[on je otec].

Jeden ze čtyř Áronových synů, které mu porodila manželka Elišeba; bratr Nadaba, Eleazara a Itamara. (2Mo 6:23; 1Pa 6:3; 24:1) Abihu se narodil v Egyptě jako druhý Áronův syn. V době exodu byl tedy už dospělým mužem; jeho otci bylo tehdy 83 let. (4Mo 33:39)

Jehova dovolil, aby Nadab a Abihu jakožto starší synové doprovodili svého otce a 70 izraelských starších mužů k hoře Sinaj a tam zpovzdálí pozorovali velkolepé zjevení Boží slávy. (2Mo 24:1, 9–11) Jehova poctil Áronovy syny tím, že je ustanovil za kněze, kteří měli sloužit se svým otcem, veleknězem, a určil, že by se jeden z nich měl nakonec stát Áronovým nástupcem. „Pro slávu a krásu“ měli nosit kněžské roucho a pokrývku hlavy. Mojžíš je měl ‚pomazat a naplnit jejich ruku mocí a posvětit je‘ pro službu Bohu. (2Mo 28:1, 40–43) Kněžství jim mělo připadnout „jako ustanovení na neurčitý čas“. (2Mo 29:8, 9)

I na ně se od té doby trvale vztahovaly Boží pokyny týkající se kněží a jejich povinností. (2Mo 29:10–46; 30:26–38) Jim i celému národu Jehova také důrazně vštípil, že je nesmírně důležité mít na zřeteli, že všechno, co souvisí s uctíváním Jehovy — včetně oltáře pro kadidlo a veškerého jeho náčiní —, je svaté. Na tom, zda budou respektovat Boží předpisy, závisel jejich život.

Nyní, rok po odchodu z Egypta, přišel čas, aby byl postaven svatostánek a aby byli kněží slavnostně uvedeni do svého úřadu (1512 př. n. l.). Ke slavnostnímu uvedení se před vchodem do stanu setkání shromáždil celý národ. Lid viděl, jak potom, co byli umyti a na hlavu jim byl nasazen turban, jsou Áron, Abihu a jeho bratři pomazáni za Boží kněze, kteří budou před Bohem zastupovat národ. Nově uvedení kněží potom sedm dní zůstali před vchodem do stanu setkání, aby se dokončilo jejich slavnostní uvedení, a jak řekl Mojžíš, aby ‚se jejich ruka naplnila mocí‘. „A Áron a jeho synové přistoupili k tomu, aby udělali všechno, co Jehova přikázal prostřednictvím Mojžíše.“ (3Mo 8:1–3, 13–36)

Osmého dne se Áron ujal svého úřadu a Abihu a jeho bratři mu pomáhali. (3Mo 9:1–24) Byli svědky nádherného zjevení Boží přítomnosti. Jak ale  zpráva ukazuje, zřejmě ještě ten den, „Nadab a Abihu vzali a přinesli každý svou nádobu na oheň a dali do nich oheň a umístili na něj kadidlo a začali obětovat před Jehovou nedovolený oheň, který jim nepředepsal. Na to vyšel oheň z místa před Jehovou a strávil je, takže zemřeli před Jehovou.“ (3Mo 10:1, 2) Jejich mrtvá těla potom na Mojžíšův pokyn vynesli Áronovi bratranci za tábor. A Áronovi a zbývajícím bratrům Bůh nařídil, aby se zdrželi jakéhokoli projevu zármutku nad tím, že ti dva byli odříznuti od shromáždění. (3Mo 10:4–7)

Ihned nato Bůh Árona varoval, že ani on, ani jeho synové nesmějí během služby ve svatostánku pít opojné nápoje, ‚aby nezemřeli‘. Dílo Pentateuch und Haftaroth v komentáři k devátému verši uvádí: „Případ Nadaba a Abihua dávali rabíni do souvislosti s tímto nařízením, totiž že se před službou ve svatyni nesmějí pít opojné nápoje.“ (Berlín, 1938, sv. 3, s. 88) Opilost sice možná přispěla k tomu, že se dopustili těžkého hříchu, ale skutečnou příčinou jejich smrti bylo to, že porušili Boží požadavek na čisté uctívání, když Bohu obětovali „nedovolený oheň, který jim nepředepsal“.

Abihu se krátce těšil velké cti od Boha a měl význačné postavení před celým národem, ale buď pro svou ctižádost, přílišnou nadutost, nebo pro lehkovážný postoj k Božím pokynům se z těchto výsad netěšil dlouho; zemřel bezdětný. (4Mo 3:2–4; 26:60, 61; 1Pa 24:1, 2)