Alberto sloužil v armádě téměř deset let. Vzpomíná: „Kaplan nám vždycky žehnal slovy: ‚Bůh je s vámi!‘ Ale já jsem si říkal: Vždyť jdu zabíjet a Bible přitom říká ‚Nezabiješ‘.“

Ray byl během druhé světové války u námořnictva. Jednou se kaplana zeptal: „Chodíte k nám na loď a modlíte se za vítězství pro naše jednotky. Nedělají snad naši nepřátelé to samé?“ Kaplan odpověděl, že Pánovy cesty jsou nevyzpytatelné.

Pokud se vám tato odpověď nezdá uspokojivá, nejste sami.

Ježíš řekl, že k největším Božím přikázáním patří „milovat svého bližního jako sám sebe“. (Marek 12:31) Stanovil Ježíš pro tuto lásku nějaké hranice, pokud jde o to, kde takový bližní žije nebo jaké je národnosti? Ne. Svým učedníkům pověděl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Jejich vzájemná láska měla být natolik výrazná, že měla být jejich typickým rysem. Místo aby druhým život brali, byli ochotní se ve prospěch druhých vlastního života vzdát.

První křesťané žili v souladu s Ježíšovými slovy. The Encyclopedia of Religion uvádí: „Raní církevní otcové, včetně Tertulliana a Origena, potvrdili, že křesťané nesměli nikomu vzít život, což jim bránilo sloužit v římském vojsku.“

Svědkové Jehovovi jsou téměř v každé zemi. Když tedy dojde k nějakému konfliktu mezi národy, na jedné i na druhé straně žije někdo z nich. I v takovém případě se snaží, aby si uchovali svůj typický rys, totiž lásku jeden k druhému.

Například když v roce 1994 došlo ve Rwandě k etnickému konfliktu mezi Hutuy a Tutsii, svědkové Jehovovi zůstali zcela neutrální. Svědkové z jednoho kmene skrývali svědky z druhého kmene a často tím riskovali svůj vlastní život. Když jednou byli chyceni dva hutuští svědkové, kteří ukrývali své tutsijské bratry, členové hutuské milice Interahamwe jim řekli: „Musíte zemřít, protože jste pomáhali utéct Tutsiům.“ Žel, oba hutuští svědkové pak byli zabiti. (Jan 15:13)

Co myslíte, není snad chování svědků Jehovových v souladu s Ježíšovými slovy o obětavé lásce?