Měšec
Vak nebo mošna, které jak muži, tak ženy používali k nošení zlata, stříbra, mědi, mincí i dalších věcí. Někdy měly ženy ozdobné měšce neboli kabelky, možná podlouhlého tvaru. (Iz 3:16, 22; 46:6; Mt 10:9) Měšce se vyráběly z kůže, byly utkány z rákosu nebo z bavlny. Měly tvar vaku a nahoře byly staženy koženým řemínkem nebo jinou šňůrkou. (Viz heslo VAK.)
Používaly se také opaskové měšce (doslova ‚opasek‘ řec. zoʹne; Mt 10:9; Mr 6:8) a možná to byl určitý typ opasku na peníze. Buď měl opasek dutinu, v níž se mohly nosit peníze, nebo byl vyroben z látky a člověk ho nosil nařasený do záhybů, takže peníze byly uschovány v záhybech.
Když Ježíš vysílal — zjevně v Judeji — 70 učedníků kázat, řekl jim, aby si nebrali měšce. Naznačil tím, že Jehova se o ně postará prostřednictvím ostatních Izraelitů, mezi nimiž byla pohostinnost zvykem. (Lk 10:1, 4, 7) Krátce před svou smrtí však Ježíš apoštolům radil, aby si měšce vzali, protože věděl, že jeho učedníci budou brzy rozptýleni a pronásledováni. Dokonce i lidé, kterým se jejich poselství líbilo, by se kvůli odporu z úředních míst mohli obávat pomoci jim. Učedníci také měli záhy nést poselství o Království do pohanských zemí. To všechno od Ježíšových následovníků vyžadovalo, aby byli připraveni po hmotné stránce se o sebe postarat. (Lk 22:35, 36)
Ježíš zdůraznil vynikající hodnotu duchovních věcí, když své následovníky vybízel, aby si udělali trvalé měšce tím, že získají nebeský poklad. (