Výrazem „období“ je míněno jednak roční období, v němž se obvykle vykonávají určité zemědělské práce nebo v němž převládá určité počasí, a jednak čas, který je k něčemu vhodný nebo ustanovený.

Při rotaci Země kolem Slunce je zemská osa vůči rovině ekliptiky nakloněna v určitém úhlu, a to je příčinou střídání ročních dob. Podle nebeských těles je možné sledovat, jak plyne čas, a tato tělesa také slouží k určování období. (1Mo 1:14) V 1. Mojžíšově 8:22 čteme, že roční období na zemi ‚nikdy nepřestanou‘. O vzájemném vztahu mezi měsíci židovského kalendáře a kalendáře gregoriánského a o obdobích svátečních, klimatických a zemědělských se pojednává pod heslem KALENDÁŘ.

Se zemědělskými obdobími byla těsně spjata každoroční ‚sváteční období‘, v nichž byly slaveny svátky ustanovené mojžíšským Zákonem. (1Pa 23:31; 2Pa 31:3) Když tedy Pavel dával radu některým židovským křesťanům, kteří ‚puntičkářsky zachovávali dny a měsíce a období‘, mínil tím sváteční období, která byla součástí Zákona, a ne pouze období související s počasím nebo období zemědělská. (Ga 4:10)

Výraz „období“ se tedy může vztahovat na určený nebo ustanovený čas nebo na dobu, která je něčím charakteristická. (Sk 3:19, Rbi8, ppč; Ří 8:18; Ga 6:9) Postupně bylo křesťanům velmi přesně objasněno, co patří ke zdravému učení a správnému chování. Bylo to tedy „období“, kdy měli bdít. (Ří 13:11–14) O ‚časy nebo období‘ neboli o dobu, kdy se — pokud jde o určité věci — stane Jehovova vůle, se Jehovovi ctitelé skutečně zajímali (Sk 1:7), a když byly tyto věci postupně zjevovány, tito lidé jim porozuměli. (1Te 5:1)

Pokud jde o přebývání národů na zemi, Bůh „vymezil ustanovená období“ (Sk 17:26; „pevně určil epochy jejich dějin“, NE) tím, že rozhodl, kdy má dojít k určitým změnám, například kdy má nastat ustanovené období, v němž budou kananejští obyvatelé vyhlazeni ze Zaslíbené země. (1Mo 15:13–21; Jer 25:8–11; Da 2:21; 7:12; viz heslo USTANOVENÉ ČASY NÁRODŮ.)