Ať už pracujete duševně, nebo fyzicky, nezapomeňte, že „tvrdá práce vždy vede k zisku“. (Přísloví 14:23, Bible21) O jakém zisku je řeč? Například můžeme uspokojit své hmotné potřeby. Bůh nám sice slibuje, že když ho budeme upřímně uctívat, postará se o nás, ale také očekává, že si na živobytí budeme poctivě vydělávat. (Matouš 6:31, 32; 2. Tesaloničanům 3:10)

Na svou práci se tedy můžeme dívat jako na prostředek k dosažení cíle. Je to důstojný způsob, jak plnit své závazky. „Když se o sebe dokážeš postarat, něčeho jsi dosáhl,“ říká 25letý Joshua. „Pokud si vyděláš na to, co potřebuješ, pak tvoje práce plní svůj účel.“

Tvrdá práce může navíc zvýšit naši sebeúctu. Vždyť tvrdě pracovat není nic jednoduchého. Když máme pevnou vůli a práci dokončíme, přestože se zdá nudná nebo těžká, můžeme mít ze sebe dobrý pocit. Zvítězili jsme nad pohodlností. (Přísloví 26:14) V tomto smyslu práce přináší hluboké uspokojení. „Ten pocit po celodenní práci miluju,“ říká Aaron, kterého jsme citovali v předchozím článku. „Někdy jsem vyčerpaný a toho, co jsem udělal, si možná nikdo ani nevšiml, ale já vím, že jsem něčeho dosáhl.“

Bible chválí muže, který je „zručný ve své práci“, a ženu, která „pracuje na všem, co je potěšením pro její ruce“. (Přísloví 22:29; 31:13) Samozřejmě že zručnost nepřijde sama od sebe. A jen málokdo z nás dělá rád věci, které mu nejdou. To je možná důvod, proč mnozí ze své práce nemají radost. Zkrátka nevynaložili dost úsilí, aby v ní byli dobří.

Faktem je, že člověk může mít radost téměř z jakékoli práce, pokud k ní má správný postoj. „Když do toho dáte všechno a vidíte výsledky, máte z toho skvělý pocit,“ říká 24letý William. „Ten nezískáte, když práci odbýváte nebo děláte jen to nejnutnější.“

Nepřemýšlejte jenom o tom, kolik vyděláváte. Spíš si položte otázky: Proč je ta práce důležitá? Co by se stalo, kdybych ji neudělal nebo kdybych ji neudělal správně? Jaký užitek z ní mají druzí?

O poslední otázce je zvlášť dobré přemýšlet, protože práce nám přináší největší uspokojení, když vidíme, že z ní mají prospěch druzí. Sám Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Někteří mají z naší práce přímý užitek, například zákazníci nebo zaměstnavatel, ale prospěšná je i pro další lidi. Patří k nim členové rodiny a lidé v těžké situaci.

Členové rodiny. Když hlava rodiny těžce pracuje, mají z toho její členové přinejmenším dvojí užitek. Za prvé, je postaráno o jejich hmotné potřeby – o jídlo, oblečení a přístřeší. Otec tak plní odpovědnost, kterou mu dal Bůh – „[starat se] o své blízké“. (1. Timoteovi 5:8, Bible21) Za druhé, svědomitý živitel rodiny svým příkladem ukazuje, že tvrdě pracovat je důležité. „Můj táta je vzorem člověka s dobrou pracovní morálkou,“ říká Shane, kterého jsme citovali v předchozím článku. „Je poctivý a celý život tvrdě pracoval, většinou jako tesař. Naučil jsem se od něj, jak důležité je umět dělat rukama a vytvářet věci, ze kterých budou mít druzí užitek.“

Lidé v těžké situaci. Apoštol Pavel radil křesťanům, ať konají „tvrdou práci . . ., aby [měli] co rozdávat někomu, kdo je v nouzi“. (Efezanům 4:28) Když tvrdě pracujeme, abychom uživili svou rodinu, můžeme pomoci také někomu, kdo na tom není tak dobře. (Přísloví 3:27) Díky tvrdé práci tedy můžeme mít ještě větší radost z dávání.

Při svém slavném Kázání na hoře Ježíš řekl: „Jestliže někdo s autoritou tě nutí ke službě na jednu míli, jdi s ním dvě míle.“ (Matouš 5:41) Jak tuto zásadu můžete vztáhnout na svou práci? Nedělejte jen to nejnutnější, ale hledejte způsoby, jak udělat něco navíc. Dávejte si osobní cíle, třeba se snažte pracovat lépe nebo rychleji, než se od vás očekává. Buďte hrdí na to, že jste kvalitně odvedli i tu sebemenší práci.

Když uděláte něco navíc, nejspíš budete mít větší radost. Jak to? Protože je to vaše volba. Dáváte víc proto, že chcete, ne proto, že vás k tomu někdo nutí. (Filemonovi 14) V této souvislosti je dobré připomenout si zásadu z Přísloví 12:24: „Ruka pilných, ta bude panovat, ale nedbalá ruka dospěje k nucené práci.“ Málokdo z nás asi bude muset vykonávat nucené práce nebo se dostane do otroctví. Ale ten, kdo dělá jen to nejnutnější, se může cítit jako v otroctví, jako by nad ním někdo pořád práskal bičem. Naopak ten, kdo udělá něco navíc, protože se k tomu sám rozhodl, cítí, že má svůj život pod kontrolou. Je svým vlastním pánem.

Tvrdá práce si zaslouží uznání, ale měli bychom pamatovat na to, že jsou i důležitější věci. Bible sice povzbuzuje k píli, ale nikoho nevybízí k workoholismu. (Přísloví 13:4) „Lepší je hrst odpočinku než dvojitá hrst tvrdé práce a honba za větrem,“ píše se v Kazateli 4:6. Workoholik si často nevychutná odměnu za svou tvrdou práci. Jednoduše mu na to nezbývá čas ani energie. Jeho úsilí je tak marné jako „honba za větrem“.

Bible nám může pomoci mít na práci vyrovnaný názor. I když nás vybízí k pracovitosti, také nám radí, abychom „rozpoznali, na čem záleží“. (Filipanům 1:10, Ekumenický překlad) Co to může být? Třeba čas strávený s rodinou a přáteli. Ještě důležitější jsou duchovní činnosti, například čtení Božího Slova a rozjímání o něm.

Lidé, kteří mají správně seřazené priority, mají z práce pravděpodobně větší radost. „Jeden můj dřívější zaměstnavatel je skvělým příkladem člověka, který dává práci správné místo v životě,“ říká William, kterého jsme už citovali. „Je to dříč a má dobré vztahy se zákazníky, protože svou práci dělá kvalitně. Ale na konci dne, když je se vším hotový, jde domů a věnuje se rodině a uctívání Boha. A víte co? Je to jeden z nejšťastnějších lidí, jaké znám.“