Bel
[z akkadštiny, znamená „majitel; pán“].
Babylónské božstvo, o němž bylo předpověděno, že k jeho potupnému pádu dojde současně se zničením Babylóna. (Iz 46:1; Jer 50:2; 51:44)
Titul Bel byl původně používán na boha Enlila. Bel patřil k původní sumerské trojici božstev, společně s bohy Anu a Enki (Ea). Když se stal hlavním babylónským bohem Marduk (Merodak), dostal také jméno Bel. (Viz heslo BOHOVÉ A BOHYNĚ, Babylónská božstva.)
Iz 46:1, 2; viz také Jer 50:2.) Jehova přinutí Bela, aby se vzdal toho, co kdysi spolkl prostřednictvím svých ctitelů, kteří mu připisovali zásluhu za svá vítězství. Bel se bude muset především vzdát Jehovova lidu ve vyhnanství a také posvátného náčiní z Jehovova chrámu. Lidé z národů, nad nimiž Babylón kdysi zvítězil, již nikdy nebudou proudit k uctívání Bela ani se nebudou vzdávat jeho ctitelům, jako by se vzdávali hlavnímu bohu světa. (Jer 51:44; viz heslo MERODAK.)
Vezmeme-li v úvahu to, že Belovi byla prokazována velká úcta, pochopíme, proč se o něm Jehovovi proroci pod inspirací vyjadřovali jako o jednom z božstev, jež budou pokořena při pádu Babylóna. Téměř 200 let před tím, než Babylón dobyli Médové a Peršané, předpověděl Izajáš, že Bel se bude muset sklonit a Nebo se bude muset shrbit, protože utrpí hanebnou porážku. Jejich modly budou odneseny divokými zvířaty; nebudou schopny sami si pomoci a jako náklad je odvlečou tažná zvířata. Bel a Nebo neuniknou. „Jejich vlastní duše“, tedy oni sami, půjdou do zajetí. (