Nádherný park nebo zahrada podobná parku. Řecké slovo pa·raʹdei·sos se v Křesťanských řeckých písmech objevuje třikrát. (Lk 23:43; 2Ko 12:4; Zj 2:7) Toto slovo používali řečtí pisatelé již za Xenofóna (asi 431–352 př. n. l.) a Pollux mu přisuzuje perský původ. (O Kýrově vychování, I, 3; Anabasis, I, ii, 7; Onomastikon, IX, 13) Někteří lexikografové odvozují hebrejské slovo par·desʹ (znamenající v podstatě park) ze stejného zdroje. Perské spisy však sahají pouze do šestého století př. n. l. a vzhledem k tomu, že slovo par·desʹ použil Šalomoun (v 11. století př. n. l.) ve svých spisech, je toto odvozování hebrejského výrazu pouhým dohadem. (Ka 2:5; Pís 4:13) Slovo par·desʹ je dále použito u Nehemjáše 2:8, kde je zmínka o lesnatém královském parku perského krále Artaxerxa Longimana v pátém století př. n. l. (Viz heslo PARK.)

Všechny tři výrazy (hebrejský par·desʹ, perský pairidaeza a řecký pa·raʹdei·sos) však nesou základní myšlenku nádherného parku nebo zahrady podobné parku. První takový park vytvořil v Edenu Stvořitel člověka, Jehova Bůh. (1Mo 2:8, 9, 15) Hebrejsky se nazýval gan neboli „zahrada“, ale zjevně byl co do velikosti a charakteru podobný parku. Řecká Septuaginta vhodně používá na tuto zahradu výraz pa·raʹdei·sos. (Viz hesla EDEN č. 1; ZAHRADA, Zahrada Eden.) Kvůli hříchu ztratil Adam právo žít v tomto ráji a ztratil možnost získat právo na věčný život, které představovalo ovoce Bohem označeného stromu uprostřed zahrady. Tato zahrada Eden byla možná nějak ohrazena, protože k tomu, aby se lidem zabránilo do této zahrady vstoupit, bylo nutné postavit anděly jako strážce pouze na její vých. straně. (1Mo 3:22–24)

Co je ráj, který Ježíš slíbil zločinci, jenž umíral vedle něj?

Lukášova zpráva ukazuje, že zločinec, který visel po boku Ježíše Krista, Ježíše bránil a požádal ho, aby si na něj vzpomněl, až ‚se dostane do svého království‘. Ježíš mu odpověděl: „Vpravdě ti dnes říkám: Budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23:39–43) Interpunkce a pořadí slov v překladu musí samozřejmě záviset na tom, jak překladatel chápe smysl Ježíšových slov, protože v původním řeckém textu žádná interpunkce není. Interpunkce, jak ji známe dnes, začala být běžná až kolem devátého století n. l. V mnoha překladech tento verš zní: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Tím vzniká dojem, že zločinec vstoupí do ráje tentýž den, ačkoli v ostatních částech Písma není nic, co by tuto myšlenku podporovalo. Ježíš byl mrtvý a ležel v hrobě do té doby, než byl třetího dne vzkříšen jako „první ovoce“ ze vzkříšených. (Sk 10:40; 1Ko 15:20; Kol 1:18) Po 40 dnech vystoupil do nebe. (Jan 20:17; Sk 1:1–3, 9)

Doklady tedy ukazují, že když Ježíš použil slovo „dnes“, neměl tím na mysli dobu, kdy bude zločinec v ráji, ale naopak upozornil na dobu, kdy zločinci dal slib a kdy v něj zločinec projevil určitou víru. Byl to den, kdy byl Ježíš obviněn a zavržen nejvyššími náboženskými vůdci svého vlastního lidu a kdy byl potom odsouzen ke smrti římskou autoritou. Stal se předmětem pohrdání a posměchu. Zločinec po Ježíšově boku tedy projevil vynikající vlastnost a chvályhodný postoj srdce, když se nepřipojil k davu, ale naopak, zastával se Ježíše a projevil víru v to, že se Ježíš stane Králem. Někteří z těch, kdo Bibli přeložili do angličtiny, jako například Rotherham a Lamsa, nebo do němčiny, například Reinhardt a W. Michaelis, a rovněž Curetonijský syrský překlad z pátého století n. l. tento text překládají podobně, jako je uveden v Překladu nového světa, jenž zde byl citován.

Je zřejmé, že ráj, o němž mluvil Ježíš, není totožný s Kristovým nebeským Královstvím. Vyhlídka na vstup do nebeského Království byla již v ten den o něco dříve předložena Ježíšovým věrným učedníkům, a to na základě toho, že s ním ‚setrvali v jeho zkouškách‘. To se však zločince netýkalo, protože umíral vedle Ježíše na kůlu pouze za své vlastní zločiny. (Lk 22:28–30; 23:40, 41) Ježíš ukázal, že podmínkou ke vstupu do nebeského Království je ‚narodit se znovu‘ z vody a ducha, a to zločinec zjevně neudělal. (Jan 3:3–6) Zločinec rovněž nebyl jedním z ‚vítězů‘, o nichž oslavený Kristus Ježíš prohlásil, že s ním budou na jeho nebeském trůnu a že budou mít podíl na „prvním vzkříšení“. (Zj 3:11, 12, 21; 12:10, 11; 14:1–4; 20:4–6)

Některé odborné publikace předkládají názor, že Ježíš mluvil o ráji, který údajně tvoří určitou část nebo oddíl hádu či šeolu pro ty, kdo jsou schváleni Bohem. Tvrdí se, že v té době židovští rabíni učili o existenci takového rajského místa pro ty, kdo zemřeli a čekají na vzkříšení. O naukách těchto rabínů Hastingsův Dictionary  of the Bible uvádí: „Rabínská teologie, jak se nám zachovala, je neobyčejnou směsí názorů na tyto otázky a v případě mnoha z nich je obtížné určit dobu, jež by jim měla být přiřazena . . . Vezmeme-li tuto literaturu tak, jak je, mohlo by se zdát, že někteří pokládali ráj za součást země, podle jiných tvořil část šeolu a pro další nebyl ani na zemi, ani pod zemí, ale v nebi . . . Existují však určité pochybnosti alespoň o něčem z toho. Tato různorodá pojetí samozřejmě nalézáme i v pozdějším judaismu. Nejpřesněji a nejpodrobněji se objevují ve středověkém kabalistickém judaismu . . . Neví se však, kam až zpět lze tyto věci promítnout. Zdá se, že přinejmenším starší židovská teologie . . . věnovala myšlence na přechodný ráj málo prostoru nebo vůbec žádný. Mluví o Gehinnom pro ničemné a o Gan Eden neboli zahradě Eden pro spravedlivé. Je sporné, zda jde ještě za tato pojetí a zda potvrzuje ráj v šeolu.“ (1905, sv. III, s. 669, 670)

I kdyby Židé takové věci učili, bylo by zcela nerozumné věřit, že Ježíš takové představy propagoval, protože odsuzoval nebiblické náboženské tradice židovských vůdců. (Mt 15:3–9) Ráj, o kterém dobře věděl židovský zločinec, s nímž Ježíš mluvil, byl pozemský ráj popsaný v první knize Hebrejských písem — ráj Eden. Proto Ježíšův slib pochopitelně ukazuje na obnovu těchto pozemských rajských podmínek. Slib, který dal Ježíš zločinci, proto takovým nespravedlivým lidem poskytuje zaručenou naději na vzkříšení a to, že dostanou příležitost žít věčně v obnoveném ráji. (Srovnej Sk 24:15; Zj 20:12, 13; 21:1–5; Mt 6:10.)

Duchovní ráj. V mnoha prorockých knihách Bible nalézáme Boží sliby o tom, že Izrael bude navrácen ze zemí vyhnanství do své zpustošené vlasti. Bůh způsobí, že opuštěná země bude obdělávána a osévána, aby bohatě rodila, a bude zde mnoho lidí i zvířat; města budou znovu vystavěna a obydlena a lidé řeknou: „Ta země tam, která byla zpustošena, se stala podobnou zahradě Eden.“ (Ez 36:6–11, 29, 30, 33–35; srovnej Iz 51:3; Jer 31:10–12; Ez 34:25–27.) Tato proroctví však rovněž ukazují, že takové rajské podmínky se vztahují na samotné lidi, kteří díky své věrnosti Bohu nyní budou moci „rašit“ a bujně růst jako „stromy spravedlnosti“ a těšit se z nádherného duchovního blahobytu jako ‚dobře zavlažovaná zahrada‘, na kterou se lije hojné Boží požehnání, protože má Boží přízeň. (Iz 58:11; 61:3, 11; Jer 31:12; 32:41; srovnej Ža 1:3; 72:3, 6–8, 16; 85:10–13; Iz 44:3, 4.) Izraelité byli Boží vinicí, jeho sadbou, ale jejich špatnost a odpadnutí od pravého uctívání vedly k obraznému ‚vyschnutí‘ jejich duchovního pole ještě před tím, než došlo k doslovnému zpustošení jejich země. (Srovnej 2Mo 15:17; Iz 5:1–8; Jer 2:21.)

To nepochybně poskytuje klíč k porozumění Pavlovu popisu vidění (které zjevně měl on sám, protože tvoří část obhajoby jeho apoštolátu), o němž je zmínka ve 2. Korinťanům 12:1–7. Při uchvácení „do třetího nebe“ (viz heslo NEBE, Třetí nebe) vstoupil Pavel do „ráje“ a slyšel nevyslovitelná slova. Ráj v tomto vidění mohl znamenat duchovní stav Božího lidu, jako v případě tělesného Izraele, což je možné vidět ze skutečnosti, že křesťanský sbor byl také „Boží obdělávané pole“, Boží duchovní vinice, která byla zakořeněna v Kristu Ježíši a nesla ovoce k Boží chvále. (1Ko 3:9; Jan 15:1–8) Nahradil tak v Boží přízni izraelský národ. (Srovnej Mt 21:33–43.) Pavlovo vidění nicméně musí logicky platit i na nějakou budoucí dobu, aby mohlo být označeno za ‚zjevení‘. (2Ko 12:1) V křesťanském sboru mělo dojít k odpadnutí, které již v Pavlových dnech existovalo; kvůli odpadnutí měla vzniknout taková situace, jaká je na poli, které je oseto plevelem. (Mt 13:24–30, 36–43; Sk 20:29; 2Te 2:3, 7; srovnej Heb 6:7, 8.) Pavlovo vidění ráje tedy nelze rozumně uplatnit na dobu, kdy by měla převládat taková situace, ale zjevně se vztahuje na dobu „sklizně“, kdy praví křesťané budou pod andělskými ženci shromážděni a budou se radovat z bohatého požehnání a z duchovního blahobytu od Boha.

Je však zřejmé, že proroctví o obnově, která zapsali hebrejští proroci, obsahují prvky, jež se splní také v doslovném smyslu v obnoveném pozemském ráji. Některé rysy, jako je například u Izajáše 35:1–7 uzdravení slepých a chromých, neměly doslovné splnění po návratu ze starověkého Babylóna ani se nesplnily v křesťanském duchovním ráji. Bylo by nedůsledné, aby Bůh inspiroval taková proroctví, jako jsou ta u Izajáše 11:6–9, Ezekiela 34:25 a Ozeáše 2:18, s tím, že mají pouze obrazný nebo duchovní význam a Boží služebníci by nezažili doslovné splnění těchto věcí.

Jíst v „Božím ráji“. Zjevení 2:7 se zmiňuje o „stromu života“ v „Božím ráji“ a o tom, že  jíst z něj bude výsadou toho, „kdo zvítězí“. Ostatní sliby, které jsou v této části Zjevení dány těm, kdo zvítězí, se zjevně týkají získání jejich nebeského dědictví (Zj 2:26–28; 3:12, 21), a proto se zdá jasné, že ‚Boží ráj‘ je v tomto případě nebeský. Slovo ‚strom‘ je překladem řeckého slova xyʹlon, které doslova znamená „dřevo“, a tudíž by mohlo znamenat ovocný sad. Jíst ze stromu života v pozemském ráji Edenu by pro člověka znamenalo žít navždy. (1Mo 3:22–24) Dokonce i ovoce dalších stromů v zahradě mělo schopnost udržovat člověka naživu tak dlouho, pokud bude poslušný. Pojíst ze „stromu [nebo stromů] života“ v „Božím ráji“ se tudíž vztahuje na Boží opatření k udržování života, které bylo dáno křesťanským vítězům; jim a jejich nebeské Hlavě a Pánu, Kristu Ježíši, je podle jiných textů dána nesmrtelnost a neporušitelnost. (1Ko 15:50–54; 1Pe 1:3, 4)