Ptáci jsou teplokrevní opeření obratlovci; jsou vejcorodí, tzn. že se rozmnožují vejci. Bible se o ptácích zmiňuje asi 300krát a konkrétně je jich tam jmenováno asi 30 druhů. Mluví se o jejich létání, často v souvislosti s útěkem před nepřáteli (Ža 11:1; Př 26:2; 27:8; Iz 31:5; Oz 9:11); o jejich hnízdění ve stromech (Ža 104:12; Mt 13:32); o jejich hnízdech (Ža 84:3; Ez 31:6); o používání ptáků, zejména mladých holubů a hrdliček, k obětem (3Mo 1:14; 14:4–7, 49–53) a k jídlu (Ne 5:18), mimo jiné i jejich vajec (Iz 10:14; Lk 11:11, 12), a o tom, jak jim Bůh opatřuje potravu a stará se o ně (Mt 6:26; 10:29; srovnej 5Mo 22:6, 7).

Ptáci patřili k prvním živým duším na zemi; začali existovat v pátém stvořitelském ‚dnu‘ společně s mořskými tvory. (1Mo 1:20–23) Z obecných výrazů, kterými jsou v Bibli ptáci označeni, je nejčastěji používáno hebrejské slovo ʽóf, jehož základní význam je „létající tvor“ (1Mo 1:20), a může se vztahovat nejen na ptáky, ale i na okřídlený hmyz. (Srovnej 3Mo 11:13, 21–23.) V řadě textů se vyskytuje také hebrejské slovo cip·pórʹ, což je výraz, který je používán v obecném smyslu a vztahuje se na ptáky všeobecně. (1Mo 7:14) Třetí hebrejský výraz ʽaʹjit je používán výlučně na dravce.

V Řeckých písmech se vyskytuje výraz orʹne·on, což znamená prostě „pták“ (Zj 18:2), a výrazy pe·tei·nonʹ a pte·nosʹ, jejichž doslovný význam je „létavec“. (Ří 1:23; 1Ko 15:39; srovnej Int.) Podle slov ve Skutcích 17:18 označili jistí aténští filozofové Pavla jako ‚mluvku‘. Řeckým slovem (sper·mo·loʹgos), které je zde použito, byl označován pták, který sbírá semena; v obrazném smyslu však bylo toto slovo používáno na člověka, který sbírá odpadky tím, že žebrá nebo krade, nebo, jako v uvedeném případě, na člověka, který reprodukuje odpadky poznání, tedy na neužitečného mluvku.

Pečlivé studium života ptáků poskytuje přesvědčující důkazy o biblickém učení, že ptáci byli stvořeni Bohem. Ptáci i plazi jsou sice vejcorodí, ale plazi jsou studenokrevná zvířata a jsou často neteční, zatímco ptáci jsou teplokrevná zvířata a patří k nejaktivnějším tvorům na zemi; mají také neobvykle rychlý puls. Názor evolucionistů, že se ze šupin a ploutví plazů postupně vyvinula opeřená křídla, je nesmyslný a nepodložený. Na fosiliích ptáků, které vědci pojmenovali Archaeopteryx (neboli „prakřídlo“) a Archaeornis (neboli „prapták“), jsou sice patrné zuby a dlouhý ocas tvořený obratli, ale je na nich také patrné, že tito ptáci byli celí opeření, že měli nohy uzpůsobené k sedění na větvi a měli plně vyvinutá křídla. Neexistují žádné mezičlánky, u kterých by bylo vidět, že se ze šupin vyvíjí peří nebo z předních noh křídla, a které by budily zdání, že podporují evoluční teorii. Jak to vyjádřil apoštol Pavel, ptáci mají jiné „tělo“ než ostatní tvorové na zemi. (1Ko 15:39)

Žalmista vyzval ‚okřídlené ptáky‘, aby chválili Jehovu (Ža 148:1, 10), a ptáci to dělají — svým organismem a složitou stavbou svého těla. Jediný pták může mít od 1 000 do 20 000 per. Každé z nich je tvořeno stvolem, z něhož vyrůstají stovky větviček, které tvoří vnitřní tkanivo; každá větvička má několik set menších paprsků a každý paprsek má stovky háčků. Odhaduje se, že jediné pero holuba dlouhé 15 cm obsahuje stovky tisíc paprsků a doslova miliony háčků. Ve  stavbě křídel a těla ptáka jsou zásady aerodynamiky uplatněny mnohem komplexněji a účinněji než u dnešní letecké techniky. Pták má duté kosti, což přispívá k tomu, že je lehký; například kostra fregatky, která má rozpětí křídel 2 m, může vážit pouze asi 110 g. Některé kosti křídla velkých ptáků, kteří plachtí, mají v dutých částech dokonce podpěry, podobně jako jsou vzpěry v křídlech letadel.

Před potopou Noe do archy přivedl po párech ptáky „podle jejich druhů“, aby byli zachováni naživu. (1Mo 6:7, 20; 7:3, 23) Není možné s jistotou určit, kolik různých „druhů“ ptáků tehdy existovalo, protože od té doby, dokonce i v nedávných letech, některé druhy ptáků vyhynuly. Je však zajímavé, že na seznamu ptáků je podle současného vědeckého třídění, jak je předkládá The New Encyclopædia Britannica (1985, sv. 15, s. 14–106), celkem pouze 221 ptačích „čeledí“, mezi nimiž jsou uvedeny i čeledi, které již vyhynuly nebo jsou známy jen ve formě fosilií. V rámci těchto „čeledí“ existují samozřejmě tisíce druhů. (Viz heslo ARCHA.)

Po celosvětové potopě předložil Noe ‚čisté létající tvory‘ a také další zvířata jako oběť. (1Mo 8:18–20) Bůh potom dovolil, aby se ptáci stali součástí lidské stravy, a to za předpokladu, že lidé nebudou jíst jejich krev. (1Mo 9:1–4; srovnej 3Mo 7:26; 17:13.) To, že někteří ptáci byli tehdy označeni za ‚čisté‘, se nepochybně vztahuje k nějakému Božímu pokynu, který se týkal toho, zda je určitý pták přijatelný k obětování; biblická zpráva ukazuje, že pokud jde o jedení ptáků, nebyl až do zavedení mojžíšského Zákona žádný pták označen za ‚nečistého‘. (3Mo 11:13–19, 46, 47; 20:25; 5Mo 14:11–20) O činitelích, podle nichž byli ptáci označováni za „nečisté“ z obřadního hlediska, se v Bibli výslovně nemluví. Většina ptáků, kteří byli takto označeni, byli dravci nebo ptáci živící se zdechlinami, ale nebylo to tak ve všech případech. (Viz heslo DUDEK.) Tento zákaz byl zrušen po uzavření nové smlouvy, jak to Bůh zjevil Petrovi ve vidění. (Sk 10:9–15)

Určit ptáky, kteří jsou v Bibli konkrétně jmenováni, je v některých případech velmi obtížné. Lexikografové používají jako vodítko obvykle význam kořenu jména, které bývá popisné, dále informace, které jsou v kontextu uvedeny o zvycích a přirozeném prostředí ptáka, a informace získané pozorováním ptáků, o nichž je známo, že se vyskytují v biblických zemích. V mnoha případech se má za to, že pojmenování ptáků jsou onomatopoická, tedy že jsou přepisem zvuku, který určitý pták vydává.

Díky rozmanitému rázu krajiny — od horských vrcholů s chladným podnebím po hluboká údolí s horkým klimatem, od vyprahlých pouští po pobřežní nížiny (to všechno u jv. cípu Středozemního moře) — je Palestina místem, na kterém je soustředěn velký počet druhů ptáků. Hora Hermon na S je po většinu roku pokryta sněhem, ale kraj asi 200 km směrem na J podél údolí Jordánu a nedaleko Mrtvého moře má horké a tropické klima. V každém z těchto pásem — ať už ve vysokohorském, či tropickém, v mírném pásmu, či v pouštních oblastech — žijí ptáci příznační pro dané prostředí. (Ža 102:6; 104:16, 17) Palestina navíc leží na jedné z hlavních tras, po nichž každoročně táhnou ptáci (čápi, hrdličky, křepelky, rorýsi, vlaštovky, bulbulové, kukačky a další), kteří se na jaře stěhují na S z Afriky a na podzim na J z Evropy a Asie. (Pís 2:11, 12; Jer 8:7) Odhaduje se tedy, že v určitou dobu během roku je možné v Palestině objevit asi 470 druhů ptáků. A vzhledem k tomu, že v průběhu staletí byly v Palestině ničeny lesy a další vegetace, je pravděpodobné, že tam v biblických dobách byla ptačí populace ještě větší.

Pozoruhodné je zejména velké množství dravců (heb. ʽaʹjit), kteří se v Palestině vyskytují; patří k nim orli, ostříži, sokoli, luňáci a supi. Když chtěl Abraham obětovat některá zvířata a ptáky, začali se na ně slétat draví ptáci, a Abraham je musel odhánět až do západu slunce. (1Mo 15:9–12; srovnej 2Sa 21:10.) Při hledání potravy se tito ptáci nespoléhají na relativně slabý čich, ale spoléhají se na svůj silný zrak, který jim umožňuje vidět dobře i na velké vzdálenosti.

Známá scéna, při níž je skupina ptáků-mrchožroutů shromážděna kolem mrtvého těla, byla často základem zlověstné výstrahy pro nepřítele (1Sa 17:44, 46) a opakovaně tvořila část Bohem inspirovaných prorockých varování pro izraelský národ a jeho panovníky (5Mo 28:26; 1Kr 14:11; 21:24; Jer 7:33; 15:3) a také pro cizí národy. (Iz 18:1, 6; Ez 29:5; 32:4) Proto ten, koho Jehova použil k vykonání rozsudku, byl obrazně popsán jako ‚dravý pták‘. (Iz 46:11) Zpustošení města či země bylo popisováno tak, že se stanou domovem určitých ptáků žijících na osamělých místech (Iz 13:19–21; srovnej Zj  18:2) nebo že z nich všichni ptáci zmizí. (Jer 4:25–27; 9:10; 12:4; Oz 4:3; Sef 1:3) Paralelou k provolání, kterým jsou všichni ptáci vyzýváni, aby se shromáždili k hodování na mrtvých tělech Goga z Magogu a všech z jeho zástupu (Ez 39:1–4, 17–21), je provolání zaznamenané ve Zjevení; v něm se jako důsledek toho, že Kristus Ježíš vykonal jakožto Král rozsudek, těla panovníků národů a jejich vojsk stávají pokrmem ‚všech ptáků, kteří létají středem nebe‘. (Zj 19:11–21; naproti tomu viz slova útěchy, která Bůh pronáší ke svému lidu, jak je to zapsáno v Oz 2:18–20.)

Uctívání ptáků, kteří by představovali pravého Boha, bylo izraelskému národu zakázáno (5Mo 4:15–17), ale mezi pohanskými národy, zejména v Egyptě, bylo toto uctívání velmi rozšířeno. (Ří 1:23) V egyptských hrobkách byly nalezeny stovky mumifikovaných ptáků, zejména sokolů, supů a ibisů, které Egypťané považovali za posvátné. K egyptským hieroglyfům patří asi 22 různých znaků pro ptáky.