„Čas milovat a čas nenávidět“

„BŮH je láska.“ V některých zemích mají lidé tato slova zarámovaná a pověšená na stěně. Je to opravdu nádherný výrok, ze kterého je patrné, že Bůh je zosobněním lásky.

Mnozí lidé však nevědí, že tato slova jsou z Bible. Výrok „kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska“ zapsal apoštol Jan. (1. Jana 4:8) Ten také zaznamenal Ježíšova slova o Boží lásce ke světu neboli k lidem, kteří mohou být na základě Kristovy oběti vykoupeni: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

Na základě těchto výroků by si někdo mohl myslet, že ve své lásce je Bůh vždy ochoten odpouštět. Řada lidí očividně zastává názor, že ať dělají cokoli, Bůh je za to nebude volat k odpovědnosti. Je to ale opravdu tak? Skutečně Bůh miluje každého, ať už je dobrý, nebo zlý? Může Bůh vůbec pociťovat nenávist?

Boží láska a Boží nenávist

Moudrý král Šalomoun napsal: „Pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy: . . . čas milovat a čas nenávidět.“ (Kazatel 3:1, 8) Z této zásady vyplývá, že i když je Bůh velmi laskavý a milující, jsou chvíle, kdy cítí nenávist.

Zamysleme se nejprve nad tím, jak se slovo „nenávist“ používá v Bibli. V jedné encyklopedii je uvedeno: „Slovo ‚nenávist‘ má v Písmu několik významových odstínů. Může znamenat prudké nepřátelství, trvale zlou vůli, která je často doprovázena záští. Z takové nenávisti se může stát stravující pocit, pod jehož vlivem se člověk snaží objektu své nenávisti uškodit.“ Uvedená definice odpovídá tomu, co si lidé pod pojmem „nenávist“ obvykle představují. Následky takového druhu nenávisti vidíme po celém světě. Citovaná encyklopedie nicméně dodává: „‚Nenávist‘ může také označovat silnou nelibost, jejímž záměrem však není objektu nelibosti uškodit.“

Právě o takové nenávisti pojednává tento článek. Jde o silnou averzi, o naprostý odpor — nikoli o zášť či touhu ublížit. Může Bůh něco takového cítit? Všimněme si, co je napsáno v Příslovích 6:16–19: „Je šest věcí, které Jehova skutečně nenávidí; ano, je sedm věcí odporných jeho duši: povýšené oči, falešný jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují, nohy, které spěšně běží ke špatnému, falešný svědek, který šíří lži, a každý, kdo vyvolává sváry mezi bratry.“

Z těchto slov je zřejmé, že určité jednání Bůh nenávidí. To ale nutně neznamená, že  cítí nenávist i k člověku, který tak jedná. Bůh bere v úvahu polehčující okolnosti, například lidskou slabost, vliv prostředí a výchovy nebo nevědomost. (1. Mojžíšova 8:21; Římanům 5:12) Pisatel knihy Přísloví uvedl: „Koho Jehova miluje, toho kárá, dokonce jako otec syna, v němž nalézá zalíbení.“ (Přísloví 3:12) Když se dítě chová špatně, otec může cítit silný odpor k jeho jednání, ale přesto své dítě miluje a udělá všechno pro to, aby mu pomohl s nesprávným jednáním přestat. Podobnou lásku Bůh projevuje člověku, u něhož je naděje, že se změní.

Oprávněná nenávist

Co když ale někdo ví, co je v Božích očích správné, ale odmítá podle toho jednat? Takového člověka Bůh v lásce nemá. Ten, kdo se záměrně dopouští něčeho, co Jehova odsuzuje, si vyslouží jeho nenávist. Bible například uvádí: „Sám Jehova zkoumá spravedlivého stejně jako ničemného, a každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí.“ (Žalm 11:5) Nekajícnému hříšníkovi Bůh neodpouští. Jasně to vyplývá ze slov, která apoštol Pavel zapsal v dopise Hebrejcům: „Jestliže . . . svévolně pácháme hřích po přijetí přesného poznání pravdy, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale je tu jakési jisté, strašné očekávání soudu a ohnivá žárlivost, která stráví ty, kdo se staví na odpor.“ (Hebrejcům 10:26, 27) Co je důvodem, proč milující Bůh zaujme k někomu takový postoj?

Jestliže se někdo záměrně dopouští vážných hříchů, ničemnost v něm může tak zakořenit, že začne být součástí jeho osobnosti. Takový člověk se může stát zkaženým a nenapravitelným. Nenapravitelný hříšník je v Bibli přirovnán k levhartovi, který nemůže změnit své skvrny. (Jeremjáš 13:23) Ti, kdo se zatvrdili natolik, že už nejsou schopni činit pokání, jsou podle Bible vinni „věčným hříchem“, který je neodpustitelný. (Marek 3:29)

Do takového stavu se dostali Adam a Eva a také Jidáš Iškariotský. Jelikož Adam s Evou byli dokonalí a od Boha dostali jasný a srozumitelný příkaz, je zřejmé, že hřešili svévolně, a jejich hřích byl tedy neodpustitelný. Ve slovech, která jim Bůh potom řekl, proto nebyla žádná výzva k pokání. (1. Mojžíšova 3:16–24) Jidáš byl sice nedokonalý, ale mnoho času strávil s Božím Synem. Přesto se z něho stal zrádce. Sám Ježíš ho pak označil za „syna zničení“. (Jan 17:12) Bible také ukazuje, že nenapravitelným hříšníkem, kterého  nečeká nic jiného než zničení, je Ďábel. (1. Jana 3:8; Zjevení 12:12) Adam s Evou, Jidáš a Ďábel si přivodili Boží nenávist.

Povzbuzující však je, že ne každý, kdo hřeší, je nenapravitelný. Jehova je velmi trpělivý a nelibuje si v tom, že by trestal ty, kdo z nevědomosti hřeší. (Ezekiel 33:11) Naopak je vybízí, aby činili pokání, na jehož základě jim bude moci odpustit. Prorok Izajáš napsal: „Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.“ (Izajáš 55:7)

Kdy je čas milovat a kdy je čas nenávidět

Praví křesťané chtějí napodobovat Boha, a proto musí chápat, kdy je „čas milovat“ a kdy je „čas nenávidět“. Sentimentální člověk by si mohl myslet, že lásku a milosrdenství je potřeba projevovat, ať se děje cokoli. Slova učedníka Judy nám však mohou pomoci, abychom si uvědomovali, že je nezbytné nejen odpouštět, ale také nenávidět hřích. Napsal: „Projevujte . . . nadále milosrdenství jiným, a čiňte to s bázní, zatímco nenávidíte i spodní oděv, který byl poskvrněn tělem.“ (Juda 22, 23) Měli bychom tedy nenávidět to, co je špatné, ale ne cítit nenávist k člověku, který tak jedná.

Ježíš křesťanům přikázal, aby projevovali lásku svým nepřátelům, a to tím, že jim budou činit dobro. Řekl: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Matouš 5:44) To je důvod, proč svědkové Jehovovi vytrvale kážou dobrou zprávu o Božím Království, přestože na ni někteří lidé nereagují příznivě. (Matouš 24:14) Svědkové se na druhé dívají z Božího hlediska — o nikom si nemyslí, že si Boží lásku a milosrdenství nezaslouží. I když si jejich snahy někteří lidé neváží, nebo je dokonce pronásledují, svědkové se řídí radou apoštola Pavla: „Nadále žehnejte těm, kdo vás pronásledují; žehnejte a neproklínejte. . . . Nikomu neodplácejte zlé zlým.“ (Římanům 12:14, 17) Mají na paměti, že o tom, kdo je hoden jeho lásky a kdo si naopak zaslouží jeho nenávist, rozhoduje sám Jehova. On je konečným Soudcem v otázce života a smrti. (Hebrejcům 10:30)

Bůh je skutečně láska. Jeho lásky bychom si měli vážit, měli bychom zkoumat, co je jeho vůle, a v souladu s ní žít. Svědkové Jehovovi vám rádi pomohou, abyste se ze své vlastní Bible dozvěděli, co si Bůh přeje a jak podle toho můžete jednat. Tak se vyhnete Boží nenávisti a budete se těšit z jeho lásky.

[Praporek na straně 23]

„Je šest věcí, které Jehova skutečně nenávidí; ano, je sedm věcí odporných jeho duši: povýšené oči, falešný jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují, nohy, které spěšně běží ke špatnému, falešný svědek, který šíří lži, a každý, kdo vyvolává sváry mezi bratry.“ (PŘÍSLOVÍ 6:16–19)

[Praporek na straně 24]

„Jestliže . . . svévolně pácháme hřích po přijetí přesného poznání pravdy, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale je tu jakési jisté, strašné očekávání soudu.“ (HEBREJCŮM 10:26, 27)

[Praporek na straně 25]

„Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje . . ., neboť ve velkém měřítku odpustí.“ (IZAJÁŠ 55:7)

[Obrázek na straně 24]

Láskyplný otec své děti ukázňuje, aby jim pomohl jednat správně

[Obrázek na straně 25]

Z Boží lásky a milosrdenství mají užitek i mnozí vězni