KDYŽ v roce 1627 přišel anglický duchovní William Bedell do Irska, uvědomil si zajímavou skutečnost. Této převážně katolické zemi vládla protestantská Británie. Protestantští reformátoři už předtím přeložili Bibli do místních jazyků po celé Evropě, ale nikdo z nich neprojevil zájem přeložit ji do irštiny.

Bedell byl přesvědčen, že irský národ by měl mít možnost číst Bibli, aniž by se musel naučit anglicky. Dal si proto za cíl vydat Bibli v irštině. Setkal se však s ostrým odporem, obzvlášť ze strany protestantů. Z jakého důvodu?

Bedell se rozhodl, že se naučí irsky on sám. Když se stal děkanem na Trinity College v Dublinu a později kilmorským biskupem, vybízel studenty, aby irštinu používali. Anglická královna Alžběta I. tuto univerzitu zakládala právě se záměrem nechat vyškolit duchovní, kteří by jejím poddaným předávali biblické poselství v jejich mateřštině. A o to se Bedell snažil.

Většina lidí v kilmorské diecézi mluvila irsky. Bedell tedy trval na tom, že chce mít duchovní, kteří budou ovládat irštinu. Tento požadavek podložil slovy apoštola Pavla v 1. Korinťanům 14:19, kde se říká: „V církvi bych . . . pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích“. (Bible21)

Vlivní lidé se ale všemožně snažili mu v tom zabránit. Podle historiků někteří z nich prohlašovali, že používání irštiny je „nebezpečné pro stát“, a další tvrdili, že to je „proti zájmu vlády“. Podle některých bylo v zájmu Anglie udržovat Iry v nevědomosti. Byly přijaty zákony, podle kterých se Irové museli vzdát svého jazyka a zvyků, naučit se anglicky a přijmout anglické způsoby a chování.

Takové diktátorské postoje Bedella neodradily. Počátkem 30. let 17. století začal překládat do irštiny Bibli, která krátce předtím vyšla v angličtině – Bibli krále Jakuba z roku 1611. Chtěl vytvořit překlad, který by byl srozumitelný pro co nejvíc lidí. Jasně si uvědomoval, že chudí lidé nemohou zkoumat Svaté Písmo a najít cestu k věčnému životu, pokud pro ně bude „zapečetěnou“ knihou. (Jan 17:3)

Bedell nebyl jediný, kdo si to uvědomoval. Asi o 30 let dříve jiný biskup, William Daniel, viděl, jak obtížné je pro člověka poznat, co Bible  učí, jestliže je – podle jeho slov – „zahalena oblakem neznámého jazyka“. Daniel přeložil do irštiny Křesťanská řecká písma. Bedell se pak chopil úkolu přeložit Hebrejská písma. Bible, které říkáme Bedellova, zahrnuje jak jeho dílo, tak i dílo Williama Daniela. Byla to první úplná Bible v irštině a následujících 300 let byla jediným překladem Bible do tohoto jazyka.

Bedell získal pro spolupráci na překladu z angličtiny do irštiny dva rodilé mluvčí. V průběhu práce tento vynikající znalec hebrejštiny spolu s jedním nebo dvěma spolehlivými pomocníky každý verš velmi pečlivě zkontrolovali a případně opravili. Nahlíželi při tom do italského překladu, který byl dílem švýcarského teologa Giovanniho Diodatiho, a také do řecké Septuaginty a do jednoho vzácného starohebrejského biblického rukopisu.

Tým šel ve stopách překladatelů Bible krále Jakuba (z nichž mnohé Bedell znal osobně) a na řadě míst v textu použil Boží vlastní jméno. Například ve 2. Mojžíšově 6:3 uvedl Boží jméno ve formě Iehovah. Bedellův původní rukopis je uložen v knihovně Marsh’s Library v Dublinu. (Viz rámeček „Připomínka a uznání Bedellovy práce“.)

Bedell svůj překlad dokončil kolem roku 1640. Nemohl ho ale hned uveřejnit. Proč? Jedním problémem bylo, že stále čelil tuhému odporu.  Kritici očerňovali Bedellova hlavního překladatele a doufali, že se jim podaří zpochybnit kvalitu jeho práce. Dokonce ho nechali uvěznit. Jako by to nestačilo, propukla v roce 1641 nenávistná krvavá vzpoura proti Anglii. Ačkoli byl Bedell Angličan, místní lidé ho nějakou dobu chránili, protože si uvědomovali, že mu na nich záleží. Nakonec ho ale ozbrojení vzbouřenci uvěznili a drželi ve velmi špatných podmínkách. To nepochybně přispělo k tomu, že v roce 1642 zemřel. Vydání svého díla se nedožil.

Bedellova práce málem přišla vniveč, když byl jeho dům vydrancován a zničen. Jednomu jeho blízkému příteli se ale naštěstí podařilo zachránit všechny přeložené spisy. Ty se časem dostaly do rukou Narcissuse Marshe, který se později stal armaghským arcibiskupem a irským primasem. Tento muž získal finanční podporu vědce Roberta Boyla a v roce 1685 Bedellovu Bibli s odhodláním vydal.

Bedellova Bible nedosáhla světového uznání. Byla sice malým, ale významným krokem k lepšímu pochopení Svatého Písma, obzvlášť pro lidi v Irsku, ale také ve Skotsku a na mnoha dalších místech. Tím, že četli Boží Slovo ve své mateřštině, mohli uspokojit svůj duchovní hlad. (Matouš 5:3, 6)

Bedellova Bible v tom pomáhá lidem až dodnes. Jeden rodilý mluvčí, který se v poměrně nedávné době s Biblí blíž seznámil, říká: „Když čteme Bedellovu Bibli, jsou to slova v naší mateřštině. Hlavně díky tomu jsem mohl já i moje rodina poznat nádherné pravdy z Písma.“