Občan je rodilý nebo naturalizovaný obyvatel města nebo státu, který má nárok na určitá práva a výsady, jež jiným lidem poskytnuty nejsou, a který za to přijímá povinnosti, jež úřady udělující občanství s takovými právy spojují. V Bibli se výrazy „občan“ a „občanství“ vyskytují pouze v Křesťanských řeckých písmech. Řecké výrazy po·liʹtes (občan), po·li·teiʹa (občanova práva; občanství; stát), po·liʹteu·ma (občanství; život občanů), syn·po·liʹtes (spoluobčan) a po·li·teuʹo·mai (chovat se jako občan) se všechny vztahují ke slovu poʹlis, jež znamená „město“.

V Hebrejských písmech se sice výrazy „občan“ a „občanství“ nevyskytují, ale pojmy „občan“ a „ten, kdo občanem není,“ jsou obsaženy například ve výrazech „rodák“ a „cizí usedlík“. (3Mo 24:22) V uspořádání mojžíšského Zákona byl sbor společenstvím, do kterého mohli být — s určitými omezeními — cizí lidé přijati a mohli z něho mít v mnoha ohledech prospěch společně s rodilými Izraelity. Je možné říci, že občanem se cizí usedlík mužského rodu stal tím, že se dal obřezat; tehdy mu byly v plné míře poskytnuty větší výsady při uctívání Jehovy, dokonce do té míry, že se směl účastnit každoročního svátku Pasach. (2Mo 12:43–49; 4Mo 9:14; viz hesla CIZINEC; CIZÍ USEDLÍK.)

Římské občanství. Římské občanství člověku zajišťovalo zvláštní práva a určité druhy nedotknutelnosti, které byly uznávány a ctěny po celé říši. Bylo například nezákonné římského občana mučit nebo bičovat s úmyslem vynutit od něho doznání; tresty tohoto druhu byly považovány za velmi ponižující, vhodné jen pro otroky. Římští vojáci v Jeruzalémě zachránili Pavla před davem Židů. Pavel se nejdříve ke svému římskému občanství nepřihlásil, ale když se ho chystali bičovat, řekl důstojníkovi, který tam stál: „Je zákonné, abyste mrskali člověka, který je Říman a není odsouzený?“ Zpráva pokračuje: „Jakmile to důstojník slyšel, šel k vojenskému veliteli, podal zprávu a řekl: ‚Co zamýšlíš udělat? Vždyť ten člověk je Říman.‘“ Když vyšla pravda najevo, ‚ti, kdo se ho chystali vyslýchat mučením, od něho okamžitě ustoupili; a vojenský velitel dostal strach, když zjistil, že je Říman, a že ho spoutal‘. (Sk 21:27–39; 22:25–29; viz také Sk 16:37–40.)

Další výhoda a výsada, které s sebou neslo římské občanství, bylo právo, které umožňovalo odvolat se proti rozhodnutí místodržitele provincie, a to k římskému císaři. V případě hrdelního trestného činu měl římský občan právo být poslán do Říma, aby byl vyslechnut samotným císařem. Proto Pavel při projednávání svého případu před Festem prohlásil: „Stojím před césarovým soudcovským stolcem, kde mám být souzen . . . nikdo mě [Židům] nemůže vydat jako projev přízně. Odvolávám se k césarovi!“ (Sk 25:10–12) Jakmile někdo uplatnil své právo odvolat se do Říma, tato žádost byla neodvolatelná. Když tedy král Agrippa II. Pavlův případ prozkoumal, řekl Festovi: „Ten člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k césarovi.“ (Sk 26:32)

Římské občanství mohlo být získáno různými způsoby. Někdy císařové udělili tuto zvláštní výsadu celým městům nebo oblastem či jednotlivcům za prokázané služby. Někdy bylo také možné si občanství přímo koupit za určitý peněžní obnos. To udělal vojenský velitel Claudius Lysias, který řekl Pavlovi: „Koupil jsem si ta občanská práva za velký obnos peněz.“ Když mu Claudius Lysias odpověděl, že si občanská práva koupil, Pavel prohlásil: „Ale já jsem se s nimi dokonce narodil.“ (Sk 22:28)

Duchovní občanství. Pavel se ve svých dopisech zmiňuje také o duchovním občanství. O neobřezaných pohanech, kteří se stali duchovními Izraelity, říká, že kdysi byli bez Krista, odcizeni Izraeli, a že byli cizími lidmi vůči smlouvám, že neměli žádnou naději a že byli bez Boha, ale že nyní jsou „ve spojení s Kristem Ježíšem“. Ve stejném duchu pokračuje: „Jistě tedy již nejste cizími lidmi a cizími usedlíky, ale jste spoluobčané svatých.“ (Ef 2:12, 13, 19) To mělo zvláštní význam tehdy, když Pavel psal křesťanům ve Filipech, v jednom z měst, jimž kdysi bylo uděleno římské občanství; v tomto městě  bylo deset let předtím Pavlovo římské občanství pošlapáváno. Napsal jim: „Pokud jde o nás, naše občanství existuje v nebesích.“ (Fil 3:20) V témž dopise spoluvěřící vybízel, aby se ‚chovali způsobem hodným dobré zprávy‘. Řecké slovo přeložené výrazem ‚chovat se‘ (po·li·teuʹo·mai) doslova znamená ‚chovat se jako občan‘. (Fil 1:27; srovnej Int.)