[z egyptštiny, znamená „město Amona [egyptského boha]“].

Významné město a dříve hlavní město Egypta, které leželo na obou březích horního Nilu asi 530 km na J od Káhiry. Řekové jej znali jako Théby a toto jméno se dnes běžně používá.

V minulosti někteří učenci pokládali hebrejský název „No“ za nesprávný přepis egyptského jména města. (Jer 46:25) Nicméně podle profesora T. O. Lambdina „nedávné výzkumy v egyptsko-koptské fonologii ukazují, že hebrejský přepis může být správný a může odpovídat původní egyptské výslovnosti . . . Problém dále komplikuje to, že egyptologové si nejsou jisti tím, jak se v tomto egyptském slově správně četly souhlásky.“ (The Interpreter’s Dictionary of the Bible, G. A. Buttrick, ed., 1962, sv. 4, s. 615, 616)

Ve starověkých egyptských textech je toto město nazýváno „Amonovo město“. Město se totiž stalo hlavním centrem uctívání boha Amona, který se z postavení menšího boha dostal do postavení hlavního boha národa a byl srovnatelný s řeckým Diem (Jupiterem). (Viz heslo AMON č. 4.) Faraónové zde vystavěli ohromné monumenty a chrámy, jež pokrývají rozsáhlé území na vých. břehu Nilu (v Karnaku a Luxoru), a další velkolepé chrámy a obrovská pohřebiště na záp. břehu řeky. Amonův chrám v Karnaku je pokládán za největší sloupovou stavbu, jaká kdy byla postavena; některé z jeho masivních sloupů měří v průměru až 3,5 m.

Stává se hlavním městem Egypta. Zvláště během období, jež se označuje jako „Nové království neboli říše: dynastie 18–20“, dosáhly Théby velkého významu a staly se hlavním městem země. Ležely daleko od moře i od suchozemského spojení s Asií, což znamenalo, že město bylo z této strany dobře chráněno. Je možné, že odchodem Izraelitů z Egypta velmi slabá vláda Dolního Egypta ztratila důvěru a královský rod Horního Egypta využil situace,  aby získal nadvládu. V každém případě existují doklady, že v té době došlo k výrazné reorganizaci.

Středisko kněžské služby. Administrativní správa země se sice později přesunula na jiná místa, ale No-amon (Théby) byl dále bohatým a význačným městem, střediskem mocného kněžstva boha Amona, jehož přední kněz byl co do moci a bohatství hned po faraónovi. V sedmém století př. n. l. však za vlády asyrského krále Esar-chaddona zaútočili Asyřané na Egypt. Aššurbanipal, Esar-chaddonův syn a následník trůnu, dobývání obnovil, dostal se až k Thébám a město úplně vyplenil. Toto zničení měl zjevně na mysli prorok Nahum, když varoval asyrské hlavní město Ninive, že bude ve stejném rozsahu zničeno. (Na 3:7–10) Obranné linie No-amonu, které křížily silnici od Palestiny a táhly se podél Nilu, selhaly a bohatství pocházející z obchodní činnosti města i náboženské chrámy padly do rukou plenících Asyřanů.

Město je zničeno. Ke konci sedmého století nebo začátkem století šestého však No-amon dosáhlo opět významného postavení. Jeremjáš i Ezekiel předpověděli rozsudek Jehovy Boha nad hlavním egyptským bohem Amonem z No, nad faraónem a nade všemi egyptskými bohy, rozsudek, který měl vykonat babylónský král Nebukadnecar. (Jer 46:25, 26; Ez 30:10, 14, 15) Další těžkou ránu uštědřil No-amonu v roce 525 př. n. l. perský vládce Kambýses a město postupně upadalo, až jej nakonec za podíl na vzpouře proti římské vládě (30/29 př. n. l.) úplně zničili Římané, kterým velel Gaius Cornelius Gallus. Dnes je kolem mohutných rozvalin chrámů nemohoucích bohů z No jen několik malých vesniček.