Sedm produktů „dobré země“

V BIBLI je izraelská země popsaná jako země hor a údolí, pobřežních plání a náhorních plošin, řek a pramenů. Díky různým typům půdy a podnebí, od vyprahlých pouští na jihu až po zasněžené vrcholky hor na severu, přinášela tato země velmi rozmanitou úrodu. Když chtěl Mojžíš Izraelitům vykreslit, co všechno mohou od této „dobré země“ očekávat, vyjmenoval sedm zemědělských produktů. Řekl, že je to „země pšenice a ječmene a révy a fíků a granátových jablek, . . . země olejnatých oliv a medu“. (5. Mojžíšova 8:7, 8)

Zobrazení těchto sedmi produktů se v různých dobách objevovala na místních mincích nebo poštovních známkách jako symbol úrodnosti tohoto území. Jak se pěstovaly či získávaly v biblických dobách? A jak ovlivňovaly způsob života tehdejších lidí? Pojďme to prozkoumat.

Pšenice a ječmen Pšenice i ječmen se vysévaly na podzim, ale ječmen se sklízel o měsíc dřív. Snop prvních zralých klasů ječmene Izraelité předkládali v chrámu jako oběť Jehovovi při Svátku nekvašených chlebů, který se konal v březnu nebo dubnu. Oběť tvořená pšeničnými chleby se pak předkládala v květnu, při Svátku týdnů neboli Letnic. (3. Mojžíšova 23:10, 11, 15–17)

Po celá staletí až do poměrně nedávné doby seli izraelští zemědělci obilí ručně, ze záhybu svého oděvu. Ječmen stačilo rozházet po poli, ale pšenice se musela půdou přikrýt. Buď ji do ní zašlapala tažná zvířata, nebo se pole znovu zoralo.

O setí, sklízení, mlácení, prosévání a mletí obilí se Bible zmiňuje často. Všechny tyto činnosti byly fyzicky značně náročné. Každý den se doma musela z obilných zrn umlít mouka, ze které se pak upekl chléb pro celou rodinu. Ježíšův pokyn, abychom se modlili o „chléb na tento den“, tak získává hlubší význam. (Matouš 6:11) Chléb z celozrnné pšeničné nebo ječné mouky byl  v biblických dobách základní složkou jídelníčku. (Izajáš 55:10)

Réva, fíky a granátová jablka Lákavou vyhlídku, že budou jíst z plodů Zaslíbené země, předložil Mojžíš Izraelitům poté, co je vedl 40 let pustinou. Ale už před začátkem tohoto 40letého období přinesli izraelští zvědové důkaz, že je tato země velmi úrodná. Co jím bylo? „Odnož s jedním vinným hroznem“, který byl tak těžký, že ho museli nést „na tyči dva z mužů“. Také přinesli fíky a granátová jablka. Izraelitům, kteří už nějakou dobu putovali pouští, se musely při pohledu na tyto plody sbíhat sliny! A to byl jen malý příslib toho, na co se mohli těšit. (4. Mojžíšova 13:20, 23)

Réva potřebovala neustálou péči, aby dávala dobrý výnos. Musela se prořezávat, zavlažovat a musely se sklízet její plody. Udržovaná vinice se poznala podle toho, že měla ochranné zídky, důmyslně vybudované terasy a chýši pro hlídače. Z Izraelitů se stali schopní vinaři, kteří dobře věděli, jak by to dopadlo, kdyby se o vinici nestarali. (Izajáš 5:1–7)

Při sklizni se začínalo s výrobou vína. Hrozny se nohama rozmačkaly v kádi nebo se zpracovaly ve vinném lisu. * Šťáva se buď svařila, aby vznikl sladký sirup, nebo se nechala zkvasit na víno. Izraelská země měla pro pěstování a výrobu vína ideální podmínky.

Lidé žijící daleko od zemí, kde rostou fíky, možná znají pouze jejich sušenou podobu. Fík utržený přímo ze stromu se s tím však vůbec nedá srovnat — je měkký a šťavnatý. K tomu, aby se fíky daly uchovat déle než po krátké období sklizně, se musely usušit na slunci a zabalit. O ‚koláčích lisovaných fíků‘ se v Bibli píše mnohokrát. (1. Samuelova 25:18)

 A co granátová jablka? Když se toto ovoce s tuhou slupkou rozpůlí, objeví se stovky na sebe natěsnaných „miniplodů“, které se dají rovnou sníst nebo odšťavnit. Granátová jablka jsou osvěžující, zdravou a výživnou pochoutkou. Jejich důležitá úloha v životě Izraelitů je patrná i z toho, že zpodobnění těchto plodů zdobilo lem veleknězova pláště a sloupy v Šalomounově chrámu. (2. Mojžíšova 39:24; 1. Královská 7:20)

Olivy a med O olivách, cenné potravině a zdroji oleje, a o olivovnících se Bible zmiňuje téměř 60krát. Olivové háje jsou dosud rozesety po většině izraelského území. (5. Mojžíšova 28:40) Říjnová sklizeň je až do dnešní doby na mnoha místech rodinnou událostí. Probíhá tak, že se olivy tlučením do větví setřesou a pak se sesbírají ze země. Rodina si je může uskladnit pro celoroční spotřebu nebo je může zavézt do obecních lisů. Na archeologických nalezištích byly vykopány stovky starověkých lisů různých druhů. Je fascinující pozorovat, jak světle zelený olej vtéká do nádob. Rodina ho může využít pro svoji potřebu nebo ho prodat. Olivový olej však slouží nejen jako potravina, ale také k výrobě kosmetických přípravků a jako náplň do lamp.

Med, o kterém mluvil Mojžíš, mohl pocházet od divokých včel nebo šlo o sirup získaný z datlí či hroznů. Ten se jako sladidlo běžně používá až dodnes. V biblických zprávách o Samsonovi a Jonatanovi se však jasně píše o medu divokých včel. (Soudci 14:8, 9; 1. Samuelova 14:27) Nedávný objev včelína s více než 30 úly na archeologickém nalezišti u Tel Rehovu v severním Izraeli ukazuje, že včelařství se v této zemi provozovalo už za doby Šalomouna.

Když se dnes v Izraeli projdete po barvami hýřícím tržišti s četnými pekařstvími a stánky s vyskládaným ovocem a zeleninou, nepochybně narazíte na oněch sedm produktů, o kterých jsme mluvili v tomto článku. Ty jsou však jen malou ukázkou zdánlivě nekonečného počtu místních plodin. Díky moderním zemědělským metodám se zde pěstují i plodiny pocházející odjinud. Taková hojnost dosvědčuje, že si tento úrodný pás označení „dobrá země“ právem zaslouží. (4. Mojžíšova 14:7)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 11]

Pšenice

[Obrázek na straně 11]

Ječmen

[Obrázek na straně 12]

Réva

[Obrázek na straně 12 a 13]

Fíky

[Obrázek na straně 12]

Granátová jablka

[Obrázek na straně 13]

Olivy

[Obrázek na straně 13]

Med