tak se ji snažil utěšit. „Hano,“ zeptal se, „proč pláčeš a proč nejíš a proč se tvé srdce cítí špatně? Nejsem pro tebe lepší než deset synů?“ (1. Samuelova 1:4–8)

Je chvályhodné, že Elkana rozpoznal, kvůli čemu se Hana trápí — že je to kvůli neplodnosti. A ona si jistě vážila toho, jak láskyplně s ní mluví. Elkana se však nezmínil o zášti ze strany Peninny, a biblická zpráva ani nenaznačuje, že by mu o tom Hana něco řekla. Možná si myslela, že kdyby jednání Peninny odhalila, svou situaci by tím jen zhoršila. Je otázka, zda by s tím Elkana něco udělal. Navíc nevraživost Peninny i jejích dětí a sluhů vůči Haně by se tím nejspíš jen prohloubila. Hana by se ve své vlastní domácnosti cítila stále více jako vyděděnec.

Ať už Elkana o zlomyslnostech Peninny věděl, nebo ne, Jehovovi Bohu nic z toho neuniklo a celou situaci nechal dopodrobna popsat ve svém Slově. Poskytl tak důrazné varování každému, kdo ze žárlivosti a nenávisti ubližuje druhým, byť by šlo o zdánlivé maličkosti. Nevinní a mírumilovní lidé, jako byla Hana, však mohou najít útěchu v tom, že Bůh práva dá všechny záležitosti ve svůj čas a svým způsobem do pořádku. (5. Mojžíšova 32:4) To si zřejmě dobře uvědomovala i Hana, protože se o pomoc obracela právě na Jehovu.

„Její obličej již nebyl ustaraný“

Už od časného rána bylo v Elkanově domě velmi živo. Každý, včetně dětí, se připravoval na cestu do Šila. Čekalo je více než 30kilometrové putování kopcovitou krajinou kmene Efrajim. * Tak velké rodině to mohlo trvat den či dva. Hana věděla, jak se k ní bude Peninna chovat, ale přesto nezůstala doma. Dala tím vynikající příklad dnešním Božím služebníkům. Nikdy bychom neměli dovolit, aby nesprávné jednání druhých negativně ovlivnilo naše uctívání Boha. Pokud bychom něco takového připustili, připravili bychom se tím o projevy Božího požehnání, které nás právě v časech těžkostí mohou posilovat.

Po celodenním putování po klikatých horských cestách se rodina konečně přiblížila k Šilu. Město leželo na kopci, který byl z velké části obklopen vyššími pahorky. Hana teď zřejmě hodně přemýšlela o tom, co řekne Jehovovi ve své modlitbě. Když do města dorazili, dali si něco k jídlu. Hned jak to bylo možné, se Hana od skupiny oddělila a zamířila k Jehovovu svatostánku. U vchodu do svatyně zrovna seděl velekněz Eli. Hana se však soustředila pouze na Boha. Byla si jistá, že na tomto místě bude vyslyšena. I kdyby nikdo jiný její těžký úděl plně nechápal, její nebeský Otec jí porozumí. Svůj zármutek už nedokázala potlačovat a rozplakala se.

Vzlykající Hana se potichu modlila k Jehovovi. Rty se jí třásly, když se v duchu snažila  vyjádřit, jakou bolest prožívá. Modlila se dlouze a vylévala Bohu své srdce. Toužebně si přála obdržet od něj požehnání, ale zároveň mu chtěla dát, co mohla. Nespokojila se tedy jen s tím, že by Boha žádala, aby vyslyšel její zoufalou prosbu o dítě. Slavnostně slíbila, že pokud bude mít syna, dá ho Jehovovi, aby mu celý život sloužil. (1. Samuelova 1:9–11)

Hana je pro všechny Boží služebníky příkladem v tom, jak se modlit. Jehova své ctitele laskavě vybízí, aby k němu upřímně promlouvali a bez zábran se mu svěřovali se svými problémy, tak jako to dělá dítě, které důvěřuje svému láskyplnému rodiči. (Žalm 62:8; 1. Tesaloničanům 5:17) V souvislosti s modlitbami apoštol Petr pod inspirací napsal tato utěšující slova: „[Uvrhněte na Boha] všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.“ (1. Petra 5:7)

Lidé však nejsou tak chápaví jako Jehova a nedokážou se tak dobře vžít do pocitů druhých. Když se Hana s pláčem modlila, překvapil ji něčí hlas. Byl to velekněz Eli, který ji už chvíli pozoroval. Řekl: „Jak dlouho se budeš chovat jako opilá? Zbav se svého vína.“ Eli si všiml, jak je Hana rozrušená, jak se jí chvějí rty a jak vzlyká. Nesnažil se ale zjistit, co se jí stalo, a ukvapeně došel k závěru, že je opilá. (1. Samuelova 1:12–14)

Ztrápenou Hanu muselo toto nepodložené obvinění hluboce ranit — tím spíš, že ho vyslovil někdo v tak úctyhodném postavení. Přesto opět projevila příkladnou víru a nedovolila, aby jí něčí nedokonalost bránila v uctívání Jehovy. Odpověděla Elimu s úctou a vysvětlila mu, v jaké je situaci. Eli si možná uvědomil, že jednal nesprávně, a proto už mírněji odpověděl: „Jdi v pokoji, a kéž Bůh Izraele vyhoví tvé prosebné žádosti, kterou jsi od něho žádala.“ (1. Samuelova 1:15–17)

K čemu vedlo to, že Hana přišla Jehovu uctívat ke svatostánku a otevřela mu tam své srdce? Biblická zpráva uvádí, že Hana ‚odešla a pojedla a její obličej již nebyl ustaraný‘. (1. Samuelova 1:18) Pocítila velkou úlevu. Jako by uvrhla své těžké břemeno na široká a silná ramena svého nebeského Otce. (Žalm 55:22) Je snad pro něj nějaký problém příliš těžký? Ne — nikdy tomu tak nebylo a ani nebude.

Pokud nás tíží nějaké trápení a zmáhá nás smutek, řiďme se Haniným příkladem a otevřeně se svěřujme tomu, o kom Bible říká, že ‚slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2) Budeme-li to s vírou dělat, můžeme se spolehnout, že i náš zármutek bude vystřídán ‚Božím pokojem, který převyšuje všechno myšlení‘. (Filipanům 4:6, 7)

„Není žádná skála jako náš Bůh“

Další den ráno se Hana vypravila ke svatostánku i s Elkanou. Pravděpodobně mu o své  prosbě k Bohu a o svém slibu řekla. Mojžíšský Zákon totiž stanovoval, že manžel má právo zrušit slib, který dala jeho manželka bez jeho vědomí. (4. Mojžíšova 30:10–15) Tento věrný muž však nic takového neudělal. Společně s Hanou vzdali Jehovovi slávu a pak zamířili k domovu.

 Kdy přesně si Peninna uvědomila, že její útoky přestávají Hanu rozrušovat? Biblická zpráva o tom nic neříká, ale z vyjádření, že Hanin obličej „již nebyl ustaraný“, lze usuzovat, že se od své návštěvy svatostánku už netrápila. V každém případě Peninna brzy přišla na to, že se její zlomyslné jednání míjí účinkem. Bible se o této ženě už znovu nezmiňuje.

Uběhlo několik měsíců a Hanin klid mysli vystřídala obrovská radost. Byla těhotná! V tomto šťastném období však ani na chvíli nezapomněla, komu za toto požehnání vděčí. Když se chlapec narodil, dala mu jméno Samuel, což znamená „jméno Boží“. Zjevně mělo připomínat to, jak Hana ve svatostánku vzývala Boží jméno. Ten rok se s Elkanou a dalšími členy rodiny do Šila nevydala. S dítětem zůstala doma tři roky, dokud ho neodstavila. Pak sebrala sílu k tomu, aby svého milovaného syna odvedla do svatostánku.

Loučení jistě bylo těžké. Hana samozřejmě věděla, že Samuel bude v dobrých rukou, možná v péči některých žen, které ve svatostánku sloužily. Ale byl tak malý! A každá maminka přece touží být se svým dítětem. I přesto ho Hana a Elkana nepřivedli do Božího domu neochotně, ale s vděčností. Předložili tam oběti, představili Samuela Elimu a připomněli tomuto veleknězi prosbu, kterou Hana vznesla k Bohu před několika lety.

Hana pak pronesla modlitbu, kterou Bůh považoval za natolik cennou, že ji nechal zaznamenat do svého inspirovaného Slova. Je zapsaná v 1. Samuelově 2:1–10. Až si ji budete číst, zjistíte, že hloubka Haniny víry je patrná z každé věty. Chválila Jehovu za pozoruhodné projevy jeho moci — za jeho mimořádnou schopnost pokořit domýšlivé, požehnat utiskovaným, ukončit něčí život, nebo někoho dokonce osvobodit od smrti. Vyvyšovala svého Otce za jeho jedinečnou svatost, smysl pro právo a věrnost. Mohla oprávněně říct: „Není žádná skála jako náš Bůh.“ Jehova je zcela spolehlivý a stálý a je útočištěm pro všechny utlačované, kteří se na něj obracejí s prosbou o pomoc.

Malý Samuel mohl být jistě velmi šťastný, že má maminku s tak silnou vírou v Jehovu. I když se mu po ní v dětství určitě stýskalo, nikdy se necítil opuštěný. Rok co rok chodila Hana do Šila a vždy Samuelovi přinesla pláštík bez rukávů, který pak nosil při své službě ve svatostánku. Z každého stehu bylo zřejmé, jak hluboce svého syna miluje a jak jí na něm záleží. (1. Samuelova 2:19) Můžeme si jen představovat, jak svého chlapce obléká, upravuje ho, něžně se na něj dívá a povzbuzuje ho hřejivými slovy. Pro Samuela byla jeho maminka požehnáním. A on sám se stal požehnáním pro své rodiče a pro celý Izrael.

Jehova na Hanu pamatoval i nadále. Požehnal jí tím, že časem Elkanovi porodila dalších pět dětí. (1. Samuelova 2:21) Avšak tím nejcennějším byl pro Hanu vztah, který si vytvořila ke svému Otci Jehovovi a který v průběhu let dále sílil. Budete-li se snažit Haninu víru napodobovat, můžete se ze stejně blízkého vztahu k Bohu těšit i vy.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 17]

Dvě výjimečné modlitby

Haniny modlitby, které jsou zaznamenané v 1. Samuelově 1:11 a 2:1–10, obsahují několik zajímavých rysů. Uvažujme o některých z nich:

▪ V první z těchto dvou modliteb Hana oslovila Boha jako Jehovu vojsk. V Bibli je to vůbec poprvé, kdy někdo Boha takto označil. Titul „Jehova vojsk“ se v Písmu vyskytuje celkem 285krát a poukazuje na to, že Bůh velí ohromnému množství duchovních tvorů.

▪ Je zajímavé, že svou druhou modlitbu Hana pronesla ne v době, kdy se jí narodil syn, ale až tehdy, když ho spolu s Elkanou přivedli do Šila, aby tam sloužil Bohu. Očividně se tedy neradovala z toho, že by umlčela svou sokyni Peninnu, ale z toho, že jí Jehova požehnal.

▪ Když Hana prohlásila: „Můj roh je vskutku vyvýšen v Jehovovi“, měla při tom možná na mysli býčí rohy. V rozích tohoto mohutného tažného zvířete totiž spočívá velká síla. Hana vlastně řekla: „Jehovo, má síla je od tebe.“ (1. Samuelova 2:1)

▪ Hanin výrok o Božím pomazaném je považován za prorocký. Slovo „pomazaný“ odpovídá výrazu „mesiáš“ a Hana je v Bibli zmíněna jako první, kdo ho vztáhl na budoucího pomazaného krále. (1. Samuelova 2:10)

▪ Podobná vyjádření jako Hana použila Ježíšova matka Marie asi o 1 000 let později ve své vlastní modlitbě k Jehovovi. (Lukáš 1:46–55)

[Obrázek na straně 16]

Hanu její neplodnost hluboce skličovala a Peninna dělala vše pro to, aby se její sokyně cítila ještě hůř

[Obrázek na straně 16 a 17]

Snažte se Hanu napodobit tím, že se budete modlit ze srdce

[Obrázek na straně 17]

Přestože Eli Haně ukřivdil, neurazila se