Ničemné, špatné, zlé nebo bezcenné je to, co neodpovídá Božímu měřítku mravní znamenitosti. Je to vyjádřeno řeckým slovem po·ne·riʹa (Mt 22:18; Mr 7:22; Lk 11:39; Sk 3:26; Ří 1:29; 1Ko 5:8; Ef 6:12) a také hebrejským slovesem ra·šaʽʹ a jeho příbuznými tvary. (1Mo 18:23; 2Sa 22:22; 2Pa 20:35; Job 34:8; Ža 37:10; Iz 26:10) Slovo po·ne·rosʹ (příbuzné se slovem po·ne·riʹa) často znamená něco, co je zlé nebo ničemné v mravním ohledu (Lk 6:45), ale může být uplatněno i na to, co je špatné nebo bezcenné v hmotném ohledu (například když Ježíš Kristus mluvil o ‚bezcenném ovoci‘ [Mt 7:17, 18]). Toto slovo může označovat i něco, co je škodlivé, a ve Zjevení 16:2 bylo přeloženo výrazem „bolestivé“ (ČB-Hč, ČLK) a ‚zhoubné‘. (EP, NS)

Proč Bůh připouští ničemnost?

Jako „ten ničemný“ je vhodně označován Satan Ďábel, který se staví proti Božím spravedlivým měřítkům a způsobil, že se první lidé, Adam a Eva, vzbouřili proti Bohu. (Mt 6:13; 13:19, 38; 1Ja 2:13, 14; 5:19) Vzpoura, kterou Satan vyprovokoval, zpochybnila právoplatnost a spravedlnost Boží svrchovanosti, tedy to, zda tvorům, které stvořil, Bůh vládne oprávněně a zda to dělá v jejich nejlepším zájmu. To, že se Adam s Evou vzbouřili, vyvolalo také další spornou otázku: prokáží se všichni ostatní inteligentní tvorové jako Bohu nevěrní, když jim poslušnost zřejmě nepřinese žádné hmotné výhody? Tvrzení, které Satan pronesl v souvislosti s věrným Jobem, naznačovalo, že ano. Satan řekl: „Kůži za kůži, a všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše. Napřáhni, prosím, pro změnu svou ruku a dotkni se až jeho kosti a jeho těla a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ (Job 2:4, 5; viz heslo SVRCHOVANOST.)

Vyřešení těchto sporných otázek, jež byly vzneseny, vyžadovalo čas. Jehova Bůh tedy připustil, aby ničemní lidé žili dále, a ostatním lidem dal možnost, aby tím, že budou Bohu věrně sloužit i za nepříznivých podmínek a ve zkouškách, dokázali, že Satanovo tvrzení je nepravdivé. Díky tomu, že Bůh připouští ničemnost, mají lidé také možnost opustit nesprávnou cestu a ochotně se podřídit Božím spravedlivým zákonům. (Iz 55:7; Ez 33:11) Na základě toho, že Bůh nějaký čas čeká se zničením ničemných, mohou být ušetřeni spravedlivě smýšlející lidé, protože jim Jehova poskytl čas, aby dokázali, že ho milují a že mu jsou oddáni. (Ří 9:17–26)

Jehova navíc využívá různé okolnosti tak, aby ničemní nevědomky posloužili jeho záměru. I když se staví proti Bohu, může je Bůh usměrňovat do té míry, aby jeho služebníci mohli zůstat ryzí, a může způsobit, aby jednáním těchto lidí byla vyzdvižena jeho spravedlnost. (Ří 3:3–5, 23–26; 8:35–39; Ža 76:10) Tato myšlenka je vyjádřena v Příslovích 16:4: „Jehova všechno učinil pro svůj záměr, ano i ničemného pro zlý den.“

Příkladem toho je faraón, kterého Jehova prostřednictvím Mojžíše a Árona použil k propuštění Izraelitů z otroctví. Bůh z tohoto egyptského vládce neudělal ničemného člověka. Dovolil však, aby dále žil, a také navodil takové okolnosti, jež způsobily, že se faraón sám prokázal jako ničemný člověk, který si zaslouží smrt. Jehovův záměr v této situaci je patrný ze slov ve 2. Mojžíšově 9:16: „Zachoval jsem tě vskutku proto,  abych ti ukázal svou moc a aby se mé jméno oznamovalo po celé zemi.“

Působivým projevem Jehovovy moci bylo deset ran, kterými byl Egypt postižen a které vyvrcholily zničením faraóna a jeho vojenských sil v Rudém moři. (2Mo 7:14–12:30; Ža 78:43–51; 136:15) Ještě o mnoho let později se o tom vyprávělo v okolních národech a Boží jméno tak bylo oznamováno po celé zemi. (Joz 2:10, 11; 1Sa 4:8) Kdyby Jehova faraóna zabil ihned, nebylo by možné, aby byl Bůh tímto projevem své moci oslaven a aby byl Jeho lid osvobozen.

Písmo nás ujišťuje, že přijde doba, kdy ničemnost už nebude existovat; až totiž bude splněn účel toho, proč Bůh ničemnost připouští, budou všichni ti, kdo se staví proti Stvořiteli, zničeni. (2Pe 3:9–13; Zj 18:20–24; 19:11–20:3, 7–10)