„Po hyperinflaci v naší zemi bylo jídlo strašně drahé a bylo ho málo,“ vzpomíná Paul, který má manželku a dvě děti. „Často se stávalo, že jsme několik hodin čekali ve frontě, a než jsme přišli na řadu, potraviny došly. Kvůli hladu byli lidé vyhublí a někteří na ulici kolabovali. Ceny základních potravin se vyšplhaly na miliony, a potom dokonce na miliardy. Nakonec naše měna ztratila hodnotu úplně. Přišel jsem o peníze na účtu, o pojistku i peníze na důchod.“

Paul si uvědomoval, že aby svoji rodinu uživil, musí jednat s „praktickou moudrostí“. (Přísloví 3:21) „Předtím jsem pracoval jako elektrotechnik, ale pak jsem vzal jakoukoli práci, i když byla placená o hodně míň než normálně,“ vypráví. „Někteří mi platili jídlem nebo věcmi do domácnosti. Když jsem dostal čtyři mýdla, dvě jsem použil a dvě prodal. Postupně jsem získal 40 kuřat. Potom co vyrostla, jsem je prodal a koupil 300 jiných. Později jsem jich 50 vyměnil za dva 50kilové pytle kukuřičné mouky a z těch jsem dlouho živil nejen svou rodinu, ale i několik dalších.“

Paul také věděl, že nejdůležitější je spoléhat se na Boha. Když děláme to, co si přeje, pomáhá nám. O tom, jaký postoj mít k věcem nezbytným pro život, Ježíš řekl: „Přestaňte být v úzkostném napětí, neboť . . . váš Otec ví, že [takové věci] potřebujete.“ (Lukáš 12:29–31)

Boží velký nepřítel Satan žel lidem nalhal, že v životě jsou nejdůležitější peníze a majetek. Většina z nich tedy věnuje neúměrnou pozornost svým potřebám – ať už skutečným, nebo domnělým – a úzkostlivě se honí za věcmi, které vlastně nepotřebuje. Mnozí se zadluží a na vlastní kůži musí poznat, že „kdo si vypůjčuje, je sluhou toho, kdo poskytuje půjčku“. (Přísloví 22:7)

 Někteří dělají rozhodnutí, která vedou ke smutným koncům. „Hodně lidí z mého okolí opustilo rodinu a přátele a šli za lepším co ciziny,“ říká Paul. „Někteří tam odjeli bez potřebných dokumentů a nemohli si najít práci. Často se pak museli schovávat před policií a spát na ulici. Nedali Bohu příležitost, aby jim pomohl. My jsme se ale rozhodli, že budeme finanční problémy řešit společně jako rodina a že se při tom budeme spoléhat na Boží pomoc.“

Paul vypráví dál: „Ježíš řekl: ‚Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. Každý den má dost své vlastní špatnosti.‘ Takže jsem se každý den prostě modlil o to, aby nám Bůh dal ‚chléb na tento den‘ a mohli jsme tak přežít. A on nám pomáhal, právě jak Ježíš slíbil. Neměli jsme vždycky to, co bychom chtěli. Jednou jsem třeba stál ve frontě a nevěděl jsem, co se vlastně prodává. Když jsem přišel na řadu, viděl jsem, že je to jogurt. Jogurt nemám rád. Ale bylo to něco k jídlu, a tak jsme ho ten den měli k večeři. Jsem Bohu vděčný za to, že během celého toho období moje rodina nikdy nešla spát hladová. *

Teď jsme na tom finančně líp. Ale z vlastní zkušenosti jsme poznali, že ten nejlepší lék na úzkost je důvěra v Jehovu *. Pokud budeme i dál dělat to, co si přeje, bude nám pomáhat. Sami jsme si ověřili, že platí to, co se píše v Žalmu 34:8: ‚Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý; šťastný je zdatný muž, který ho činí svým útočištěm.‘ Nemáme strach, co budeme dělat, když se znovu dostaneme do finančních těžkostí.

Jasně teď chápeme, že to, co lidé potřebují k přežití, není práce ani peníze, ale jídlo. Nemůžeme se dočkat, až se splní tento Boží slib: ‚Na zemi bude spousta obilí.‘ Do té doby budeme spokojení, když budeme mít co jíst a co na sebe. Čerpáme sílu z těchto biblických slov: ‚Ať je váš způsob života oproštěn od lásky k penězům, zatímco jste spokojeni s přítomnými věcmi. Vždyť řekl: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ Takže můžeme být odvážní a říci: „Jehova je můj pomocník; nebudu se bát.“‘“ *

Dělat to, co se Bohu líbí, tak jako se to daří Paulovi a jeho rodině, vyžaduje silnou víru. (1. Mojžíšova 6:9) Ať už jsme v těžké finanční situaci teď, nebo se do ní dostaneme v budoucnosti, můžeme se z toho, jak Paul projevoval víru a praktickou moudrost, hodně naučit.

Ale co když jsou příčinou úzkosti rodinné problémy?