[můj otec je král].

Buď osobní jméno, nebo oficiální titul několika filištínských králů; možná by se to dalo přirovnat k titulu faraón, který  používali Egypťané, a k titulu césar, který používali Římané.

1. Král města Gerar, kde se asi v roce 1919 př. n. l. dočasně usadili Abraham a Sára. Abimelek se domníval, že jsou to sourozenci, a proto Sáru odvedl, aby se stala jeho manželkou. Boží prozřetelností se však stalo, že se jí vůbec nedotkl. Jehova Abimeleka ve snu varoval, a ten tedy vrátil Sáru Abrahamovi; také mu dal odškodné — hospodářská zvířata a otroky a navíc ještě tisíc šekelů stříbra (asi 2 200 dolarů) jako záruku Sářiny bezúhonnosti. O nějaký čas později uzavřel u Beer-šeby tento král s Abrahamem smlouvu o míru a vzájemné důvěře. (1Mo 20:1–18; 21:22–34)

2. Pravděpodobně jiný král Geraru, který vládl v době, kdy tam odešel Izák kvůli tomu, že vypukl hladomor. Bylo to po smrti Abrahama v roce 1843 př. n. l. Izák, podobně jako jeho otec Abraham, se snažil vydávat Rebeku za svou sestru. Když ale král náhodou zjistil, že je to Izákova manželka, vydal výnos, který oběma zaručoval ochranu. Izák se však kvůli bohatství, kterým ho zahrnul Bůh, stal předmětem závisti. Proto ho král požádal, aby se vystěhoval. Tento král později uzavřel s Izákem smlouvu o míru, podobně jako jeho předchůdce uzavřel smlouvu s Abrahamem. (1Mo 26:1–31)

3. Filištínský král města Gat v době, kdy žil David. (Ža 34:nadp.; viz heslo AKIŠ.)

4. Syn soudce Gideona, který se narodil jeho konkubíně v Šekemu. Po otcově smrti Abimelek opovážlivě a drze usiloval o to, aby se stal králem. Lstivě využil vlivu matčiny rodiny, aby zapůsobil na majitele půdy v Šekemu. Když od nich získal finanční podporu, najal si několik násilníků, odešel do otcova domu v Ofře a tam na jednom kameni povraždil své nevlastní bratry. Krveprolití unikl pouze nejmladší z těchto 70 nevlastních bratrů, Jotam.

Abimelek pak byl prohlášen za krále. Jehova však připustil, že se mezi obyvateli Šekemu a jejich novým „králem“ vyvinul špatný duch, aby mohla být pomstěna prolitá krev, za niž nesli vinu všichni, kdo s tímto spiknutím měli něco společného. Gaal zorganizoval vzpouru proti Abimelekovi. Ten ji však rychle potlačil, město Šekem dobyl, zničil je a posypal je solí. Potom zaútočil na sklepení El-beritova domu neboli svatyně a zapálil je. V plamenech uhořelo asi tisíc Abimelekových bývalých podporovatelů, majitelů půdy šekemské věže, kteří se v tomto sklepení ukryli. Ihned po tomto úspěchu zaútočil na S na Tebec. Stalo se však, že mu jedna žena, jež byla na městské věži, hodila na hlavu horní mlýnský kámen. Abimelekova tříletá „vláda“ skončila ve chvíli, kdy jeho zbrojnoš vyhověl jeho poslední prosbě a probodl ho mečem, aby se nemohlo říkat, že ho zabila žena. (Sd 8:30, 31; 9:1–57; 2Sa 11:21)

5. Masoretský text, který byl podkladem pro Ekumenický překlad, uvádí v 1. Paralipomenon 18:16 „Abimelek“. V řecké Septuagintě, latinské Vulgátě, syrské Pešitě a ve 12 hebrejských rukopisech je uveden „Achimelek“, což je v souladu s 2. Samuelovou 8:17.