Hebrejské slovo bi·rahʹ překládané jako „hrad“ nebo ‚opevněné místo‘ se vyskytuje pouze v knihách Daniel, Ester, Paralipomenon a Nehemjáš, které byly dokončeny v období asi od roku 536 př. n. l. do nějaké doby po roce 443 př. n. l., po vyhnanství v Babylóně. (1Pa 29:1, Rbi8, ppč; 2Pa 17:12; Es 1:2, Rbi8, ppč)

Ezra psal v jazyku své doby, a tak zaznamenal, že David označil Šalomounův chrám za „hrad“, když povzbuzoval lid, aby plně podporoval jeho stavbu. (1Pa 29:1, 19)

Nehemjáš postavil hrad nebo pevnost hned na SZ od přestavěného chrámu, ve směru, kde byly základy nejzranitelnější. (Ne 2:8; 7:2) Tento hrad zjevně obnovili Makabejci a přestavěl ho Herodes Veliký, který ho pojmenoval Pevnost Antonia. Právě zde byl Pavel vyslýchán římským vojenským velitelem. (Sk 21:31, 32, 37; 22:24; viz heslo ANTONIA [PEVNOST].)

„Hrad Šušan“, asi 360 km na V od Babylóna, byl občasným sídlem perského krále. Zde Nehemjáš před odchodem do Jeruzaléma sloužil jako královský číšník. (Ne 1:1) V tomto prostředí se také odehrávalo jedno z Danielových vidění. (Da 8:2) Avšak „hrad Šušan“ je nejvíce znám jako dějiště příběhu z knihy Ester. (Es 1:2, 5; 3:15; 8:14) Zdá se, že „hrad Šušan“ nebyl jen jednou zvláštní budovou, ale že to byl komplex královských staveb v opevněné oblasti. O tom svědčí jisté podrobnosti příběhu. Byl tam ‚dům žen‘, kde se panny připravovaly na to, až předstoupí před krále. (Es 2:3, 8) Před svým povýšením do vlády Mordekai denně seděl „v králově bráně“, která byla „na hradě Šušanu“. (Es 2:5, 21; 3:2–4; viz heslo ŠUŠAN.)