Proč musíme znát Boží jméno
Proč musíme znát Boží jméno
„KAŽDÝ, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ (Římanům 10:13) Těmito slovy zdůraznil apoštol Pavel, jak životně důležité pro nás je, abychom znali Boží jméno. Jeho výrok nás přivádí zpět k naší původní otázce: Proč uvedl Ježíš ‚posvěcování‘ Božího jména hned na začátku své vzorové modlitby, před tolika jinými důležitými věcmi? Abychom tomu porozuměli, potřebujeme trochu lépe pochopit významy dvou klíčových slov.
Za prvé, co vlastně znamená slovo ‚posvěcovat‘? Doslova to znamená „učinit svatým“. Ale není Boží jméno už svaté? Samozřejmě je. Když posvěcujeme Boží jméno, nečiníme je ještě svatějším, než je. Spíše je uznáváme jako svaté, oddělené, máme je v nejvyšší úctě. Když se modlíme, aby Boží jméno bylo posvěceno, vyhlížíme tím po době, kdy je jako svaté bude uznávat celé stvoření.
Za druhé, jaký obsah má přesně řečeno slovo „jméno“? Viděli jsme, že Bůh má jméno Jehova a že se jeho jméno objevuje v Bibli tisícekrát. Hovořili jsme také o důležitosti toho, aby jménu bylo v biblickém textu navráceno jeho právoplatné místo. Jestliže tam Boží jméno není, jak mohou být splněna žalmistova slova: „Ti, kteří znají tvé jméno, budou v tebe důvěřovat, neboť, Jehovo, jistě neopustíš ty, kteří tě hledají.“ — Žalm 9:10.
Zahrnuje však ‚znát Boží jméno‘ pouze intelektuální poznání, že Boží jméno je v hebrejštině JHVH či v češtině Jehova? Ne, znamená to více. Když byl Mojžíš na hoře Sinaji, „Jehova sestoupil v oblaku a postavil se tam u něho a oznámil Jehovovo jméno“. S čím bylo spojeno toto oznámení Jehovova jména? S popisem Božích vlastností: „Jehova, Jehova, Bůh milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě.“ (2. Mojžíšova 34:5, 6) Krátce před smrtí řekl Mojžíš opět Izraelitům: „Budu . . . oznamovat jméno Jehovy.“ Co následovalo? Zmínka o některých Božích význačných vlastnostech a potom přehled toho, co Bůh vykonal pro Izrael pro své jméno. (5. Mojžíšova 32:3–43) Znát Boží jméno tudíž znamená učit se, co toto jméno představuje, a uctívat Boha, kterému patří.
Vzhledem k tomu, že Jehova spojil své jméno se svými vlastnostmi, předsevzetími a činy, můžeme pochopit, proč Bible říká, že Boží jméno je svaté. (3. Mojžíšova 22:32) Je majestátní, velké, bázeň vzbuzující a nedosažitelně vysoko. (Žalm 8:1; 99:3; 148:13) Ano, Boží jméno je více než jen pouhé označení. Představuje Boha jako osobu. Nebylo to pouze dočasné jméno, které mělo být používáno jen po nějaký čas, a potom nahraženo titulem „Pán“. Jehova sám řekl Mojžíšovi: „‚Jehova . . .‘ To je mé jméno na neurčitý čas a to je mé pamětní jméno pro generaci za generací.“ — 2. Mojžíšova 3:15.
I kdyby se člověk snažil sebevíc, nikdy neodstraní Boží jméno ze země. „‚Od východu slunce až po jeho západ bude totiž mé jméno veliké mezi národy a na každém místě se bude přinášet obětní dým, bude se činit předložení mému jménu, dokonce čistého daru; protože mé jméno bude veliké mezi národy,‘ řekl Jehova vojsk.“ — Malachiáš 1:11; 2. Mojžíšova 9:16; Ezekiel 36:23.
Posvěcení Božího jména je tedy mnohem důležitější než kterákoli jiná otázka. Všechna Boží předsevzetí jsou spojena s tímto jménem. Problémy lidstva začaly, když Satan poprvé znesvětil Jehovovo jméno prohlášením, že Bůh je vlastně lhář a že není schopen vládnout lidskému rodu. (1. Mojžíšova 3:1–6; Jan 8:44) Teprve až bude Boží jméno řádně ospravedlněno, bude se lidstvo těšit z úplného odstranění nešťastných následků Satanovy lži. Proto se křesťané tak vroucně modlí o posvěcení Božího jména. Ale i oni mohou něco dělat pro to, aby je posvěcovali.
Jak můžeme posvěcovat Boží jméno?
Jeden způsob je hovořit s jinými o Jehovovi a poukazovat na jeho Království v čele s Ježíšem Kristem jako na jedinou naději lidstva. (Zjevení 12:10) Mnozí už to činí a tak se dnes plní tato slova Izajášova proroctví: „A v ten den jistě řeknete: ‚Vzdávejte díky Jehovovi! Vzývejte jeho jméno. Dávejte na vědomí jeho jednání mezi národy. Zmiňujte se, že jeho jméno je vysoko umístěno. Hrajte melodie Jehovovi, vždyť jednal vynikajícím způsobem. To se dává na vědomí po celé zemi.‘“ — Izajáš 12:4, 5.
Jiný způsob je poslouchat Boží zákony a příkazy. Jehova řekl Izraelskému národu: „A budete dodržovat má přikázání a činit je. Já jsem Jehova. A neznesvětíte mé svaté jméno, a já budu posvěcen uprostřed izraelských synů. Já jsem Jehova, který vás posvěcuje.“ — 3. Mojžíšova 22:31, 32.
Jak posvěcovali Izraelité Jehovovo jméno tím, že dodržovali jeho Zákon? Zákon byl dán Izraelitům na základě jeho jména. (2. Mojžíšova 20:2–17) A tak, když Zákon zachovávali, prokazovali tomuto jménu náležitou čest a úctu. Navíc, Jehovovo jméno spočívalo na Izraelitech jako na národu. (5. Mojžíšova 28:10; 2. Paralipomenon 7:14) Když jednali správně, přinášelo mu to chválu, stejně jako přináší čest otci, když jeho dítě jedná správným způsobem.
Na druhé straně, když Izraelité Boží Zákon nedodržovali, znesvěcovali Boží jméno. Proto hříchy jako 3. Mojžíšova 18:21; 19:12; Jeremjáš 34:16; Ezekiel 43:7.
přinášení obětí modlám, přísahání na lež, utiskování chudých a dopouštění se smilstva jsou v Bibli popsány jako ty, které ‚znesvěcují Boží jméno‘. —Podobně i křesťané dostali příkazy v Božím jménu. (Jan 8:28) A také oni jsou spojeni s ‚lidem pro Jehovovo jméno‘. (Skutky 15:14) Proto křesťan, který se upřímně modlí „Ať je posvěceno tvé jméno“, bude toto jméno posvěcovat ve svém životě zachováváním všech Božích příkazů. (1. Jana 5:3) To zahrnuje i zachovávání příkazů předaných Božím Synem, Ježíšem, který vždy svého Otce oslavoval. — Jan 13:31, 34; Matouš 24:14; 28:19, 20.
V noci před popravou Ježíš vyzdvihl důležitost Božího jména pro křesťany. Poté, co řekl svému Otci: „Oznámil jsem jim tvé jméno a oznámím je,“ pokračoval a vysvětlil, „aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já ve spojení s nimi.“ (Jan 17:26) Poznávání Božího jména znamenalo pro učedníky osobní seznámení se s Boží láskou. Ježíš jim umožnil, aby se seznámili s Bohem jako se svým milujícím nebeským Otcem. — Jan 17:3.
Jak se to dotýká tebe
Na shromáždění apoštolů a starších mužů křesťanského sboru prvního století v Jeruzalémě řekl učedník Jakub: „Symeon obšírně vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.“ Můžeme být ztotožněni s těmi, které Bůh vybírá, aby byli ‚lidem pro jeho jméno‘, jestliže opomíjíme toto jméno používat nebo nosit? — Skutky 15:14.
Ačkoli mnozí neradi používají jméno Jehova a mnoho překladatelů Bible je ve svých překladech vynechává, milióny lidí po celém světě s radostí přijaly výsadu nosit Boží jméno, používat je nejen při uctívání, ale i v každodenní mluvě, a oznamovat je ostatním. S kterou náboženskou skupinou byste spojovali člověka, který by s vámi hovořil o Bohu Bible a používal jméno Jehova? Na světě je jen jedna skupina, která používá pravidelně Boží jméno při svém uctívání, tak jak to dělali Boží ctitelé ve starých dobách. Jsou to svědkové Jehovovi.
Jméno svědkové Jehovovi, které je založeno na Bibli, označuje tyto křesťany jako ‚lid pro Boží jméno‘. Jsou hrdí na to, že toto jméno nosí, protože je to jméno, které pravým ctitelům dal sám Jehova Bůh. V Izajášovi 43:10 čteme: „‚Jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano můj sluha, kterého jsem vyvolil.‘“ O kom zde Bůh mluví? Uvažujme o některých předchozích verších.
Ve verších 5 až 7 téže kapitoly Izajáš říká: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Od východu slunce přinesu tvé semeno a od západu slunce tě sesbírám. Řeknu severu: ‚Vydej!‘ a jihu: ‚Nezadržuj! Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery z nejzazšího konce země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil pro svou slávu, koho jsem utvořil, ano, koho jsem udělal.‘“ V našich dnech se tyto verše vztahují na Boží vlastní lid, který Bůh shromáždil ze všech národů, aby jej chválili a byli jeho svědky. A proto Boží jméno označuje nejen Boha, ale pomáhá dnes také označit jeho pravé služebníky na zemi.
Požehnání z toho, že známe Boží jméno
Jehova ochraňuje ty, kteří milují jeho jméno. Žalmista řekl: „Protože upnul svou náklonnost ke mně, opatřím mu také únik. Budu ho chránit, protože poznal mé jméno.“ (Žalm 91:14) Také jim připomíná: „Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“ — Malachiáš 3:16
A tak užitek z poznání Božího jména a z lásky k němu není omezen pouze na tento život. Poslušnému lidstvu slíbil Jehova věčný život ve štěstí na rajské zemi. David byl inspirován, aby napsal: „Vždyť zločinci budou odříznuti, ale ti, kteří doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi. Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ — Žalm 37:9, 11.
Jak to bude možné? Odpověď dal Ježíš. Ve stejné vzorové modlitbě, kde nás učil modlit se „Ať je posvěceno tvé jméno“, dodal: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10) Ano, Boží království v rukou Ježíše Krista posvětí Boží jméno a také vytvoří na této zemi dobré podmínky. Odstraní bezbožnost a války, zločinnost, hlad, nemoci a smrt. — Žalm 46:8, 9; Izajáš 11:9; 25:6; 33:24; Zjevení 21:3, 4.
I vy se můžete těšit z věčného života v tomto Království. Jak? Tím, že poznáte Boha. „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Svědkové Jehovovi vám s radostí pomohou získat toto životodárné poznání. — Skutky 8:29–31.
Doufáme, že informace v této brožuře vás přesvědčily o tom, že Stvořitel má osobní jméno, které je pro něj velmi drahocenné. Mělo by být velmi drahocenné i pro vás. Kéž jste si vědomi toho, jak je důležité znát a používat Boží jméno, a to zejména při uctívání.
A kéž jste odhodláni říci totéž, co před mnoha staletími směle řekl prorok Micheáš: „Všechny národy, ty budou totiž chodit každý ve jménu svého boha; ale my, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, ano navždy.“ — Micheáš 4:5.
[Praporek na straně 28]
‚Znát Boží jméno‘ znamená více než jenom být si vědomi základní skutečnosti, že jeho jméno je Jehova
[Praporek na straně 30]
Jehovovo jméno je ‚majestátní, velké, bázeň vzbuzující a nedosažitelně vysoko‘. Boží předsevzetí jsou spojena s jeho jménem
[Rámeček na straně 29]
V článku v časopise Anglican Theological Review (z října 1959) vyzdvihl dr. Walter Lowrie potřebu znát Boží jméno. Napsal: „V mezilidských vztazích je vysoce důležité znát vlastní jméno, osobní jméno člověka, kterého milujeme, k němuž mluvíme nebo dokonce o němž mluvíme. Přesně tak je to ve vztahu člověka k Bohu. Člověk, který Boha podle jména nezná, jej ve skutečnosti nezná jako osobu, není obeznámen s tím, jak s ním rozmlouvat (neboli co je myšleno modlitbou) a nemůže jej milovat, jestliže jej zná jen jako neosobní sílu.“