Hebrejské slovo ra·chacʹ je překládáno buď jako „vykoupat se“, nebo jako „umýt se“ a týká se očišťování lidského těla a jiných předmětů tím, že se do vody ponoří nebo se na ně voda leje. (3Mo 16:24; 1Mo 24:32) Nicméně, když chtěli bibličtí pisatelé popsat praní prádla, do něhož se tluče ve vodě, používali hebrejské slovo ka·vasʹ, příbuzné arabskému výrazu kabasa (hníst; drtit) a akkadskému slovu kabasu (sešlapat). A proto ve 3. Mojžíšově 14:8 čteme: „A ten, kdo se očišťuje, si vypere [tvar od ka·vasʹ] oděvy a oholí si všechny vlasy a vykoupe se [wera·chacʹ] ve vodě a bude čistý.“ (Viz také 3Mo 15:5–27; 4Mo 19:19.)

Řecký výraz pro ‚koupel‘ je lou·tronʹ. (Tit 3:5)

Fyzická čistota je vyžadována od těch, kdo Jehovu uctívají ve svatosti a čistotě. To bylo znázorněno  v souvislosti s uspořádáním ve svatostánku a později s chrámovou službou. Předtím než si oblékli úřední oděvy a byli uvedeni do úřadu, se Áron a jeho synové vykoupali. (2Mo 29:4–9; 40:12–15; 3Mo 8:6, 7) Vodu, kterou si kněží myli ruce a nohy, si brali z měděné cisterny na nádvoří svatostánku a v pozdější době z velkého litého moře v Šalomounově chrámu. (2Mo 30:18–21; 40:30–32; 2Pa 4:2–6) V Den smíření se velekněz koupal dvakrát. (3Mo 16:4, 23, 24) Ti, kdo brali mimo tábor kozla pro Azazela, zbytky zvířecích obětí a červenou krávu určenou pro obětování, si měli před tím, než znovu vstoupili do tábora, umýt své tělo a vyprat své oděvy. (3Mo 16:26–28; 4Mo 19:2–10)

Obřadní koupel byla od Izraelitů všeobecně vyžadována z různých důvodů. Ten, kdo se uzdravil z malomocenství; ten, kdo přišel do styku s věcí, jíž se dotkl někdo s ‚výtokem‘; muž, který měl výron semene; žena, která je po menstruaci nebo krvácení, či ten, kdo měl pohlavní styk — ti všichni byli „nečistí“ a museli se vykoupat. (3Mo 14:8, 9; 15:4–27) Ten, kdo byl ve stanu s lidskou mrtvolou, nebo se jí dotkl, byl „nečistý“ a musel se očistit vodou k očišťování. Pokud se někdo odmítl podrobit tomuto předpisu, ‚byl odříznut ze středu sboru, protože je to Jehovova svatyně, co poskvrnil‘. (4Mo 19:20) Odpovídajícím způsobem je pak mytí používáno také v obrazném smyslu k označení čistého postavení před Jehovou. (Ža 26:6; 73:13; Iz 1:16; Ez 16:9) Koupel prostřednictvím Jehovova slova pravdy, které je symbolizováno vodou, má moc očistit. (Ef 5:26)

Následující odkazy v Bibli se týkají jednotlivých osob, které se koupaly: faraónovy dcery v Nilu (2Mo 2:5); Rut, než se představila Boazovi (Rut 3:3); Bat-šeby, která nevěděla, že ji pozoruje David (2Sa 11:2, 3); Davida, předtím než se vrhl k zemi v Jehovově domě (2Sa 12:20), a prostitutek v samařském rybníce (1Kr 22:38). Malomocný Naaman se na Elišův pokyn ‚Jdi a buď čistý‘ sedmkrát vykoupal v řece Jordán. (2Kr 5:9–14) Bylo zvykem koupat jednak novorozeňata a jednak těla mrtvých před tím, než byla pohřbena. (Ez 16:4; Sk 9:37)

Na Středním východě, kde je horké podnebí a kde lidé chodili v otevřených sandálech po prašných silnicích, bylo známkou pohostinnosti a laskavosti postarat se o to, aby byly hostům umyty nohy. Abraham projevil takovou laskavost andělům (1Mo 18:1–4); dalšími příklady jsou Lot, Laban a Abigail. (1Mo 19:1, 2; 24:29–32; 1Sa 25:41; Lk 7:38, 44; 1Ti 5:10) Také Ježíš umyl nohy svým učedníkům. (Jan 13:5–17; viz heslo UMÝVÁNÍ NOHOU.)

Farizeové si myli „ruce až po loket“ — ne však kvůli hygieně, ale výhradně kvůli rabínským tradicím. (Mr 7:1–5; Mt 15:1, 2)