KDYBYSTE šli navštívit hodně významnou osobu, jaký dar byste přinesli? V biblických dobách měly cenu zlata některé druhy koření. * Byly tak vzácné, že nebylo ostudou přinést je jako dar králi. To je důvod, proč aromatické koření dostal od astrologů i „král Židů“, Ježíš. (Matouš 2:1, 2, 11)

V Bibli se také dočteme, že když královna ze Šeby navštívila Šalomouna, „dala králi sto dvacet talentů zlata a balzámový olej ve velmi velkém množství a drahokamy; a nebylo podobného tomu balzámovému oleji“. * (2. Paralipomenon 9:9) Šalomounovi posílali balzámový olej i jiní králové, a sice jako gesto dobré vůle. (2. Paralipomenon 9:23, 24)

Proč bylo v biblických dobách koření a výrobky, které ho obsahovaly, tak ceněné a drahé? Měly totiž důležitou úlohu třeba v kosmetice nebo při náboženských a pohřebních obřadech. (Viz rámeček „ K čemu se používalo vonné koření v biblických dobách“.) Kromě vysoké poptávky zvyšovaly jejich cenu také náklady spojené s dopravou a prodejem.

Některé druhy stromů, ze kterých se koření získávalo, tehdy rostly v údolí Jordánu. Jiné koření se ale muselo dovážet. V Bibli se píše o nejrůznějších aromatických rostlinách a látkách. K nejznámějším patří šafrán, aloe, balzám, skořice, myrha a vonná pryskyřice neboli kadidlo. Je v ní zmínka i o kmínu, mátě a kopru, které se běžně používaly jako přísady do jídel.

Odkud exotické koření pocházelo? Aloe, skořice a kasiová skořice se dovážely z území, kde dnes leží Čína, Indie a Srí Lanka. Myrha, vonná pryskyřice a další koření se zase získávaly ze stromů a keřů, které rostly v pouštních oblastech táhnoucích se od jižní Arábie po dnešní Somálsko. A nard bylo luxusní indické zboží z Himálaje.

Mnohé druhy koření se do Izraele nemohly dostat jinak než přes Arábii. To bylo jedním z důvodů, proč se Arabové ve druhém a prvním tisíciletí př. n. l. stali „výhradními přepravci zboží mezi Východem a Západem,“ vysvětluje publikace  The Book of Spices. V Negevské poušti na jihu Izraele byly podél cest, po kterých putovali obchodníci s kořením, objeveny starověké pevnosti, města a zastávky pro karavany. To „svědčí o ohromně výnosném obchodu . . . mezi jižní Arábií a Středomořím,“ uvádí Centrum pro světové dědictví UNESCO.

Karavany naložené aromatickým kořením běžně urazily napříč Arábií 1 800 kilometrů. (Job 6:19) Bible mluví o obchodní karavaně Išmaelitů, která převážela například „ladánum a balzám a pryskyřičnou kůru“ z Gileadu do Egypta. (1. Mojžíšova 37:25) Jákobovi synové jim prodali svého bratra Josefa do otroctví.

Arabští obchodníci měli v podstatě monopol na obchod s kořením po celá staletí. Stali se výhradními dodavateli koření z Asie, jako třeba skořice a kasiové skořice. Aby odradili obyvatele Středomoří od zavedení přímého obchodního spojení se zdroji na Východě, šířili báchorky o tom, jak nebezpečné je koření získávat. To, jak se doopravdy získávalo, bylo „pravděpodobně tím nejlépe střeženým obchodním tajemstvím všech dob,“ uvádí The Book of Spices.

Jaké historky Arabové šířili? Hérodotos, řecký historik z pátého století př. n. l., zmiňoval příběhy o hrůzostrašných ptácích, kteří si na nepřístupných útesech stavěli hnízda ze skořicové kůry. Aby se lidé k tomuto drahocennému koření dostali, položili k úpatí útesu velké kusy masa.  Hladoví ptáci si do svých hnízd nanosili tolik masa, že se zřítila dolů. Muži pak mohli kůru rychle posbírat a prodat ji obchodníkům. Takové báchorky se šířily jako požár. Jelikož „bylo získávání [skořice] údajně tak riskantní, její cena se vyšplhala velmi vysoko,“ píše se v The Book of Spices.

Nakonec bylo tajemství Arabů odhaleno a oni o svůj monopol přišli. V prvním století př. n. l. se střediskem obchodu s kořením stala Alexandrie, významné přístavní město v Egyptě. Jakmile se římští námořníci naučili využívat monzuny vanoucí v Indickém oceánu, začali podnikat plavby z egyptských přístavů do Indie. Díky tomu se luxusního koření dováželo mnohem víc a jeho cena šla dolů.

Dnes koření rozhodně nestojí tolik co zlato. A nejspíš bychom ho nepřinesli jako dar králi. Přesto ho miliony lidí po celém světě dál používají v parfémech a lécích a ochucují si jím pokrmy. Díky svému lákavému aroma je stejně populární dnes, jako bylo před tisíci lety.