Park
Slovo par·desʹ se v Hebrejských písmech objevuje pouze třikrát a někteří badatelé předpokládají, že je odvozeno od perského slova pairidaeza. (Viz však heslo RÁJ.) Podle M’Clintockova a Strongova díla Cyclopædia (1894, sv. VII, s. 652) Xenofón použil tento perský výraz ve významu „rozsáhlý kus půdy, ohrazený pevným plotem nebo hradbou, oplývající stromy, keři, rostlinami a zahradní kulturou, kde byla chována vybraná zvířata, a to buď volně, nebo pod dozorem, podle toho, zda byla pokojná, či divoká“. Řeckou formu tohoto slova (pa·raʹdei·sos) použili překladatelé Septuaginty všude, kde byla zmínka o zahradě Eden.
K význačným dílům, která udělal Šalomoun, patřily také „zahrady a parky [„sady“ EP; heb. far·de·simʹ]“, v nichž vysázel ovocné stromy všeho druhu. (Ka 2:5) Stejný výraz používá ve své ‚nejskvělejší písni‘, když zamilovaný pastýř popisuje kůži Šulamitky jako „ráj granátových jablek s nejvybranějšími plody“. (Pís 1:1; 4:12, 13) Nehemjáš 2:7, 8 ukazuje, že v poexilní době perský král ustanovil Asafa ‚hlídačem parku, který patřil králi‘, a že bylo nutné požádat o dovolení porazit v tomto parku stromy pro rekonstrukci Jeruzaléma. (Viz hesla LES; ZAHRADA.)