[heb. ʼaha·limʹ (mn. č.) a ʼaha·lóthʹ (mn. č.); řec. a·loʹe].

Jméno, které se vztahuje na celou řadu stromů obsahujících vonnou neboli aromatickou látku, jež se v biblických dobách používala jako voňavka. (Ža 45:8; Př 7:17; Pís 4:14) Většina badatelů se domnívá, že aloe, o kterém se mluví v Bibli, je strom Aquilaria agallocha, jenž se v současnosti vyskytuje zejména v Indii a přilehlých oblastech. Strom je velký a rozložitý a někdy dosahuje výšky až 30 m. Jádro kmene a větví je prosyceno pryskyřicí a vonným olejem, z něhož se dělá velmi ceněná voňavka. Dřevo je očividně nejaromatičtější, když hnije, a proto se někdy zakopává do země, aby se urychlil hnilobný proces. Dřevo rozemleté na jemný prášek se pak prodává jako „aloe“.

Prorok Balám prohlásil, že stany Izraelitů jsou „jako rostliny aloe, jež zasadil Jehova, jako cedry u vod“. (4Mo 24:6) Mohl tím poukazovat na rozložitý  tvar těchto vysokých stromů, jejichž háj připomíná skupinu stanů. Tento text však vyvolává určitou diskusi, protože stromy druhu Aquilaria agallocha v Palestině nerostou. To, že se tam nevyskytují dnes, však nutně nedokazuje, že v této zemi nerostly před téměř 3 500 lety. Na druhé straně to, že Balám o těchto stromech mluvil, nemusí znamenat, že rostly přímo v té oblasti, kde Balám v tu chvíli byl. Jestliže „cedry“, o nichž se prorok zmínil hned vzápětí, byly libanonské cedry, pak to byly stromy, které rostly mimo zmíněnou oblast. Stejné to mohlo být se stromy aloe. Další texty, které mluví o aloích, poukazují pouze na jejich aromatické vlastnosti, a tak nevylučují možnost, že se jednalo o dovozní artikl.

Po smrti Krista Ježíše přinesl Nikodém „svitek myrhy a aloe“ o váze asi 100 římských liber (33 kg), který se měl použít při přípravě Ježíšova těla na pohřbení. (Jan 19:39) Tento příspěvek musel pro Nikodéma znamenat značný peněžní výdaj, i když není řečeno, jakou část ze 100 liber tvořila méně nákladná myrha. Někteří lidé vztahují termín „aloe“ z tohoto textu na rostlinu z čeledi liliovitých, která má odborný název Aloe vera. Produkt z této rostliny (hustá šťáva z listů) se však používá nikoli pro svou vůni, ale pro své léčivé účinky a také jako projímadlo. Aloe, které přinesl Nikodém, byl bezpochyby tentýž produkt ze dřeva aloe, o kterém se mluví v Hebrejských písmech.