Purim
Svátek, který se slavil 14. a 15. adaru, posledního měsíce židovského roku, což odpovídá konci února a začátku března; říkalo se mu také Svátek losů. (Es 9:21) Jméno souvisí s tím, že metáním puru (losu) Haman určoval příznivý den, kdy mělo být provedeno úkladné vyhlazení Židů. Haman byl Agagovec, možná Amalekita z královského rodu, byl ctitelem pohanských božstev, a proto se uchyloval k metání losu jako k „druhu věštby“. (Es 3:7, Le, ppč; viz hesla LOS; PUR; VĚŠTBA.) Ve dvanáctém roce vlády krále Ahasvera (Xerxa I.), 13. nisanu, zjevně na jaře roku 484 př. n. l., byl pro všechny perské provincie připraven oficiální výnos, k jehož schválení Haman přiměl krále; bylo to nařízení, že Židé mají být vyhlazeni.
Na památku osvobození. Tento svátek připomíná záchranu Židů před zničením, které mělo být provedeno na základě Hamanova úkladného plánu. Jméno Purim mu tedy Židé dali pravděpodobně ironicky. (Es 9:24–26) V apokryfní knize Makabejské je také označen jako ‚Mordokajův den‘, protože Mordekai měl při událostech, které s tímto svátkem souvisely, důležitou úlohu. (2. Makabejská 15:36, EP) K záchraně Židů přispělo to, že královna Ester jednala s nasazením vlastního života a řídila se pokyny svého staršího bratrance Mordekaie. Ester se tři dny postila, než si vyžádala audienci u krále, aby ho pozvala nejdříve na první a potom na druhou hostinu, při které mohla přednést svou žádost. (Es 4:6–5:8) Žádost byla příznivě vyslyšena, a protože kvůli nezměnitelnému zákonu Médů a Peršanů (Da 6:8) nemohl být původní výnos zrušen, byl 23. sivanu vydán další výnos. Tento dokument uděloval Židům právo na obranu a umožňoval jim, aby se připravili. Napsal ho Mordekai a dokument byl přeložen do mnoha jazyků různých oblastí Perské říše. Židé bojovali a knížata, satrapové a místodržitelé jim pomáhali, takže se situace obrátila v neprospěch nepřátel, kteří Židy nenáviděli. Dne 13. adaru došlo k velkému pobíjení, jehož obětí nebyli Židé, ale jejich nepřátelé. Dne 14. adaru pobíjení pokračovalo v královském městě Šušan. Židé v soudních oblastech měli 14. adaru odpočinek a v Šušanu odpočívali 15. adaru, a hodovali a radovali se. (Es 8:3–9:19)
Na památku tohoto osvobození uložil Mordekai Židům povinnost každoročně zachovávat dny 14. a 15. adaru, aby je drželi jako dny „hodování a radování a vzájemného rozesílání podílů a darů chudým lidem“. (Es 9:20–22) Později byl napsán další dopis, ve kterém bylo potvrzeno, že královna Ester přikazuje slavit tento svátek. Měl se držet v každé generaci, v každé rodině, v každé soudní oblasti a v každém městě, každoročně v ustanovený čas. (Es 9:28–31; viz heslo ESTER [KNIHA].)
Židé přesně slaví tento svátek dodnes, s mnoha dodatky. Jedním z tradičních dodatků, k nimž došlo během času, je to, že den 13. adaru byl vyhrazen jako postní den, kterému se říká Půst Ester. Při tomto svátku není zakázáno obchodovat či pracovat.
Otázka související s Janem 5:1. V Křesťanských řeckých písmech není o svátku Purim žádná výslovná zmínka. Byl vyjadřován názor, že se o něm zmiňuje Jan 5:1: „Potom byl svátek Židů a Ježíš vyšel do Jeruzaléma.“ Uplatnění tohoto verše na svátek Purim však je nepodložené. V některých rukopisech je před slovy „svátek Židů“ určitý člen. (Viz Rbi8, ppč) To ukazuje, že muselo jít o jedno ze tří slavnostních období svátků, jež jsou uvedena v 5. Mojžíšově 16:16, zejména vzhledem k tomu, že Ježíš šel do Jeruzaléma, což by při slavení svátku Purim nebylo nutné. Purim se spojoval spíše s místní synagógou a jejím okolím než s chrámem; tento svátek se měl slavit ve městě, v němž člověk bydlel. Je také nepravděpodobné, že by Ježíš cestoval pěšky až do Jeruzaléma a pak by opět odešel do Galileje, když do Pasachu zbýval už jen měsíc. A kdybychom přijali názor, že se Jan 5:1 vztahuje na Purim a Jan 6:4 na Pasach, který byl o měsíc později, znamenalo by to, že by se během této krátké doby muselo stát neuvěřitelně mnoho věcí. Znamenalo by to totiž, že Ježíš v té době sloužil v Kafarnaum, cestoval po Galileji a pak se vrátil do Kafarnaum a opět do Judeje a Jeruzaléma. (Viz heslo JEŽÍŠ KRISTUS, tabulka Hlavní události Ježíšova pozemského života.) Opodstatněný názor je tedy ten, že „svátek Židů“ uvedený u Jana 5:1 byl skutečně svátek Pasach roku 31 n. l. (Viz heslo JEŽÍŠ KRISTUS, Důkazy, že Ježíšova služba trvala tři a půl roku.)
Účel. Někteří komentátoři sice říkají, že svátek Purim, jak jej Židé slaví v dnešní době, má spíše ráz světský než duchovní a že při něm někdy dochází k výstřednostem, ale v době, kdy byl zaveden a kdy se s jeho slavením začalo, takový nebyl. Mordekai i Ester sloužili pravému Bohu Jehovovi a tento svátek byl zaveden k Jeho cti. Tehdejší osvobození Židů lze připsat Jehovovi Bohu, neboť sporná otázka tehdy vznikla proto, že Mordekai uctíval výlučně Jehovu a zůstal při tom ryzí. Haman byl pravděpodobně Amalekita, člen národa, který byl Jehovou výslovně proklet a odsouzen ke zničení. Mordekai se řídil Božím výnosem a odmítl se Hamanovi klanět. (Es 3:2, 5; 2Mo 17:14–16) Také z toho, co Mordekai řekl Ester (Es 4:14), je patrné, že osvobození pro Židy očekával od vyšší moci; a skutečnost, že se Ester postila před tím, než předstoupila před krále se svou původní žádostí — s pozváním na hostinu —, svědčí o tom, že prosila Boha o pomoc. (Es 4:16)