Biblická kniha číslo 6 — Jozue
Biblická kniha číslo 6 — Jozue
Pisatel: Jozue
Místo psaní: Kanaán
Psaní dokončeno: asi 1450 př. n. l.
Doba v ní zahrnutá: 1473 – asi 1450 př. n. l.
1. V jaké situaci byl Izrael v roce 1473 př. n. l.?
JE ROK 1473 př. n. l. Scéna je nanejvýš dramatická a vzrušující. Izraelité, utáboření na moabských pláních, jsou přichystáni vstoupit do Kanaánu, do Zaslíbené země. Území na druhé straně Jordánu je obydleno mnoha drobnými královstvími, z nichž každé má své vlastní vojsko. Léta zkažené egyptské nadvlády je rozdělila a oslabila. Ale izraelskému národu nahání jejich odpor hrůzu. Mají-li si podrobit zemi, musejí dobýt mnoho opevněných obezděných měst, jako je Jericho, Aj, Hacor a Lachiš. Čeká je kritická doba. Musejí vítězně vybojovat mnoho rozhodujících bitev, a sám Jehova musí vystoupit s mocnými zázraky ve prospěch svého lidu, aby splnil svůj slib, že je usadí v této zemi. Tyto vzrušující události, které jsou tak významné v Jehovově jednání s jeho lidem, budou nepochybně zaznamenány, a to očitým svědkem. Kdo by se pro to lépe hodil než sám Jozue, kterého Jehova ustanovil jako Mojžíšova nástupce? — 4. Mojž. 27:15–23.
2. Proč je vhodná volba Jozua jako vůdce i jako pisatele?
2 Volba Jozua jako vůdce i zapisovatele událostí, které mají nastat, je nanejvýš vhodná. Byl velmi blízkým druhem Mojžíše v předchozích 40 letech v pustině. Byl „Mojžíšovým služebníkem od své mladé mužnosti“ a tak ukázal, že je způsobilý jako duchovní i vojenský vůdce. (4. Mojž. 11:28; 2. Mojž. 24:13; 33:11; Joz. 1:1) V roce 1513 př. n. l., kdy Izrael opustil Egypt, byl velitelem izraelských vojsk při porážce Amalekitů. (2. Mojž. 17:9–14) Když byl z každého kmene určován jeden muž pro nebezpečné poslání vyzvědače v Kanaánu, Jozue, věrně oddaný Mojžíšův druh a nebojácný velitel vojska, byl přirozeně vybrán jako zástupce kmene Efraima. Jeho odvaha a věrnost při této příležitosti mu zajistily vstup do Zaslíbené země. (4. Mojž. 13:8; 14:6–9, 30, 38) Ano, tento muž Jozue, Nunův syn, je „muž, v němž je duch“, muž, který ‚následoval Jehovu cele‘, muž „plný ducha moudrosti“. Není divu, že „Izrael stále sloužil Jehovovi po všechny Jozuovy dny“. — 4. Mojž. 27:18; 32:12; 5. Mojž. 34:9; Joz. 24:31.
3. Co dokazuje, že Jozue byl skutečným, kdysi žijícím Jehovovým služebníkem a pisatelem knihy, která nese jeho jméno?
3 Vzhledem ke svým zkušenostem, svému výcviku a vyzkoušeným vlastnostem pravého Jehovova ctitele byl Jozue jistě přijatelný jako jeden z pisatelů ‚Písem, inspirovaných Bohem‘. Jozue není pouhou vybájenou postavou, ale skutečným, kdysi žijícím Jehovovým služebníkem. Je o něm jmenovitě zmínka v Křesťanských řeckých písmech. (Sk. 7:45; Hebr. 4:8) Je logické, že jako Bůh použil Mojžíše, aby psal o událostech po dobu svého života, tak použije i jeho nástupce Jozua, aby zapsal události, kterých byl svědkem. Jozue 6:25 ukazuje, že knihu napsal očitý svědek událostí. Židovská tradice připisuje sepsání Jozuovi, a kniha sama uvádí: „Potom Jozue napsal tato slova do knihy Božího zákona.“ — Jozue 24:26.
4. Jak se prokázala věrohodnost Jozuovy knihy splněním proroctví i svědectvím pozdějších pisatelů Bible?
4 V době zničení Jericha vyslovil Jozue prorockou kletbu ohledně obnovy města, která se pozoruhodně splnila ve dnech izraelského krále Achaba, asi o 500 let později. (Joz. 6:26; 1. Král. 16:33, 34) Věrohodnost knihy Jozue dále potvrzují pozdější pisatelé Bible, kteří mnohokrát odkazují na události, jež kniha popisuje. Stále znovu se na tyto události odvolávají pisatelé žalmů (Žalm 44:1–3; 78:54, 55; 105:42–45; 135:10–12; 136:17–22), a stejně tak Nehemjáš (Neh. 9:22–25), Izajáš (Iz. 28:21), apoštol Pavel (Sk. 13:19; Hebr. 11:30, 31) a učedník Jakub (Jak. 2:25).
5. a) Jaké období zahrnuje kniha Jozue? b) Proč je jméno Jozue vhodné?
5 Kniha Jozue zahrnuje období přes 20 let, od vstupu do Kanaánu v roce 1473 př. n. l. přibližně do roku 1450 př. n. l., kdy Jozue pravděpodobně zemřel. Samotné jméno Jozue (hebrejsky Jehošua), jež znamená „Jehova je záchrana“, je nanejvýš vhodné vzhledem k Jozuově úloze viditelného vůdce v Izraeli po dobu dobývání země. Vzdával všechnu slávu Jehovovi jako Osvoboditeli. V Septuagintě se kniha nazývá Jesús (řecký ekvivalent k Jehošua), a z toho bylo odvozeno jméno Ježíš. Jozue byl se svými znamenitými vlastnostmi odvahy, poslušnosti a ryzosti opravdu skvělým prorockým předobrazem „našeho Pána Ježíše Krista“. — Řím. 5:1.
OBSAH JOZUE
6. Na jaké přirozené části se kniha Jozue dělí?
6 Kniha se dělí na čtyři přirozené části: 1. přechod do Zaslíbené země, 2. dobývání Kanaánu, 3. rozdělení země a 4. Jozuova napomenutí na rozloučenou. Je to živé vyprávění, plné vzrušujících dramatických událostí.
7. Jaké povzbuzení a radu dává Jehova Jozuovi?
7 Přechod do Zaslíbené země (1:1–5:12). Jehova ví o nastávajících zkouškách, a proto dává Jozuovi na začátku ujištění a důraznou radu: „Jen buď odvážný a velmi silný. . . Tato kniha zákona by se neměla vzdálit od tvých úst, a budeš v ní číst polohlasem dnem a nocí, abys dbal na to, abys jednal podle všeho, co je v ní napsáno, neboť potom učiníš svou cestu úspěšnou a pak budeš jednat moudře. Nepřikazoval jsem ti? Buď odvážný a silný. . ., neboť Jehova, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“ (1:7–9) Jozue vzdává čest Jehovovi jako skutečnému Vůdci a Veliteli a okamžitě se podle příkazu dává do příprav k přechodu přes Jordán. Izraelité přijímají Jozua jako Mojžíšova nástupce a zavazují se k věrné oddanosti. A tak tedy vpřed, dobýt Kanaán!
8. a) Jak projevila víru Raab? b) Jak Jehova prokáže, že je „živým Bohem“ uprostřed Izraele?
8 Dva muži jsou vysláni jako vyzvědači do Jericha. Prostitutka Raab se chopí příležitosti, aby projevila svou víru v Jehovu, a s nasazením života ukryje vyzvědače. Za to vyzvědači přísahají, že bude ušetřena při zničení Jericha. Vyzvědači přinesou zprávu, že všichni obyvatelé té země kvůli Izraelitům zmalomyslněli. Zpráva je příznivá, a proto se Jozue okamžitě přesune k řece Jordánu, která je rozvodněná. Jehova nyní podává hmatatelný důkaz, že podporuje Jozua a že je uprostřed Izraele „živý Bůh“ jako v Mojžíšově době. (3:10) Když kněží nesoucí truhlu smlouvy vstoupí do Jordánu, nahromadí se jeho vody proti proudu, takže Izraelité mohou přejít po suché zemi. Jozue vybírá dvanáct kamenů z prostředku řeky jako pamětní znamení a postaví v řece, kde stojí kněží, jiných dvanáct kamenů. Pak kněží přejdou a vody se opět valí v rozvodněném stavu dál.
9. Co se pak stane v Gilgalu?
9 Po přechodu se lid utáboří v Gilgalu, mezi Jordánem a Jerichem, a Jozue zde staví pamětní kameny jako svědectví pro budoucí generace a „aby všechny národy země věděly, že Jehovova ruka je silná; abyste se opravdu vždy báli Jehovy, svého Boha“. (4:24) (Jozue 10:15 naznačuje, že se snad potom Gilgal používal po nějakou dobu jako opěrný tábor.) Zde jsou izraelští synové obřezáni, protože během cesty pustinou nikoho neobřezávali. Je slaven pasach, přestává padat manna a Izraelité začínají jíst z výtěžku země.
10. Jak poučuje Jehova Jozua o dobytí Jericha a jaké dramatické dění následuje?
10 Dobývání Kanaánu (5:13–12:24). První cíl je nyní na dosah ruky. Ale jak dobýt toto ‚pevně uzavřené‘ obezděné město Jericho? (6:1) Jehova sám podrobně určuje postup, neboť posílá „knížete Jehovova vojska“, aby Jozua poučil. (5:14) Po šest dní budou izraelská vojska jednou denně pochodovat kolem města, v čele s válečníky, za nimiž půjdou v průvodu kněží, kteří budou troubit na beraní rohy, a jiní ponesou truhlu smlouvy. Sedmý den budou obcházet sedmkrát. Jozue věrně předává nařízení lidu. Vojska pochodují kolem Jericha, přesně podle příkazu. Nikdo nepromluví ani slovo. Není slyšet žádný zvuk než dusot nohou a troubení kněží na rohy. A pak, poslední den, když skončí sedmý okruh, Jozue jim dává znamení k pokřiku. Křičí „velkým válečným pokřikem“ a zdi Jericha se úplně zbortí! (6:20) Všichni, jako jeden muž, běží do města, dobývají je a oddávají je ohnivému zničení. Pouze věrná Raab a její domácnost jsou ušetřeny.
11. Jak je napraven počáteční nezdar v Aji?
11 A pak vzhůru na západ, k Aji! Důvěra v další snadné vítězství se mění ve strach, když muži z Aje obrátí na útěk 3 000 izraelských vojáků, vyslaných, aby dobyli město. Co se stalo? Opustil je Jehova? Jozue se Jehovy úzkostně vyptává. Jehova mu v odpovědi odhaluje, že přes jeho příkaz, aby všechno v Jerichu oddali zničení, někdo v táboře neuposlechl, ukradl něco a skryl to. Tato nečistota se musí z tábora odstranit a teprve pak se bude s Jehovovým požehnáním opět Izraeli dařit. Božským řízením je odhalen jako zločinec Achan, a spolu s jeho domácností ho pak ukamenují. A nyní Izraelité, kteří mají opět Boží přízeň, postupují proti Aji. Jehova sám ještě jednou zjevuje, jakou strategii mají použít. Muži z Aje jsou vylákáni ze svého obezděného města a zaskočí je záloha. Město je dobyto a oddáno zničení se všemi svými obyvateli. (8:26–28) Žádný kompromis s nepřítelem!
12. Jaký božský příkaz pak Jozue provede?
12 Jozue poslechne Jehovův příkaz skrze Mojžíše a postaví pak na hoře Ebalu oltář a napíše na něj „opis zákona“. (8:32) Pak čte slova Zákona spolu s jeho požehnáním a zlořečením shromážděnému národu, jehož jedna polovina stojí před horou Gerizim a druhá před horou Ebalem. — 5. Mojž. 11:29; 27:1–13.
13. Jaký následek má ‚chytré jednání‘ Gibeonitů?
13 Řada drobných kananejských království polekaná rychlostí vpádu se spojí v úsilí zastavit postup Jozua. Ale ‚když Gibeonité slyší, co Jozue udělal Jerichu a Aji, jednají s chytrostí‘. (Joz. 9:3, 4) Pod záminkou, že jsou ze země daleko vzdálené od Kanaánu, uzavřou smlouvu s Jozuem, že ‚je nechá žít‘. Když Izraelité lest odhalí, dodrží smlouvu, ale učiní z Gibeonitů „sběrače dřeva a čerpače vody“, tedy ‚nejnižší otroky‘, a tak částečně splní Noemovu inspirovanou kletbu nad Kanaánem, synem Chama. — Joz. 9:15, 27; 1. Mojž. 9:25.
14. Jak Jehova předvede v Gibeonu, že bojuje za Izrael?
14 Toto zběhnutí Gibeonitů není maličkost, neboť „Gibeon bylo město velké. . . větší než Aj, a všichni jeho muži byli silní“. (Joz. 10:2) Jeruzalémský král Adoni-cedek v tom vidí velké nebezpečí pro sebe i pro jiná království v Kanaánu. Je třeba něco podniknout, aby se zastavila další zběhnutí k nepříteli. A tak on a čtyři jiní králové (z městských království Hebronu, Jarmutu, Lachiše a Eglonu) se spolčí k válce proti Gibeonu. Jozue, který respektuje svou smlouvu s Gibeonity, jim celou noc pochoduje na pomoc a rozežene vojska pěti králů. Jehova opět zasahuje do boje a používá nadlidských sil a znamení s ničivými výsledky. Mohutné kroupy padají z nebe a zabíjejí více nepřátel než meče izraelského vojska. A pak, největší div, ‚slunce zůstává stát uprostřed nebes a nechvátá zapadat asi tak po celý den‘. (10:13) A tak mohou být rozprášeny poslední zbytky nepřítele. Světsky moudří lidé mají snad k této zázračné události výhrady, ale lidé víry přijímají božský záznam, protože dobře vědí, že Jehova má moc ovládnout vesmírné síly a řídit je podle své vůle. Opravdu, „Jehova sám bojoval za Izrael“. — 10:14.
15. Popiš průběh vpádu a jeho vyvrcholení u Hacoru.
15 Když pobije pět králů, Jozue oddá zničení Makedu. Rychle postupuje k jihu a úplně zničí Libnu, Lachiš, Eglon, Hebron a Debir, města v horách mezi Solným mořem a Velkým mořem. Až dosud se zpráva o vpádu rozšířila po celém Kanaánu. Na severu vyhlásil poplach Jabin, král Hacoru. Široko daleko, na obě strany Jordánu, rozesílá výzvu — soustředit se ke společnému postupu proti Izraelitům. Když se shromážděné síly nepřítele utáboří u meromských vod pod horou Hermon, jsou ‚tak početné jako zrnka písku, který je na mořském břehu‘. (11:4) Jehova opět ujišťuje Jozua o vítězství a určuje bitevní strategii. A výsledek? Další zdrcující porážka nepřátel Jehovova lidu! Hacor je spálen ohněm a jeho spojenecká města a jejich králové jsou oddáni zničení. Tak Jozue rozšiřuje prostor izraelské nadvlády po celé délce a šířce Kanaánu. Bylo poraženo jednatřicet králů.
16. K jakému rozdělování země pak dojde?
16 Rozdělování země na podíly (13:1–22:34). I přes tato mnohá vítězství, přes zničení mnoha klíčových opevněných měst a přestože byl organizovaný odpor zlomen, „země ještě ve velmi velké míře zůstává, aby byla vzata do vlastnictví“. (13:1) Jozuovi je však nyní téměř 80 let a je nutné vykonat další velký úkol, totiž rozdělit zemi na podíly jako dědictví devíti kmenům a polovině kmene Manaseho. Ruben, Gad a polovina kmene Manaseho již obdrželi své dědictví země na východ od Jordánu, a kmen Leviho nemá dostat žádné, protože jeho dědictvím je „Jehova, Bůh Izraele“. (13:33) S pomocí kněze Eleazara určuje nyní Jozue vlastnictví západně od Jordánu. Kaleb, kterému je 85 let, touží bojovat až do konce proti Jehovovým nepřátelům a žádá o oblast Hebronu obsazenou Anakim. Je mu přidělena. (14:12–15) Když kmeny obdrží losem své dědictví, Jozue žádá o město Timnat-serach v horách Efraima, a „na Jehovovo nařízení“ ho dostane. (19:50) Stan setkání je postaven v Šilu, které je také v hornatém kraji Efraima.
17. Jaká se činí opatření pro útočištná města a sídelní města pro Levity?
17 Šest útočištných měst je odděleno pro toho, kdo neúmyslně zabije člověka, a sice tři na každé straně Jordánu. Západně od Jordánu je to Kedeš v Galileji, Šechem v Efraimu a Hebron v judské hornaté krajině. Na východě je to Becer na Rubenově území, Ramot v Gileadu a Golan v Bašanu. Těmto městům je dáno „posvátné postavení“. (20:7) Čtyřicet osm měst s jejich pastvinami je určeno losem z kmenových přidělení jako sídelní města pro Levity. Je do nich zahrnuto i těch šest útočištných měst. A tak Izrael ‚vzal [zemi] do vlastnictví a bydlel v ní‘. Jak Jehova slíbil, tak ‚se všechno splnilo‘. — 21:43, 45.
18. K jaké krizi dochází mezi východními a západními kmeny, ale jak se vyřeší?
18 Válečníci z kmenů Rubena, Gada a z poloviny kmene Manaseho, kteří zůstali s Jozuem až do této doby, se nyní vracejí ke svému dědictví za Jordánem a nesou s sebou Jozuovo napomenutí k věrnosti a jeho požehnání. Cestou, když přijdou až k Jordánu, vystavějí velký oltář. To přivodí krizi. Ustanovené místo pro Jehovovo uctívání je ve stanu setkání v Šilu, a proto se západní kmeny obávají zrady a nevěrnosti a připravují se k bitvě proti domnělým buřičům. Ale krveprolití je odvráceno vysvětlením, že oltář není pro oběti, ale že má být pouze „svědkem mezi námi [Izraelem na východě a na západě od Jordánu], že Jehova je pravý Bůh“. — 22:34.
19, 20. a) Jaká napomenutí na rozloučenou dává Jozue? b) Jakou spornou otázku staví před Izrael a jak Izraeli zdůrazňuje správnou volbu?
19 Jozuova napomenutí na rozloučenou (23:1 až 24:33). ‚A stane se po mnoha dnech, co Jehova dal Izraeli odpočinek od všech jeho nepřátel všude kolem, když Jozue je starý a v pokročilých dnech‘, že svolává celý Izrael, aby mu dal podnětné napomenutí na rozloučenou. (23:1) Pokorný až do konce připisuje všechnu zásluhu za velká vítězství nad národy Jehovovi. Ať nyní všichni zůstanou věrní! Buďte „velmi odvážní, abyste dodržovali a dělali vše, co je napsáno v knize Mojžíšova zákona, tím, že se od toho nikdy neodvrátíte napravo ani nalevo“. (23:6) Musejí se stranit falešných bohů a ‚neustále střežit své duše tím, že budou milovat Jehovu, svého Boha‘. (23:11) Nesmí dojít k žádnému kompromisu se zbývajícími Kananejci, nesmějí se s nimi spříznit sňatkem ani přijmout jejich víru, protože by to přivodilo Jehovův planoucí hněv.
20 Jozue shromáždí všechny kmeny v Šechemu, svolá jejich úřední představitele před Jehovu a pak tlumočí Jehovovu osobní zprávu o tom, jak jednal se svým lidem od doby, kdy povolal Abrahama a uvedl ho do Kanaánu, až po dobytí a obsazení Zaslíbené země. Jozue opět varuje před falešným náboženstvím a vyzývá Izrael, aby ‚se bál Jehovy a sloužil mu v bezúhonnosti a v pravdě‘. Ano, „služte Jehovovi“! A pak nanejvýš jasně předkládá spornou otázku: „Vyvolte si dnes, komu budete sloužit, zda bohům, jimž sloužili vaši praotcové,. . . nebo bohům Amorejců, v jejichž zemi bydlíte. Ale já, já a má domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ S přesvědčením připomínajícím Mojžíše zdůrazňuje Izraeli, že Jehova „je svatý Bůh; je Bůh vyžadující výlučnou oddanost“. A proto pryč s cizími bohy! To lid podnítí, aby prohlásili jako jeden muž: „Jehovovi, svému Bohu, budeme sloužit a jeho hlasu budeme naslouchat!“ (24:14, 15, 19, 24) Než je propustí, Jozue s nimi učiní smlouvu, napíše tato slova do knihy Božího zákona a postaví velký kámen na svědectví. Pak Jozue umírá v dobrém stáří 110 let a je pohřben v Timnat-serachu.
PROČ JE PROSPĚŠNÁ
21. Jaká moudrá napomenutí v Jozuově knize jsou dnes velmi prospěšná?
21 Když čteš Jozuova závěrečná napomenutí o věrné službě, nepodněcují snad tvé srdce? Neopakuješ si Jozuova slova vyřčená před více než 3 400 lety: „Ale já, já a má domácnost, my budeme sloužit Jehovovi“? Nebo jestliže sloužíš Jehovovi v poměrech plných zkoušek či v odloučení od jiných věrných, nečerpáš inspiraci z Jehovových slov k Jozuovi na začátku pochodu do Zaslíbené země: „Jen buď odvážný a velmi silný“? Není to pro tebe navíc neocenitelně prospěšné, řídíš-li se Božím napomenutím ‚číst [Bibli] polohlasem dnem a nocí, abys učinil svou cestu úspěšnou‘? Všichni, kteří se řídí touto moudrou radou, jistě shledají, že je nanejvýš prospěšná. — 24:15; 1:7–9.
22. Jaké nezbytné vlastnosti pravého uctívání jsou vyzdviženy?
22 Události tak živě zaznamenané v Jozuově knize jsou víc než jen dávnou historií. Vyzdvihují božské zásady — především bezpodmínečná víra a poslušnost Jehovy jsou životně důležité pro jeho požehnání. Apoštol Pavel zaznamenává, že „vírou padly zdi Jericha, potom, co byly obcházeny sedm dnů“ a že pro víru „nezahynula nevěstka Raab s těmi, kteří jednali neposlušně“. (Hebr. 11:30, 31) Jakub rovněž uvádí Raab jako příklad prospěšný pro křesťany, když prokazují svou víru skutky. — Jak. 2:24–26.
23. Jaké mocné připomínky obsahuje Jozue?
23 Neobvyklé, nadpřirozené události zaznamenané v Jozuovi 10:10–14, kdy slunce zůstalo nehybné a měsíc se zastavil, jako i mnoho jiných zázraků, které Jehova učinil ve prospěch svého lidu, jsou mocnými připomínkami, že Jehova má schopnost a také předsevzetí s konečnou platností zahubit všechny ničemné Boží protivníky. Izajáš spojuje Gibeon, dějiště bitvy v Jozuově i Davidově době, s tím, jak Jehova ve znepokojení povstane, aby hubil, „aby vykonal svůj skutek — jeho skutek je zvláštní — a aby provedl své dílo — jeho dílo je neobvyklé“. — Iz. 28:21, 22.
24. Jak navazuje Jozuova kniha na sliby o Království a jaké dává ujištění, že se ‚všechny splní‘?
24 Poukazují události knihy Jozue na Boží království? Zcela jistě! Apoštol Pavel naznačil, že dobytí a osídlení Zaslíbené země se má spojovat s něčím daleko větším: „Kdyby je byl totiž Jozue dovedl na místo odpočinku, nemluvil by potom Bůh o jiném dnu. Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek.“ (Hebr. 4:1, 8, 9) Boží lid se tlačí kupředu, aby si zajistil „vstup do věčného království našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista“. (2. Petra 1:10, 11) Podle Matouše 1:5 se stala Raab předkem Ježíše Krista. Kniha Jozue je tedy dalším nezbytně důležitým článkem zprávy vedoucí k zrození Semene království. Podává pevné ujištění, že se Jehovovy sliby o Království určitě splní. Záznam mluví o Božím slibu Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, který byl opakován i jejich potomkům, Izraelitům, a pak prohlašuje o Jozuově době: „Neselhal ani jeden slib z celého dobrého slibu, který Jehova dal izraelskému domu; všechno se splnilo.“ (Joz. 21:45; 1. Mojž. 13:14–17) A tak je to i s Jehovovým „dobrým slibem“ o spravedlivém nebeském království — i ten se úplně splní!
[Studijní otázky]
