Bible mluví o několika různých typech bran. Jsou to: (1) brány tábora (2Mo 32:26, 27); (2) brány města (Jer 37:13); (3) brána nádvoří svatostánku (2Mo 38:18); (4) ‚brány Hradu, jenž patří k domu‘ (Ne 2:8); (5) chrámové brány (Sk 3:10) a (6) brána domu (Sk 12:13, 14).

Způsob stavění bran. Města měla obvykle co nejméně bran; některá měla bránu pouze jednu, protože brány byly slabými místy jejich opevnění. Ve městech s vnitřní a vnější zdí byly brány samozřejmě v každé z nich. Nejstarší průchody brány byly ve tvaru písmene L, aby nepřítel nemohl vniknout do města tak snadno. Později, po vynalezení dvoukolého vozu (asi v 18. století př. n. l.), byl vstup městskou branou rovný, přímý. V některých troskách měst, které byly odkryty, tvořil městskou bránu vstup, po jehož stranách byly čtvercové věže a jenž končil jakousi vstupní halou, která byla asi 15 až 20 m dlouhá. Průchod ve vstupní hale lemovalo až šest pilastrů, které průchod na třech místech zužovaly. V některých případech mohly v těchto hlubokých branách být dvoje nebo troje dveře. Malé výklenky ve zdech vstupní haly byly používány jako strážnice. Strážnicemi byly opatřeny brány chrámu, který viděl Ezekiel ve vidění. (Ez 40:6, 7, 10, 20, 21, 28, 29, 32–36) Některé brány měly nad vstupní halou střechu a některé byly víceposchoďové; svědčí o tom schodiště, která u takových bran byla nalezena. (Srovnej 2Sa 18:24, 33.)

Při odkrývání starověkých pevnostních měst byly objeveny malé postranní brány. Ty někdy bývaly ve spodní části ochranného valu a obyvatelům města umožňovaly, aby se v dobách míru mohli snadno dostávat dovnitř. V době, kdy bylo město obléháno, byly zřejmě používány jako výpadové brány, jimiž mohli útočníci vyrazit do útoku proti obléhatelům a být zároveň kryti palbou svých druhů, kteří byli na hradbách.

Dveře městských bran byly obvykle dřevěné a byly pobity kovovými deskami; jinak by je totiž mohl nepřítel snadno zapálit. Je možné, že některé dveře byly vyrobeny ze železa, jako to bylo za dnů apoštolů. (Sk 12:10) O babylónských branách se píše, že měly dveře z mědi a závory ze železa. (Iz 45:2; srovnej Ža 107:2, 16.) Některé brány se zřejmě zavíraly na dřevěné závory. (Na 3:13) „Šedesát velkých měst se zdí a měděnou závorou“ bylo za dnů Šalomouna v kraji Argob v Bašanu. (1Kr 4:13) V některých městech v Sýrii byly nalezeny masivní kamenné dveře, které byly tvořeny samostatnými, asi 3 m vysokými deskami, které měly nahoře a dole čepy, na nichž se otáčely. Proto bylo opravdu výjimečným výkonem to, že Samson zvedl dveře brány v Gaze a také dva postranní sloupy i závoru a vynesl je na vrcholek „hory, která je před Hebronem“. Dokázal to samozřejmě pouze díky síle Jehovova ducha. (Sd 16:3)

 Význam bran. Výraz městské „brány“ se může vztahovat na město samo. V branách totiž probíhala většina oficiálních obchodních činností a byly tam také uzavírány obchodní dohody. (5Mo 16:11, 14, Rbi8, ppč; Rut 4:10; Ža 87:2; 122:2) V hlavním městě byly obchodní činnosti často prováděny v průchodu brány, která ústila na území paláce. (Es 3:2, 3; 5:9, 13; 6:10, 12) Jestliže brány města či vstupy do něho byly opuštěné, i jeho sláva už zanikla. (Iz 3:26; 14:31; Jer 14:2; Ná 1:4) Brány byly místem, kde obléhající vyvíjel největší úsilí, aby pronikl do města. Jakmile je totiž obsadil, měl cestu do města otevřenu. ‚Získat do vlastnictví bránu‘ města tedy znamenalo město dobýt. (1Mo 22:17; 24:60) Když byla prolomena jeruzalémská zeď, knížata babylónského krále řídila z postavení u jedné z městských bran další podmaňování města. (Jer 39:2, 3)

Brány byly místem veřejných shromáždění a střediskem veřejného života. V blízkosti bran byla obvykle rozlehlá náměstí, jakým bylo například veřejné prostranství před Vodní branou v Jeruzalémě. (Ne 8:1) V branách města bylo také možné dozvědět se různé novinky, a to nejen díky příchodu obchodníků a lidí, kteří přicestovali, ale také díky tomu, že branou každý den procházeli cestou z města a do města téměř všichni dělníci, zejména ti, kteří pracovali na polích. V bráně tedy bylo možné setkat se s druhými lidmi. (Rut 4:1; 2Sa 15:2) Nacházela se tam tržiště, a některé z jeruzalémských bran byly zjevně pojmenovány podle zboží, které se tam prodávalo (například Rybná brána). (Ne 3:3)

V městských branách zasedal soud starších mužů města. (5Mo 16:18; 21:18–20; 22:15; 25:7) Dokonce i králové tam někdy dávali audience či soudili. (2Sa 19:8; 1Kr 22:10; Jer 38:7) V branách obvykle byli soudci, význační muži města, kupci, obchodníci a značný počet lidí, a proto tam často přicházeli proroci pronášet svá prohlášení. Poselství, která tam sdělili, se šířila velmi rychle. (1Kr 22:10; Jer 17:19) I jiná důležitá oznámení a oficiální prohlášení byla sdělována v branách. (2Pa 32:6–8) Na veřejném prostranství před Vodní branou četl Ezra Zákon. (Ne 8:1–3) O moudrosti je psáno, že volá u vchodů do městských bran, aby se všichni ve městě dozvěděli její radu. (Př 1:20, 21; 8:1–3) Brány byly jakýmsi střediskem, kde si lidé sdělovali různé novinky, a proto tam byly známy dobré i špatné skutky obyvatel města. (Př 31:31)

Obětování v městských branách bylo patrně pohanským zvykem. (Sk 14:13) Tento špatný zvyk se vyvinul v Judě, ale král Josijáš ho vymýtil. (2Kr 23:8)

Za městské brány byl vyveden ten, kdo si podle soudců zasloužil smrt, a byl popraven. (1Kr 21:10–13; Sk 7:58) Za město byla vynášena mrtvá těla obětních zvířat, která byla obětována na usmíření hříchů v Den smíření, a tam byla spálena. (3Mo 16:27, 28) Proto byl za branami Jeruzaléma usmrcen i Ježíš Kristus, oběť za hřích přinesená na usmíření za lidstvo. (Heb 13:11, 12)

Průchod městské brány měl kvůli tomu, jak byl využíván, značný význam, a proto usednout v branách se staršími muži země bylo velkou ctí. (Job 29:7; Př 31:23) Toto místo však nebylo pro pošetilého člověka. (Př 24:7) Když byl David pronásledován, považoval za závažnou věc, že ti, kdo seděli v branách, se o něho začali starat, a to zejména v nepříznivém ohledu. (Ža 69:12) Vyjádření ‚drtit ztrápeného v bráně‘ se vztahovalo na úplatnost soudců, protože v bráně byly projednávány soudní případy. (Job 5:4; Př 22:22; Am 5:12) ‚Nenávidět karatele v bráně‘ znamenalo nenávidět soudce, který někoho napomenul nebo odsoudil. (Am 5:10) Ti, kdo ‚kladli vnadidlo pro toho, kdo kárá v bráně‘, byli lidé, kteří se pomocí úplatků nebo jiných forem nátlaku snažili přimět soudce, aby překroutili rozsudek, nebo kteří se snažili dostat do svých osidel proroka, který v bráně stál možná proto, aby je pokáral. (Iz 29:19–21)

Brány tábora v pustině. ‚Brány‘ izraelského tábora byly přístupovými cestami. Není tedy pochyb, že byly dobře střeženy. Svatostánek byl uprostřed tábora a Levité tábořili v jeho těsné blízkosti; 12 kmenů, tři na každé straně, tábořilo ve větší vzdálenosti. Toto uspořádání umožňovalo dostatečnou ochranu tábora. (2Mo 32:26, 27; 4Mo 3; viz heslo STRÁŽCE BRÁNY.)

Jeruzalémské brány. Zabýváme-li se jeruzalémskými branami, je dobré připomenout, že od dob, kdy Jeruzalém dobyl David, se město rozvíjelo a rostlo, a proto byly některé zdi nebo části zdí přistavěny. Budeme zde hlavně věnovat pozornost branám, o nichž se mluví v knize Nehemjáš; ta poskytuje nejúplnější popis či přehled. Brány uvedené v Nehemjášově zprávě byly vybudovány ve zdi, která byla postavena někdy do 8. století př. n. l., a také ve zdi, která obklopovala ‚druhou čtvrť‘. (2Kr 22:14; 2Pa 34:22; Sef 1:10) ‚Druhá čtvrť‘ byla sev. část města, která byla na Z a částečně i na S ohraničena Ezekjášovou zdí (2Pa 32:5) a na SV a V Manasseho zdí. (2Pa 33:14) Tato čtvrť ležela na S od dřívějšího města a zdi, ale zřejmě nesahala tak daleko na Z jako dřívější zeď.

Nehemjášova zeď. Svou zprávu o rekonstrukci městské zdi (Ne 3) začíná Nehemjáš u Ovčí brány a pokračuje proti směru otáčení hodinových  ručiček. Tohoto postupu se budeme držet i v našem přehledu. Zařadíme do něho i brány, jež ve zprávě o rekonstrukci zdi sice nejsou uvedeny, ale píše se o nich v popisu průvodu, který šel při příležitosti zasvěcení zdi (Ne 12), a také brány, o nichž se mluví v jiných verších; některé z těchto bran jsou pouze jinak pojmenované brány z Nehemjášovy zprávy.

Ovčí brána. Ovčí bránu obnovil velekněz Eljašib a další kněží. (Ne 3:1, 32; 12:39) To by ukazovalo, že tato brána ležela nedaleko areálu chrámu. Byla zbudována pravděpodobně ve zdi, která ohraničovala druhou čtvrť, v té části, kterou postavil Manasse (viz dále podtitul „Rybná brána“), v sv. cípu města nebo nedaleko něho. Je možné, že se tak jmenovala proto, že touto branou byli přiváděni kozli a ovce, kteří měli být obětováni nebo kteří snad byli určeni na nedaleký trh. ‚Ovčí brána‘, o níž je zmínka u Jana 5:2, je pravděpodobně touto Ovčí branou či pozdější branou, která jí odpovídala, protože ležela ve stejném místě, nedaleko rybníka Betzata.

Rybná brána. Ezekjáš zřejmě postavil část zdi, která ohraničovala druhou čtvrť a sahala až k Rybné bráně. (2Pa 32:5; 33:14) V Nehemjášových zprávách o rekonstrukci zdi a o průvodu je Rybná brána umístěna na Z od Ovčí brány, pravděpodobně nedaleko sev. cípu údolí Tyropeon. (Ne 3:3; 12:39) U Sefanjáše 1:10 se o ní mluví v souvislosti s druhou čtvrtí. Brána byla takto pojmenována možná proto, že ležela blízko trhu, kde Tyřané prodávali ryby. (Ne 13:16)

Brána starého města. Brána starého města ležela na sz. straně města mezi Rybnou branou a Efrajimovou branou. (Ne 3:6; 12:39) V hebrejštině je brána pojmenována prostě „Brána starého“; slovo ‚město‘ doplňují někteří překladatelé. Má se za to, že brána byla pojmenována podle toho, že byla hlavním vstupem do starého města ze S. Stála možná v místě, kde se spojovala Široká zeď (která tvořila sev. hranici starého města) a již. konec záp. zdi ohraničující druhou čtvrť. Někteří znalci si myslí, že tato brána je totožná s ‚První branou‘, o níž se zmiňuje Zecharjáš. Když říká „od [1] Benjamínovy brány až k místu [2] První brány, až k [3] Nárožní bráně“, mluví patrně o v-z. hranicích města, a když říká „od věže Chananel až ke královým lisovacím nádržím“, mluví o s-j. hranicích. (Ze 14:10) Jiní znalci spojují Bránu starého města s ‚Prostřední branou‘, o níž se píše u Jeremjáše 39:3. Bránu starého města nazývají někteří učenci „brána Mišne“ a říkají, že ležela v záp. zdi ohraničující druhou čtvrť.

Efrajimova brána. Efrajimova brána byla vybudována v Široké zdi, 400 loket (178 m) vých. od Nárožní brány. (2Kr 14:13; 2Pa 25:23) Byla sev. východem směrem k území Efrajima. I tuto bránu ztotožňují někteří výzkumníci s Prostřední branou (Jer 39:3), jiní zase s První branou. (Ze 14:10) Má se za to, že byla branou Gennath neboli Zahradní branou, o níž mluví židovský dějepisec Josephus, nebo že jí tato brána odpovídala. (Válka židovská, V, 146) Nedaleko Efrajimovy brány bylo veřejné prostranství, kde si při oslavě Svátku chýší v Nehemjášově době lidé postavili chýše. (Ne 8:16) Tato brána není v Nehemjášově zprávě o rekonstrukci zdi uvedena; je to zřejmě proto, že nevyžadovala rozsáhlé opravy.

Nárožní brána. Je zřejmé, že tato brána ležela v sz. cípu městské zdi, záp. od Efrajimovy brány. (2Kr 14:13; 2Pa 25:23) Nacházela se na vých. straně údolí Hinnom, zřejmě v záp. zdi starého města, v místě, kde se tato zeď stýkala se Širokou zdí. U Nárožní brány postavil Uzzijáš věž; zda to byla, či nebyla Věž pekařských pecí, není řečeno. (2Pa 26:9) Zdá se, že jak Jeremjáš, tak i Zecharjáš mluví o Nárožní bráně tak, jako by ležela na západním okraji města. (Jer 31:38; Ze 14:10)

O žádné další bráně, která by byla mezi Nárožní branou v záp. zdi a Údolní branou v jz. zdi, se nepíše, a to nepochybně proto, že kvůli strmému svahu do údolí Hinnom by každá další brána byla nepraktická. Nárožní brána se v Nehemjášově zprávě neobjevuje; důvodem může být opět to, že nevyžadovala rozsáhlé opravy. Tato zpráva však mluví o opravě Věže pekařských pecí, která zřejmě byla součástí Nárožní brány nebo stála nedaleko ní. (Ne 3:11)

Údolní brána. V jz. části městské zdi vedla do údolí Hinnom Údolní brána. Je možné, že přímo zde nebo nedaleko ležela „brána Essénských“, o níž mluví Josephus. (Válka židovská, V, 145) V rámci programu opevnění města postavil Uzzijáš u této brány věž. (2Pa 26:9) U Údolní brány začal Nehemjáš prohlídku poškozené zdi; postupoval směrem na V údolím Hinnom a potom údolím Kidron a nakonec se do města vrátil stejnou branou. (Ne 2:13–15) Zdá se, že u Údolní brány, i když není takto pojmenována, začal průvod při příležitosti zasvěcení zdi. Jedna skupina pochodovala po zdi kolem Brány hromad popela a postupovala proti směru otáčení hodinových ručiček a druhá skupina šla po směru otáčení hodinových ručiček kolem Nárožní brány a Věže pekařských pecí. (Ne 12:31–40)

Brána hromad popela. Tato brána je také známa jako Brána střepů a obvykle se jí říká Hnojná brána. (Ne 2:13; 12:31) Z Nehemjášova popisu se zdá, že ležela 1 000 loket (445 m) vých. od Údolní brány. (Ne 3:13, 14) Stála v jv. rohu městské zdi a vedla do údolí Hinnom nedaleko místa, kde se toto údolí stýká s údolím Tyropeon. (Jer 19:2) Touto branou  se modláři, kteří své děti upalovali v ohni jako oběť Baalovi, dostávali do Tofetu v údolí Hinnom. (Jer 19:1–6) Branou hromad popela také vedl Jeremjáš některé izraelské starší muže a kněze a ohlašoval neštěstí, které přijde na Jeruzalém; při tom rozbil hliněnou lahvičku, aby znázornil, jak Bůh rozbije lid za to, že sloužil jiným bohům. (Jer 19:1–3, 10, 11)

Tato brána byla nazvána „Brána střepů“ možná proto, že se nedaleko vyhazovaly jako odpad rozbité hrnčířské výrobky nebo že tam byly úlomky hrnčířských výrobků mlety, a prach, který tak vznikal, se používal na zhotovení cementu určeného k omítání cisteren (jako se to ještě nedávno dělalo nedaleko rybníka v jz. cípu města). Je také možné, že poblíž této brány byla výrobna hrnčířských výrobků, protože nedaleko, v údolí Hinnom, se dobývala hlína a u ústí údolí Tyropeon a u pramene nazývaného En-rogel bylo dostatek vody. (Srovnej Jer 18:2; 19:1, 2.) Už od čtvrtého století n. l. se má  podle tradice za to, že „hrnčířovo pole“ (Mt 27:7, 8) leželo na již. straně údolí Hinnom.

Pramenná brána. Tato brána byla takto označována proto, že umožňovala přístup k nedalekému prameni či zřídlu, pravděpodobně En-rogelu, který ležel pod místem, kde se údolí Kidron spojovalo s údolím Hinnom. Brána byla pravděpodobně u již. výběžku vých. městského pahorku (tedy v již. cípu „Města Davidova“). (Ne 2:14; 3:15; 12:37) Pramenná brána byla výhodnou přístupovou cestou k En-rogelu pro obyvatele Města Davidova, zatímco Brána hromad popela, která byla o něco dál na JZ a také vedla k En-rogelu, byla pravděpodobně výhodnější pro obyvatele údolí Tyropeon a jz. městského pahorku.

Vodní brána. Název této brány byl pravděpodobně odvozen od toho, že ležela v blízkosti pramene Gichon, který se nacházel asi v polovině vých. strany města, nebo že z ní byl k tomuto prameni přinejmenším přístup. Tato brána byla poblíž Ofelu, nedaleko od areálu chrámu. (Ne 3:26) U Vodní brány jedna ze skupin slavnostního průvodu opustila zeď a pokračovala odtud k chrámu, kde se sešla s druhou skupinou (zjevně se nešlo po té části městské zdi, která byla na V od chrámu). (Ne 12:37–40) Před touto branou bylo veřejné prostranství, kde se celý lid sešel, aby si vyslechl Ezru, který četl ze Zákona, a kde potom postavili chýše, aby oslavili Svátek chýší. (Ne 8:1–3, 16)

Koňská brána. Opravu zdi nad Koňskou branou provedli kněží, což naznačuje, že tato brána ležela blízko chrámu. (Ne 3:28) Někteří znalci se domnívají, že Koňská brána umožňovala spojení mezi územím chrámu a územím paláce. K tomuto závěru docházejí na základě zprávy o popravě Atalji, kde se uvádí, že když ji vojáci vyvedli z chrámu, „přišla ke vstupu koňské brány králova domu“. (2Pa 23:15; 2Kr 11:16) Byl to však pravděpodobně pouze vstup do prostor královského paláce, a ne Koňská brána, kudy koně přicházeli do města a kudy z města také odcházeli. Nehemjáš do svého popisu rekonstrukce zdi Koňskou bránu zahrnul, a to ukazuje, že to byla brána v městské zdi. Ležela pravděpodobně jv. od areálu chrámu. (Ne 3:28; Jer 31:40) Koňská brána je ve zprávě o průvodu při příležitosti zasvěcení zdi vynechána, a to zřejmě proto, že jedna část průvodu skončila u Vodní brány a druhá část u Strážní brány; nešli tedy po té části zdi vých. od chrámu, kde byla Koňská a Prohlídková brána. (Ne 12:37–40)

Prohlídková brána. Prohlídková (hebrejsky ham· mif·qadh) brána je někdy označována jako brána přehlídky. (Ne 3:31, He) U Ezekiela 43:21 je mif·qadhʹ (totéž slovo bez členu ha) překládáno jako ‚ustanovené místo‘. Někteří znalci si myslí, že Prohlídková brána je totožná se Strážní branou. To, že se o ní Nehemjáš zmiňuje ve své zprávě o rekonstrukci zdi, zdá se, opravňuje k názoru, že to byla brána ve vých. městské zdi před areálem chrámu a sev. od Koňské brány. (Ne 3:27–31) Nehemjášovo tvrzení, že za Prohlídkovou branou tvořila zeď roh, by znamenalo, že tato brána ležela ve vých. zdi, již. od místa, kde se zeď stáčela (pravděpodobně sz. směrem).

Zpráva nám říká, že oprava byla provedena „před Prohlídkovou branou“. Někteří znalci to chápou tak, že se zde mluví o opravě městské zdi před nějakou chrámovou branou stejného jména. To však patrně není správný názor, protože stejný výraz je použit v souvislosti s Vodní branou, která je uznávána za bránu v městské zdi. (Ne 3:26, 31) Prohlídková brána není ve zprávě o průvodu uvedena zřejmě proto, že ti, kdo se průvodu účastnili, po zdi vých. od chrámu nešli.

Strážní brána. U této brány (zvané „brána Žalářní“, He) opustila část slavnostního průvodu zeď a pokračovala k chrámu. (Ne 12:39, 40)

Prostřední brána. Když Babylóňané prolomili jeruzalémskou zeď, usadili se jejich vojenští velitelé v Prostřední bráně. (Jer 39:3) Je velmi pravděpodobné, že byla totožná s Branou starého města, protože tato brána ležela v místě, kde se spojovala Široká zeď, sev. zeď starého města, a záp. zeď druhé čtvrti, a měla tudíž ústřední či řídící pozici. Názory na to se však různí a někteří znalci se přiklánějí k tomu, že odpovídá spíše Efrajimově či Rybné bráně.

Benjamínova brána. Někteří znalci ztotožňují Benjamínovu bránu s Ovčí branou. Toto místo vyhovuje okolnostem Jeremjášova pokusu vyjít na území kmene Benjamín, zřejmě směrem k Anatotu, který ležel sv. od Jeruzaléma. (Jer 37:11–13) V Benjamínově bráně seděl Sedekjáš, když k němu přistoupil Ebed-melek s žádostí o osvobození Jeremjáše. (Jer 38:7, 8) Je rozumné domnívat se, že během babylónského obléhání byl král nedaleko místa, o něž byl největší zájem. Útočícími Babylóňany byla nejvíce ohrožena Ovčí brána v sev. části města. Někteří znalci se však domnívají, že Benjamínova brána byla totožná s Prohlídkovou branou.

Další brány, o nichž se Písmo zmiňuje. Když král Sedekjáš utekl před Babylóňany, vyšel „cestou brány mezi dvojitou zdí, která je u královy zahrady“. (Jer 52:7, 8; 39:4) Není jisté, která zeď je „dvojitou zdí“ míněna. Z hlediska současných poznatků by okolnostem popsaným v Písmu odpovídala buď Brána hromad popela, nebo Pramenná brána, protože obě ležely nedaleko královy zahrady. (2Kr 25:4, 5)

 Ve 2. Královské 23:8 se mluví o ‚výšinách bran, které byly u vchodu do brány Jozua, velitele města, jež byla nalevo, když se vcházelo do městské brány‘. Zde uvedená ‚brána Jozua‘ není jméno městské brány, ale zřejmě se jedná o bránu uvnitř městských zdí vedoucí do místodržitelova sídla, které při vstupu do městské brány bylo nalevo.

Chrámové brány. Východní brána. Nehemjášova zpráva o rekonstrukci zdi mluví o tom, že se na opravách podílel strážce Východní brány. (Ne 3:29) Východní brána tedy není branou v jeruzalémské zdi, jak se někteří znalci domnívají. Východní brána mohla být přibližně ve stejné rovině jako Prohlídková brána v městské zdi. Jedná se zřejmě o bránu, o níž se v 1. Paralipomenon 9:18 píše, že byla ‚královou branou na východ‘, branou, kterou král vcházel do chrámu nebo kterou z chrámu vycházel.

Brána základu. Chrámová brána, jejíž poloha není známa. (2Kr 11:6; 2Pa 23:5)

‚Horní brána Jehovova domu.‘ Byla to možná brána, která vedla do vnitřního nádvoří, pravděpodobně ‚Jehovova nová brána‘, kde byl Jeremjáš souzen a kde také Jeremjášův tajemník Baruk četl před lidem svitek. (Jer 26:10; 36:10) Jeremjáš ji nazval ‚nová brána‘ snad proto, že nebyla postavena tak dávno jako ostatní brány; pravděpodobně šlo o „horní bránu Jehovova domu“, kterou postavil král Jotam. (2Kr 15:32, 35; 2Pa 27:3)

‚Horní Benjamínova brána, která byla v Jehovově domě.‘ Byla to pravděpodobně brána, která vedla do vnitřního nádvoří, na sev. straně chrámu. (Jer 20:2; srovnej Ez 8:3; 9:2.)

Krásná brána. Vstup do chrámu, který přestavěl Herodes Veliký, místo, kde Petr uzdravil muže, který byl chromý z lůna své matky. (Sk 3:1–10) Podle určité tradice je tato brána ztotožňována s existující Zlatou branou v městské zdi, ale je možné, že Krásná brána byla vnitřní branou areálu chrámu, a pravděpodobně odpovídala staré ‚Východní bráně‘. Někteří znalci říkají, že to mohla být jedna z bran vých. od vlastní chrámové budovy, které vedly na Nádvoří žen, brána, o níž Josephus píše, že byla 50 loket (22 m) vysoká a měla dveře z korintské mosazi.

Další brány, o nichž se Písmo zmiňuje, jsou ‚brána za běžci‘ a ‚brána běžců‘. Jedná se o chrámové brány, jejichž poloha není známa. (2Kr 11:6, 19)

Židovská Mišna (Midot 1:3) mluví o chrámu, který přestavěl král Herodes Veliký, a zmiňuje se pouze o pěti branách k chrámové hoře, tedy o branách ve zdi, která obklopuje celý chrámový areál. Uvádí dvě brány Chulda na J, bránu Kiponus na Z, bránu Tadi (Todi) na S a Východní bránu, na níž byl vyobrazen palác v Šušanu. Naproti tomu se Josephus zmiňuje o čtyřech branách na Z. (Židovské starožitnosti, XV, 410 [xi, 5]) Tyto čtyři brány byly archeologickým výzkumem nyní identifikovány. Od J na S to jsou tyto brány: brána, která vede nad Robinsonovým obloukem ke schodům svažujícím se do údolí Tyropeon; Barclayova brána na úrovni silnice; brána vedoucí nad Wilsonovým obloukem, který podpírá most nad údolím Tyropeon; a Warrenova brána, která je také na úrovni silnice. Bránu Kiponus je možné ztotožnit buď s Barclayovou branou, nebo s branou nad Wilsonovým obloukem.

Mišna navíc mluví o dalších sedmi branách vedoucích do nádvoří, které bezprostředně obklopovalo chrám. (Midot 1:4; viz heslo CHRÁM.)

Obrazná použití. V Žalmu 118:19, 20 se mluví o ‚branách spravedlnosti‘ a o ‚Jehovově bráně‘, do nichž vstoupí spravedliví. (Srovnej Mt 7:13, 14.)

Když někdo zemřel, říkalo se o něm, že vstoupil do „bran smrti“. (Ža 9:13; 107:18) Odešel do společného hrobu lidstva a tak vstoupil do bran šeolu-hádu. (Iz 38:10; Mt 16:18) Ježíš Kristus má klíče od smrti a od hádu (Zj 1:18), a proto jeho sbor má jistotu, že v poddanství smrti a hádu nebude věčně. Apoštol Pavel ukázal, že všichni umírají a odcházejí do smrti a hádu jako Kristus, kterého Bůh z bolesti smrti uvolnil a v hádu ho nenechal. (Sk 2:24, 31) Smrt a hádes však díky vzkříšení nezískají nad Kristovým sborem konečné vítězství. (1Ko 15:29, 36–38, 54–57)

Až bude Boží lid vrácen na Sion, obnoví tam čisté uctívání, a proto budou jeho brány nazvány Chvála. Brány Sionu budou neustále otevřeny, aby bylo přineseno jmění národů, a nikdo se nebude bát, že by je ovládli nepřátelé. (Iz 60:11, 18)

Ezekiel měl vidění města, které se mělo jmenovat „Jehova sám je tam“ a jehož 12 bran bylo pojmenováno podle 12 kmenů Izraele. (Ez 48:30–35) Podává také zprávu o podrobném vidění chrámu s jeho různými branami. (Ez 40–44)

V popisu svatého města, ‚Nového Jeruzaléma‘, je uvedeno, že město má 12 bran, každá z jedné perly, a že u každé brány byl anděl, zřejmě jako strážce. Tyto brány jsou stále otevřeny, protože není nikdy noc, tedy doba, kdy se brány zavírají. Do města je městskými branami vnesena sláva a čest národů. I když jsou brány otevřeny, nemohou tam vstoupit ti, kdo dělají ničemné, nečisté nebo ohavné věci. Andělé vpustí dovnitř pouze ty, kdo zachovávají čistotu jako přemožitelé či vítězové, ty, kdo se s Kristem stávají králi a knězi. (Zj 21:2, 12, 21–27; 22:14, 15; 2:7; 20:4, 6) Lidé z národů země, kteří chodí ve světle tohoto města, mají požehnání.

[Mapa na straně 251]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

JERUZALÉMSKÉ BRÁNY

Čísla představují současnou nadmořskou výšku v metrech

Ezekjášova zeď

RYBNÁ BRÁNA 740

DRUHÁ ČTVRŤ

BRÁNA STARÉHO MĚSTA

raná severní zeď

Manasseho zeď

věž Chananel

hrad

věž Mea

OVČÍ BRÁNA

STRÁŽNÍ BRÁNA

PROHLÍDKOVÁ BRÁNA

areál chrámu

KOŇSKÁ BRÁNA 730

OFEL

veřejné prostranství

VODNÍ BRÁNA

pramen Gichon

údolí Tyropeon (Centrální údolí)

MĚSTO DAVIDOVO 750, 730, 710, 690, 670

PRAMENNÁ BRÁNA

králova zahrada

říční údolí Kidron

En-rogel

BRÁNA HROMAD POPELA

údolí Hinnom 730, 710, 690, 670

ÚDOLNÍ BRÁNA 730, 750, 770, 770

NÁROŽNÍ BRÁNA

Věž pekařských pecí

EFRAJIMOVA BRÁNA

Široká zeď

veřejné prostranství