[král spravedlnosti].

Král starověkého Salemu; byl také „knězem Nejvyššího Boha“, Jehovy. (1Mo 14:18, 22) Melchisedek je první kněz, o němž je zmínka v Písmu; toto postavení měl někdy před rokem 1933 př. n. l. Z toho důvodu, že byl králem Salemu, což znamená „pokoj“, ho apoštol Pavel označuje jako „Krále pokoje“ a na základě jeho jména také jako „Krále spravedlnosti“. (Heb 7:1, 2) Předpokládá se, že starověký Salem byl jádrem pozdějšího města Jeruzaléma a že se jeho jméno stalo  součástí jména Jeruzalém, o němž se mnohdy mluví jako o „Salemu“. (Ža 76:2)

Po porážce Kedorlaomera a králů, kteří s ním byli spolčeni, přišel patriarcha Abram (Abraham) k nížině Šave neboli ke „králově nížině“. Tam Melchisedek Abrahamovi „přinesl chléb a víno“ a požehnal mu slovy: „Požehnaný buď Abram od Nejvyššího Boha, Původce nebe a země; a požehnaný buď Nejvyšší Bůh, který ti vydal do ruky tvé utlačovatele!“ Nato dal Abraham králi a zároveň knězi „desetinu ze všeho“, totiž „desátek z hlavních kořistí“, jež získal při svém úspěšném tažení proti spojeneckým králům. (1Mo 14:17–20; Heb 7:4)

Předobraz Kristova kněžství. V pozoruhodném mesiášském proroctví Jehova přísahal Davidovu „Pánu“: „Jsi knězem na neurčitý čas podle způsobu Melchisedeka!“ (Ža 110:1, 4) Na podkladě tohoto inspirovaného žalmu měli Hebrejci důvod dívat se na slíbeného Mesiáše jako na toho, kdo bude mít současně kněžský i královský úřad. Apoštol Pavel v dopise Hebrejcům odstranil jakoukoli pochybnost o tom, kdo je tou předpověděnou osobou, když řekl: „Ježíš, jenž se stal navždy veleknězem podle způsobu Melchisedeka.“ (Heb 6:20; 5:10; viz heslo SMLOUVA.)

Jmenován přímo Jehovou. Melchisedeka nepochybně jmenoval knězem Jehova. Při výkladu o Ježíšově postavení Velekněze apoštol Pavel ukázal, že tuto čest si nikdo nebere „sám od sebe, ale jen když je povolán Bohem, právě jako byl i Áron“. Pavel také vysvětlil, že „Kristus neoslavil sám sebe tím, že se stal veleknězem, ale oslavil jej ten, jenž o něm mluvil: ‚Ty jsi můj Syn; já, já jsem se dnes stal tvým otcem.‘“ Apoštol pak uplatnil prorocká slova Žalmu 110:4 na Ježíše Krista. (Heb 5:1, 4–6)

‚Přijal desátky od Leviho.‘ Melchisedekovo kněžské postavení nemělo žádnou souvislost s izraelským kněžstvem, a jak ukazuje Písmo, bylo vyšší než postavení áronského kněžstva. Jedním z důkazů je to, že Melchisedekovi prokázal úctu Abraham, praotec celého izraelského národa — včetně kněžského kmene Levi. Abraham, který byl „Jehovovým přítelem“ a který se stal „otcem všech těch, kdo mají víru“ (Jk 2:23; Ří 4:11), dal tomuto knězi Nejvyššího Boha desetinu neboli „desátek“. Pavel ukazuje, že Levité vybírali desátky od svých bratrů, kteří také pocházeli z Abrahamových beder. Poukazuje však na to, že Melchisedek, „který od nich neodvozoval svůj rodokmen, vzal desátky od Abrahama“ a „prostřednictvím Abrahama zaplatil desátky i Levi, který desátky dostává, neboť byl ještě v bedrech svého praotce, když ho potkal Melchisedek“. I když tedy levitské kněžstvo přijímalo desátky od izraelského lidu, přesto v zastoupení svého předka Abrahama zaplatilo desátky Melchisedekovi. Dále je nadřazenost Melchisedekova kněžství vidět z toho, že požehnal Abrahamovi, což Pavel zdůrazňuje slovy „menší je bezesporu požehnán větším“. Z těchto a podobných důvodů byl Melchisedek vhodným předobrazem velkého Velekněze, Ježíše Krista. (Heb 7:4–10)

Neměl předchůdce ani nástupce. Pavel jasně ukazuje, že prostřednictvím levitského kněžstva nebylo možné získat dokonalost, a že tedy bylo nezbytné, aby se objevil nějaký kněz „podle způsobu Melchisedeka“. Poukazuje na to, že Kristus pocházel z kmene Juda, z nekněžského kmene, ale pak se zmiňuje o Ježíšově podobnosti s Melchisedekem a ukazuje, že Ježíš se knězem „nestal podle zákona přikázání, který závisí na těle, ale podle moci nezničitelného života“. Áron a jeho synové se stali kněžími bez složené přísahy, ale kněžství svěřené Ježíši Kristu bylo ustanoveno Jehovovou přísahou. Kromě toho levitští kněží umírali a potřebovali nástupce, zatímco vzkříšený Ježíš Kristus, „protože zůstává navždy živý, má své kněžství bez jakýchkoli nástupců“, a je tedy schopen „úplně zachránit ty, kdo se skrze něho přibližují k Bohu, protože je vždy živý, aby za ně naléhavě prosil“. (Heb 7:11–25)

Jak to, že Melchisedek neměl „ani počátek dnů, ani konec života“?

Pavel zdůraznil, co bylo na Melchisedekovi výjimečného, když o něm řekl: „Tím, že je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů, ani konec života, ale byl učiněn podobným Božímu Synovi, zůstává knězem natrvalo.“ (Heb 7:3) Melchisedek se narodil a zemřel jako jiní lidé. V Písmu však nejsou uvedena jména jeho otce ani matky, nejsou tam žádné zmínky o jeho předcích a potomcích ani žádné informace o počátku jeho dnů, ani o konci jeho života. Melchisedek tedy mohl vhodně předstínit Ježíše Krista, jehož kněžství je nekonečné. Melchisedek neměl ve svém kněžském úřadě žádného prokazatelného předchůdce ani nástupce a stejně tak Kristus neměl v postavení velekněze žádného sobě podobného předchůdce, a Bible ukazuje, že také nikdy nebude mít žádného nástupce. Kromě toho, i když se Ježíš narodil v kmenu Juda a v Davidově královské linii, jeho tělesný původ neměl žádný vliv na jeho kněžství, a jeho lidský původ také nezpůsobil, že Ježíš dostal královský i kněžský úřad. K tomu došlo jen proto, že mu to Jehova stvrdil přísahou.

Podle názoru, který se objevuje v Jeruzalémském Targumu a který si získal mnoho příznivců mezi Židy a jinými badateli, byl Melchisedek Noemův syn Sem. Tehdy byl Sem ještě naživu, a dokonce přežil Abrahamovu manželku Sáru. Noe také Semovi zvlášť požehnal. (1Mo 9:26, 27) Tento názor však nebyl potvrzen. Faktem zůstává, že Písmo neodhaluje Melchisedekovu národnost, rodokmen ani potomstvo, a to z opodstatněného důvodu — mohl tak být předobrazem  Ježíše Krista, který se na základě Jehovovy přísahy „stal navždy veleknězem podle způsobu Melchisedeka“. (Heb 6:20)