Jedno z hlavních měst starověkého Egypta, které bývá ztotožňováno s rozvalinami v Mít Rahíně, jež leží asi 23 km již. od Káhiry, na Z od Nilu. Memfis byla po dlouhou dobu nejvýznamnějším městem „Dolního Egypta“ (tedy oblasti Delty a malého území na J od Delty).

V hebrejském textu je u Ozeáše 9:6 město nazváno Mof (ve většině českých překladů se zde uvádí „Memfis“). Na jiných místech v Písmu je označeno hebrejským jménem Nof. (Iz 19:13; Jer 2:16; 44:1; 46:14, 19; Ez 30:13, 16)

Dějiny. Podle legendy, kterou podrobně vylíčil řecký historik Hérodotos (Dějiny, II, 99), Memfidu založil panovník Mén (Ménés). Nebyly však nalezeny žádné historické doklady, které by dosvědčovaly, že tento údajný zakladatel 1. dynastie egyptských panovníků existoval.

Zeměpisná poloha Memfidy byla ideální pro hlavní město této země na Nilu. Memfis se rozkládala jen o něco málo na J od vrcholku Delty (tedy od místa, kde se Nil rozděluje do svých ramen), a proto mohla ovládat nejen kraj Delty na S, ale také dopravu na Nilu. Poušť a hory znesnadňovaly přístup do města ze Z a samotný Nil a také pahorky na druhé straně řeky chránily město od V. A tak Memfis ležící na hranici mezi Horním (již.) a Dolním (sev.) Egyptem měla ve starověku klíčovou polohu vzhledem k celému Egyptu, podobně jako je to v případě dnešní Káhiry, která se rozkládá nedaleko.

Obchod. Po celé své dějiny bylo město významným obchodním střediskem. Na významu začalo ztrácet teprve potom, co bylo dobyto Řeky, kdy se nejvíce vzkvétajícím přístavem v zemi stala Alexandrie na sev. pobřeží. Podle údajů některých historiků proslula Memfis výrobou skla; největším dovozcem jejích výrobků byl Řím. V okolí Memfidy se také pěstovaly akácie, z jejichž dřeva se vyráběl nábytek, lodě pro egyptské loďstvo a zbraně pro vojsko.

Politika. Memfis měla velký význam také z politického hlediska, a to zejména v obdobích, která egyptologové označují jako „Stará říše“ a „Střední říše“. Většina historiků se domnívá, že Memfis byla sídlem vlády nejstarších dynastií, ale je možné, že se vláda na čas přestěhovala do Théb (biblického No-amonu, asi 480 km dále na J). Zdá se pravděpodobné, že Memfis byla hlavním městem ještě v době, kdy v Egyptě pobýval Abraham a kdy se odehrála jeho příhoda s tehdy vládnoucím faraónem. (1Mo 12:10–20)

Z biblických dokladů vyplývá, že v době, kdy v Egyptě žili Izraelité, bylo egyptské hlavní město patrně v Dolním (sev.) Egyptě, odkud se poměrně snadno dalo dostat do země Gošen, kde Izraelité bydleli. (1Mo 47:1, 2, viz heslo GOŠEN č. 1.) Z toho, že se Mojžíš setkal s faraónem ‚u řeky Nil‘, se zdá, že hlavním městem byla spíše Memfis než nějaké jiné město v oblasti Delty (jak se někteří znalci domnívají), kde se Nil rozděluje na několik ramen. (2Mo 7:15)

O Memfidě se kvůli jejímu významu mluví v některých proroctvích týkajících se Egypta. O Nofu (Memfidě) a Tachpanesu (městě v oblasti Delty) prorok Jeremjáš (2:16) řekl, že „se [Izraeli] stále pásli na temeni hlavy“, to znamená, že Izrael plenili, tedy jako by ho činili holohlavým. To však bylo pro lid, který se hlásil k Bohu, pokořující a bylo to spojeno s truchlením. (Srovnej 2Kr 2:23; Iz 22:12.) V případě severního království Izraele i jižního království (Judy) se Egypt, který zde Memfis a Tachpanes představovaly, prokázal jako bezmocný zdroj pomoci a podpory, v něž jmenovaná království doufala, a zároveň se ukázalo, že Egypt je připraven sobecky zneužít Boží smluvní lid ke svému prospěchu. (Oz 7:11; Iz 30:1–3; 2Kr 23:31–35)

Náboženství. Memfis byla egyptským střediskem náboženství a vzdělávání. Ale Izajáš v osmém století př. n. l. předpověděl, že vychvalovaná moudrost nofských (memfidských) knížat (možná knížat z řad kněží) upadne a Egypt bude zaveden na scestí. (Iz 19:13) Je zřejmé, že tito rádci podporovali v Egypťanech falešný pocit bezpečí, pokud jde o útočnou asyrskou velmoc.

V Memfidě byly nalezeny památky z doby, kdy Egyptu vládl etiopský král Tirhaka. Tirhakovi se sice podařilo přežít vojenské střetnutí s asyrským králem Senacheribem v Kanaánu (732 př. n. l.; 2Kr 19:9), ale Senacheribův syn Esar-chaddon egyptské vojsko později rozdrtil a donutil ho, aby se stáhlo do Memfidy. Esar-chaddonova zpráva o následné bitvě zní: „Oblehl jsem Memfidu, jeho [Tirhakovo] královské sídlo, a za půl dne jsem ho dobyl pomocí podkopů, průlomů a přepadových žebříků; zničil jsem (ho), strhl (jeho zdi) a vypálil.“ (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 293) O několik let později  egyptská vojska Memfidu zřejmě dobyla zpět a povraždila asyrskou posádku. Do Egypta však přitáhl Esar-chaddonův syn Aššurbanipal a panovníky z Memfidy zahnal nahoru po Nilu (směrem na J).

Když moc Asýrie začala koncem sedmého století př. n. l. slábnout, Memfis se zase dostala zcela pod egyptskou nadvládu. Potom, co v roce 607 př. n. l. babylónský král Nebukadnecar zpustošil Judu, uprchli do Egypta židovští utečenci a usadili se v Memfidě a dalších městech. (Jer 44:1) Prostřednictvím proroků Jeremjáše a Ezekiela Jehova tyto Židy odsoudil k neštěstí a předpověděl, že Nebukadnecar zasadí Egyptu ničivou ránu a že Memfis (Nof) zakusí plnou sílu tohoto úderu. (Jer 44:11–14; 46:13, 14, 19; Ez 30:10–13) Babylónští útočníci měli Memfidu troufale napadnout za jasného dne. (Ez 30:16)

V roce 525 př. n. l. Memfis znovu utrpěla krutou porážku rukou perského krále Kambýsa a potom se stala sídlem vlády jedné perské satrapie. Z této porážky se město již nikdy zcela nevzpamatovalo. Když za Ptolemaiovců začala na významu nabývat Alexandrie, Memfis postupně upadala a v 7. století n. l. z ní už zbyly jen rozlehlé rozvaliny.

Memfis a nedaleký On (Héliopolis) patřily k nejvýznamnějším posvátným městům starověkého Egypta. (1Mo 41:50) Významné byly zejména svatyně zasvěcené bohu Ptahovi a posvátnému býku Apisovi. Bůh Ptah byl podle „memfidské teologie“, kterou vymysleli kněží z Memfidy, stvořitelem (toto postavení sdílel s dalšími bohy, například Thothem, Raem a Osirisem) a za vzor jeho mytologické činnosti zřejmě sloužil faraón a jeho úloha v lidských záležitostech. Klasičtí historikové uvádějí, že Ptahův chrám v Memfidě byl pravidelně rozšiřován a zkrášlován. Zdobily ho sochy obrovských rozměrů.

V Memfidě byl chován býk Apis, což byl živý býk, který se vyznačoval zvláštními znaky. Lidé ho uctívali jako vtělení boha Osirise, i když v některých legendách je také spojován s bohem Ptahem. Když býk uhynul, konala se za něho veřejná tryzna a nedaleko Sakkáry mu byl vypraven velkolepý pohřeb. (V minulém století byla tamní hrobka otevřena a byla tam nalezena nabalzamovaná těla více než 60 býků a krav.) Stejně náročným obřadem, který se v Memfidě konal, byl výběr a intronizace nového býka Apise. Je možné, že právě tato forma náboženství přivedla vzpurné Izraelity na myšlenku uctívat Jehovu prostřednictvím zlatého telete. (2Mo 32:4, 5) V Memfidě mělo význačné místo také uctívání cizí bohyně Astarte a byly tam také chrámy některých egyptských bohů a bohyň, například Hathor, Amona, Imhotepa, Isis, Osiris-Sokara, Anúbise a dalších. Celá tato plejáda starověkých božstev a jejich model měla být na základě Božího rozsudku zničena. (Ez 30:13)

Královské pohřebiště. O tom, že Memfis byla v minulosti významným městem, svědčí rozlehlá pohřebiště, která se rozkládají nedaleko místa, kde toto starověké město leželo. Na tomto prostoru stojí asi 20 pyramid nebo monumentálních královských hrobek. To, že Memfis byla jako královské pohřebiště proslulá, je patrné z Ozeášova proroctví proti nevěrnému Izraeli, které bylo proneseno v osmém století př. n. l. Píše se tam: „Sesbírá je Egypt; Memfis, ta je pohřbí.“ (Oz 9:6) K pyramidám, které byly objeveny u Sakkáry, což je nedaleko Memfidy, patří také Stupňovitá pyramida, kterou postavil král Džóser (3. dynastie). Tato pyramida je považována za nejstarší známou kamennou stavbu. O něco dál od Memfidy směrem na ZSZ, v Gíze, stojí ještě působivější pyramidy a také Velká sfinga. Dnes jsou tyto hrobky a podobné kamenné stavby vším, co zbylo z náboženské slávy starověké Memfidy. Jak bylo předpověděno, město se stalo ‚pouhým předmětem úžasu‘. (Jer 46:19)