1. Syn Jafetův a vnuk Noemův. Jeho jméno se objevuje mezi hlavami rodin, ze kterých byly po potopě rozptýleny po zemi původní národnostní skupiny. (1Mo 10:1, 2, 5; 1Pa 1:5)

2. Jméno, jež se vyskytuje v Ezekielově proroctví o bouřlivém útoku ‚Goga ze země Magog‘ proti Jehovovu lidu, který se znovu shromáždil. Zdá se, že prorok používá Magog jako označení země v ‚nejodlehlejších severních končinách‘, z níž vycházejí Gogovy hordy. O jeho drancujícím vojsku je psáno: „Všichni pojedou na koních, velký sbor, ano početná vojenská síla“, která používá meče a luky. (Ez 38:2–4, 8, 9, 13–16; 39:1–3, 6)

Od doby židovského historika Josepha se má za to, že „země Magog“ se vztahuje na skytské kmeny, jež žily v sv. Evropě a ve střední Asii. (Židovské starožitnosti, I, 123 [vi, 1]) Klasičtí spisovatelé z doby Řecka a Říma popisovali Skyty jako dravé, bojechtivé severní barbary s velkým jízdním vojskem, dobře vyzbrojené a dobře zacházející s lukem. Jméno Skyta možná pochází od jména „Aškenaz“, což byl další potomek Jafetův. (1Mo 10:2, 3) Nicméně v díle Encyclopædia Britannica, ve vydání z roku 1959 (sv. 20, s. 235), se píše, že „v celé klasické literatuře Skytie všeobecně znamenala všechny kraje na sever a severovýchod od Černého moře a za Skytu (Skuthes) byl považován každý barbar, který přišel z těchto končin“. Jiná encyklopedická díla podobně ukazují, že výraz „Skyta“ byl používán poněkud volně a vztahoval se obecně na kočovné kmeny na S od Kavkazu (oblasti mezi Černým a Kaspickým mořem), podobně jako se v nové době používal výraz „Tatar“. Proto The New Schaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge říká: „Označení ‚Skytové‘ bylo ve starověku volné, a takové bylo i hebrejské ‚Magog‘.“ (S. Jackson, ed., 1956, sv. V, s. 14)

Symbolické použití. Skutečnosti, že Bible (ani světská historie) přesnou polohu „země Magog“ neurčuje, že se prorok zmiňuje o „konečné části let“ (Ez 38:8) a že o popisovaném vpádu do doslovného Izraele není nic známo, poskytují základ pro názor, že proroctví o Magogu se vztahuje na budoucí dobu, na biblický ‚čas konce‘. Kvůli tomu v něm mnoho komentátorů vidí předpověď konečného útoku světových velmocí na Boží Království, a zemi Magog považují za symbol „světa nepřátelského vůči Božímu lidu a království“. (Funk and Wagnalls New Standard Bible Dictionary, 1936, s. 307)

Země Magog má tedy zjevně symbolický význam. Skutečnost, že výraz „Skyta“, s nímž je Magog  obvykle spojován, se začal používat jako synonymum toho, co je surové a nízké, by logicky poukazovala na padlý stav nebo nízké postavení. To je analogie k postavení, které bylo přiděleno Satanovi a jeho andělům po válce v nebi. Z tohoto poníženého postavení Satan hněvivě vede „válku se zbývajícími z jejího [ženina] semene,“ jak to popisuje Zjevení 12:7–17. (Viz heslo GOG č. 2.)

3. Výraz použitý ve Zjevení 20:8 v souvislosti s událostmi, jež mají nastat na konci Tisíciletého panování Krista Ježíše, po propuštění Satana z propasti. Výraz ‚Gog a Magog‘ se nevztahuje na nějaké konkrétní místo, ale na lidi na zemi, kteří se poddají vlivu propuštěného Protivníka a vzbouří se proti Boží vládě, jejímž výrazem jsou ‚svatí a milované město‘. (Zj 20:3, 7–10)