1. Starověké město, které je jmenováno už v nejstarším popisu kananejské hranice. (1Mo 10:19) Kromě 20 zmínek o Gaze, které nacházíme v Písmu, se o tomto městě mluví také ve starověkých egyptských  záznamech a nápisech Ramesse II., Thutmóse III. a Sethiho I. Je zřejmé, že Gaza bylo nejjihozápadněji položené město, které bylo přiděleno kmenu Juda. (Joz 15:20, 47; Sd 6:3, 4) Jeho obyvatelům se říkalo Gazané. (Joz 13:3; Sd 16:2)

Někteří odborníci vysvětlují, že Gaza je údajně totožná s Tell el-ʽAdžulem (Tel Bet ʽEglajimem), ale archeologickými výzkumy provedenými na tomto místě nebyla tato domněnka potvrzena. Obvykle je starověké město spojováno s dnešní Gazou (Ghazze; ʽAzzou), která leží asi 80 km na ZJZ od Jeruzaléma. Od Středozemního moře je oddělena asi 5 km převívajících se písečných dun, ale město samo leží v dobře zavlažovaném kraji, který je znám olivovými háji, ovocnými stromy, sykomorami, vinnou révou a obilím. Je pravděpodobné, že zemědělství přispívalo k blahobytu starověké Gazy. Ale za svůj význam vděčilo město zejména poloze na hlavní cestě spojující Egypt s Palestinou. Díky tomu byla Gaza „vstupní branou“ jak pro karavany, tak i pro vojenská tažení.

Obývána Filištíny. Určitou dobu před tím, než Izraelité v roce 1513 př. n. l. vyšli z Egypta, vyhnali Kaftorim, což byli Chamovci (1Mo 10:6, 13, 14), lidi „Avvim, kteří bydleli v osadách až po Gazu“. (5Mo 2:23) Když Izraelité vešli do Zaslíbené země, Gaza byla filištínským městem a k jejím obyvatelům patřili i někteří Anakim. Až ke Gaze přivedly Izraelity válečné operace, kterým velel Jozue, ale je zřejmé, že město nebylo dobyto. Gaza zůstala filištínským městem a dále tam žili někteří Anakim. (Joz 10:41; 11:22; 13:2, 3) Byla přidělena kmenu Juda a tento kmen ji nakonec dobyl. Judejci si však vládu nad městem neudrželi. (Joz 15:20, 47; Sd 1:18) Za dnů Samsona byla Gaza opět opevněným městem Filištínů, kde byl „dům“ pro uctívání Dagona, na jehož střechu se vešlo nejméně 3 000 lidí.

Když byl Samson při jedné příležitosti v Gaze, „o půlnoci . . . vstal a popadl vrata městské brány a dva postranní trámy a vytáhl je i se závorou, dal si je na ramena a vynesl je na vrcholek hory, která je před Hebronem [leží proti Hebronu]“. (Sd 16:1–3) Hebron byl od Gazy vzdálen asi 60 km. Přesná poloha hory, která ležela proti Hebronu, není známa. To, že Samson mohl odnést dveře brány a postranní trámy, a dokonce je vynést na horu, bylo jasně projevem zázračné moci, která byla možná jedině prostřednictvím Jehovova ducha.

Později Samson způsobil, že se zřítil již zmíněný dům zasvěcený uctívání Dagona. O život při tom přišel nejen samotný Samson, ale i Filištíni, kteří se tam shromáždili. (Sd 16:21–30)

Je zřejmé, že v průběhu celého období soudců (1Sa 6:17) a za vlády izraelských králů zůstávala Gaza filištínským městem. Panství krále Šalomouna sahalo až ke Gaze na JZ, ale ve městě velmi pravděpodobně stále žili Filištíni. (1Kr 4:21, 24)

Za vlády Asyřanů a Babylóňanů. Koncem 9. století př. n. l. Jehova prohlásil prostřednictvím proroka Amose, že pošle na zdi Gazy „oheň“ kvůli tomu, že odvedli vyhnance, aby je předali Edomitům. (Am 1:6, 7) Není sice jasně řečeno, že těmi ‚vyhnanci‘ byli Hebrejci, ale mluví se tu pravděpodobně o zajatcích, které Filištíni pobrali při svých nájezdech na Judu. (Srovnej 2Pa 21:16, 17; Joel 3:4–6.)

Nedlouho potom, asi v polovině osmého století př. n. l., začala Gaza zažívat „oheň“ války. Asyrské kroniky uvádějí, že Gazu dobyl Tiglat-pileser III., ale gažský král Hanno utekl do Egypta. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 283) Je zřejmé, že Hanno se do Gazy mohl brzy vrátit, protože Sargon II. tvrdí, že porazil jak Hannoa, tak i egyptskou armádu pod velením vojevůdce Re’e (Sib’e), která se s ním spojila. Sargon II. prohlašuje, že Hannoa osobně zajal a odvedl v poutech. (Ancient Near Eastern Texts, s. 285; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 165.)

Zdá se, že od této doby byla Gaza většinou věrná Asýrii. Proto možná to, že král Ezekjáš srážel Filištíny až po Gazu, mělo souvislost s jeho povstáním proti Asýrii. (2Kr 18:1, 7, 8) Po tomto povstání zahájil král Senacherib vojenské tažení proti Judě a dobytá judská města dal, jak píše ve svých análech, Mitintimu, králi z Ašdodu, Padimu, králi z Ekronu (ti byli uvězněni v Jeruzalémě) a Sillibelovi, králi z Gazy. (Ancient Near Eastern Texts, s. 287, 288; viz také Královská tažení ve starém Orientu, s. 170.)

V době Jeremjášově srazila Gazu egyptská armáda. (Jer 47:1) Než k této události došlo, Jehova v prohlášení proti Filištínům ukázal, že na ně přijde pohroma ze S: „Na Gazu musí přijít lysina.“ (Jer 47:2–5; viz také Jer 25:17, 20.) Z dalších pasáží v Jeremjášovi (1:14; 46:20) vyplývá, že „vody“ ze „severu“, o nichž se mluví u Jeremjáše 47:2, jsou nepochybně babylónská vojska. Král Nebukadnecar z Babylóna toto území skutečně ovládl (2Kr 24:1, 7) a o gažském králi se mluví v babylónských nápisech. (Ancient Near Eastern Texts, s. 308) Proto se zdá, že slova „předtím, než faraón přistoupil k tomu, aby srazil Gazu“ (Jer 47:1) pouze ukazují na dobu, kdy Jeremjáš dostal Jehovovo prohlášení týkající se Filištínů. Tento údaj se nemusí nutně vztahovat přímo k výroku o předpověděném soudu ‚ze severu‘, o němž se mluví potom.

Zničena. Prorok Sefanjáš, který byl Jeremjášovým současníkem, oznámil podobný Jehovův rozsudek týkající se Gazy: „Ta se stane zanechaným  městem.“ (Sef 2:4) A na další neštěstí poukazovalo Zecharjášovo proroctví, které bylo zaznamenáno po pádu Babylóna: „A pokud jde o Gazu, ta pocítí velmi kruté bolesti.“ (Ze 9:5) Dějiny potvrzují, že se předpověděné pohromy vyplnily. Ve druhé polovině 4. století př. n. l., po pěti měsících obléhání (dvou měsících, jak to uvádí dílo Židovské starožitnosti, XI, 325 [viii, 4]) Gazu dobyl Alexandr Veliký. Mnoho jejích obyvatel bylo zabito a ti, kdo přežili, byli prodáni do otroctví. Více než o 200 let později město po ročním obléhání úplně zpustošil Žid Alexander Jannaios. (Židovské starožitnosti, XIII, 364 [xiii, 3])

Římský místodržitel v Sýrii Gabinius sice nařídil, aby byla Gaza znovu vystavěna, ale k tomu došlo pravděpodobně na jiném místě. (Židovské starožitnosti, XIV, 87, 88 [v, 3]) Někteří učenci se domnívají, že řecké slovo eʹre·mos (zpustošené [místo]), které je použito ve Skutcích 8:26, se vztahuje na starou, opuštěnou Gazu (například AT zde uvádí: „Město je nyní neobydlené.“) Jiní usuzují, že slovo eʹre·mos se vztahuje na cestu vedoucí do města, a proto verš ve Skutcích překládají: „Je to pouštní cesta.“ (NS; srovnej EP, Ži, KMS.)

2. Město se závislými městečky, které leželo na území Efrajima. (1Pa 7:28) Jeho přesná poloha není známa. Gaza mohla být místem v okolí starověkého Aie, nebo s ním dokonce možná byla totožná. Znění „Ajjah“, které se vyskytuje v řadě překladů Bible, je podpořeno v mnoha hebrejských rukopisech. Avšak jiné hebrejské rukopisy a rovněž targumy svědčí také pro „Gazu“.