Měl David nějaký rozumný důvod očekávat, že mu Bůh bude věnovat pozornost? A všímá si Bůh vás? Pro mnoho lidí je těžké uvěřit, že se o ně všemohoucí Bůh zajímá. Proč?

Jedním z důvodů je to, že Bůh je daleko vyšší forma života než lidé. Z jeho pohledu se celé národy zdají jen „jako krůpěj z vědra; a jsou považovány za povlak prachu na miskách vah“. (Izajáš 40:15) Jeden protinábožensky zaměřený publicista dokonce napsal: „Věřit, že existuje nějaká božská bytost, která se v každé chvíli osobně zajímá o to, co děláte, je vrchol domýšlivosti“.

Některým lidem zase připadá, že si Boží pozornost nezaslouží kvůli tomu, jak se chovají. Například Jim, muž ve středních letech, vypráví: „Pořád jsem se modlil o klid a sebeovládání, ale dřív nebo později jsem stejně vybuchl vzteky. Nakonec jsem dospěl k závěru, že jsem skrz na skrz ničemný a že mi Bůh nemůže pomoct.“

Je Bůh od lidí natolik vzdálený, že si jich nevšímá? Co si o nás, nedokonalých lidech, skutečně myslí? Na tyto otázky nemůže nikdo odpovědět, pokud mu Bůh potřebné informace nezjeví. Máme však k dispozici Boží inspirované poselství, Bibli, a v té nás Bůh ujišťuje, že není jen nějakou vzdálenou bytostí, která o nás jako o jednotlivce nejeví zájem. Píše se v ní, že „vlastně není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:27) V následujících čtyřech článcích budeme uvažovat o tom, jak víme, že se Bůh o lidi, jako jste vy, zajímá, a jak tento zájem projevuje.